1

Téma: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

Jestli máte rádi fantasy, tak tohle nečtěte. Elfy přirovnávám k homosexuálům, místo cti a přátelství se hlavní postavy vyžívaj v podrazech, lžích a zlodějinách, takže si moc postav ani nemůžete oblíbit. Sem to dávám jenom proto, že toto je zombie fórum a mrtvol tu najdete fakt hodně. Akorát jde v těch příbězích o jinou věc než o jejich zabíjení.
Příběh je čtvrtou částí připravované knihy. Kde se to odehrává, si pojďme říct.
Chulioso slouží Bratrstvu krve, což je vojenskej stát s kultem osobnosti, s velmi mocnou tajnou službou, maskovanej jako království. Ideologií je, že pomocí oživení mrtvol nebudou muset živí pracovat, poněvadž budou žít z jejich práce. Ostatně, velitelé i vedoucí postavy Bratrstva krve jsou většinou nekromanti.


Ústřední postavy (pozor, spoiler)
Chulioso - zástupce velitele kontrarozvědky a výkonnej ředitel referátu Severního velitelství.
Markus - Tvrdí o sobě, že je zámečník, ale ve skutečnosti je podvodník a zloděj. Dělá e zárukou spojenectví království a města, v němž de facto vládnou banditi.
Hovnimír - Chuliosův starší bratr a velitel černých rytířů. Nemá v oblibě Chuliosa, protože v něm vidí ohrožení sebe sama.
Jeho Veličenstvo Krvej I. - nemrtvej král Bratrstva krve. Sídlí ve svym hradě Metalipiekło a stráží jako oko v hlavě mocnou zbraň, kterou pro něj Chulioso s Markusem získali a pomocí který byl oživenej před několika lety - Žezlo smrti. Jeho pomocí dokáže převzít kontrolu i nad mrtvolou, kterou neoživil.

+ zobrazit spoiler

baron Krvej - králův syn. Sídlí v hradu po poraženym knížeti Givarovi. Okolo sebe má pluk nemrtvých, co slouží k jeho ochraně. Následník trůnu.
princezna Eliška - králova dcera, která dřív chodila s Chuliosem. Teď ho ráda nemá, protože zjistila, co je doopravdy zač.
Kravavá Dýka - šéf banditů v Sajronu, oficiálně starosta
Taramika - zastupující velitelka černých rytířů, Chuliosova milá.
Harry - nekromant a šéf výzkumu ve Věži Stínů. Platí za největší břídily, porotože kromě nemrtvýho koně občas oživí mrtvolu, která na něj i ostatní zaútočí, což vyvolává potíže.
Bartoloměj - jeden z mladších nekromantů, se sklonem k alkoholismu
Skald - mladší nekromant
Artem Sličná - Elfka, která si nechala přišít mužský pohlavní znaky, přičemž se stále vydává za ženu, což čas od času nepříjemně překvapí mnoho mužů. Pomáhá v Sajronu s Naostřenou Sekerou (chlap) stráži v Sajronu. Oproti svýmu společníkovi ji/jej příroda obdařila i inteligencí. Patří mezi čaroděje.
Flavio, Lorenzo, Rafael - po útěku z jihu, kde vedli mafii, se přidali k Bezpečnostní službě (kontrarozvědce)
Lebka - starší černý rytíř a člen kontrarozvědky
S ostatníma se teprve seznámíte

Úvod:
V předchozí části, kterou jsem zde neuvedl, se pan ústřední postava v doprovodu Markuse, princezny Elišky a dvojice černejch rytířů vrátila ze země zužovaný občanskou válkou. Slíbili podporu rebelující frakci v konfliktu s plánem oslabit obě strany a všechen prostor ovládnout. Chulioso je znepokojen, poněvadž on zůstává v zázemí i se svojí milou. Má pocit, že královská polonemrtvá rodina pozbyla rozumu, když na bojiště posílá vedle dvou nekromantů a členů kontrarozvědky i kontinget rytířů, v jejichž čele je velitel armády Hovnimír - Chuliosův bratr.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

2

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

I. Cvičení

+ zobrazit spoiler

,,Chulioso," pravil Hovnimír a položil mi dlaně na nárameníky zbroje, ,,hlídej to tu. Jsi můj bratr a nikomu z těch kuleválů nevěřim ani nos mezi očima. Jestli tvojí mladou napadne, aby mě svrhla, tak doufám, že se zachováš jako chlap a rozbiješ jí držku."
,,Spolehni se, Hovnimíre."
Legie ověšená pláštěma, stanama, zásobama žrádla i demižonama s krví do nemrtvejch koní opustila Givar. Napadlo mě, kolik jich asi nepřijede živejch. Společnost jim dělala Eliška v doprovodu Tomby. Ten dostal za měsíc tuberu a chcípnul. Už jsem ho nikdy neviděl.
Čas na přemítání o osudu armády nebyl, kontrarozvědka měla přípravu na operaci s krycím názvem Valentino. Sehnal jsem Markuse a odešel na smluvený místo. Po návratu z Parynovy říše unikla mojí pozornosti nová krčma. Vývěsní štít s namalovaným kokotem uprostřed mě překvapil. Schůze teploušů? Ženská v zástěře s křečovejma žílama na lejtkách, ze který táhlo pivo, mi napověděla. Nálevnu pojmenovali podle Artema na počest jeho odvahy při porážce Vrány. Pomocná stráž Bratrstva krve řídila vyklízení sálu. Podle pokynů referenta Rafaela muži s červenou páskou na levym rukávu skládali stoly a lavice. Na každym stole byly prázdný listy a psací potřeby. Severní velitelství kontrarozvědky dotáhlo do konce proces vzdělávání jeho příslušnic a příslušníků.
Jeden po druhym přicházeli. Nechyběli fexti a ghůl jako zapisovatel docházky. Nejpočetnější část z pevnosti v čele s Flaviem a Lorenzem vstoupila. Ghůl se přesvědčil o přítomnosti těch, kteří obdrželi pozvánku, aby zazvonil na zvonek. Fexti řvali a zacpávali si to, co jim zbylo z uší, poněvadž zvonění z nějakýho mně neznámýho důvodu nesnášeli. Z kuchyně přišlo služebnictvo v červenejch šatech (Taramika se po roce velení nevydržela koukat na hadry používaný za doby vlády Givara) a nosilo na stoly jídlo a poháry vína. Markus se spokojeně usmál. Odsunul listy na poznámky ke kraji a řekl mi, že takový školení by kontrarozvědka mohla mít častějc.
K všeobecnýmu překvapení většiny hospody vstoupil můj učitel s uhrančivým pohledem. Zkontroloval podle jmen, jestli přišli všichni.
,,Děkuji, že jste si udělali čas. Mnohým z vás nebylo lehké zařídit volno, a tak můžete zůstat přes noc. Svolávám toto školení za účelem nácviku odvrácení pokusu o puč vnitřními nepřáteli nemrtvě-lidového zřízení pomocí armády. Když se rozhlédnete okolo sebe, spatříte členy Bratrstva krve a černé rytíře nejrůznějších jednotek. Toto setkání je i proto, abyste se lépe poznali, až vaše části budou kooperovat. Nějaké dotazy?"
Markus, s plnou pusou: ,,Budeme taková setkání dělat častěji?"
Učitel, vesele: ,,Prosil bych chytré dotazy.“
Kolegu z jihu zajímala jména několika nejvyšších představitelů v sále. Když se představili, přičemž ke stejný věci vyzvali překvapivě i nás s Markusem, mohla instruktáž pokračovat. Během cvičení se měla udělat příprava k situaci, že by velitelům černých rytířů jeblo a chtěli převzít kontrolu, nebo dokonce ohrozit barona Krveje. To by sice proti nemrtvým udělal jenom pitomec, ale jeden v minulosti už úspěšnej byl. Navíc byly v Givaru lepší podmínky pro natrénování takový operace v Metalipiekłu, kde byl i vzhledem k početnější posádce takovej pokus pravděpodobnější. Sraly mě dvě věci. Zaprvý, Taramika o tom nic nevěděla. Zadruhý, jednotky byly pojmenovaný strašně kokotsky. Ať čtenář posoudí sám z toho, jak lovim v paměti přesný znění instruktáže mého učitele.
,,…vnější obrana pevnosti se opírá o živé, z čehož plyne zajištění jednotek z kasáren. S jejich pomocí zabráníte šíření zmatku mezi prostými obyvateli, našimi členy, nemrtvými a Pomocnou stráží Bratrstva krve. Současné složení posádky Givaru je: 3. Prokletá rota černých rytířů, 4. rota černých rytířů, původem z Čortova Hradu, 13. četa zvláštního určení (podléhá velení kontrarozvědky – pozn. Chulioso), 53. rota železných katapultníků. Ano, Chulioso?“
,,Proč radši neřekneš, že posádka má dohromady tolik a tolik černých rytířů? A vůbec, netušil jsem, že jsme na tom tak dobře. Mít šedesát rot, můžeme zaútočit i na… to jedno, na koho.“
,,Nebylo možné se v těch počtech vyznat. Padly návrhy, aby roty a čety neměly číslo, místo čehož by bylo známo jméno toho, kdo jim velí. Hovnimír však střídá i ty starší černé rytíře, kteří mu v minulosti lezli na nervy,“ odpověděl učitel.
,,A proč zrovna tady jsou 3. a 4. rota?“
,,1., 2. a další jsou jinde. Už to nebudeme měnit. Máme takhle očíslované i jednotlivé čety. V Metalipiekłu najdeš v účtárně jmenné seznamy, včetně jmen velitelů.“
,,No to si děláš prdel, ne?“ zvolal jsem a pozoroval, jak moje vystupování překvapuje ostatní příslušníky kontrarozvědky. ,,Každá chatrč má svýho velitele, kterej jim píše služby? Takže mi chceš říct, že desetina všech černých rytířů jsou velitelé, jejichž prací je akorát to, aby dohlíželi na jim podřízené muže a ženy, poněvadž to vlastně není armáda, ale houf dětí?“
,,Tu práci dělají, poněvadž umí číst. Při zformování do rot jejich funkce zaniká. Velitelství k takovému kroku přistoupilo čistě kvůli tomu, aby ušetřilo práci Hovnimírovi a ostatním.“
,,Asi jsem blbej, ale vidim jenom chaos. Tak si představ, jak se při vyhlášení poplachu ukáže, že rota má o deset černých rytířů navíc!“
Učitel pustil jedinou rukou, která mu po souboji s drakem zbyla, rákosku sloužící jako ukazovátko. Kývl na Rafaela.
,,S tím bylo počítáno, Chulioso. Proto již velitelé rot nemají své zástupce a není hlídáno jejich bezprostřední okolí.“
Rafaelovo sdělení v praxi znamenalo, že každý usrání starších černých rytířů a velitelů jeden čas hlídala kontrarozvědka. Tohle zjištění mě celkem nasralo, poněvadž jsem věděl, jaký sympatie jsme si získali u Taramiky a dalších.
Podobně překvapeně vypadal Markus. Dokonce přestal přežvykovat a naškrábal něco na lejstra před sebou. Dost neobvyklý, nikdy si nedělal poznámky při poradách.
,,53. rota železných katapultníků znamená co? To má Bratrstvo krve tolik vojska?“
,,Roty zvláštního určení jsou číslovány jinak,“ odpověděl Rafael, ,,od padesátky nahoru.“
Někdo vznesl dotaz, co je to teda za roty a kde jsou. Jestli si dobře pamatuju odpověď, tak roty zvláštního určení byly poskládaný a začíslovaný následovně: 50. byla gardová a jejím úkolem byla ochrana vnitřku Metalipiekła. 51. a 52. neexistovaly a byly vedeny za účelem zmatení nepřítele (a hlavně všech ostatních, co do velení viděli). 53. katapultnická patřila do Givaru pro případ, že by se snad baronu Krvejovi zachtělo někde něco dobývat. 54 rota podléhala Jižnímu velitelství kontrarozvědky.  5. měl na starost Hovnimír a byli v ní členové jeho družiny, podléhající výhradně jeho velení. Rota číslo 56 v podstatě taky neexistovala, poněvadž šlo o čtyři čety černých rytířů hlídkující na jižních hranicích. A poslední 57. měla taky obléhací zbraně a měla se dát dohromady z členů posádky Metalipiekła pro případ útoku na nějakou pevnost nebo město.
Po vysvětlení, jak kokotsky Hovnimír poskládal nejen celou armádu, ale doposavaď i celkem fungující černé rytíře, na nichž se pokusy moc netrpěly, si vzal slovo Flavio. Vysvětloval plán obsazení velitelství v pevnosti, zajištění hlavní brány ven, hlídání zbrojnice, hradeb, kasáren, věží, nemrtvých, vězení (kvůli možný vzpouře)… Nudný vyprávění přerušovaly náhodný dotazy méně zkušených referentů. Místo toho, aby na ně nevěřícně koukali starší a mysleli si něco o blbcích, ptali se taky. Chlápci z jihu věděli dobře, co provádí. Největší nedostatek tkvěl v tom, že nikdo nevěřil v užitečnost takovýho cvičení. Během přestávky na oběd si mě učitel vzal stranou. K souhlasu o provedení cvičení přemluvil starýho a jeho syna z jedinýho důvodu. Převzetí moci kontrarozvědkou po vraždě Niggahawka bylo chaotický. Flavio a jeho muži to zmerčili v záznamech a dost je znepokojily zprávy o tom, jak po několika hodinách nikdo nevěděl, proti komu má bojovat, což doplnili strážní zajetím nekromanta a výhrůžkou jejich šéfa, jak nechá otevřít sarkofágy lichů v katakombách hradu. V neposlední řadě bylo ve zprávě zmíněno, jak nás s Kalviem a Markusem málem pobili starší černí rytíři, když viděli, jak přemítáme nad tělem jejich mrtvého velitele.
,,Mohla by o tom vědět aspoň velitelka posádky. Víš, jak nás má ráda,“ namítl jsem při rozmluvě s učitelem.
,,Dělej, jak myslíš,“ odpověděl mi, ,,ale pamatuj na jednu věc. Jestli to cvičení zkazíte nebo se nějak jinak nepovede, tak budeme vypadat jako blbci všichni. I ty, já, baron a král. Flavio je náš nejschopnější muž a já chci, aby měl možnost podnikat výboje za hranice království.“
,,Čí je kůň? Kdo jej chrání?“
,,Když to potřebuješ vědět, tak já. Zná myšlení obyvatel našich jižních sousedů, stejně jako zná města-“
,,Pche, taky jsme tam s Markusem byli.“
,,A pak na vaše hlavy vypsali odměnu během několika měsíců. To se jemu nestalo za pět let. Za pět let, Chulioso, během nichž-“
,,Jo, já vim, co všechno dělal.“
,,Dobře. Zkazit cvičení můžete, tvá pozice, stejně jako má a Markusova jsou neotřesitelné. Ovšem Flavio může do našich řad přivést nové členy. Od vojáků po referenty. Nejprve musí králi ukázat, že je toho schopen. A já chci vědět, zda mohu počítat s tvou pomocí?“
,,Jo, ale s mojí ženou to nech na mě.“
,,Vy se budete brát?“ zeptal se učitel a já nedokázal přerušit oční kontakt, ani odvést řeč.
Přistoupil Markus a kouř z fajfky rozesral telepatický spojení. Vykládal, jak je mu u nás horko. Já se z debaty vymluvil, na psa přišlo sraní. Před hospodou v uctivý vzdálenosti postávala skupinka vojáků. Nešlo nezaslechnout poznámky na to, jak si vyvolení mohou ožrat držku, zatímco oni suší huby. Chcete někoho nasrat? Pronajměte si hospodu jenom pro sebe!
Ale když patříte k Bratrstvu krve, tak jste nasraný stejně furt. Instruktáž mohla pokračovat. Fexty čekání na sežrání chlebíčků s patnácti druhama pomazánek, ze kterejch referenti dostali dozajista sračku, poněvadž můj pes se z toho posral taky, dvakrát nebavilo.
Slovo měl strůjce plánu, tedy Flavio.
,,Vytvoříme několik oddílů. Pro vzájemnou komunikaci použijeme magický interkom. Prosím, abyste si zapamatovali heslo pro začátek celé operace. Na kanálu č. 1 zahlásím heslo. To heslo zní: Daně. Nezapisujte si jej. Jednotlivé skupiny budou mít vždy člena černých rytířů, aby nikoho z posádky neznepokojovala skutečnost, že mu udílí příkazy někdo s fialovou páskou na ruce. Za tímto účelem je nám k dispozici 13. četa černých rytířů.“
,,To je výborný. A co kdybysme si všichni dali ještě fialovou pletenou čepici na hlavu?“ řekl jsem. ,,Takhle nás každej pozná.“
,,Jak to tedy chceš provést?“
,,Když už dostal Hovnimír tak skvělej nápad, aby si černí rytíři brali do kasáren jenom osobní věci a zbraně dostávali na příděl, tak bych tou četou nechal obsadit zbrojnici. Do dělání pořádku na nádvořích můžeme zapojit Pomocnou stráž Bratrstva. V pevnosti si poradíme.“
,,Dobrý nápad,“ přikývl učitel, ,,toto tedy změníme. Nyní skupiny, které se budou podílet na přebírání kontroly. Vzhledem k tomu, že nejvíce zkušeností s velením má Chulioso, bude nejlepší, aby do velitelské komnaty vstoupil on. Pomocí interkomu ohlásí, jak pochodil.
Nyní pozor. Komunikace nebude probíhat na prvním kanálu, ten bude sloužit k velení nad posádkou. My se přesuneme na třetí kanál, jejž kontrarozvědka využívá.“
Někdo se zeptal, kdo pak bude velet. Flavio byl na rozpacích, ale z těch jej vyvedl učitel. Přebírání starostí o pracovnu velitelky posádky přenechali mně, ale já měl podléhat právě Flaviovi, který cvičení naplánoval. Mého kudůčího přítele trochu naštvali. Počítal s tím, jak mi bude dělat křoví. Místo toho měl dohlížet nad strážnicí. A i další prvky, který by připomněly ostrou akci, byste tu našli. Například někdo z těch jižanů přemluvil barona Krveje, aby schválně nechal bez kontroly několik nepoužitelných nemrtvých. O ně se měli postarat fexti.
Odpovídání na otázky trvalo do večera. Cvičení takovýho rozsahu nikdo nikdy nedělal. Nejzajímavější otázka byla, co uděláme v případě, že se nám to vymkne z ruky. Druhou nejzajímavější položil jeden kolega, co si pamatoval smrt barona Kostrouna. Zajímalo jej, co uděláme, pokud si dovolí králův syn umřít. Po vysvětlení, že Krvej junior je živá bytost, což pro leckoho byla novinka, prohlásil Markus, že pokud baron skutečně při cvičení zemře, tak budeme všichni v prdeli. Sám bych neodpověděl líp.
Provolala se sláva vládnoucí dynastii a přání, aby všichni naši nepřátelé chcípli. Většina to U Artema zabalila a odešla pryč. Takový štěstí já neměl. Bylo potřeba si na velitelství vyzvednout interkom. Několik referentů kráčelo s náma v doprovodu učitele. Ani průvod tolika genitálů tajný služby neobměkčil kontrolu brány pevnosti. Ale jo, dobrý. Dělali svojí práci a dělali jí dobře, tak proč se rozčilovat.
Lorenzo otevřel víno a pak truhlu s vědrama plnejma krve. Pomocí kleští vytahoval interkomy. Vypili jsme každej po poháru (já si ho říznul krví) a udělali zkoušku spojení.
,,Kde jste sebrali tolik kostí? Tu věc má snad každej, kdo má díru do prdele,“ nechápal jsem.
,,Ty to vlastně nevíš,“ usmál se Lorenzo a koukl na Rafaela.
Rafael byl celkově lepší vypravěč. Vykládal to tak, že se šlo i zasmát nad jinak pro mě trochu smutnou událostí. Starýmu někdo prozradil, jakej je Harry břídil, když vytvářel několik let železnou příšeru. Nařídil mu okamžitě věnovat se výrobě draka. Když zjistil, jak s hromadou dračích kostí ve strachu o posádku Věže Stínů naložil předchozí velitel černých rytířů, hrozně se nasral. Niggahawk bránil Harrymu ve výrobě nemrtvýho draka z oprávněný obavy, že když se mu (jako tomu bylo skoro pokaždý) vymkne kontrole, zničí půl království. Sehnal  alchymisty a Meguši, aby mu udělali houpací křeslo. Bylo fakt pohodlný. Všichni, co na něm kdy seděli, mi jistě daj za pravdu. Starýmu nedalo práci dopátrat se jejich osudu. Když zjistil, jak to s nima je, dostal záchvat vzteku. Po zjištění, že kostí na draka je málo, vzdal pokus tu příšeru vytvořit. Fénixův chuj, co jsem sháněl v Sajronu, vrátil Meguši, aby jim obšťastnila svýho milence. Křeslo poručil rozebrat a z dračích kostí udělat interkomy. Smutnej osud.
Protože byl večer a cvičení mělo začít příští den dopoledne, rozloučili jsme se a popřáli si dobrý spaní. Jestli můžu mluvit za sebe, tak já z toho měl docela hlavu v pejru.
Taramika mě uvítala v komnatě s dotazem, proč mě a hlavně Markuse neviděla na večeři. Během cestování po západních zemích jí krejčí vzal míru a chodila v perfektně padnoucích šatech. Nechyběly punčochy upletený ze skalpů, knoflíky z kostí, střevíce potažený kůží a další ozdoby vyrobený z těl zvěře i bojovníků. V kombinaci s vybledlou pokožkou vypadala nádherně a já věděl, že tentokrát jsem si vybral tu pravou. Kdepak Eliška.
,,Těžký den?“
,,Hrozný. Co ty?“
,,Přebírám velení po Hovnimírovi.“
,,Že se vůbec ptám,“ usmál jsem se. 
,,Jak u vás?“
,,Postupně si zvykám na sezení za stolem, normální mluvu a to, jak bordel dává řád.“
,,Mluvíš tajemně. Chystáte nějakou operaci?“
,,Kdyby operaci, tohle bude spíš představení. Akorát nepomlátíme goblinský šelmy.“
,,Kam jedete?“
,,Nikam. Všechno se odehraje tady na hradě a nejbližším okolí.“
,,Povídej.“
,,Sice bych neměl, ale ty bys to ze mě stejně dostala. Ovládáš mistrně výslech zajatců.“
,,Tak spusť, jinak půjdeš na mučidla,“ usmála se a vypadala roztomile.   
,,Máme tam novýho velitele, docela schopnýho. V Metalipiekłu si vzali do hlavy, že se vyznamená. Takže zejtra budeme nacvičovat něco jako potlačení vzpoury.“
,,Zrádcům přece nesmíme ukazovat záda. V čem je problém?“
,,Možná tě do toho taky budeme muset zapojit. Kdybych ti zejtra připadalo, že se chovám jako pitomec, tak měj na paměti, že jsem si to nevymyslel.“
,,To mě zajímá.“
,,Ne, nezajímá. Záležitost vnitřní bezpečnosti. Už takhle vykládám moc. Lehneme si, jo?“
,,Ani nápad. Ještě jsi nesplnil povinnost mého muže.“
,,Vždyť sis mě nevzala. Chceš mě vůbec? Co když mi někdo probodne hlavu krumpáčem?“
Přisedla si blíž, aby mě obejmula. Pak mi začala vysvětlovat, jak čekala už dlouho. Chtěla chlapa a chtěla ho hned, dokud byla mladá. Přestala mě objímat.
Vzal jsem ji do náruče.
,,Taramiko, líbí se mi na tobě úplně všechno. Od toho, jak jsi chytrá, až po tvoje uši. Budeš se mi líbit, i když budeš mezi nohama šedivá, stejně jako tvý vlasy budou časem šedivý.“
,,Jsi dobytek,“ odpověděla, přičemž se smála, až slzela.
,,Akorát se při tom nesmim koukat do rozkroku, to mě budeš muset ve stáří naučit. Až ta pakárna zejtra skončí, tak se vezmem, jo? Udělám z toho operaci kontrarozvědky.“
Souhlasila. Pak nám její nemrtvej sluha zul boty a my usnuli.
Příští den pět příslušníků kontrarozvědky stálo v kruhu. Dali ruku doprostřed, dvakrát zakmitali a vymrštili nad sebe. Taková ta chujovina, jak si navzájem přejete hodně štěstí, ale jste moc blbí na to, abyste si to prostě jenom řekli. Po chvíli zevlování interkom zavrněl. Něco v něm zachrastilo a já rozuměl uplný hovno. Na mojí žádost o opakování výzvy, sice přišla odpověď, ale byla nesrozumitelná. Ukázalo se, že mám asi teda kur*a velkou smůlu, když dostanu rozmrdanej interkom, kterej předchozí večer fungoval bezvadně. Napadlo mě, že ze sebe udělám hovado, ale moje milá to snad pochopí. O něco zoufalejc vypadali dva referenti, co jsem měl na starost. Ne, vlastně nevypadali zoufale. Byli z tý situace uplně v píči. Už mi do toho chtěli kecat, když jsem diskuzi odmítl a zavelel jít na velitelství posádky. Po cestě ti dva dostali radu, aby fialovou podšívku oblečení ukázali jenom na okamžik, bo by si je zapamatovali. Mám ozkoušený, že to funguje.
Před velitelskou pracovnou stály známý tváře.
,,Čau Chulioso, jdeš za ní?“ zeptal se černý rytíř na stráži.
,,Jo. Je tam?“
,,Jasně.“
,,Dobrý. Nikoho sem nepouštěj, máme tu nějaký starosti.“
,,Něco, co bych měl vědět?“
,,Ani ne, však to znáš.“
Přikývl a otevřel dveře.
Vstoupit a nahodit starostlivej pohled. Vyhrnout rukáv. Přidat do pohledu trochu znuděnosti, aby měli pocit, že to co děláte, je rutina. Běžná věc jako jít po probuzení běhat s čoklem.
Taramika vstala. Vnitřky rukávů ji nezajímaly. Ani mi nedala prostor k tomu, abych promluvil. Položila na stůl klíč od šuflete a odsunula židli.
,,Je to vaše, pánové,“ řekla.
,,Kontrarozvědka,“ promluvil jeden z referentů na písaře sedícího za druhym stolem.
Chtěl vstát, ale to mu nedovolil druhý referent.
,,Přebíráme velení. Potřebuju seznam členů posádky, plán hradu a interkom,“ řekl jsem.
Vzdychla a počala ty věci skládat na stůl. Na úhledně uklizenej stůl. Chtěla vědět, jestli má odejít. Nemusela. Spíš se její pomoc mohla hodit.
Interkom. Třetí kanál.
Já: ,,Referent 1 všem Referentům. Jak na tom jste?“
Rafael: ,,Referent 2. Hradní věž zajištěna.“
Lorenzo: ,,Referent 3 na Referenta 1, právě přebíráme velení nad kasárnami.“
Markus: ,,Referent 4… počkejte, jo Referent 4. Brána pevnosti pod kontrolou.“
Flavio: ,,Referent 5. Jsme u zbrojnice. Vše v pořádku a přidělujeme zbraně Pomocné stráži.“
Učitel: ,,Dozorující Referent pro 3, začněte obsazovat hradby. Pro číslo 4, měli byste spustit padací most, pokud víte, jak se to dělá. Pro číslo 5, musíte někoho poslat k hlavní bráně.“
Tlachání nebralo konec, jak všichni potvrzovali, že rozumí a provedou to, co jim je uloženo. Flavio postupně převzal iniciativu. Nepotěšila jej moc zpráva o tom, jak mám problém udržovat spojení, když se mi můj komunikační prostředek vykurvil. Bylo nutný se o něj střídat s Taramikou, která potřebovala udílet pokyny posádce, aby nedělala potíže, až k nim někdo přijde.
Po menších potížích Markus střežící bránu pevnosti konečně spustil padací most. Poslali mě to tam zkontrolovat. Oba mí společníci zůstali s Taramikou na velitelství u druhýho interkomu, kterej byl od začátku cvičení užitečnej akorát k tomu, abych si ho strčil do prdele a pak ho tam nechal vibrovat.
Na chodbách pobíhala živá i neživá posádka. Nechyběly momenty, kdy vojanda odstrčila čističe žumpy nesoucího vědro s vodou, kterej při pádu vodu rozlil po podlaze. Hezkej bordel. V ostrý akci to bejvá stejný. Začalo mě to bavit. Ještě bych měl zmínit frontu na schodech jižního křídla. Na schodiště se vešla jenom jedna osoba a ti nahoře se s těmi dole nedokázali shodnout, kdo má přednost. To je jasný, ne? Přednost má Chulioso, pitomci! A přestaňte dělat, že něco děláte! Další podlaží, ta samá scéna. Ještě kontrola obsluhy padacího mostu a mříží. Všechno v pořádku, Markus výjimečně nekecá.
Chodba před stanovištěm skýtala zajímavej pohled. Můj přítel se pomocí nářadí dostal do zašpérovaný komůrky s mřížema, kde si zapálil fajfku a položil nohy na stůl i s interkomem. Pokyny udílel přes zamřížovaný okno. Asi pět metrů od něj se na zemi prali fexti s nepočetnou skupinou ghůlů.
Koukl jsem do komůrky prostorem mezi mřížema. Markus spokojeně pokuřoval a komunikoval.
,,… most spuštěn, všude je bezpečí. Rozestavujeme hlídky a prohledáváme okolí, zda někde za rohem nejsou bubáci. Mám tady Chuli… Referenta 1, chcete mu něco vzkázat? Přepínám.“
,,Jo, chci ti něco vzkázat,“ řekl jsem, ,,fexti tu mlátí ghůla, kterej má službu.“
,,Součást plánu,“ pokrčil kudůk rameny, ,,mám to někde v poznámkách. Kam jsem je jenom dal? Jasně, tady je mám, podívej se, podám ti klíč, moment.“
Těžkopádně si rukama sundával ze stolu zdřevěnělý nohy, aby odemkl a podal mi plán, když už si dovoluju mu nevěřit.
,,Já bych ti něco řekl, ale mezi čtyřma očima!“
,,To půjde špatně, když máš jedno oko z ryby.“
,,*píííp*! Toho sluhu mlátit nikdo nemá, patří k posádce!“
Rozhodil rukama. ,,A co mám jako dělat? Nechat se zmrzačit fextem a ještě jednu chytit od zombíka? Nebu-“
Začal kašlat, šluknul moc. Zápasil sám se sebou, přičemž nepřestával v jedný ruce držet fajfku. Nenapadlo jej odemknout, abych mu pomohl ranou do zad.
,,Chcípni,“ řekl jsem spokojně a otočil se na oživlou mrtvolu určenou baronem Krvejem k likvidaci při cvičení. Dostala úder zloby a padla.
Posádka brány otevřela vrata. Přiběhl Flavio. Právě ve chvíli, kdy můj přítel odemkl, podal mi fajfku a pokračoval v kašli, tentokrát už ne tak hlasitym.
,,Co je, Markusi?“ zeptal se starostlivě po zjištění, že fexti si s oživlými mrtvolami poradili i bez toho, aby jim můj přítel pomohl.
,,Mám kašel z nedostatku kvalitního vína, na západě dělají odporně chutnající břečku.“
Další část nácviku operace Valentino proběhla bez problémů, když odhlídnu od nutnosti sehnat si náhradní interkom, abych mohl udržovat spojení jak na velitelský frekvenci pro posádku, tak na tý pro kontrarozvědku. Půlka vojska přišla k bráně pevnosti, zevnitř i zvenku, aby se dozvěděla o tom, že je všechno v pořádku. A aby neměli pocit zbytečnýho pobíhání sem a tam, tak je Flavio pochválil za rychlou reakci a spolupráci. K tomu jim na vysvětlenou řekl, že baronovi se zbláznilo deset oživlých mrtvol, kvůli čemuž byl vyhlášen poplach. Vrátili zbraně do zbrojnice a šli pokračovat tam, kde skončili, než je sehnali velitelé.
Proč operace nesla název právě Valentino? Údajně to byl nejlepší překupník a sicco někde na jihu na nějakym ostrově uprostřed moře. Ani jsem nevěděl, že je na jihu moře, i když mi je jasný, že řeky do moří obvykle tečou. Ale hlavně se Valentino jmenoval Lorenzův strejda. Název vznikl na jeho počest. Někdo ovládá černej trh a pojmenujou po něm blbý pobíhání po hradě. Někdo je zase ženská, nechá si přišít chuj, aby po ní/něm pojmenovali hospodu. Je to spravedlivý? Podle mě teda ne.
Mohl bych začít psát další kapitolu, ale ochudil bych čtenáře o vyhodnocení operace mým učitelem a hlavně jejím strůjcem – Flaviem. Pojďme se proto přesunout myšlenkama do pevnosti v Givaru. Neúčastnil se už takovej počet, jenom velitelé a ti, co něco zkurvili, případně si vedli nad očekávání dobře. Nikdo nikoho ale nejebal, šlo o cvičení a akci nevelel nikdo s povahou barona Krveje nebo mýho staršího bratra.
Markusovi bylo naznačeno, že sice nic nezkurvil, ale mohl toho udělat víc. Ostatní museli částečně převzít jeho práci. K mýmu velkýmu překvapení jsem byl pochválenej i já. Za to, jak se mi podařilo udržovat spojení navzdory těžkostem. Podle očekávání si nejvíc zásluh získal Flavio, protože jím navržená akce se ukázala jako proveditelná i jinak, než při cvičení.
Můj učitel neváhal taky pochválit několik těch, kteří měli na starost Pomocnou stráž Bratrstva krve. Všiml si dobrý součinnosti a správný disciplíny. Proto navrhl sestavit výbor, jenž by rozhodl o tom, jestli z nich můžou bejt plnohodnotný členové. V tom výboru chtěl mě, Markuse a ještě dva černé rytíře. Potom opustil Givar se slibem, že mě a Flavia bude všude chválit. A nebyl důvod mu nevěřit, protože z mýho přístupu během přípravy na cvičení měl pocit, že mi to je u prdele a budu házet novým velitelům klacky pod nohy.

                                                      II. Princ Dragonády

+ zobrazit spoiler

Prověřování nových členů Bratrstva krve na územích mimo Metalipiekło byla vždycky záležitost kontrarozvědky. Stačí si vzpomenout na mě. Taky mi věnoval uhrančivej pohled můj učitel, přičemž mi dělalo potíže neomdlít. Několik odvážlivců se shromáždilo před hospodou U Artema k nemalý radosti stálých hostů, zejména vojáků a černých rytířů. Na všechny tyhle kandidáty se vedla evidence. Bylo nutný o nich vědět všechno. A speciálně u těch, co žili v místě, odkud kdysi nepřátelé vedli válku. Ne, že bysme v ostatních městech a vesnicích byli populární, ale třeba v Sajronu měli podíl na moci zloději, na Šedé Město útočili sarkoni a v Zesenu byla početná kolonie příslušníků severskýho národa.
Kandidáti vstupovali a odpovídali na otázky. Důležitou věcí bylo zjistit, jestli jejich přesvědčení je zákonně zlý, nebo se k tomu aspoň blíží. Další roli hrály dovednosti. Prostě to, co nám mohli jako členové nabídnout. Ničemů hlídajících bránu Metalipiekła mělo, má a bude mít Bratrstvo krve vždycky dost. Většina byla prověřená z dřívějška a prošla. Někdo neprošel nebo mu bylo doporučeno, aby zkusil stráž v Sajronu, jestli touží po takový práci. Rádi jsme baronovi dávali doporučení, aby takovejm povolil odchod z hradu. Mělo to výhodu, že se zbavil jednoho hladovýho krku, kterej navíc získal práci jinde ve městě a posílal peníze rodině, pokud nějakou měl.
Vstoupil mladík s červenou páskou na rukávu, stejně jako jeho předchůdci.
,,Smrt Givarovi!“ zvolal.
,,Givar je po smrti, sedni si,“ odvětil mu Markus, jehož to vybírání otravovalo, poněvadž ani v jednom z kandidátů neviděl ideálního zloděje. Aby taky viděl, když pomáhali udržovat v okolí hradu pořádek!
Na tom klukovi mi připadalo něco divnýho. Při luštění nečitelnýho rukopisu kolegů se mi podařilo přečíst slovo brána. Byl to ten týpek, co vytvořil při našem návratu frontu v obou směrech hlavní cesty. Pohled na něj mě najednou začínal srát. Asi to vycejtil, koukal nasraně taky. Začínalo bejt předem jasný, jak se rozhodnu ohledně jeho přijetí.
Černý rytíř sedící s náma u stolu ho vyzval, aby spustil.
,,Jsem Heinrich, Princ Dragonády-“
,,Co?!“ zařval jsem. ,,Ty patříš k rodině našich nepřátel? Je ti jasný, že budeš popravenej?“
,,Nepatřim! Mí předci zabili draka a já jsem členem tý společnosti.“
,,Jsi o několik let mladší než my a chceš tady vykládat píčoviny o zabíjení draků? Žádný draky tady nemáme!“
,,Já ne, to mí předkové. Děd a deset dalších ho zabili před třiceti lety.“
,,Aha, takže na tom nemáš žádnou zásluhu, jo?“
,,Nemám, ale scházíme se. Kdyby sem někdy drak přiletěl, tak budeme následovat odkaz našich předků.“
,,Tak pokračuj, Heinrichu,“ usmál se Markus.
,,Vás dva znám,“ ukázal na mě a mého přítele prstem, což mě ještě víc nasralo, ,,viděl jsem pár dní zpátky u brány, jak doprovázíte tu ženskou.“
Napadlo mě ho vyhodit, ale čtvrtý člen výborů od černých rytířů mě předběhl s dotazem na uchazeče, proč chce vstoupit. Při vyslechnutí jeho odpovědi mi připadalo, že asi nesedim v hospodě na území Bratrstva krve, ale v pevnosti paladinů při válečný poradě. Důvod, proč šel mezi pomocníky stráže a seděl tu, tkvěl v jeho touze bojovat proti čarodějům a vojákům ze Země Ledové Kněžky.
,,Můžeš nám tu vysvětlit,“ pravil můj přítel, jehož rozhovor začínal bavit, ,,proč bychom měli bojovat proti Ledové Kněžce, když to jsou naši spojenci?“
,,Stejně na nás jednou zaútočí.“
,,Když pomohli porazit Givara?“
,,To bylo dřív, ale jednou to udělaj, věř mi.“
,,Buď tak hodnej a netykej nám!“ rozčílil jsem se. ,,Jestli si dobře pamatuju, tak jsi se mnou stráže v Sajronu neškrtil.“
,,Tak promiň, no. Já myslel, že o nový vojáky stojíte!“
,,Nejsem žádnej tvůj hovadskej kamarád, abys mi tykal! Nechápeš to? Támhle jsou dveře.“
Markusovi cukaly koutky pusy, ale i on se ovládl. Pak ho zajímalo, co to ten kandidát má připevněnýho k opasku. Byl to montážní klíč, patnáctka. Na otázku, proč u sebe takovou věc má, odpověděl. V předchozí práci se mu to jednou (!) hodilo na utahování.
,,Co jsi dělal?“ zjišťoval kudůk.
,,Nakladače u Z-1 Transport AG. Nechtělo se mi čekat, až uvolní místo doprovázejících při přepravě, tak mi šéf poradil, abych vstoupil do Pomocný stráže.“
,,A nač nosíš klíč nyní?“
,,Kdyby někdy bylo třeba něco utáhnout.“
,,Kolik vás ještě čeká venku?“
,,Hodně.“
,,Všechny nemůžeme přijmout. Dáme vědět na konci dne, zatím běž zpátky do práce, musíme vyslechnout ostatní. Ať sem chvíli nikdo nechodí,“ pravil můj přítel.
Jestli jsem mohl mluvit za sebe, tak nálada poslouchat zájemce o členství v Bratrstvu krve spadla pod stůl. A nezlepšil to ani příchod šlachovitý obsluhy, jež přinesla pivo a brambory s cibulkou.
Ještě štěstí, že tu byl Markus. Mohl mi vysvětlit, co je zač společnost Z-1. Slyšel jsem o ní prvně. Kudůk patřil mezi přední zloděje a ty, co tahali v zákulisí za nitky, takže ochotně povídal. Z-1 Transport AG byla akciová společnost Bratrstva krve zaměřující se na dovoz mrtvol ze sousedních zemí. Pche! Dovážet mrtvoly a za peníze, když si je můžete jedním bodnutím udělat zadarmo? Podobně přistupuje velitel brány z Metalipiekła ke kurvám. Na co platit, když jí může nejdřív rozbít hubu a pak si užít bez peněz? Většinu akcií držel baron Krvej, jenž si nechal těla vozit do Givaru, kde měl na nádvoří sklad. Pětinovej podíl měli jako nejlepší dodavatelé a šéfové zahraniční divize zloději v Sajronu. Markus si pochvaloval, jak společnost prosperuje. Ve snaze zabezpečit rodinu zvažoval nákup většího podílu. Věděl o ní od doby, kdy se mnou úřadoval v Metalipiekłu na pozici šéfa vnitřní kontroly hospodaření. Začal litovat toho, jak dřív nesbíral mrtvoly, poněvadž by měl tuny zlata. Namítl jsem, že kdo chce víc, nemá nic. Kdyby hromadil mrtvoly, tak by jednoho dne přišel zlej Chulioso v doprovodu jinýho sicca, podřízl tlustýho sysla a sklad s mrtvolama předal nekromantům zadarmo. Nazval celý království i jeho přívržence hajzlama, což mu bylo oplaceno poznámkou o tom, že je hajzl sám, když mezi nás vstoupil. Samozřejmě šlo o srandu.
Bylo po obědě, když vstupovaly další exempláře. Nebyli to sice blbci všichni, ale setkání s princem Dragonády mě donutilo s nima jako s blbcema mluvit. Nechat výběr členů na mojí volbě, tak přijmu jednoho, dva pošlu ke stráži, pěti dám čas do příštího náboru a zbytek na popraviště, aby z nich bylo něco užitečnýho aspoň po smrti. Zásluhou společníků bylo přijato víc osob. Přeprali mě zdůvodněním, že v Metalipiekłu si zvyknou na nový pořádky líp jak jinde. Podobně dopadli jedinci, jejichž přijetí by prošlo leda přes mojí mrtvolu. Dostali čas dozrát.
Chybělo vyřešit posledního kandidáta, co mi tak pocuchal nervy.
,,Zbývá Heinrich, princ Dragonády,“ pravil Markus.
,,Je to můj syn,“ řekla hospodská a položila na stůl piva, ,,chtěla jsem, aby převzal hospodu, ale sami jste viděli, co ho zajímá.“
,,To máte teda těžký,“ pravil jsem a hospodská v mym lítostivym pohledu poznala, že si nedělám prdel. ,,Nejradši bych ho dal vyhodit i od Pomocné stráže, ale pak mi tu bude utahovat patnáctkou klíčem džbán s pivem.“
,,Já mu tu práci mohu dát, ale už takhle nemám moc hostů.“
,,To kvůli našim poradám,“ pravil Markus.
,,Vaše porady mi nevadí. Ale černý rytíře jednou napadlo pojmenovat po jedný elfský ženě ze Sajronu tuhle hospodu. Co namalovali na vývěsní štít, netřeba blíž popisovat. Hosti se vytratili jako moje panenství.“
Prohlídl jsem si ji a usoudil, že o to přišla, když já ještě nerozeznal holku od kluka.
,,Můžeme sem chodit častějc, nevaříte špatně. A my na oplátku nevyhodíme vašeho syna. Co tomu řikáte?“
,,Jestli chcete, nebudu prosit dvakrát.“
Můj přítel si vymohl slevičku. Odešla a Markus mi vynadal, že skáču přesně tak, jak ona píská. Čas na vysvětlování nedostal, dveře hospody byly dokořán a přišli uchazeči o členství. Dozvídali se, jak dopadli a podle toho vypadala na odchodu i jejich nálada. Poslední v řadě byl ten protivnej chlap, co mě nasral už jenom tim, jak nasraně koukal. Povinnosti promlouvat k němu se ujal jeden z dvojice černých rytířů. Vysvětlil mu, že nemůžeme přijmout všechny, neboť by v Givaru neměl kdo pomáhat. Proto to má zkusit na výročí oživení mrtvýho těla Krveje I. a pokračovat v práci u Pomocné stráže. Nejdřív byl nasranej, ale pak pochopil, že jsme ho nevyhodili, i když já bych neváhal.
Společníci z výboru poslouchali, jak jsem měl sice v plánu se dneska ženit, ale práce mi zkazila den. Markus zdvihl obočí, aby mi řekl, jakou mám kliku, poněvadž jeho žena by se cejtila dotčeně, kdyby nedostala pozvánku.
,,Podpantofláku, nepojímám oslavy ve stylu mýho pitomýho bratra.“
,,Vysvětli to za mne Melanii.“
,,Na to, že spolu čekáte čtvrtý dítě, má dost volnýho času.“
,,Žiješ jen jednou.“
,,Blbost, žiješ věčně. Akorát může stát žití po smrti za píču, když tě ovládá někdo jako… ale dost o tom, tady maj i stěny uši.“
Černí rytíři z výboru nemuseli vědět všechno.
Po příchodu do pevnosti si mojí špatný nálady všimla Taramika a chtěla vědět, co se stalo. Při vyprávění o kandidátech na členství v Bratrstvu krve mě objala a sdílela smutek.
,,Vrátim se sem a nepřestávám poznávat jednoho chuje vedle druhýho. Nevim, jestli by nám ve válce nebylo líp.“
,,Na bojišti to je horší. Uvidíš, že vše překonáme. Spolu.“
,,Napadlo mě vzít se dneska večer. Víš, co mi řekl Markus? Jeho žena u toho prej musí bejt! Já bych chlastal, až bych blil.“
Při šukání mě přemluvila, ať hodim za hlavu falešný prince, zloděje z povolání i členy kontrarozvědky, poněvadž oba potřebujeme volno. Těch pár dní by nás prej v Givaru neměli postrádat. A nejspíš proto, jak nevesele vypadal můj ksicht ráno, bylo takovýmu přání vyhověno.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

3

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

III. Skvělá budoucnost

+ zobrazit spoiler

Od zmíněný předmanželský soulože už nebudu psát o tolika jebačkách. Momentem, kdy baron dokončil temnej rituál v přítomnosti Melanie s rouškou na puse (aby budoucí dítě nenakazila nekrózou) a dalších vybraných hostů, mezi nimiž nechyběli přátelé z řad černých rytířů, Artem a Naostřená Sekera, se z toho stala běžná věc. Jako když pes, kterýho máte, ochcává rohy domů.
Další na řadě byly lovkyně z rodný vesnice mojí ženy. Doprovod až do Ežgež nám dělala družina Buffallo Goblina. V Sajronu je sice chtěli zavřít, ale utekli. Taky při přechodu mostu Sajronem a Ežgež unikli smrti. Rota koster rozpoznala smrtelníky bez prstenů, ale zuřiví goblini pobídli svoje zvířata připomínající kombinaci poníků a kanců. Jejich král strašil pocestný rozevlátou sukní, pod kterou dával nevědomky na obdiv svý půl roku nemytí královský žezlo. Jestli jste tenkrát kolem hranic Bratrstva krve cestovali, tak můžete bejt šťastný, že žijete. Potkat největší postrach okolí vypadající za šera jako ožralá čarodějnice na koni s palcátem v pracce nepatří mezi nejlepší zážitky.
Ve vesnici uprostřed polí neočekávali podobnou návštěvu. Goblini tu zůstali, aby pomáhali při práci. Jejich místo na západních hranicích zaujali místní vojáci a černí rytíři. S nadšením vítali novou válku a přáli si do ní zasáhnout. Taky správce osady si mohl mnout ruce. Prodejem trvanlivýho jídla armádám na západě stoupla cena ryb. Oproti předchozím válkám to sice nebyl takovej šolich, ale nevedl si zle. Při nadávání, jak je pro gobliny škoda dělat místo v kasárnách, poněvadž patří do chlíva, nás doprovázel po domě. Nechyběly tu obrazy, koberce a sklo v oknech. Služebnictvo nemrtvých netřeba zmiňovat.
Měl bych prozradit cíl cesty. Tím bylo místo, kde se Taramika narodila. Pláně plný uschlý trávy a prokletý půdy vystřídala step a my si na koních v doprovodu psa jeli pro souhlas s vytvořením manželství od starších lovkyň. Rodina v tom taky měla důležitý slovo, ale když její matka a sestry patřily mezi nejúspěšnější předchozí dvě desetiletí, nebylo potřeba hledat v tomhle problém.
Žádná z těch ozbrojených žen neprojevila nesouhlas. Dokonce ani starší, o níž kdysi sprostej průzkumník prohlásil, že má mezi nohama pavučinu. Jak tak nad jeho slovama uvažuju, je mu třeba dát za pravdu. Sám bych na ní nevlezl. Ostatně, v jejich osadě jsem si vybral líp. I sestry Taramice odpustily. Zprávy o tom, kdo zastupuje Hovnimíra ve vedení černých rytířů sem došly. Její starší sestra vzala zpátky slova, kdy mou ženu nazvala děvkou a otrokyní mužů.
Na řadu přišla oslava. Dostal jsem jako čerstvej manžel apartní sukni, ve který bych za normální situace nevylezl ven ani, kdybych pracoval po půlnoci jako přístavní dělník, ale u nich to bylo normální. Markus mohl litovat neúčasti, poněvadž by si nacpal teřich k prasknutí. Na naši počest skapaly tři prasata a nějakej ten demižon s medovinou. Práva první noci se nebylo potřeba bát, i když několik žen by stálo za vyzkoušení. To jsem taky Taramice sdělil, když mě podpírala cestou do domu jejích rodičů. Tradice pravila, že ženich musí první noc strávit v domě nevěsty, aby jí pak zařídil živobytí vlastní prací. Šlo o hodně starou tradici. Kdyby se dodržovala pořád, tak by vesnice měla větší rozlohu než Čortův Hrad.
,,Teď vytáhneš připínák a obtáhneš mě podle vašeho způsobu, že jo?“ 
,,Kolikrát ti budu vysvětlovat, že u nás se to dělá úplně stejně, jako jinde na světě?“ usmála se. ,,A vůbec, když budeš podobné otázky klást – byť jen opilý – tak si jej opatřím a budeš zkrocen jako divoká zvěř.“
Postel to málem nevydržela. Můj čerstvej tchán ráno měnil prkna a přidával kolíky. Při týhle činnosti ostatní snídali. Já jedinej neseděl zády k němu, což způsobilo, že na mě přátelsky pomrkával a naznačoval polohy při píchání. Jako kdyby mi chtěl říct, že jsem dal jeho dceři pěkně do čáry. To mi žádnej otec nikdy nepověděl. Ani můj vlastní, když jsme s Hovnimírem obtáhli vlastní sestru. Naopak, nafackoval mi koženou pochvou na tesák.
Oslava jako by nechtěla skončit. Nadraný lovkyně odnášeli za soumraku jejich muži do domků. Ani oni se nedrželi zkrátka, když si při uklízení největšího domu, kde se pilo, udělali besedu nad pivem. Šavle na rozích a pod oknama nemělo smysl počítat. Čtenáři musí stačit sdělení, že jich bylo dost. Před půlnocí si Taramika opřela hlavu o stůl a chlapi mi s ní za posměchu ostatních žen museli pomáhat. Bylo to totiž jako tahat pytel brambor. Víc než její mátožná chůze mě nasral fakt, že mi někdo v průběhu večera ožral psa. Roztrhal kvůli nedostatku boje několik slepic a pak chtěl napadnout něco většího. Nějakej chlap jej pak přirovnal k drakobijci, což nebylo špatně řečeno. Horší už bylo ožralýho psa krotit a zkoušet mu poručit, aby neútočil na ostatní. Pomohl až řetěz.
Na zpáteční cestě nám dělaly doprovod dvě holky, co se rozhodly přidat. Neměly koně a do Metalipiekła by nedošly. I kdyby je hlídka černých rytířů nějakým zázrakem nechala projít, tak přes nemrtvou sběř u Věže Stínů by se nedostaly. A tak nasedly obě na naše koně a jely do Givaru. V Ežgež by se někdo postaral akorát o výcvik jejich rozkroků. To samý šlo s jistotou prohlásit i o posádce pevnosti Strážcovo Oko. Vinou zatížení živejch řehtacích gulášů nám to trvalo dvakrát tak dlouho. Ale bylo potřeba někam spěchat?
Příjezdem začala zase práce. Nejdřív mě čekalo prohlídnutí katapultů. Těmhle zbraním jsem vždycky hovno rozuměl a podle toho vypadal i můj zájem o to, jak fungovaly. Zaujala mě na nich akorát jediná věc. Číslování. Každej měl svoje číslo. Chlap, co je měl na povel, si vedl u jednotlivejch čísel evidenci. A tak bylo možný si přečíst, kdy se stroj 531 vykurvil a kdy mu montovali nový soukolí. Kontrolní návštěva u železných katapultníků mě přesvědčila o zhovadilosti Hovnimíra. Že barona Krveje brala fantasmagorická představa oblehnout Sajron, kde žili akorát goblini, zloději, řemeslníci a naši spojenci, to bych pochopil. Ale že i při jeho nezájmu o živou armádu dokázal rozmontovat, převézt a postavit obléhací zbraně přímo na nádvoří, to bylo trochu moc. Stačilo, aby si obsluha ožrala držku. Sehnat kvádry kamenů v blízkosti dvakrát dobývanýho hradu nebyl problém. Prostě se mohli vylejt, nabít a rozmrdat ten hrad přímo z nádvoří. Od následujícího rána platil pokyn nemít katapulty, balisty a pro jistotu žádný další obléhací zbraně připravený k boji, pokud to neporučí někdo přímo z pevnosti. Černí rytíři si pomysleli o prdeli, poněvadž pak tu byla jejich přítomnost úplně k ničemu, ale poslechli.
Místem mojí práce se trvale stal hrad. Vedle Hovnimíra si mě za něco, co snad vzdáleně mohlo připomínat zástupce, vybral baron. K tomu si přidejte práci pro kontrarozvědku, pomoc s velením mojí ženě a organizace náhodnejch kontrol na pile, na hranicích a dalších místech na severu, kde měli černí rytíři posádku. Celej den v jednom kole. Ale já neměl důvod si stěžovat. Každej večer po práci jsme se s Taramikou dobře najedli a odešli si společně lehnout s pocitem, že zlo bylo napácháno. Taky zprávy z bojiště byly dobrý. Hovnimír nechal popravit zbytek obyvatel Givarova knížectví, co stihl uprchnout před Bratrstvem krve na západ. Po prvním boji, kdy zničil něco jako tábor vojáků Jaka a Ryu, se přiblížil k hranici, aby ten úspěch oznámil. Voják u interkomu jej sice nepochválil, ale o dobrou zprávu šlo. Mezi dobrý zprávy počítám i tu, jak Pomocná stráž chytila chlapa, co znásilnil čtyři ženy. Ne, nebojte. Falešnej princ Heinrich na tom měl asi stejnou zásluhu jako baron Kostroun na porážce sarkonů.
Pracovnu jsem si udělal na velitelství kontrarozvědky. Flavio beztak odjel uplatňovat talent do Metalipiekła, čímž mi uvolnil jeden psací stůl a nemrtvého písaře. A právě na psacím stole mi jednoho dne přistál dopis z Metalipiekła od učitele s uhrančivým pohledem. Předkládal mi k uvěření, že dostal rýmu a nemůže se zúčastnit pravidelný přátelský schůzky s šéfem tajný služby Její Ledové Jasnosti Ledové Kněžky. Tyhle schůzky se pravidelně konaly v Sajronu, aby obě strany odkryly karty, jak říká Markus. Události v posledních letech nás přesvědčily o tom, že to bude jednoznačně lepší než navštěvovat se v momentech, kdy má jedna ze zemí nějakej průser. Učitel a kapitán gardy si díky předchozí spolupráci rozuměli. Účast ostatních tam byla spíš symbolická. Ale například Taramika s tím měla zkušenosti. Náš kamarád zastupující Ledovou Kněžku si vždycky přál projednat takový záležitosti jak s nejvyšším představitelem bezpečnosti, tak armády. A věřte mi, že Hovnimíra by tam nikdo nedotáhl.
Večer v naší komnatě. Společnej sluha (měli jsme každej svýho, dokud Krvej ml. neusoudil, že manželům stačí jeden) dal hřát vodu. Pozdrav. Pusa. Ještě jedna pro mě na pravou tvář.
,,Jak bylo?“ zeptala se.
,,U mě dobrý, co u tebe?“
,,Také dobré.“
Povídání pokračovalo za svlíkání a koupele.
,,Máme poradu s lidma od Kněžky v Sajronu. Beru Markuse, jestli jej žena pustí, a někoho za vojsko. Nechceš jet?“
,,Ráda. Kapitán gardy je sympaťák. Líbí se mi.“
,,Jako chlap?“
,,To také. Jste si podobní.“
,,Musíme zjistit, jestli zase nebudou chtít útočit na paladiny v převlecích černých rytířů. O trestnou výpravu vedenou proti Ežgež tu nikdo nestojí.“
,,Vážně něco takového provedli?“
,,Ne, ale chtěli. Jo a taky mě zajímá, jestli pořád spí s Kněžkou. Kdybys viděla ty její nárazníky,“ řekl jsem a můj pohled spočinul na kozách.
,,Asi ti narazím pěstí do hlavy.“
Konec koupele. Oblíkání večerního oblečení.
,,Vstáváme ráno brzy?“ zeptala se.
,,Kolem poledne máme dorazit na obvyklý místo, takže snídani stíháme, jestli budou mít v garážích stroje.“
,,Stroje by byly, s palivem to bude horší. Ale vím, jak jej sehnat.“
,,Sebereme baronovi upíra?“
,,Ne, ten chycený násilník. Měl být popraven pozítří, ale já to přeložila na dnešní večer, poněvadž celý den byl vidět měsíc.“ Napřáhla ke mně ruku. ,,Přijmeš pozvání na popravu?“
,,Já tě miluju, Taramiko.“
Odsouzenec byl víc mrtvej než živej. Strážci se na něm s obuchama vyřádili. Dost možná mu je narvali i do prdele, podle toho, jak chodil. Napadlo mě, že by se mělo víc znásilňovat. Když mu po máchnutí sekery v prackách jednoho mýho kamaráda odletěla hlava, tak mi žena řekla, abych si něco přál. Přát si teda máte v momentě, kdy padá hvězda. Ale proč si něco nepřát při pohledu na padající hlavu? Důležitý je to přání pak nevyslovit, aby se vyplnilo. Bezvládný tělo popadli vojáci a nechali odtéct krev do necek. Problém s palivem? Vyřešenej.

IV. Pod kontrolou

+ zobrazit spoiler

To, jak přimět ráno mého přítele k vstávání, vyřešil on sám. Předchozí večer sedl na koně, aby dojel do Sajronu s předstihem. Tvrdil, jak má něco důležitýho projednat v cechu, ale my věděli svoje. Chtěl si ožrat držku a provětrat chuj bez toho, aby mu ráno něco vyčítala manželka. Tak se nám podařilo jej potkat nedaleko domu, kde jednání mělo probíhat. Podle barvy obličeje to předchozí večer přehnal. Opět slíbil, že přestane pít. Taramika se jej zeptala, zda také hodlá přestat kouřit. Přikývl, ale jak ten slib dodržoval, si umíte představit sami.
Prázdnej dům bez okenic a s prachem na zemi byl připravenej. S bordelem v koutech kontrastoval stůl, kde bylo něco k pití i k zakousnutí. Markus na jednohubky váhavě koukal a pak se pustil do jídla, aniž by počkal na naše partnery.
Ti ovšem měli smysl pro pořádek a dochvilnost. Jednohubky na ně zbyly. Kapitána gardy doprovázela protivná elfka, kterou jsem už jednou viděl, a čaroděj z rodu trollů.
,,Hrrrgh!“ pozdravil troll.
,,Zvláštní způsob odvedení pozornosti,“ řekl jsem, ,,rád tě vidím, příteli.“
,,I já tebe. A kdybys viděl, jakou řeč vedl U Goblina s hospodským!“
,,Byl šamanem sarkonů a dokázal oživovat mrtvoly. Uklidili jsme tu zrůdu sem, protože v rámci království by mohla napáchat mnoho škod.“
,,Ale do společně spravovaného města jej problém uklidit nemáte?“ zvedl obočí a ironicky se usmál kapitán gardy.
Zatímco my dva spolu vedli veselou řeč a byli spokojení, elfka s Taramikou vypadaly, že by nejradši z témat vnitřní a vnější bezpečnosti obou říší hodily šavli. Trollí čaroděj koukal bez zájmu o cokoliv z okna a Markus odháněl nohou od stolu psa, aby se nemusel dělit o chlebíčky s vaječnou pomazánkou.
,,Opravdu nebylo hezké posílat k nám další zvědy. Mám pak důvod si myslet, že toužíte po znovuzískání Žezla smrti,“ řekl jsem.
,,Tato akce,“ vykládal kapitán gardy a pohybem očí ukázal na elfku, ,,neměla souhlas všech vedoucích činitelů. Moc se omlouvám za případné způsobené nepříjemnosti.“
,,Tví podřízení by měli pochopit, že když někoho odhalí obyčejná domobrana v Ežgež, tak do hlavního hradu nedojde živý.“
,,Od doby, kdy nesháníte po cizích zemích artefakty a nevyvoláváte nové války, se vaše vnitřní bezpečnost v mnohém zlepšila. Nicméně je smutné vidět, že si stále počínáte tak, jako by Sajron patřil pod vaši kontrolu.“
,,Už jsme na místě velitelů stráže poručili odstranit elfího babochlapa a mýho krajana s válečnou sekerou. Mezi vojáky se vmísili vaši muži s cejchem ulejváků. Městskou radu tvoří vaši vyslanci a nepatří do ní Buffallo Goblin. Co byste ještě chtěli?“
,,Tak například, aby Bratrstvo krve nereprezentovala žena maskující své řeznické praktiky za alchymii. Nebo to, aby v městské radě zasedal někdo k tomu určený a ne oblastní velitelka černých rytířů,“ promluvila elfka, což kapitána gardy donutilo zamračit se.
Má žena se chtěla rozčílit a Markus zvedl oči od talíře, kterej si přisunul z prostředku stolu před sebe. Než si ženy mohly začít trhat vlasy pomocí zbraní (elfka nevyznávala luk, ale šermířskej meč), slova jsem se ujal já. Bylo jim vysvětleno, že za členstvím obou žen si musím stát, neboť obě toho o Sajronu ví zdaleka nejvíc. Taramika velela místní posádce a znala otázky bezpečnosti. Meguše zase dokázala hospodařit, když svůj krám úspěšně vedla bez toho, aby pracovala přednostně pro Bratrstvo krve nebo zlodějskej cech. Mračili se naproti nám všichni tři, protože trollí kouzelník na chvíli věnoval pozornost tomu, co právě dělali jeho dva společníci. A pak Markus vytáhl eso z rukávu, když kapitána gardy zpravil o mym počinu nechat rozebrat v Givaru katapulty a složit je teprve při vyhlášení poplachu.
,,Dobrá, tak tedy ano. Prozatím vám věříme, že nemáte v plánu na Sajron zaútočit,“ pravil kapitán gardy.
,,A kdybychom měli, tak to poznáte podle toho, že odtud budou utíkat naši obchodníci, nejrůznější členové vojenských jednotek a příslušníci kontrarozvědky.“
,,Když už je řeč o těchto jmenovaných, jak se vede ve Věži Stínů našim mužům, jež jste zajali, když bloudili v okolí Ežgež?“
,,Prostředí se výrazně zlepšilo, ale nepřál bych nikomu z vás, s výjimkou toho trolla, abyste tam někdy byli. Ani oni tam neskončili. Duchapřítomní černí rytíři o těchto zbloudilcích informovali naše bratry ve zbrani s fialovou podšívkou. Za temné noci je odvedli do pevnosti Strážcovo Oko, kde jim dali najíst i napít. Nechtěli je pustit samotné, poněvadž jsou po tom bloudění příliš zesláblí. Ne snad, že by se uhodili do hlavy nebo si pádem ze sedla zlomili nohu, to ne. Pouze panoval oprávněný strach, že by se ztratili znovu. Můžete si je vyzvednout.“
,,Budu jim osobně klást na srdce, aby příště při jízdě v noci používali lucernu,“ pravil pobaveně kapitán gardy, ,,díky za jejich záchranu.“
Všichni vstali nad stůl a podávali ruce tak, aby nekřížili. Stisk ruky trollího čaroděje nebolel jenom mě. Při odchodu mě kapitán gardy poprosil, abych ještě zůstal. Chtěl si popovídat mezi čtyřma očima.
,,Já vím, že to mezi našimi zeměmi poslední dobou skřípe, Chulioso, ale my nejsme ani vojáci, ani vládci.“
,,Navzájem jsme si pomohli, řekl bych.“
,,Přesně tak, podle mě můžeme být přátelé.“
Znova jsme si podali ruku a odcházeli společně po schodech. Když už před náma zela díra po vyraženejch dveřích vedoucí na ulici, naklonil se ke mně kapitán gardy ještě jednou.
,,Jo a prosím tě, řekni těm vašim obchodníkům, aby nenakupovali v Zesenu děti a mrtvoly. To vážně nemám rád.“
Odcházeli a bez toho, aby se kdokoli z nich ohlížel, směřovali k severní bráně.
,,To byla zase podívaná,“ pravil můj přítel, ,,nedozvěděl ses nic a nic jsi jim neřekl.“
Na mojí námitku, že jim přece nebudu vykládat o dobrodružstvích na západě, mi můj přítel odvětil, že ani šéf kontrarozvědky Její Ledové Jasnosti by mi nepovídal o tom, koho ze sousedů napadnou příště. Měl sice pravdu, ale předání dalších chycenejch zvědů bylo příslibem do budoucnosti. Můj plán tkvěl v tom, aby Krvej držel Kněžku pomocí mě a kapitána gardy na uzdě. Nám se nelíbilo, jak oni napadali všechny svoje sousedy, přičemž paladiny z toho vždycky vynechali. A jim se nelíbilo to samý v podání Bratrstva krve.
Moje žena v Sajronu zůstala kvůli tomu, že příští den měla jednat městská rada. I Markus zůstal, když ho zlákala možnost flákat se ještě pár dní bez toho, aby mu Melanie cokoli vyčítala. Chtělo se mi zůstat taky, ale někdo musel informovat o výsledku jednání vedení kontrarozvědky. Pán Jeskyně mi udělil nějaký zkušenostní body za to, že jsem se rozhodl informovat kontrarozvědku v Metalipiekłu, což ušetřilo sílu grifinovi, jehož si ve svý podstatě baron Krvej přivlastnil, stejně jako ty černé rytíře, kteří jej dokázali kočírovat. Ostatně, s koněm na hybridní pohon v zombie verzi ta cesta nebyla vůbec pomalá. Akorát bylo nutný zvolit úspornej styl jízdy, aby vydrželo palivo. V nejhorším jsem se mohl praštit do nosu a trochu do nádrže nasmrkat, ale pes mi pomohl, když zase něco ulovil. Sice jenom zajíce a ne třeba elfa, ale při cestování pod širým nebem je potřeba skromnost. Osobě podobný lidem to sice vysvětlíte, ale se zvířetem je pořízení horší. Pes byl nasranej z toho, jak mu podávám zajíce úplně vyždímanýho. Že jsem sám nežral, ho nesralo.
Do Čortova Hradu mi palivo vydrželo. Pohled na osadu mě překvapil. Před branou spali dva vojáci, přičemž jeden měl kalhoty na půl žerdi, když mu bylo zatěžko se jít vychcat někam dál. Sám jsem si otevřel a vstoupil. Můj pohled zaujala částečně vyhořelá budova kasáren, kde si pět dní zpátky chtěl někdo něco uvařit, ale zapomněl na to.
Mezi barákama nikdo nechodil, když nepočítám děti. Zkoušel jsem brát za kliku, ale všude měli zamčeno. To se přihodí tak, když máte kamaráda zámečníka a obyvatelé osady jsou při penězích. Od mýho a Markusova domu jsem samozřejmě neměl klíče. Nejvíc jsem se nasral při pohledu na hospodu. Měla zavříno a hospodskej na dveře pomocí nože připevnil vzkaz, že odjel na jih k moři. Důvodem týhle vyprázdněnosti osady jsem byl já. Nebo abych byl přesnější, za to mohl Hovnimírův odjezd do války. Obyvatelé osady v drtivý většině případů patřili do jeho družiny. Bylo jedno, jestli šlo o muže nebo ženy. Prostě tu nezůstal skoro nikdo, kromě desíti stráží, jedný kurvy, nejmenších dětí, který neměl kdo hlídat a domácích zvířátek, který byly dost rychlý a hbitý na to, aby je nezabil letící kámen hladového vojáka.
Desítce strážných poroučel chlap, co dokázal místo uvaření večeře zapálit kasárna. Seděl v kanceláři vilage managera a společnost mu dělala děvka. Co spolu dělali, je snad jasný.
,,Máte tady nechutnej bordel!“ zařval jsem. ,,Kdo je někdo, kdo velí, abych ho zmrdal?“
,,Nikdo nevelí. Ale když tu jsem jedinej černej rytíř já, tak si ostatní zvolili za šéfa mě,“ odpověděl mi a poručil děvce, aby postavila na stůl z mahagonu poháry.
,,Zvolili?! No to si děláš prdel. V tomhle království nerozhodujou živí, ale nemrtví! Už bys takový věci mohl chápat, kur*a. Co kdyby vás tady někdo přepadnul?“
,,Nedalo by mu moc práce nás porazit.“
,,A to mi vykládáš jenom tak? Víš, co by udělala Taramika, kdyby to viděla?“
,,Poslala by sem posádku, kuchaře a někoho, kdo by velel!“ rozčílil se černý rytíř. ,,Hovnimír a jeho družina si odvezli všechny věci a zamkli domy. O tejden pozdějc vzal roha hospodskej, do tý doby nám vařil aspoň on. Nadával, jak nebude nechávat otevřenou hospodu pro dvanáct lidí. Ani se mu nedivim. Taky bych nejradši zapřáhl koně do kočáru a odjel za teplem.“
Přestal jsem bejt nasranej na černého rytíře a terčem mý zloby se stal starší bratr. Ti, co zůstali v osadě, měli zakázáno vstupovat do ostatních domů. Hovnimírův pokyn. Přišel čas na Chuliosův pokyn vylomit zámek dveří u domu vilage managera. Díky tomu, jak si zapálili kasárna, neměli kde spát. Na dotaz, proč si něco neuloví, přišla uspokojivá odpověď. Neuměli to. Jejich loveckou zbraní byly kameny, kterejma zkoušeli trefit kočky. Žrali jste někdy kočku? I lidský maso chutná líp. Nebyl čas dohlížet na několik chlapů s myšlením dítěte a tahat je z průseru, za kterej mohl správce osady. Proto jsem se rozloučil a nasraně odjel se slibem, že jim tam někoho nechám převelet. Zatím dostali za úkol porazit pár stromů v lese a zkusit opravit vyhořelý kasárna a vypáčený dveře bratrova domu.
Co mě sralo cestou do Metalipiekła, byl nemrtvej kůň. Myslel jsem, jak si v osadě naberu zásoby, ale jaksi jsem pozapomněl na to, že si všechny odvezli černí rytíři na západ. Tak mi nezbylo než ztratit dalšího půl dne lovem. Nemusim snad dodávat, že zombie koně je možný ve výjimečnejch případech napustit jinou než lidskou a koňskou krví, ale nesmí se to dělat často. V posledních kilometrech zachránil mý nervy posel, když se rozdělil o obsah měchu. Nebejt jeho, musel bych ten stroj do hradu asi odnést.
,,No potěš buřt, ty vypadáš.“
Touto větou mě uvítal velitel hradní brány. Rytířská zbroj mu plavala v příkopu a na hlavě měl přilbu, kterou nosil jenom do bitev. Na svý zvyky byl teda oblečenej přesně obráceně. Jedině sandály si nevyměnil. Na rukou i ramenou měl bandáže a kulhal. Během vykládání o zážitcích v poslední době mě zaujal pohled na vrata. Když praštíte do slabších dveří ze dřeva pěstí, můžete v nich udělat díru. Já tyhle díry viděl v bráně. Ale zkoušet tohle v Metalipiekłu, zlomil bych si ruku.
,,Hele, vy jste tu bojovali, nebo co?“
,,Tak trochu, proč?“
,,Koukám na vrata. Jsou v nich díry jak píča.“
,,Jo takhle,“ odfrkl si velitel brány, ,,tak oni ti poradili, aby ses mě zeptal? Řekni, kdo? Já ho roznesu na kopytech!“
Po odpovědi, že mi nikdo nic neporadil a jenom mi připadá divný, proč do vrat oddělujících prokletou zem od jiný prokletý země za zdma Metalipiekła, udělal někdo díry jak po ráně pěstí. Taky mi připadalo divný, proč má velitel nasazenou přilbu, ale zbroj pustil – doslova – k vodě. Jako první mě napadlo, že za to může Harry a taky jsem to vyslovil. K mýmu překvapení to bylo trochu jinak.
Pár dní nazpátek přijela z jihu hlídka. Jeden z chlapů u sebe nesl zbraň, kterou sebral po boji protivníkovi. Způsob používání jsem znal. Byl to řemdih. Velitel brány nikdy nemusel meče, kuše a sekery. Fascinovaly ho spíš palcáty a novou věc považoval za vylepšenou verzi. Muži z hlídky mu ukázali, jak roztočí okovanou kouli na řetězu vedoucím od rukojeti. Dvakrát si to zkusil a pak jim slíbil zaplatit pivo. Po chvíli trénování mu došlo, že rytířská zbroj bude na obtíž, pročež ji sundal. Údery okovanou koulí cvičil na vratech brány, protože o zdi hradu by ji opotřeboval. Potom, co do vrat udělal několik děr, se dopustil chyby začátečníka. Točení koule na řetězu se mu vymklo kontrole a on se praštil hlavy. Po ráně utrpěl ztrátu paměti, nechutnalo mu pivo a ještě byl pro smích, poněvadž se to rozkecalo. Když ho vzkřísili, přísahal, že toho, kdo mu tu věc dal, nechá převelet na západ za Hovnimírem, až si vzpomene na jméno.
,,Mistrem v chlastu ses taky nenarodil, musíš trénovat.“
,,Potrénuju na tom kokotovi, co mi to dal. Jestli hlídkoval na jižních hranicích, tak čekám, že by mohl odjet pozejtří. Pořádně se na něj připravim, zbiju ho jak malýho kluka, možná i zabiju. Je na píču si nic nepamatovat, kur*a! Například od včerejška nevim, kde mám brnění.“
,,Plave ti v příkopu, kam chodíš chcát. Děkovat nemusíš,“ pravil jsem a zavolal na ochoz, aby mi otevřeli.
Zpráva o jednání s tajnou službou Její Ledové Jasnosti byla předána a způsobila opatrnou radost. Jak ze strany učitele a starýho, tak od Flavia, jemuž nyní podléhali všichni z kontrarozvědky na jihu. Menší radost už měli starší černí rytíři v kasárnách po vyprávění o tom, jak vypadala osada Čortův Hrad. A ti, kteří nevěděli, že jsem Hovnimírův bratr, začali nadávat na něj i na jeho ženu, přičemž nešetřili slovama jako zmrd a coura.
Slíbili poslat do osady nějakou stráž schopnou samostatnýho života a zorganizovali příští cestu hlídek tak, aby měly cestu kolem. Taková reakce mi nestačila. Odjel jsem nasranej do Givaru a dal si za úkol najít tam kohokoliv, kdo by byl schopnej uživit, ale zároveň neohrozit posádku během doby, kterou stráví můj starší bratr v bitvách.
Jedna věc při návštěvě trůnního sálu mi byla divná. Nepadlo jediný slovo o spojencích z Parynovy říše. Žádnej dotaz, prostě nic. Ať jsem takový téma nadhazoval do zkaženýho vzduchu sebevíc, starej mlčel a učitel si co chvíli dával jedinou ruku před pusu, přičemž přivíral oči.
,,Hele, kde je vůbec Parynův vyslanec?“ napadlo mě.
,,V rakvi. Zemřel,“ odpověděl můj učitel a konečně bylo vidět, že se směje.
,,Jak to?“
,,Proměnil jsem ho mrtvolu,“ doplnil učitele starej. ,,Uměl říct jenom to, že nerozumí a jak se mu stejská. Nešlo s ním rozumně mluvit, tak je z něho upír. Dokážu vytvořit nemrtvého tak, aby znal řeč nemrtvých. Konečně nám něco o tý západní krajině pověděl.“
,,Vy jste chujové! Co si o tom pomyslí naši spojenci?“
,,Nic, akorát jim možná bude nápadné, jak mu vybledly tváře a zčernaly vlasy,“ pravil učitel.

V. Nejkrásnější

+ zobrazit spoiler

Pochopení pro posílení posádky Čortova Hradu nebylo po návratu do Givaru valný. Ne snad, že by tomu Taramika a ostatní černí rytíři nerozuměli, ale odjezdem Hovnimírovy družiny s kontrarozvědkou a doprovodem nekromantů nám ubylo tolik sil, až posádka Ežgež vyměnila černé rytíře za gobliny. A nevybral jsem si na žádost o přesun části vojska vhodnou dobu. Baron Krvej se rozhodl oslavit den, kdy oživil první mrtvolu. Přípravy na oslavu vrcholily, poněvadž plánoval mluvit z balkónu k obyvatelům. Taková věc sice nebyla na škodu, ale žádala si zvýšení hlídkujících vojáků a přísnější kontroly na příjezdu. Při hádce mezi mnou a staršími černými rytíři o to, jestli někoho do Čortova Hradu pošlou, mi nakonec řekli, abych si začal sám psát služby, poněvadž chybějící muže a ženy by neměli kým nahradit.
Z oken a věží hradu vlály červený stuhy. Nebo to byly vlajky? Srát na to. Obyvatelům se mělo dostat cti vidět srmtonoše v jeho ohavný podobě. Hradby střežili černí rytíři, a kdo projížděl bránou, měl pocit, že mu praskne čurák ve švu, když viděl počínání strážce Heinricha s klíčem velikosti patnáct za pasem. Vsadil bych se, že patnáct byla i velikost jeho kokota. Takový popisky ale nejsou podstatný, radši chci napsat o tom, jak se baron vyšňořil na projev. Jeho tělo pokryly obvazy.
,,Už v tvym zájmu doufám, že se nic nestane,“ řekl mi, když jsem ho navštívil.
,,Moje ničemná banda, jak nazýváš referenty kontrarozvědky, kterejm velim, má situaci pod kontrolou. Co to máš na sobě za zasyflený hadry?“
,,Sám jsi kus syfla a dopadneš jako Kostroun.“
,,Prcám akorát živý, s nekromantskou ženskou a upírkou u mě nepochodíš. Proč si omotáváš hadry kolem celýho těla? Vážně mě to zajímá.“
,,Právě z důvodu, abych jako tvůj kamarád z bordelů (opět myšlen baron Kostroun) nedopadl. Jeden chlápek z jihu tenhle proces nazval mumifikace. Obalíš tělo pruhama oblečení, aby nepostupovalo hnisání kůže a další odumírání. Nehodlám bejt příštích padesát let prolezlej červama na kokotu.“
,,Poslední větu bys mohl říct při projevu, určitě pak budou chtít všichni vstoupit do našich řad,“ usmál jsem se a opustil sál.
,,Ty jsi zmrd. Počkej, až budeš nemrtvej!“ zvolal za mnou Krvej mladší.
Davy lidí se srazily pod balkónem a naslouchaly. Vedle barona tu stáli černí starší černí rytíři a nemrtví. Pamatuju si část řeči.
,,…vytvořili jsme spravedlivou společnost bez králů i knížat. Je na každém z vás, zda chce těchto výhod užívat, nebo se obrátit proti celému zřízení zády. Pouze služba Bratrstvu krve a odhodlání pracovat pro vítězství na západě jsou těmi cestami, jimiž by se každý měl vydat. Zaručuji se za to, že až nastane ten den, budeme si pamatovat na ty, kteří přispěli k porážce princů Jaka a Ryu. Každý se může svobodně rozhodnout, jestli chce být součástí silné a spravedlivé země, či být majetkem potomků otrokáře. Nechť ti druzí však nečekají, že s nimi bude mít Bratrstvo krve slitování. Odhodlání zvítězit a nastolit v okolí mír, je silnější než pokusy několika bláznů vydat Givar, Ežgež nebo Sajron našim nepřátelům. Budoucnost-“
,,Patří nám,“ řekla se zábleskem v očích Taramika a začala mě ocucuvát.
V ten okamžik mě baronova řeč přestala zajímat a já se s ní začal oblejzat. Nejdřív na okraji balkónu a potom uvnitř skrytej zdí, aby to nekazilo projev.
Krvej mladší byl evidentně podrážděnej tou reakcí, ale při večerní poradě se mu špatná nálada ztratila i z ksichtu. Přes omotaný hadry do sebe lil zředěný víno a okusoval napůl syrový maso holoubat. Díky přemnožení holubů měli naši členové víc masa, než kdy jindy.
Porada byla zase totálně o ničem, poněvadž jako vždycky potřeboval akorát vědět, jestli má všechnu naši činnost pod kontrolou. Po dořešení návratu posádky k normální službě jsme se byli s Taramikou projít po nádvoří, kam vozili nakoupený mrtvý těla. Padla tma a smrad zkaženýho masa tak nebyl doprovázenej bzučením much.
,,Jak jsi to myslela během jeho projevu?“ napadlo mě.
,,Že budoucnost opravdu patří nám.“
,,Nechci tě zrazovat, ale i když se máme dobře, tak jsme obklopený hromadou šílenců jako Harry, usurpátorů moci jako junior, hordou pitomců jako Hovnimír a Buffallo Goblin. Považuju za zázrak, že v tom dokážeme roky přežívat.“
,,Dokázali bychom přežívat jinde? V mé rodné vesnici, případně u vás na Severu?“
,,Ne, to bysme se přece vůbec nepotkali. Fakt máme kliku. Nekromanti by z nás nejradši udělali fexty nebo upíry a velitelé poslali na smrt někam do války.“
,,My v takovém zřízení umíme žít. Jinak bys se mnou přece tak dlouho nebyl. Naopak, my jsme povýšili schopnost přežívat v říši nemrtvých na umění. Komu jinému než nám by proto měla patřit budoucnost?“
,,Jsi jediná žena v tomhle království, který to pálí a která vážně věří všemu, za co bojuje. Děláš mi radost.“
,,Radost dělám jen svým oblíbeným velitelům kontrarozvědky… vlastně jen jednomu, neboť ostatním to také nepálí,“ usmála se.
Po puse a potvrzení, jak jeden druhýho milujeme, začaly ty nejlepší časy nás obou u Bratrstva krve. Najednou ty cvičení, porady a střídání posádek nestály za hovno. A když nám nebylo díky službě přáno vidět se, pomohly k tomu velitelský funkce.
Průsery se Givaru vyhýbaly obloukem, stejně jako nesmyslný střídání posádek. Byl tu klid, když pominu zatčení černého rytíře kontrarozvědkou. Zabil jednu ženu. U soudu dostal provaz a pak jej odvezli tajně na jih, aby byl od místa vraždy co nejdál. Na velitelství černých rytířů i kontrarozvědky chodily zprávy o stavu vojska, průserech goblinů, flákání průzkumnejch jednotek na jihu a východě i o bojích Hovnimírovy legie.
Klid přerušila až pravidelná výměna těch z kontrarozvědky, kteří měli dbát o bezpečí nekromantů Skalda a Bartoloměje.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

4

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

VI. Stížnost

+ zobrazit spoiler

Stál před náma chlap v nejpříšernějších hadrech, co jsem kdy viděl. Na dotaz, proč zrovna klobouk z rákosu, meč zahnutej jak chuj za opaskem od sukně a hedvábná košile zdobí jeho tělo, odpověděl víc než výmluvnym gestem. Poodhrnul sukni, přičemž bylo nutný odvrátit oči od rozkroku. Schytal několik šípů do slabin a měl strach, aby mu rány nezmokvaly. Zombie verze koně jej vezla do Givaru deset dní, poněvadž měl bolesti i v sedle.
,,No potěš,“ pravil Rafael po vyslechnutí části příběhu.
,,Mám strach, že nepotěším,“ zvedl obočí náš příslušník, ,,Hovnimír nás má dost.“
,,Co si to dovoluje, kur*a?! Co se sere do věcí, který mu nepřísluší řešit?! Vnitřní záležitosti máte na starosti vy! Jestli nechce mít po válce každýho čtvrt roku audit na velitelství, tak bych mu radil hledět si svýho.“
,,Chulioso, problém není v Hovnimírovi, ale v nás,“ řekl kontrarozvědčík při upravování sukně do stavu, aby mu z ní nečouhal pytel.
,,Fušujete mu do řemesla a určujete, na koho má útočit? Nebo snad chcete podíl z kořisti?“
,,Ani jedno, Rafaeli.“
,,Hele, klidně si tu sedni, napij se vína a udělej si pohodlí po tak zpíčený cestě, jakou máš za sebou,“ vykládal jsem vlídně, ,,já mu napíšu dopis, aby se klidnil. Jestli si myslí, že se tady všichni zblázníme z toho, jak si jede zabojovat, tak má smůlu. O nedostatku jídla věděl před odjezdem. Nebojuje za hranicema prvně, to jenom tak pro začátek. Už vedl družinu, když bylo potřeba držet dál od hranic sarkony. Ať mě moc nesere!“
,,Sereme my jeho.“
Rafael hosta se mnou vybídl k tomu, aby konečně řekl nějakou určitou informaci, bo to z něj leze jak z chlupatý deky. On poprosil o pohár vína, dal si nohu přes nohu (div, že si neskřípnul koule) a spustil.
,,Od počátku tažení Hovnimírovi dělali průvodce lidé, které jste odtamtud přivedli. V první vesnici nařídil popravit toho, kdo dělal správce. Ponechal tam některé černé rytíře, což byl odraz k dalším výbojům. Hlídky nepřítele po vyslechnutí popravoval a nekromanti mu z nich dělali doprovod. Výslechy nesvěřoval kontrarozvědce, nýbrž černým rytířům a průvodcům.“
,,Čurák! Co si o sobě myslí, do píči?“ rozčílil jsem se, ale pak mi došlo, jak to ztěžuje kontrarozvědčíkovi vzpomínání. ,,Sorry, pokračuj.“
Slušně se nalil a vykládal o tom, jak je speciálně vyčleněná jednotka kontrarozvědky totálně k ničemu, když Hovnimír dělá všechnu práci za ně. Pod heslem znásilnit stoly a zapálit ženy projel šest vesnic, aby sedmou našel prázdnou a pro jistotu i spálenou.
Ten sviňák od nás ne a ne usnout. Museli jsme poslouchat nudný vyprávění, jak můj bratr bojoval. V jedný vesnici, kde o den dřív nocoval nepřítel, se rozhodl místní potrestat. Nařídil oddělit ženy od ostatních. Ženy nahnal do lesa s kontrarozvědkou. Místo toho, aby ho ten chuj celej zapálil, nechal v místní stodole uhořet starce a děti. Rozvědčíci to nevěděli a vzteky by dávno zabili ty ženy. V tom jim zabránil fakt, že si za dvě hodiny žádná z žen nestihla vykopat hrob. Dým byl cejtit až do lesa a dovedete si asi představit ten cvrkot. Těch několik osob s kuší nebo lukem nemohlo stačit, když budoucí mrtvoly propukly v nářek. Naháněli je po lese, a když zahrnovali mělký hroby (ženijní rota měla na starost spáleniště vesnice a rovnání domů se zemí), neměli jistotu, že žádná neutekla.
,,Podobně to vypadalo u nás, když se přemnožily kobylky. Potom nezbylo než zapálit pole a začít příští rok znovu,“ vmísil se do vyprávění Rafael.
,,Hovnimír je pořádná kobylka. Teď navíc ve společnosti tlustý ožralý bachyně, jeho manželky. To by mě zajímalo, co z toho vznikne za děti. Myslim, že něco takovýho nedokáže udělat ani Harry,“ uvažoval jsem nahlas.
,,Výkvět černých rytířů. Jistě budou měsíc slavit a promění Čortův Hrad v krčmu.“
,,*píííp*, to jsou blbý vtipy! Jen ať si ty malý kobylčí selata vychovává ve válce. Je nám tady bez něho krásně. Snad mu budou v noci hodně kvičet!“
Po týhle politováníhodný události se můj bratr nasral tak, že nechal kontrarozvědku pokaždý v záloze a pobíjení sedlaček, starců i dětí na místních obstarali ti, které jsem přivedl z výpravy do Givaru. Taky se vysral na krytí a po několika bitvách mu Skald s Bartolomějem vytvořili dvě roty kostlivců. Když se přiblížila větší skupina vojáků, obětovali nemrtvé a zmizeli. S koněm na hybridní pohon to nebylo až tak těžký. Vzkaz od bratra zněl asi tak, že si s tou svoločí mám dělat, co chci, ale mám bud buď poslat někoho schopnějšího, nebo řádný posily.
Člen kontrarozvědky začal chrápat na židli a už z něj nevypadlo nic, co by mělo hlavu a patu.
Shodli jsme se, že příslušníky nevyměníme a jako posilu pošleme jenom krev, chlast a zbraně. Když nekromanti dokázali vytvořit dvě roty a ovládat je, tak jich mohli pro bratříčka udělat i víc a krejt mu tak prdel.
Aby těch průserů nebylo málo, tak dovnitř vstoupila Taramika. První spatřila stojící kokot spícího člena kontrarozvědky v ženský sukni. To nevysvětlíš. Ale následující den přišlo něco horšího.

VII. Hněv Démona

+ zobrazit spoiler

Po pevnosti pobíhalo všechno živý, co udrželo v ruce zbraň. Z uší jim tekla krev. Zákonně zlí svojí chůzí připomínali toho, komu sevře prdel ukrutná bolest. Taramika po noční ani nesundala zbroj a zkoušela se skupinou velitelů najít rozumnou odpověď. Zkušenějšímu pohledu neuniklo ani to, že pod oknem bylo krvavě nablito. Chvíli si takhle povídali. Zdála se jim v noci (tim nechtěně přiznali, že spali ve službě) jakási sračka a rozpadlých mrtvolách, svitu slunce a tělech zombíků proměněných v hromady prachu a sraček.
Na můj pokyn se připotácel nemrtvej sluha a přinesl plášť s lebkama. Jak mě oblíkal, tak jsem celej nasranej z nečekanýho probuzení potahoval z fajfky a nadával na barona Krveje. Ostatní mi dávali za pravdu a souhlasili, že ten noční blázinec je jeho dílo.
,,Stárne a vymejšlí píčoviny jako to dělal Kostroun, když mu začal chcípat mozek. Jestli si myslí, jak se tu všichni posereme z dalších upířích příušnic a tejden budeme pít vlažnou vodu s krví, tak ty hajzly budou uklízet jeho spektry!“
Chtěl jsem ještě dodat, že nechci, aby si nekromant vytíral s armádou prdel, když v tom plesnivějící služebná se smyčkou od šibenice na krku přinesla buřty na pivě.
,,Dělá si prdel?! Půlka hradu blije nebo sere krev a on se poručí donést tohle!  Okamžitě za mnou a zavolejte Markuse, protože teď budu potřebovat jeho stříbro a česnek. Hodlám zlikvidovat ty zasraný upíry jednoho po druhym.“
Taramiku a ostatní černé rytíře ten výbuch vzteku tak překvapil, že šli za mnou. Jeho podlaží bylo nad naším. Cestou mě napadly verše k takový situaci, poněvadž pohled na všechnu tu krev se začal projevovat.
Jsem tak krásný, jsem tak šťastný,
jako kotě s klubkem nití,
zdi hradu jsou celý mastný
krvácí tu stovky řití
Spektra chtěla přes dveře mluvit řečí nemrtvých, dokud jí před očima nemávala zaťatá pěst s výhrůžkou, že sem nechám pustit světlo a pak je obtáhne a sežere můj kůň, poněvadž psa už teplýho nemám. Luskla prstama a během okamžiku měla za zádama upíry. Vpřed vykročili černí rytíři připravení tasit. Zpoza dveří zazvonil zvonek právě ve chvíli, kdy to vypadalo, že se začneme rubat.
Baron se opíral o víko svýho lože. Po stěnách stekly potůčky krve a na zemi se srážely v hrudky rosolu. Upíři na to lačně pohlíželi, ale Krvejova přítomnost jim bránila v tom, aby se vrhli na podlahu a začali prát o nejšťavnatější sousta. Takže je ani moc nevyvedl z míry můj příchod. Za to já jsem byl překvapenej. Bojechtivost a vztek se vytrácely při pohledu na druhýho nekromanta království, jehož na evidentně něco jebalo rezavým kusem železa do prdele. Dokonce mi to sebralo energii mluvit.
,,Než si jako obvykle pomocí nadávek začneš říkat o proměnu v oživlou mrtvolu,“ spustil baron, aniž by přestal obdivovat dno sarkofágu, ,,tak měj na paměti, že před tebou nestojí Harry, Kostroun nebo tvůj bratr. Ten doprovod i s velitelkou vypadne, a to hned.“
Když to bylo splněno, králův syn vzdychl a dodal, že Bratrstvo krve je v pěkný řiti.
,,Jak to?“ nechápal jsem.
,,Démon… náš Démon se nasral. Nepřinášíme mu oběť, nepřichází mu další verný služebníci, nekromanti křísí mrtvoly mimo dosah jeho moci. Sklízíme teď jeho zlobu. Jak slábne Démonova moc, slábne i naše. Moje, tvoje, upíří, prostě všech. To v noci bylo varování.“
,,Vzpouře posádky a zmatku zabránit ještě dokážu.“
,,O tom nepochybuju, ale to nestačí. Potřebujeme získat zpátky jeho přízeň a sílu.“
,,Sarkoni se tady nepotulujou. Komu nažene strach legie a naše armáda, když nejbližší nepřítel sídlí čtrnáct dní cesty na západ a vzdaluje se od Hovnimíra?“
,,Musíme posílit nekromanty, včetně mně. Seženeš hlínu z hrobu nějakýho panovníka, co je po smrti. Je mi jedno, kde.“
,,To zvládnou Flavio aspol.“
,,Nepřerušuj mě! Za další, urychlí se nábor dalších vojáků. Začnete je prověřovat rychlejc. Ušetřil jsem tě rozhovoru s otcem. Je vzteky bez sebe. V Metalipiekłu je zatím klid. Jestli se rozestoupí mraky i tam, jsme v prdeli. Potřebujeme další mrtvoly. Sedni si a nalej víno, tohle bude na delší povídání.“
Dovnitř vstoupil Markus. Jeho plášť zdobila moč, protože pro něj poslali ve chvíli, kdy přebaloval dítě. Zablesklo se mu v očích, když naslouchal plánu záchrany Bratrstva. Společnost Z-1 Transport AG měla založit druhou obchodní společnost vedenou ze Sajronu. Všechno pod hlavičkou barona. Nová dcerka měla mít název Undead Services ltd. Dlužníci (já bych je nazval spíš otrokama) měli svoje aktivity směřovat místo na prodeje jídla k nám. Větší dovoz mrtvol ze severních oblastí. Žádoucí bylo kopat hroby paladinů. Věci z hrobů připadnou cechu a mrtvoly Bratrstvu. Mimo to získal Markus desetinovej podíl na vlastnictví Z-1 Transport AG. Byl nadšenej a cestou na poradu s ostatními členy kontrarozvědky si mnul ruce. Jeho představa byla, že když sežene dost mrtvol, tak získá tolik peněz, aby do smrti nemusel pracovat a žil z dividend.
Referenti původem z jihu odjeli do Metalipiekła pro prokletou půdu, která nechyběla v nekonečnym seznamu věcí pro Krveje mladšího. Markus pokračoval obhlídkou skladiště a prostorem pro vykládání rakví. Mojí starostí bylo uklidnit co možná nejvíc nejen Taramiku, ale i další černé rytíře. To jsem dokázal, bo velitelé si pod problitou nocí představovali předzvěst zkázy všech zákonně zlejch osob.
Okamžitá práce na udržení moci nemrtvých nabízela řadu otázek, na který nebylo možný odpověď třeba jen odhadnout. Taramika usoudila, že Hovnimír bude bez dodávek jídla jako první. Sežene si tam prej vlastní. Já spíš odhadoval, že začne víc kupit zásoby po vesnicích a menších městech. Že si takhle bratr přilepšoval, chápal i poslední černý rytíř v Metalipiekłu. Když šlo o něj a jeho družinu, chtěl to nejlepší. Teď mu navíc byla k ruce Helga, která s pověstí našich předků milovala nájezdy pro získávání kořisti a bohatství, který promrdala v první krčmě po návratu. Volný koně se použili k vozům na dovoz mrtvol.
V příštích dnech mě neopouštěly špatný sny, který nepřerušila ani nahá Taramika vedle mě v posteli. Ve spánku jsem viděl hořet hrady a praskat stěny Věže Stínů. Černí rytíři viseli na stromech jako hroznový kuličky. Naštěstí nedosahovaly natolik děsivý podoby, abych přišel o rozum, protože Nenávistná Petra užívající si s koněm nějakýho pojebanýho dobrodruha se v rozvalinách hradů a pevností neobjevovala.
Seznam barona Krveje rostl o věci potřebný k jeho zdraví. O tom, jestli měly pomoct Bratrstvu, bych pochyboval. Na co mu byl popel ze spálenýho talismanu proti černé magii? Nebo kosti mrtvý čarodějný kočky? Nevim, jestli si u toho pak honil brko, nebo co dělal. Úkoly předchozího dne sehnat náhrobní kámen zákonně dobrý osoby se jevil stokrát chytřejší než semeno stromu z lesa u Věže Stínů. No, aspoň se nenudily hlídky a poslové. Trnul jsem, kdy dostanu rozkaz sehnat metrák sraček, ze kterejch bych vymodeloval Harryho sochu nebo podobnou kokotinu. Proto jsem uvítal Markusovu prosbu dělat doprovod na hranice království pro povozy rakví táhnoucích přes hostinec k Zesenu nebo do hor. Jestli to pomohlo, nevim. Ale baron po dovezení těch věcí vypadal spokojenější. Černí rytíři postupně zapomínali na děsivou noc a začali si víc hledět novejch úkolů.

VIII. Undead Services ltd.

+ zobrazit spoiler

V Givaru nebylo dost vojska pro střežení transportů mrtvol, když si králův syn vzpomněl na tolik hovadin, co chtěl přinést, aby neslábla Démonova moc. Lákala mě myšlenka dělat ostrahu s Taramikou a rozdat si to s ní v rakvi, ale nesměli bejt s náma kočí a další lemplové.
Po prvních cestách se Markus radoval, když osobně vyjednal vynikající podmínky obchodu. Namastil kapsu sobě i cechu. Krvavá Dýka vyhnal z města několik rodin, co mu dlužily peníze, aby pomáhaly nakládat a shánět mrtvoly do rakví a splatily tak prací závazky. Osobně můj přítel jel i do Zesenu.
Někde v Givaru splašil stůl, dal přehrabat starý věci v komnatách po šlechtě a rodině poraženýho knížete. Přemluvil ostrahu, aby mu nejenom dovolila, ale i pomohla donést do naší pracovny širokej stůl z hospody, kterej vytahovali nahoru po laně. Jednu ze stěn zohavil dřevěnou deskou. Na ní pomocí hřebíků přibil zaprášenej gobelín, na kterym bylo vyobrazený někdejší knížectví. Na stůl vyskládal dopisy, seznamy vozů, jejich posádek a doprovodu. Pro černé rytíře tvořící ochranu sehnal interkom. V každý přestávce na jídlo si ověřoval, kudy náklad právě projížděl. Po obdržení informace popadl nůž a přes půl místnosti ho hodil po gobelínu. Tak si vyznačoval trasu a měl přehled o nákladu. Když se vrhací nůž zaryl, spokojeně po nás koukl, přivřel oči a labužnicky vyfoukl obláček dýmu.
,,Nechybí ti ještě manželka klečící pod stolem?“ zeptal se Lorenzo.
,,To je výborný nápad,“ zasnil se můj přítel.
,,Zapomeň,“ zpražil jsem ho nasranym pohledem, ,,jinak u toho budeš naslouchat šukání s Taramikou a čumět na její záda.“
Řeč se stočila na téma vrhacích nožů. Markus jich zrekvíroval ve zbrojnici pro potřeby kontrarozvědky kolem stovky. Na dotaz, kdy je vrátí, mi podle pravdy odpovědi odpověděl, že nikdy, poněvadž si všechny nechá nebo prodá v Sajronu, kde je očistí a prodaj posádce Ežgež nebo Čortova Hradu.
Interkom zavibroval, což šlo poznat podle poskakování po stole. Markus ho sebral a řekl, že poslouchá.
,,Jedeme kolem hostince,“ slyšeli jsme.
,,To je dobře. Náklad máte?“
,,Ano… chchch… nebyly peníze.“
,,Co?“
,,Chchch… zaplatil za průjezd a nocleh.“
,,Strašně ti v tom praská a chrčí, zopakuj poslední větu,“ odpověděl můj přítel a zapálil si.
,,V Zesenu museli platit stráži, ale měli peníze. Cestou zpátky jim došly zásoby. Aby neutráceli a nejeli v noci, poněvadž jim vrže kolo-“ Markus se rozkřikl, že kolo dával opravit. ,,Naložili sedm rakví, tak zadní nápravu asi přetížili.“
,,Blbci!“ řekl. Ale tiše, aby to neslyšel černý rytíř. ,,Co bylo potom?“
,,Tak půl dne v Zesenu žebrali po naložení o jídlo, aby jim zbyly peníze na oběd v hostinci, až pojedou nazpátek.“
,,A vy jste jim to dovolili, co? Kdo je to naučil? Vy, že jo? A od těch dob si tam cpou břicho vždycky!“ křičel Markus a volnou ruku natáhl po šunce.
,,Unavili se jim koně. Dáme si něco k jídlu, necháme je odpočinout a ráno nás máte v Givaru.“
,,Je odpoledne. Ať si přepřáhnou koně z vozu, který jede prázdný opačným směrem. Musíte dorazit večer.“
Chvíle ticha.
,,Vozka tvrdí, že to neumí přepřáhnout. Já ani nikdo z rytířů jim nepomůžeme.“
Markus položil interkom na stůl.
,,To jsou kokoti! Banda sviní! Nechám je čistit koryto řeky v Sajronu. Slyšíš to, Chulioso?“
,,Slyšim akorát, že ten interkom pořád blbne. Namáčíš ho pravidelně v krvi?“
,,Zaplatíte někomu v hostinci, aby vám pomohli přepřáhnout. Bude tam určitě dost obchodníků,“ zněl další pokyn mého přítele.
,,Na to nemáme peníze.“
,,Protože jste je prochlastali, vy krávy! Večer tu budete i s nákladem, jinak se o vás postará Chuliosova kontrarozvědka! Končim.“
Markus hodil vibrující interkom do nádoby s krví, která byla několik metrů od něj. Opřel si nohy o stůl a dál kouřil. Nebylo to poprvé, co ze mě udělal opět velitele. To kvůli tomu, že moc cechu zlodějů nedosahovala až do Givaru. Já musel dělat zlýho. Zákonně zlýho, aby on vypadal jako hodnej. V několika případech ze mě byl takhle i král.
Po chvíli přemejšlení poručil oživlý mrtvole, aby mu donesla komunikační zařízení zpátky.
,,Hřbitov, Hřbitov, já Lopata. Zpráva,“ promluvil můj přítel.
,,U lopaty skončíš ty.“
,,Drž hubu, Chulioso,“ okřikl mě. Byl nasranej.
,,Hřbitov na příjmu.“
,,To jsem já, Markus.“
,,Opakujte.“
,,Markus.“
,,Co?“
,,Markus!“
,,Aha, jo. Strašně v tom chrastí.“
,,Máte velitelku ve službě?“
,,Máme.“
,,Tak ať sem přijde.“
,,A nebylo by lepší, kdyby přišel Chulioso za ní?“
,,To se jej netýká.“
,,Tak proč za náma nepřijdeš, když jsme o dvě patra níž?“
,,Aby se měli takový kokoti jako ty na co ptát!“
,,Zase ti v tom chrastí, opaku poslední větu.“
Můj přítel zakřičel, že jsou všichni zmrdi a hvízdl na oživlou mrtvolu. Za života to byla služebná, a tak pochopila, že interkom má sebrat ze země, kam s nim praštil, a začít Markusovi pucovat boty. Když to udělala, přeleštila prsteny kartáčem. Nikdo si nepřál dotknout mrtvoly jinak než v rukavici. A sundat prsten v Givaru by byla sebevražda. Štěstí, že Markus nenosil třeba náušnice.
Pokynul mi, abych jej doprovázel. Měl v plánu ve vší parádě napochodovat na velitelství a říct Taramice další sviňárnu proti černým rytířům. Mě si na tohle brával s sebou, poněvadž se jí bál. Nutno dodat, že měl proč.
Souběh událostí předběhl jeho plán.
Klepání na dveře. Vstupte. Čau moje brzo nemrtvá lásko. Čau Taramiko. Čau všichni. Markus si sedá a znova si opírá nohy o okraj stolu.
,,Máš snad nějakou stížnost na černé rytíře?“
,,Jistě,“ pravil můj přítel a nacpával si fajfku tak, aniž by Taramice věnoval svůj pohled. ,,doprovází vozy společnosti Undead Services. Vozkové nechápu úkoly, jež jim byly svěřeny a úmyslně zdržují. Z kterého útvaru je jejich doprovod?
,,28. Severovýchodní pohraniční četa.“
,,Kdo je jejich velitel? Dopouští se sabotáže našeho úsilí za spravedlivou společnost.“
,,Tak ten se jí dopouští přímo při doprovodu, předevčírem odjel.“
,,Takže do tří dnů jej zde máme. Ať se po návratu hlásí u nás, Chulioso s ním bude chtít mluvit.“
,,Co s tím mám já společného?“ svraštila obočí Taramika.
,,Měla bys na doprovod vyčlenit spolehlivější mužstvo i velitele. Nechci, abys kvůli tomu měla také potíže.“
Moje žena dala ruce v bok a pomalu přistupovala k Markusovi.
,,Předně sis měl vybrat spolehlivější a lepší vozy, když nestíháš dodržovat časy dodávek. Černí rytíři jsou povinni náklad střežit, chránit a udržovat spojení. Až mi baron Krvej rozkáže zajišťovat termíny a opravovat kola, ráda mu vyjdu vstříc,“ pravila a obcházela stůl i s mým přítelem. Ten funěl, kroutil hlavou a poslouchal dál. ,,Mohla bych si večer na poradě ověřit, zda Undead Services stíhá dodávky. Kdyby náhodou odpadla porada, tak si nechám dodat hlášení z hlavní brány.“ Zastavila se před ním a rukou mu shodila nohy ze stolu. ,,O velitelkách a velitelích čet se hovoří s úctou a na úrovni. Něco podobného už nechci slyšet. Jestli proti černým rytířům budeš něco podobného podnikat, nahlásím za sabotáž úsilí o spravedlivou společnost já tebe. A také řeknu tvé ženě, co děláš v Sajronu.“ Skokem se posadila na stůl, natáhla nohu a v okamžiku převrátila židli i s Markusem. ,,Doufám, že si rozumíme.“
Důstojně kráčela k východu. Ve dveřích se ještě otočila a zvolala se zaťatou pěstí: ,,Smrt nepřátelům Bratrstva krve!“
Sebe můj přítel zvednout nenechal, ale převrácení do původní polohy křesla služebný dovolil. Projevil taky přání, abych na průserovej transport osobně dohlížel. Nebavilo mě smrdět v Givaru a čumět na psa, kterej se za tu dobu naučil rozkousávat nábytek a znečišťovat chodby hradu stejně dobře jako jeho předchůdce. Tohle mělo prospět nám oběma, a konečně i Bratrstvu. Přenechal jsem Markusovi svojí večeři a za hodinu opustil hrad.
Noc byla hnusná. Měsíc zakryly mraky a foukal studenej vítr, což na jízdu proti němu nepůsobilo dvakrát aerodynamicky. Zvlášť, když mi dali živýho koně. Náladu mi nezlepšil ani příjezd do hostince.
Černí rytíři chrápali, když nepočítám jednoho, co se šel právě vysrat. Zpozoroval můj příchod ve chvíli, kdy si připínal opasek s mečem. Zburcoval další dva v přízemí. Pohled na obtisk dřevěnejch latí, o který měli opřený čela, mi trhal koule. Napadlo mě, že Markus měl s tou sabotáží pravdu. Doprovod v podobě druhé skupiny, jež jela opačným směrem, hrál karty za světla svíčky na rakvích s mrtvolama. Dalšího hráče představoval sicco ze Sajronu. Zmrdal jsem je a zamířil do pokojů hostince. Vozkové si vybrali jedny z nejdražších, přičemž se neošidili o večeři.
,,Doufám, že vám to jídlo, co jste jedli, chutnalo. Bylo poslední,“ řekl jsem ve dveřích.
Jeden z těch kokotů se zeptal, jestli mi hrabe. Když uviděl mě a chlupatou bestii cenící zuby, kopl nohou do deky, pod kterou spal jeho společník. Probudivší vyvalil oči a pak se převrátil na bok.
,,Vem si ho!“ křikl jsem na psa.
Štěkl a zakousl se do zápěstí. Jak moc ho sralo, že při tom rozkousává deku patřící k vybavení pokoje a tudíž zájezdnímu hostinci, si představit určitě umíte. Vozka chtěl dál spát. Projevil velkou snahu a ta nezůstala neodměněna, když mojí obludu dokázal odkopnout.
Vytasil jsem meč, přistoupil blíž a probodl ho. Ten první přiblble pozoroval končetiny, který se škubaly.
,,Tys ho zabil!“ vykřikl, když už jsem myslel, že takhle zůstane čumět pořád a budu ho muset taky zapíchnout.
,,Jako mrtvej nebude spánek potřebovat. Chci, aby se dodržovaly termíny, jestli víš, jak to myslim.“
,,To snad nemuselo bejt nutný, ne?“
,,Jo, mohl bych ho tu probouzet a zabít až potom, až rozhodnou šéfové. Ale proč? Celej jeho život byl zbytečnej a on určitě nedělal nic, co by sloužilo něčemu užitečnýmu. Ber to z tý lepší stránky, můžeš si vzít jeho peníze.“
,,Mě si nekoupíš! A navíc, on peníze nemá.“
,,Tak jo. Pošlu sem váš doprovod, abyste tu zdechlinu odnesli. Ale psa tu nechám, je lidožravej, doporučuju zůstat na místě. Chci sice přivézt co nejvíc mrtvol, ale ne teď.“
Stál jak posranej.
,,To už vstali?“ divil se černý rytíř, kterého můj příchod probudil.
,,Jenom jeden. Druhýho probudí nekromanti.“
,,Ty mě sereš, Chulioso.“
,,Já vim, to je smysl mý práce. A příště zabiju oba, jestli budou meškat. Markus je nasranej, jako už dlouho nebyl.“
,,Co ten má společnýho s mrtvolama? Vždyť jsou bez peněz?“
,,Má prachy z lifrování těch těl.“
,,Pan obchodník,“ odplivl si rytíř, ,,kam my se na něj serem.“
,,Jo, my mrtvoly děláme, nenakupujeme. Dojděte pro toho druhýho, než ho napadne otrávit mi psa.“
Nakoupená medovina trochu zpravila náladu siccovi, jenž hostinec spravoval. Jestli napravila i reputaci, těžko říct. Nebyla to první násilná smrt v hostinci, u který jsem byl. Tak ho ale neměli původní majitelé stavět tak, že byl daleko od všech míst s posádkou, která by dohlížela na bezpečnost. Z medoviny se ožral pes, takže potom polovinu cesty jel vozky klidně, dokud nespatřil hořící pochodně na hradbách Givaru. Okolo šlehajících plamenů poletovali komáři.
Hmyz v obydlenejch oblastech neopruzuje, ale tady byl. Napadlo mě přemluvit Harryho k tomu, aby začal dělat pokusy na mouchách a komárech. Nejvíc mě mohlo jebnout ve skladišti mrtvol. Do katakomb hradu se nevešly, a tak byly přes den v horku pod dřevěnou střechou na jednom ze severních nádvoří. Hmyz taky jel na třísměnnej provoz, louče venku nemohly všechnu poletující havěť zlikvidovat.
Markus přicválal na koni s hybridním pohonem. Seskočil tak, že si div nerozbil hubu a dal si před nos okamžitě kapesník. Za dobu působení u Bratrstva krve si stihl zvyknout na hodně druhů smradu, ale ten nasládlej z tlející mrtvoly vám nezevšední. To radši sračky.
,,Taky se tak těšíš na zimu, až tu nebude nic lítat?“
,,Do zimy je všechny vychystáme.“
,,Co uděláte?“
,,Předáme baronovi k oživení. Když něco dáváš pryč ze skladu tomu, kdo si věc objednal, říká se takové věci vychystání,“ vysvětloval můj přítel.
,,Já bych spíš řekl, že dáme ty mrtvoly do píči.“
,,S tím, co tam dáváš, mne zatěžovat nemusíš. Kde je druhý vozka?“
,,Právě ho vychystávaj.“
,,Co?!“
,,Je mrtvej. Hlásil jsem ti to přece.“
,,Nebylo rozumět ani slovo, jen samé chrastění.“
,,Do hajzlu, každou chvíli ten krám rácháme krvi a je to k ničemu.“
,,K ničemu je, že mám o jednoho převozníka méně. Kdo mi to teď bude vozit?“
,,Zkus dragonádního prince Heinricha. Jeho děda zabil draka a nosí klíč číslo dvě stě devadesát tisíc, z čehož plyne, že má pro takovou práci ty nejlepší vlohy.“
,,Jistě. Náhodou bude mít také zpoždění, takže jej zapíchneš, viď?“ 
,,To byla výstraha pro ostatní.“
,,Děkuji mnohokrát,“ odplivl si Markus, ,,fuj, tady je to horší než U Goblina v Sajronu. Doufám, že muži ze skladu si před obědem alespoň myjí ruce, jinak budeme všichni vypadat jako náš baron.“
Poslední větou mi můj přítel zkazil chuť k jídlu i k šukání.
Šéf skladu Heinrich proklepával dýkou sarkofágy. Na dotaz, co to dělá za zhovadilost, odpověděl, jak kontroluje, jestli je sarkofág dutej. Dostal radu, ať si dýkou proklepe hlavu, nejlíp uchem.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

5

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

IX. Předzvěst

+ zobrazit spoiler

,,Pak přijdou vojska ze Západu a budou nemilosrdná. Pomsta za drancování jejich kraje se promítne do způsobu vedení boje. Podmaní si lesy, louky, pole, vesnice, hrady i města. Po mnoho let bude místní lid žít pod nadvládou válečníka s mečem podivného zakřivení.“
Artem zaklapl knihu, kterou si nechal přepsat.
,,Už aby tu byli!“ zahřímal jeho společník Sekera.
,,Snad byste tý píčovině nevěřili?“ nechápal jsem, ,,Nějakej trotl, co náhodou uměl psát, protože jsme ho nedali popravit, si vylil držku a napsal tohle. Dejte mně a Sekerovi bečku piva a za čtyři dny vám předpovíme budoucnost, z jaký budete stříkat až do úplňku.“
,,Četli jsme to také,“ vykládal Flavio, ,,a je nepravděpodobné, že by taková situace nastala. Hovnimír se bije jako lev. Kontaktoval osobu, které říkají Kloboučník, čímž získal informace o přesunech vojsk. Bratrstvo krve a jeho spojenci mají dost záloh k tomu, aby případného nepřítele odrazili.“
,,Takže vám neříkám nic nového?“ divil se Artem, ,,A já si myslela, jak budete překvapení.“
,,I kdybysme to baronovi donesli, tak řekne jenom: ,Chulioso, táhni s tim zpátky do bordelů a hospod v Sajronu.‘ Naopak mám zprávy, jak Eliška naučila ve volný chvíli dělat Skalda s Bartolomějem oživlý mrtvoly, který v lese nerozeznáte od mladýho smrku.“
Sekera za přikyvování ostatních povídal o obtížnostech boje v lese. Přešla řeč zpátky na našeho spojence Paryna. Černí rytíři mu zlikvidovali několik menších uskupení a odvedli pozornost vojsk princů Jaka a Ryu na větší města. Vedle toho vypálili několik vesnic bez ohledu na to, který ze stran právě patřily. Udělal bych totéž, tohle nebyla válka proti Givarovi. Můj bratr rozlišoval mezi členem vlastní družiny, ostatní lidskou špínou, mnou a sarkonem. Kromě těch prvních hrozila v případě bitev smrt každýmu. Jinak ale výrazně černí rytíři nepomohli. Hovnimír v prvních zprávách nadsazoval počty nepřátel, který pobil. Nadsazoval i počet oživlých mrtvol. V prvních čtyřech případech nám to potvrdila kontrarozvědka. Potom od ní přestaly chodit listy, kterejma si velitel černých rytířů nejspíš vytřel řiť. Naši členové dojížděli podávat zprávy osobně, a tak jsme to stejně věděli.
Večer Taramika řešila, jak udělat, abysme neměli zbastarděný děti. Přišel nejvyšší čas je mít. A byl i nejlepší, poněvadž nejbližší válka probíhala daleko. Jako ideální se jevila cesta do Sajronu za Meguší. Povinnosti spojený s kontrarozvědkou mě tam stejně volaly. Ne přímo do města, ale do Strážcova oka. Proč jsme tu pevnost nikdy nepřejmenovali třeba na Krvejovo oko, doteď nechápu. Nebo Kostrounovo oko? To vlastně ne, Kostroun neměl oči, respektive mu je vypíchli, abych mu vrátil zrak já pomocí očí vypíchnutejch nametenýmu goblinovi.
Nejdřív ale k těm dětem. Meguše o našem příjezdu dostala avízo, takže měla předem připravený věci. Přivázala pomocí řetězů nohy ke speciálně upravený židli, nasadila rukavice vymáchaný ve štiplavě páchnoucí vodě a začala se mojí žene rukama vrtat ve frndě. Taramika dostala dryák na usnutí, a tak ani moc nevnímala, když nepočítám rozkazy udílený v polospánku. Vypadalo to jako porod obráceně.
,,Jsi si jistá tim, co děláš?“
,,Bez problému, prvně mi tam zůstal prsten a holka pak třikrát porodila asi deset kilo zlata.“
,,Tak tam v mym vlastním zájmu nic nezapomeň. Nebo tam dej Žezlo smrti.“
,,Jsem si dělala prdel.“
,,Hm, ukradnu ti trochu tabáku, tahle příšerná podívaná mě vyvádí z míry. Připomínáš mi Harryho.“
Když bylo po operaci a Taramika procitla, jelo se k pevnosti. Po cestě koňmo se kymácela v sedle, až jsem uznal za nejlepší nápad, aby jela se mnou. Mít nemrtvýho koně, tak tam dá v Givaru nekromant autopilota a kšíry jezdce udrží, když dokážou udržet mýho psa. To by ale nesměl většinu strojů sebrat Hovnimír při odjezdu do války. Vracel je na výměnu průběžně po deseti kusech. Mohli je dát leda do šrotu. Ani nevim, jestli to zbrojmistr dokázal opravit. Když jste se chtěli podívat na brzdy, bylo nutný nejdřív odlepit půl metráku hlíny a dalších hoven z karoserie.
U příjezdový cesty lemovaný lebkama naraženejma na kůl byly seřazený čtyři kočáry. Okna někdo snaživě zaslepil pomocí prken a černejch hadrů. Nechyběl praporečník se znakem moci Její Ledové Jasnosti. Modrej lev na praporu hezky kontrastoval s rudýma vlajkama visícíma z pevnosti na všechny strany. Součástí doprovodu bylo dvacet soudruhů na koních, mezi kterejma si nešlo nevšimnout, že jeden nemá meč ani nic dalšího, na co by nevinnýho pocestnýho mohl napíchnout. Čaroděj. Vedle nazdobenejch koní, včetně těch v ojích vozů, se vyšňořili i všichni vozkové. Měli takový divný klobouky, který byly na šířku větší než jejich dýky za pasem. Čim větší klobouk, tim menší vybavení mezi nohama, řekl bych.
Tahle parta kuřbuřtů mě ale netrápila. Nejdůležitější ze všech byly dvě osoby, který je vedly. První byla opět protivná elfka s výrazem dominy a druhá nikdo jiný než kapitán gardy.
,,Servus, dáme si vínko,“ řekl jsem ke kapitánovi, aniž bych se koukal na jeho společnici.
,,Máme na spěch,“ odpověděla ona místo kapitána.
,,Proč se jedete ozbrojeni?“ zeptala se Taramika.
,,Převážíme zločince. Těžké zločince, které by u nás čekal žalář. Za sebe mohu říci, že patří spíše na popraviště. Ale když už máte tak dobrou praxi v napravování vyvrhelů, tak vám je rádi přenecháme. Alespoň nikoho z nich nebude třeba živit.“
,,Tak to je jistě dobrý důvod,“ pravila Taramika a přívětivě se usmála na kapitána gardy. ,,Z čeho jsou vinni a v jakém stavu je nám vezete?“
,,Zloději a několik banditů. Rány bičem je neminuly, ale když jim dáte najíst, mohou za pár dnů pokračovat tam, kde skončili.“
,,Dovolte, abych Vás poučila, má drahá. Zlodějiny v armádě netrpíme. Pokud nepřijmou naše myšlenky, čeká je to, co by je bývalo potkalo. A rány bičem by proti tomu nic nebyly.“
,,Co tedy v armádě trpíte?“ provokovala elfka.
,,To se nikde nevykládá. Bavme se k věci, omáčka nikoho nezajímá. Taky se neptám, proč s sebou máte čaroděje-homoděje,“ řekl jsem. ,,Nechcete zavést otroctví? Peníze máme.“
,,Obrať se na své krajany, Chulioso,“ odpověděl pobaveně kapitán, ,,ale přes naše území nebudou moci projet. Mimochodem, to nakupování mrtvol musí skončit. Výmluva o velkém a levném hřbitovu je dobrá, ale my máme své zástupce v tamější radě.“
,,V Sajronu je hřbitov a velkej. Akorát místní stráž nestačí hlídat vylupovače hrobů.“
,,Předpokládám správně, že kromě cenností mizí z hrobů i nebožtíci?“ zeptal se kapitán.
,,Přesně tak. Dopadení těch lumpů je těžší než chytit ty, co se pokusili zavraždit velitele černých rytířů.“
,,Vaše kontrarozvědka musí být mimořádně vytížená, když se odhalení stále nedaří. Nemáte nějaké jiné aktivity, o nichž bych měl vědět?“
,,To máme. Honili jsme jednoho dezertéra na západě.“
,,Posíláte mu snad vozy naložené potravinami?“
,,To je obchod mezi Sajronem a místními vládci,“ odpověděla Taramika.
,,A proč o tom nic nevíme?“ zeptala se kapitánova společnice.
,,Obraťte se na své zástupce v radě města.“
Skvěle, Taramiko! Ta elfská píča zůstala stát jako opařená.
Slovo si vzal opět kapitán gardy. Získal v mý rodný zemi povolení pro průchod vojska v případě, že se bude držet daleko od měst. Měli v plánu napadnout paladiny od severozápadu.
,,To mi teda povězte, kde ty mrtvoly máme brát, když je neprodáváte? Nemůžete posílat třeba odsouzence na smrt? Chápete přece, že s mrtvolou osoby zákonně dobrý mě většina nekromantů pošle do hajzlu.“
,,S naší kriminalitou? Velmi těžko,“ odpověděla elfka.
,,Orkové v horách dělaj co?“
,,Nic, všechny jste je vybili. Možná ty osobně, Chulioso. Ostatně to všichni říkají a v krčmách o tom zpívají písně.“
,,A co dělá můj bratr?“
,,Provádí průzkum na severní hranici. A umí vyjednávat s krajany, to je třeba uznat.“
,,A kdyby tam byla královna, to bys teprve viděl vyjednávání.“
,,Už jsme slyšeli i o těchto schopnostech. Ale pouze zprostředkovaně. Nerad se chlubí.“
Zakončil jsem schůzku poznámkou, že Skogeryd se nemá čim chlubit.
Setkání přineslo užitek. Obě strany si pověděly informace, na kterejch šlo pracovat. Škoda bojů na západě a utajování spojenectví mezi Bratrstvem a Kněžkou. Jinak by šlo Hovnimíra i s kontingentem poslat na ty pitomý paladiny taky. Otázkou ale zůstává, co by po cestě udělal za paseku.
Z vozů vystupovali vězňové a vozkové v kloboucích větších než jejich chuje je zbavovali pout. Zakrejvali si oči, protože po několika dnech jízdy uviděli slunce. Pak vojáci od Kněžky nasedli částečně na koně a částečně do vyprázdněných vozů, přičemž jim ani nevadily zašpérovaný okna. Ono se v tom líp spí, vlastní zkušenost. Čekala je dlouhá cesta zpátky.
Po jejich odjezdu vylezli z pevnosti naši vojáci a černý rytíř, jenž velel.
Vedl k příchozím řeč, ze který vyplynulo, že oni nejsou nic a nemrtvě-lidový zřízení je všechno. Pod dohledem vojska nakráčeli dovnitř. Velitel na mně i manželce vyzvídal, jestli je má poslat k nám do Givaru nebo do Metalipiekła. Stejně musela příchozí prověřit kontrarozvědka. Cíl byl jasnej, hlavní hrad. Měli jsme tam slabší referát, ale lepší podmínky pro výcvik. Prostředí hlavní báze nově příchozího zlomí líp i bez legie nemrtvých.
Velitel nadával, poněvadž takhle musel odvelet část posádky i koní na hlídání těch mužů. Taramika mu poradila, ať nechá doprovod dokončit posádku Ežgež. Černí rytíři si tam stejně váleli koule. Nevěřil v možnost takovýho řešení, dokud mu ho neudělila písemně formou rozkazu.
Dost se cestou zpátky divila, jak velitele posádky pevnosti nenapadlo vyřešit přesun budoucích členů tak, aby zaměstnal posádku v zázemí, která neměla na práci nic jinýho než zvedat a rovnat Edovy ryby. Já byl pro změnu zklamanej stavem těch, co do Bratrstva krve buď vstoupili, nebo byli donucený. Je pravda, že skončily války a řádění banditů (Buffallo Goblina nepočítám). Nepřišel nikdo, kdo uměl zabít vlka nebo sarkona. Ani vrah, násilník, rváč nebo zloděj, který bavilo to, co dělali, protože neuměli nic jinýho. Takový berem všema deseti. Teď ale přicházeli dobrodruzi daleko od domova, co si představovali, jak za rok nebo dva budou mít soustu peněz za postávání na cimbuří a buzeráku. Jestli se svýmu okolí provinili něčim, pro co by je nemělo mít rádo, tak vlastní blbostí. Nepoctivý šlo aspoň zapojit do hospodářství, když neovládali nic než lžíci pro žraní polívky. Ale co kur*a dělat s tim, kdo krade na tržišti, poněvadž má hlad? To si představujou v Zesenu, Tinredu i jinde špatně, že když někomu chlap rozpárá břicho, protože mu obtáhli frajerku, tak je jeho přesvědčení zákonně zlý. To by přece udělala většina chlapů, no ne? Cestou do Givaru nebylo co slavit.
Baronův sál v Givaru o den pozdějc.
Markus pronesl dovnitř nůž a ukrajoval klobásu. Taramika seděla u stolu vedle Krveje mladšího, aby si mohla dělat poznámky. Nechyběli Flavio, můj pes, čtyři upíři a tělo mrtvýho starýho dědka.
Baron začal, jak potřebuje další mrtvoly, když chce získat zpátky Démonovu přízeň. Do toho vstoupil Flavio se mnou, aby mu oznámil, že s nákupem v Zesenu to půjde od desíti k pěti. Přišlo v úvahu zkusit vyjednávat jménem Undead Services jinde. Trpasílici v Tinredu, ghizgalové, Šedé Město a další vzdálený kraje.
,,A potom můžeme zabít kočí, co to vozí, hlásim se dobrovolně.“
,,Dej nám pokoj, Chulioso!“ podrážděně volal baron. ,,Nech si svoje nápady o zapálení Lesa života jenom pro sebe, bude to tak lepší.“
,,Přemluvim severní spojence, aby odsouzený na smrt věšeli. Oběšence tam nevystavujou u brány měst. Viděl jsem ten poslední materiál, co k nám vstoupil a na žádnou hitparádu to nevypadá. Zbytečně tu budou užírat jídlo. Jo a taky můžeme posbírat mrtvoly v horský soutěsce,“ řekl jsem.
Korunní princ odpověděl, že to je málo. Přidal se Markus a nervózně vykládal, jak budou mít akcie Z-1 Transportu cenu ubrousků, jestli něco nevymyslíme. Příslibem byl návrh vyměnit u ghizgalů zbraně za možnost vykopat hroby jejich válečníků a králů, k nimž chovali nesmírnou úctu. Po dlouhym přemlouvání Krvej mladší souhlasil, bo na nic chytřejšího nikdo stejně nepřišel.
Šéf klanu tohohle bojovnýho národa žral červy a žížaly, kdykoli měl volnou chvíli mezi lovem, bojem a mrdem. Potrava se mu vrtěla v puse, když vydával pazvuky, který někomu mohly připomínat řeč. Ghil’zan, největší král těchto stvoření připomínající cosi mezi žábou, dospělym chlapem a troglodytem na počest návštěvy z Bratrstva krve uspořádal zápasnickej turnaj. V něm jsem omylem zabil jednoho z jejich nejlepších bijců. Brali to klidně, poněvadž byli ožralí. Dostali zbraně a Markus jim přivezl truhličku plnou kočičího zlata.
Hroby měla kopat ženijní rota, kterou Hovnimír vrátil při poslední obměně výměnou za další černé rytíře. Poslali jsme ji kopat bez ochrany jenom v doprovodu Harryho. Kdyby našim spojencům ruplo v kouli a oni chtěli zničit kostry, doprovod černých rytířů by je nezachránil. Ghizgalové totiž sídlí na úpatí sopky, kterou provrtali chodbama. Koupali se v horkym bahně, který pili, žrali, hrabali z něj žížaly a nejspíš v tom i souložili. To prostřední znala většina velení armády. Akorát Hovnimír tvrdil, že by je dokázal porazit, kdyby bylo třeba. Nikdo ten národ ale neohrožoval. Sarkoni, Givar, elfové ani my. Kdo by taky co měl z dobytí sopky, kopců s popelem, sněhem a bahnem…

X. Vyděděnci vlastní země

+ zobrazit spoiler

V interkomu to chrastilo jako nikdy předtím. Ostatní referenti se připojili na mojí frekvenci a poslouchali volání hlídky. Hranice království překročilo sto lidí, převážně neschopnejch držet zbraň. Flavio správně odtušil, že přidat se k nám asi nepřišli. Hlídka byla zmatená. Řád mluví jasně o tom, kdo právě překročí hranice. Na místě zabít a dodat těla nejbližšímu nekromantovi. Černí rytíři byli dva.
,,Hovnimír patří nakopat do koulí! Proč něco neřekne, kur*a?!“
,,Posílá zprávy po kurýrech, tak se nediv. Poslední vzkaz luštila noční směna do rána. Čtyři s tím měli co dělat a tomu stvoření tvůj bratr vypíchl oko,“ namítl Flavio.
,,Jakýmu stvoření?“
,,Takový stařec, stěží chodil. Poslední dobou sem posílá samé mrzáky, kteří nám nerozumí ani slovo. Musím tlumočit,“ posteskl si Markus.
,,To jsou místní nebo z tý cizí země? Jestli z cizí, chci s nima mluvit.“
,,Chulioso, je po nich,“ řekl Flavio, ,,cestu zpátky by nevydrželi.“
,,Ten stařec ne, baron Krvej dnes nemá čas na oživování, takže jej nikdo nezabíjel.“
,,Tak nezabíjet, dokud neřeknu! A kočovníky taky ne. kur*a, ten interkom je na píču. Řekněte Taramice, aby poslala hlídce posilu. Než bude mít baron kostry z dětí, tak chci vědět, proč utíkaj někam, kde jim hrozí jistá smrt. To přece nedává smysl?“
,,Jak jich chceš vyslechnout tolik? Ani se sem nevejdou!“ volal za mnou Markus.
,,U Artema bude místo. A ty mi pomůžeš.“
,,Chtěl jsem jet do Sajronu a zítra mám službu!“
,,Najdu ti zástup.“
Chodbou znělo nadávání mého přítele, ale přehlušil ho bojovnej ryk rytířů, kteří byli k dispozici kontrarozvědce. Velitel čety už dostal dispozice a spěchal na pomoc hlídce, která si nevěděla rady v tom, jak sice neozbrojenou, ale početnou skupinu donutí pokračovat směrem na Givar.
Stařec seděl za mřížema dva dny o hladu.
,,Okamžitě mu dejte najíst,“ poručil jsem stráži.
Vězeň neměl jen jedno oko, to na upřesnění. Když zjistil, že ovládám jejich řeč, prosil o smrt. To bych udělal rychle, bezbolestně a rád, ale kontrarozvědka potřebovala vědět o kratochvílích velitele černých rytířů.
Rozpovídal se. Do jejich vsi přijel Smrťák, jak Hovnimíra přezdívala celá země. Držel prej v jedný ruce dva meče, co používaj obě znepřátelený strany. Jeho doprovod čítal stovky kostlivců na koních, co hnili. Pobil půl vesnice, druhou zavřel do baráku, přičemž oddělil děti od ostatních. Jemu vypíchl oko a pak poslal se vzkazem v doprovodu živejch smrtonošů (černí rytíři) na hranice. Ti mu pohrozili, že když se vrátí, přijde i o druhý. Toho dědka šlo použít, bezokej stařec budí míň podezření než statnej chlap v roztrhanejch hadrech s pytlem přes rameno tak velkym, že byste do něj nacpali meč.
Následujícího dne nahnali do krčmy U Artema přivandrovalce, přičemž nasrali každýho, kdo tam v tu dobu obědval. Černí rytíři pro rychlejší přesun sebrali pohřební kočáry a vysvětlili Markusovi, že dovezou víc mrtvol než Undead Services ltd. dokáže nakoupit za půl roku.
Naši nedobrovolný hosti seděli na zemi, pili z misek vodu a žrali to, co zbylo na stolech po vojácích a dělnících, které kontrarozvědka vyhodila. Markus nasraně sledoval všechny hltající. Neodpustil si připomínku, jaká je pro ně toho jídla škoda. Řekl jsem mu, že už je jako Hovnimír. A že všechny, kromě dětí a žen schopnejch mít děti popravíme. Do tý doby ale nesmí padnout hladem a musí mít pocit bezpečí. Můj přítel se jenom šklebil. Měl ironický poznámky, jak nám za to dá starej titul šlechticů, když místo obstarávání mrtvol děláme z Metalipiekła inseminační stanici.
Začalo vyprávění. Já si vzal na starost dědky s babkama a Markus děti. Černí rytíři přijeli do vsi, kde zamordovali toho, co to tam měl na starost, plus jeho rodinou. Vyrabovali domy a začali vyhlížet nepřítele. Vojsko obou princů dorazilo a než zaútočilo, tak ho z boku napadla podivná formace bojovníků připomínajících stromy. O vesnici se strhla bitva, v níž černí rytíři s podporou Bartoloměje a Skalda zvítězili. Na místě nechali nekromanty a raněné černé rytíře, aby oživili mrtvoly. Mezitím nekromanti vybrali všechny vysoký obyvatele k popravě. Zbytku poručili, aby směřoval na západ. Půl dne jim dělali doprovod, aby měli jistotu, že nezamíří jinam. Markus přinesl stejnou informaci. Navíc zjistil mimořádnou bojovou kvalitu kostlivců připomínajících stromy a keře. Šlo o dokonalej moment překvapení.
Pochod trval několik dní, přičemž s sebou nesměli vyhnanci mít nic kromě jídla a vody. Hospodářský zvířata Hovnimírova družina podřízla, přičemž leckdo pil ještě horkou krev, která stříkala na všechny strany.
Odpoledne na poradě.
,,Vypadá to, jako kdyby si náš vojevůdce dělal vlastní království, aniž by vládl nad smrtí (byl nekromantem),“ řekla velitelka.
,,Dělá jen to, co nastane, až pojedeme tu zem plně ovládnout. Nemrtví budou ze všech nejdůležitější,“ prohlásil baron.
,,Tady je problém, jak si vede. Shodnem se na nutnosti mít živou armádu. Potřebujeme doplnit stavy, což potrvá okolo pěti let. Je sice hezký, jak to tam pustoší, ale posílat sem někoho, koho budeme muset živit, je na hovno. Měl bych mu to vysvětlit. Nepotřebujem další děti a těhotný ženy, když přebytky jídla posíláme pryč. Navíc udělal spáleniště z místa, který mělo sloužit jako nástupní bod pro začátek války.“
,,Chulioso, v Hovnimírovi zuří Démonův hněv, tak jako v nás. Snaží ze sebe vydat to nejlepší,“ nesouhlasil baron, ,,nástupní bod vznikne prostě jinde.“
,,Snahu oceňuju, ale on si dělá co che.“
,,Za to vy dva a Hrobník byste byli lepší!“
,,Přenáší válku k hranicím,“ namítla Taramika.
,,A jeho průvodci jsou nejspíš po smrti, takže tam nikomu nerozumí.“
,,Průvodci zradili už jednou, to je nebezpečný. Jestli z nich udělal kostlivce, dobře pro nás. Řekni mi, Chulioso, jestli Hovnimírovi závidíš, nebo tě znervózňuje, že ho nemá pod dohledem kontrarozvědka?“
,,Nemáme pod kontrolou několik set mužů, dva nekromanty a nemrtvé, kterejm navíc velí blázen, což problém je!“
,,Výjimečně jako velitelka s Chuliosem souhlasím.“
,,Dobře, nezávidíš. Beru zpátky,“ vyklízel pole baron, ,,dáme na pilu posádku a začneme s průzkumem. Máte to oba na starost.“
Pila střežená tlupou Buffallo Goblina pojala dvacet vojáků z hradu, aby po výcviku navykli strážní službě někde jinde, než tam, kde se nic neděje. Nechyběl Heinrich ze skladu mrtvol se sadou klíčů. U černých rytířů bylo o veliteli jasno. Podléhali jim i vojáci a jejich šéf. Šlo o dvě čety vojáků, co měly vykonávat strážní službu. Měl je na povel chlap nevelkýho vzrůstu. Usmíval se jak měsíček na hnoji, udílel pokyny ze sedla a popíjel z měchu. Nabídl mi po cestě velmi kvalitní kořalku.
,,hodně dobrý pití. Odkud ho máš?“
,,Ale šéfe, to sa nepovídá ani těm, co majó fialové rukávy.“
,,Mám radši medovinu. Ale starej se o včely uprostřed mrtvol.“
,,Tahat z řiti žihadla je mazec.“
,,Někoho mi připomínáš. Neměls příbuznýho u průzkumu na východě?“
,,Jak to víš, ty pičo? Soráč, jak jste na to přišel?“
,,Fialovej rukáv. Vy jste oba stejný šílenci. Všechny nás ten tvůj příbuznej bavil při tažení proti Vránovi. Z úcty k jeho památce si můžeme tykat. Chulioso,“ řekl jsem a napřáhl ruku.
Vzal mě za ní, ale jel z pravý strany, což málem způsobilo jeho pád.
,,kur*a, sa zabim ještě před bojem! Já su Jarda.“
,,Už jsem čekal, že řekneš ,Já su piča.‘“
,,Piča!“ vyprskl smíchy, ,,Pičácký pičadlák, pan Piča z Pičova. To bylo pokaždé kydů, když chodil zlískaný. Jednou chtěl chcát oknem ze světnice ven a pochcal nohy matce i sobě, protože sa nedokázal strefit.“
Popojeli jsme dopředu. Taramika zůstala za mnou, maje v dobrý paměti slovní zásobu a vrozenou inteligenci sprostého průzkumníka.
,,Jak dlouho jsi v Bratrstvu?“
,,Já? No my pocházeli z jihu, ale pak přišla zpráva, že na dědinu valí sarkoni. Všici chlapi vzali kladiva. Pak přijel Hovnimír a povídá, že kdo chce místo smrti chlastat a bojovat, ať nasedne na koně. Ten pičus král na jihu sa n nás vyjebal, tož co bysme nejeli, že?“
,,Co se stalo zbytku vesnice?“
,,Jakému zbytku? Jeli všici! Po cestě sa lila kořalka a tvůj bratr z toho byl tak zpité, že místo do Čortova Hradu přijel do Metalipiekła. Nemít v dědině pálenici, použije nás jako návnadu sarkonům. Prý to dělával často.“
Jaryn udělal tři velký loky, po kterejch mi nabídl, abych dorazil jeho měch.
Jeho skupina vyrazila jako předvoj, aby stihl Buffallo Goblin svojí sběř uvést do stavu připomínajícího aspoň vzdáleně vojáky. To i vyšlo, když jejich modla a otrokář v jedný osobě kráčela vstříc a střízlivá. Jeho banda zastrčila do kalhot palcáty a padla k nohám mýho koně pronášejíc cosi o dobrodincovi. Taková urážka pro zákonně zlou osobu! Taramika je okřikla s poznámkou, že se nechystáme na korunovaci, ale převzít velení. Král zelený sběře si její slova vyložil po svým. Vzal bič, mrskal s ním na všechny strany a nadával. Jak tohle stvoření mohlo dělat něco jinýho než otroka a uklízečku, která z podlahy seškrabovala zaschlý zvratky, mi hlava nebrala.
Od příštího dne se do okolí vydaly hlídky. Goblini začali pročesávat les. Na pile zůstala Taramika se mnou, psem a Heinrichem. Poslední jmenovanej s nedůvěrou pozoroval nemrtvé z řad služebnictva. To znám. Nevíte, jestli útočit, připravit si obranu, nebo čekat, až dostanete nečekanou ránu. Někdy nepomohl ani prsten. Tak si představte, jak se cejtil on jen s červenou páskou na ruce.
Zažil jsem několikrát přerušovanou soulož. Proč přerušovanou? Hlídky hlásily nálezy dalších osob, převážně po smrti, protože hlad a únava je umořily. Přeživší vykládali to samý, co jejich předchůdci. Můj bratr prohánějící nepřítele, stovky koster, divný koně, krev a prach. Nemohli bejt daleko.
Goblini dorazili po pěti dnech z lesa s nepořízenou. Byli hladoví a všude samej štípanec od hmyzu. Nebo to byly filcky? Nevim. Černí rytíři nedokázali za celou dobu navázat spojení s Hovnimírem. Podle informací těch, co nechal žít, musel ale vést boj opravdu blízko hranic. A tak vedle kůlny na dříví leželo několik těl, pro který Markus slíbil poslat vozy. Jinak žádnej výsledek.
Jedna z hlídek nahlásila, že vidí kočár. Zapřažený v něm byli živí koně. Směřoval od západu k nám na pilu. Bál jsem se, jestli to nebude taky levá, protože černí rytíři nechali tu podivnou návštěvu projet. Jaryn znova hlásil návrat z hlídky, na který jej nic překvapivýho nepotkalo. Místo ležení v posteli si doplnil měch kořalkou a jel dobrovolně navigovat kočár tak, aby k nám přijel co nejrychlejc. Taramika a Buffallo Goblin připravovali plány, jak všechny co nejlíp sejmout v případě, že by nepřicházeli v míru. Ono je teda jedno, s jakym úmyslem vstupujete na území království, poněvadž to většinou končí stejně smrtí.
,,Vyjdu jim vstříc, připravte si kuše. A zkuste mě trefit! Budete jim mířit DO NOHOU! Teprve kdyby útočili, máte povoleno zabíjet,“ udílela pokyny Taramika.
Buffallo Goblin překládal a já měl pocit, že jeho malá armáda udělá pravej opak, až se začnem bít. Potily se mi ruce. Pocit jak před první bitvou. Můj pes to poznal a začal vrčet směrem k přijíždějícímu kočáru. A potom už nepříjemný sucho v krku. Pohled na dragonádního prince Heinricha. Připraven k boji. Pohled na psa. Chtěl by útočit. Moje žena? Klid. Vojáci posraný strachem. Goblini? Smíšený pocity. Několikrát dokázali předvést zběsilej útěk před početně menší skupinou protivníků. Černí rytíři kdesi v okolí. Vyčkávají na signál a zároveň vyhlíží, jestli kočár nemá doprovod. Markus jednou vochcal protivníka tak, že do kočáru posadil dítě, který drželo holuba. Když ho obklopili lovci, dítě pustilo ptáka a z lovců se stala lovná zvěř. Před kočárem jede Jaryn a vypadá zaraženě. Koně ze spřežení nevypadaj čerstvě. Vozkovi není vidět do tváře.
Zastavujou. Taramika pevnou chůzí kráčí ke dveřím. Pociťuju strach. Takovej divnej strach, kdy se nebojíte o sebe, ale o někoho blízkýho. Dveře se otvíraj.
,,Útok!“ křičí Heinrich.
Po jeho zařvání vyráží ze všech koutů goblini. Nejšikovnější je jeden, co se schoval pod převrácenou nůši. Jarynovi se plaší kůň, stojí na zadních. Vyrážim vpřed a řvu něco o kokotech, přičemž mám ale v ruce meč. Nervum neporučíte. Moje žerna bere za pootevřený dveře kočáru a levou rukou naznačuje, aby všichni zastavili. A každej poslechne. Je klid.
Nemůžu napsat vystoupil, bo z kočáru byl za ruku vytaženej prošedivělej čtyřicátník. Patřil k družině osob, který doprovázely Parynovy bezpečnostní poradce při jednáních. Uděšeně pozoroval mrtvolně bledou Taramiku v plný zboji, která ho zkoumala pohledem. Chlapa zaujaly knoflíky na jejím plášti. Kostíci z vojáků cizích armád a další havěti. Nedokázal se od nich odtrhnout, takže ani nevnímal, jak v okolí míří zbraně zpátky do zabezpečenýho zavazadla nebo do kalhot, bot a rukávů.
,,Prosím, nezabíjet. Toto je Krvavé bratrstvo?“
,,Ano. Kdo jste?“
,,Hledám, eh, hledáme barona Krveje.“
Taramiku mu odvětila, jak by tohle mohl říct každej. A tak prej bude nejlepší mluvit napřed s Chuliosem. Když mě uviděl, trochu se uklidnil.
,,Já tě velmi rád vidím, pane Chulioso,“ vysoukal ze sebe, div nekoktal.
,,Tomu se dá věřit. Mluv svojí řečí a ukaž, kdo s tebou jede. Popovídáme si o tom. U stolu.“
Z kočáru vystoupili další tři chlapi. Měli u sebe zbraně, který evidentně použili v boji, poněvadž si nestihli vyčistit pouzdra a vyprat kalhoty. Poznali mě a já je taky.
Během vcházení do baráku jsem ještě v rozčílení odstrčil prince Heinricha, poněvadž překvapeně sděloval ostatním vojákům něco ve smyslu ,Ty pičo, on mluví cizí řečí, já z něj seru!‘.“
Osádka kočáru si sedla na židle a usrkávala medovinu, když pochopila, že bez napití jim nebude věnovaná dostatečná pozornost a úcta. Taramika mezitím vyhazovala vojáky, mezi nimiž byl neodbytnej hlavně Heinrich. Aby měl pocit, že se toho účastní, dostal úkol donést vzácnýmu panstvu z daleký země polívku a další medovinu. Moje žena projevila obavu, jestli bude rozumět. Byla oprávněná a celou rozpravu to dvojnásobně prodloužilo, když jsem chtěl po každý větě mít jistotu, že i ona rozumí.
,,Pane Chulioso, jsme zrazeni!“ spustil tragicky prošedivělej chlap.
,,Jak to? Kým?“
,,Paryn s princi Jakem a Ryu uzavřel mír. Proběhl dokonalý palácový převrat. Naši vlastní lidé nás zaprodali! A bude to horší. Oni se spojili a hodlají vyhnat vaše vojáky ze země.“
,,Svině! Čuch (kokot) ! Paryn čuch! Ryu čuch! Jak čuch! Jak se to stalo?“
,,Na jednání to řekl Parynův poradce. Naučil nás trochu mluvit vaší řečí, předvídal tento vývoj, když viděl na vlastní oči, jak si váš bratr Hovnimír počíná. Sebral hrstku věrných a pomohl uprchnout princezně Elišce i ostatním rodinám. Odjeli na sever do svobodného města s přístavem, kde se pokusí sehnat posily.“
,,Jo tak posily! V té vydrancované zemi! Vykope z hlíny tisíce vojáků, mám pravdu?“
,,V případě neúspěchu mohou odplout lodí do bezpečí.“
,,Jo, přes moře plný pirátů, aby jim zakroutili krkem,“ rozčílil jsem se v řeči, který Taramika rozuměla. ,,Uzavřou si mír, Eliška to pozoruje a místo toho, aby zakročila, tak se zdekuje.“
,,To nám vadí? Je nebezpečná jak živá, tak mrtvá. Sám jsi to povídal, Chulioso.“
Vrhl jsem pohled na hosty ze vzdálený země s dotazem, co bylo dál.
Parynovo sídelní město bylo přes noc vzhůru nohama. Lidi se radovali, velitelé a bezpečnostní poradci už tolik ne. Kdo měl škraloup, zkusil utéct. Koho na útěku chytli, visel. Taky zadrželi jeden vůz s jídlem ze Sajronu. Teprve po vysvětlení, že Sajron s Bratrstvem krve oficiálně nemá nic společnýho, přestali věznit obchodníka a jeho pomocníky. Po propuštění se směli vydat na koních zpátky. Ale bez toho vozu. Naši hosté uprchli v noci pod záminkou, že rozhlásí zprávy o míru na venkově. Čim dál jeli na východ, tim víc přesvědčovali ostatní obyvatele a velitele posádek, že válka pokračuje.
Ale na východní hranici zpráva o míru už stihla dorazit. Aby ne, když tu probíhaly boje tří armád. Hlavního nepřítele představoval Hovnimír. O konci války se dozvěděl od zajatýho důstojníka Parynovy armády. Putoval od vesnice k vesnici, kde nejdřív znásilnil ženy, pobil dobytek, ukradl jídlo, a pak to tam zbořil. Když se dobrá věc podařila, táhl dál. Nezakládal požáry, aby neupoutal větší pozornost, než takovou, jaká mu vyhovovala. Na hranicích mohlo jeho družinu a prapor nemrtvých nahánět několik tisíc vojáků. Těžil ze zmatku a bylo možný přepokládat, že až někdo převezme velení nad oběma armádama, dostane se do pasti.
,,Bude někdo proti tomu míru?“ zeptal jsem se podruhý, abych měl jistotu.
,,Jen ti, kterým hrozí trest od obou stran. Hlavně jde o lidi od Paryna. Princové Jak a Ryu by válku vyhráli. Rozhodně jsme neměli šanci je porazit.“
,,Tak proč jste si byli jisti, že hrstka černých rytířů a dodávky jídla vám pomohou? Poslali bychom víc vojska!“
,,Lid je již unavený a trpí příliš dlouho.“
,,Ale o ty nejde! Co naše dohoda?“
,,O obyvatele tu jde především, pane Chulioso. A pan Hovnimír je vraždí.“
,,Tak proto jste se spojili?“
,,My jsme se s Jakem a Ryu nespojili!“
,,Tak jste měli udělat něco pro pokračování války. Odklidit Paryna, nebo něco podobného.“
,,Spletli jsme většinu velitelů cestou k vám. Boje ještě neskončily.“
,,Hm, díky. To je zdržní na dva dny. Kdyby sem přišla část armády, tak vám můžeme slíbit, že budete po vítězství ve válce vládnout. Ale víte, co vám slíbím nyní?  Že si za nedodržení spojenectví možná zachráníte život, když budete spolupracovat. Proč jste přijeli?! Co si myslíte, že udělám? Zázrak?!“
,,O tom chceme jednat s baronem a vaším králem.“
,,To jste mrtví už teď.“
,,Nechceme zemřít rukou vojáků těch zrádců vlasti.“
,,Zajistíme vám živobytí na hradě Metalipiekło. Nebudete jej smět do konce války opustit, ale budete v bezpečí.“
,,Chcete snad říci, že jsme teď vašimi zajatci?“
,,Jste. Když budete tvrdit, že je to má zlovůle, nikdo vám neuvěří.“
,,Taková potupa!“
,,Poděkujte vašim soudruhům. Ale bez obav, budete se mít lépe než doma.“

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

6

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XI. Past

+ zobrazit spoiler

Bylo potřeba najít Hovnimíra a dát mu vědět o nově vzniklý situaci. Na pile zůstali vojáci a goblini pod vedením Jaryna. Vedle černých rytířů tak vyrazili na cestu i Buffallo Goblin a Heinrich. Aspoň si měli o čem povídat. Napadlo mě sice Heinricha po cestě sejmout, ale žena mi ten nápad rozmluvila. Každá ruka schopná držet zbraň, třeba i jako koště, se mohla hodit. A jeho ruce, který měl obě levý, se taky hodily. K čištění bot a kopyt koní, bo když někam jedete, tak u sebe obvykle nemáte mobilního kováře s výhní a zásobou podkov. Chcete vstoupit do Bratrstva krve? Tak si to zaslužte, kur*a!
Nejjednodušší bylo sledovat stopy kočáru. Rozmáčená půda odvedla svojí práci.     Při volnější jízdě okolo pobíhal pes. Cejtil spoustu stop a vydržel dva kilometry jít vedle s kusem ruky v tlamě. Na zprávy přes interkom bratr neodpovídal.
Minuli jsme hranice a přestalo bejt zataženo. Možnosti hledání legionářů byly dvě. Sledovat mraky nekromantů, případně se rozdělit. Větší úspěch slibovaly ty mraky, ale vítr je rozfoukal a k večeru z nich nepršelo. Aspoň díky tomu nebyl tak nepopulární můj rozkaz zákazu rozdělávání ohňů. Na obzoru se neobjevilo žádný světlo, ani ve tmě.
Kudy teď? Zvědavý pohledy všech mě přímo probodávaly. Mít tak mapu. Ukázat nerozhodnost nepřicházelo do úvahy, a tak jsem zavelel jet na západ v rozestupu. Cesta po pláních ubíhala rychle, ale díky odstupu jednotlivých jezdců nebylo moc možností k povídání. Maximálně tak někdo zakřičel, že nic nevidí. To trvalo do poledne, kdy se zatáhlo.
,,Čtyři jezdci na obzoru,“ hlásila Taramika.
,,Vypadá to na Hovnimíra?“
,,Ne a otáčejí se zády. Museli nás spatřit.“
,,Sevřít formaci a do útoku!“
,,Co když to nejsou nepřátelé?“ polekaně volal Heinrich.
,,Drž hubu a jeď!“ poručila Taramika a já dodal, že v týhle kurevský zemi je nepřítelem každej, včetně toho hloupýho tazatele.
Prchající se pokusili rozdělit. Nejrychlejší byla moje žena, bo její oř jel s nejmenší zátěží. Taky Heinrich byl rychlej a já tak měl přímo na dlani, jak správně předjel protivníka z levý strany, aby mohl tasit a útočit proti jeho levý ruce. Sekl koně. Sice do prdele, ale bohatě to stačilo, aby se salám vzepjal. Jezdec spadl. Heinrich udělal oblouček a na vstávajícího zamířil mečem. Ten zvedl ruce.
,,Zabiju tě, hajzle,“ křičel, ,,drž ty pracky od těla!“ Koukl po ostatních. ,,Přijeďte sem někdo, nerozumim mu ani slovo.“
Jezdec využil volný chvíle a sebral zbraň, nedbav varování prince Dragonády. Poněvadž Heinrich v sedle nevěděl, co si v takový situaci počít, začal slejzat. Nepřítel se napřáhl a v tom okamžiku mu na záda skočil můj pes. Mířil tlamou na krk, jako zvíře, kterýmu se na jihu říká tygr (přerostlá kočka). K tomu byl i cvičenej. Tenhle jev pozoruju vždycky. Jakmile čokl někomu hryže krk, tak povalenej pustí zbraň a odkopává ho, poněvadž se lekne, i když může se zbraní v ruce udělat útoku konec. Chtěl opět popadnout svůj zahnutej meč, ale na zápěstí mu přistály moje nohy. Udržel jsem rovnováhu a bodl ho do prsou. Přiběhl Heinrich se zbraní v ruce a naznačil úder, kterej nedokončil. Mlel něco v tom smyslu, že jsem byl teda rychlejší. Umírající jezdec pohyboval v agónii končetinou, ale z krku i hrudi mu pramenila čerstvá krev. Ve vzduchu jsem cejtil její vůni, i to, jak byla teplá. Princ Heinrich z Kokotova dostal facku a začal poslouchat nadávky, jaká je svině. Sekundoval mi v tom pes, což stačilo k tomu, aby měl strach. Život mu zachránila skutečnost, že jsem při skoku z koně neztratil rovnováhu, protože si nedělám iluze, že protivník by mě za jeho přihlížení v případě neúspěchu nesejmul. Výchovná řeč na něj moc nepůsobila, protože začal rozčíleně řvát, jak ho nemohl trefit. A když prej viděl, že se vzdává, chtěl ho dostat živýho.
,,Hovno! Tys ho netrefil schválně a nechal v tom ostatní. Myslíš si, že jedeme v takovym počtu vařit koňskej guláš?!“
,,Tak ale živej zajatec se může hodit!“
,,O tom, kdo se nám hodí živej a kdo mrtvej, rozhoduju já! Když řeknu, že nám víc užitku přinese tvoje mrtvola, tak na to neřekneš ani slovo a budeš čekat, až ti osobně vyříznu koule a pak ti vrazim rapír do prdele. Zajatec ti může skočit na brko, jestli tam nemáš kundu… Ne, nechci vědět, co tam máš. Takhle podle mrtvýho každej pozná, že se tu něco dělo. Do hajzlu, mám snad na čele napsáno, že jsem ňáká kur*a, který můžeš tohle nakecat?! Ale ne, i kdybych měl, tak stejně neumíš číst. Už do žádnýho boje nezasahuj, dokaď neřeknu. A jestli uděláš podobnou blbost znova, je po tobě!“
Chtěl k tomu dodat svůj poznatek, ale při pohledu na zuřícího psa si to rozmyslel.
Ostatní protivníci padli bez toho, aby nepřežil jejich kůň. Potěšující skutečností bylo, že se útok odehrál na malym prostoru a bez škrábnutí. Mrtvoly patřily vojákům princů Jaka a Ryu. Ani jedna u sebe neměla dopis, peníze nebo cokoliv užitečnýho. Z mrtvol se do měchů nabrala krev. Pak jsme těla přikryli zdechlinou koně a odjeli. Posílat v místě bojů jednotlivce s nákladem mrtvol zpátky se mi zdálo jako riskantní.
,,Království za nemrtvého koně,“ posteskla si Taramika.
,,Stačí ten váš gryf. Ze vzduchu možný vidět Hovnaře a jeho ostatní hovnaře. To je na hovno válka, když u sebe má nepřítel úplný hovno. Sme v sračkách,“ dodal král goblinů.
Měl pravdu. Dojeli jsme k místu, kde nebylo spojení s pilou a ani s Hovnimírem. Přítomnost vojáků nepřítele na koních napovídala, že sem jen těžko ve čtyřech zabloudili. A kdyby nás dvacet narazilo na stovku nepřátel, byl by jedinou šancí útěk.
Stopu po kolech kočáru nešlo sledovat, ztratila se od předchozího dne. Na řadu přišel čokl, aby čmuchal. Nejdřív nás dovedl za zdechlinou zajíce a potom k tělu, který podle počtu much a červů bylo po smrti nejmíň pět dní. Až budete v Bratrstvu tak dlouho jako já, naučíte se taky odhadovat dobu rozkladu, jestli dřív nepadnete.
Před spaním mi spravilo náladu, jak jsem pěkně zaútočil na rozkrok manželky a představoval si u toho, jak nadávám Hovnimírovi.
Ráno mi vojáci hlásili, že je v noci praštil přes nos kouř. Poněvadž kromě mě nikdo kuřivo neměl a večeře byla studená, vydali jsme se na cestu. Po delším hledání se povedlo objevit místo, u kterýho přenocovalo asi dvacet osob. Uhlíky sice pochcali a rozkopali, ale zapomněli zahrabat hovna.
Opět nebylo jasný, na čí schopnosti stopování se spolehnout. Můj pes nebyl špatnej, ale Buffallo Goblin nebyl o nic horší. Oba našli stopu, ale každá vedla jinam. Nechtělo se mi tříštit síly. Svojí šanci dostal král a dovedl nás na dohled od skupiny dalších lidí, co prchali před válkou. Jako obvykle mezi nima byli jenom malý děti, ženy a starý lidi.
Černí rytíři je obklíčili a začal výslech. Hovnimírova skupina jim zničila domov, ale nebyli schopný říct, kdy k tomu přesně došlo. Jistý bylo, že byli na útěku víc než deset dní a po cestě narazili na dvě další zničený osady. Dokonce mě považovali za Hovnimíra, z čehož je vyvedl až pohled na můj doprovod. Báli se dalšího setkání s vojskem Bratrstva krve, které nepotkali jen jednou. Bratrovi černí rytíři je několik dní zpátky znova objevili a pohrozili jim, že jestli je uvidí potřetí, poteče krev. Drželi se přesně pokynu jít na východ. Na dotaz, jestli viděli jiný vojáky než naše, zavrtěli hlavou. Protože byli na pokraji sil, dostali trochu jídla, aby nepadli cestou. Měli pokračovat v cestě. Nasliboval jsem jim v Givaru hromady jídla, pití i nocleh.
,,Zase nic. Nejraději bych s tím sekla, doprovodila ty vesničany a vzala si posily.“
,,Já taky, ale musíme bejt blízko. Tři dny trvá cesta zpátky a další tři dny bude trvat jenom cesta sem. Bratra najdeme. Nebo se mu v tý jeho blbý palici rozsvítí a odpoví nám.“
Vrátili jsme se k tábořišti a zkusili stopu, kterou objevil pes. Musela vést zpátky k místu, kde narazili na naše. V okolí ani náznak mraků nebo kouře. Stopa to byla dobrá, protože jeden z černých rytířů objevil místo, kde dřív určitě ležela mrtvola. Poněvadž v okolí nebyl hrob, bylo jasný, že odešla.
Oživlá mrtvola nechodí rychle, ale nic ji neunaví, a tak může odejít hodně daleko. Naštěstí oba naši psi měli dobrej čuch. Rytíři pozorovali okolí a já zkoušel spojení. Samozřejmě bez odezvy. Zapálil jsem si a zkoušel najít rozdíly mezi psem a Buffallo Goblinem. Při stopování jich moc nebylo, ale nějaký se přece našly. Tak například ten zelenej král chcal normálně a chodil po dvou, když chtěl. Zažít to co on, tak rozeznám akorát typickej smrad jeho oblíbený hospody v Sajronu a potom pach okolního světa.
,,Chulioso, támhle!“ volal černý rytíř a ukázal na obzor.
Sledování přineslo úspěch a my spatřili potácející se postavu na obzoru.
,,Žádný radovánky,“ varoval jsem ostatní, ,,potkat oživlou mrtvolu mimo naše království je stejná výhra jako navštívit Harryho panství. Jedu první, dva chlapi těsně za mnou. Ostatní budou dávat pozor a pořádně koukat na všechny strany. Držte oba psy na uzdě!“
Došlo k naplněný zlý předtuchy. Mrtvola nějakýho dědka se otočila a vycenila na mě bezzubou držku. Seskočil jsem z koně a šel jí naproti.
,,Zákonné zlo, sloužíme stejnému cíli!“ zakřičel jeden z doprovázejících.
Mrtvolu to nechalo úplně stejně chladnou. Zařvala a přidala do kroku.
,,kur*a, prsteny nefungujou! “ zvolal černý rytíř, když zjistil, že heslo běžně používaný u Věže Stínů nezabralo.
,,Já toho Harryho zabiju!“ přidal se druhý a objel mě i oživlou mrtvolu tak, aby jí vpadl do zad.
Byl rychlej, ale ne tak jako já. Naběhla si na můj meč, kterej zajel do jejího břicha. Horní půlka těla se naklonila nad místem záseku. Zkoušelo to došáhnout na moje ruce, ale já kroužil okolo, aniž bych pustil zbraň.
,,Ksindle!“ zařval chlap, jenž seskočil, a podrazil mrtvole hnáty.
Spadla, vyprostila se z mýho meče, ale vstát nedokázala.
Otočil jsem se na černé rytíře a zeptal se, jestli je bolí hlava. Přikývli. A nechápali to. Vysvětlení bylo prostý. Tělo oživil nekromant, ale nedržel si nad ním moc. Měla svobodnou vůli a mohla útočit, na koho chtěla. V neposlední řadě jí nevadilo tolik denní světlo. To přineslo další otázky.
Byly dvě nejpravděpodobnější možnosti. Zaprvý,  nekromanti doprovázející Hovnimíra měli tolik mrtvol, že nad nimi neudrželi kontrolu. Zadruhý, oživení těla proběhlo, aby odlákalo pozornost nepřátel od místa, kde se hlavní síly právě zdržovaly. Vypadalo to na první verzi. Můj bratr okolo sebe nepotřeboval mít tolik vojska, aby lákal nepřítele.
,,Myslím, že na průzkumu tu ta mrtvola nebyla,“ řekla Taramika.
,,A na procházce taky ne. Jdeme blbě.“
,,Zase?“
,,Jo, potřebujeme najít buď větší oddíl nepřítele, nebo hlídku našich. Hovnimír jich má několik, když zvládne hlídat, jestli vesničani míří na východ.“
,,Snad máš pravdu.“
,,Snad ten trotl žije, aby nám to potvrdil.“
A tak se další den ukázal jako pátrání bez výsledku. K večeři byl chleba tvrdej jak šutr.
,,Vstávat!“ zašeptal Buffallo Goblin a poprskal mi ucho.
,,Co je?“
,,Viděli někoho, možná nepřítele.“
,,Kde?“
,,Blízko, snad budou mít poklad.“
,,Uvaž si toho psa,“ odpověděla Taramika.
Rozednívalo se. V okamžiku jsme byli na koních. V dáli šlo spatřit skupinu jezdců. Poněvadž jeli západně od nás, rozhodl jsem se zaútočit. Kdyby se otočili, svítilo by jim do očí slunce. Rozkaz zněl pozorně koukat, nejdřív útočit, pak se ptát.
Buffallo Goblin jel vpředu. Vypadalo to, jako kdyby jel na praseti. Jeho jezdecký umění nepatřilo mezi to nejlepší, co uměl. Neohroženě ale držel nad hlavou palcát a tělo měl podivně nakloněný dozadu. Jeho jako prvního taky viděli. Nejdřív se otočili, ale pak rozeznali, že není sám. Otočili. Krále Goblinů postupně předjela většina černých rytířů. Začali jsme je dohánět. Už šlo rozeznat barvu pláště. Červená. Koně byli živí. Po chvíli pronásledování první chlap od nás zasáhl protivníka do zad, což ho zbrzdilo. Okolo projel zbytek a pokračoval. Chybělo jich dostat ještě pět.
Na obzoru bylo vidět tábořiště. Velký tábořiště. Vedle mě jela Taramika a ukázala vpravo na početnou skupinu jezdců. Jejich počet jsem odhadoval na celou rotu. Instinktivní pohled za nás. Tam nebyl nikdo, ale další pohled vlevo odhalil novou skupinu jezdců. Původně mířila k tábořišti, ale změnila směr. Byla stejně silná jako ta vpravo. Všimli si nás. Že by past? Na změnu směru bylo pozdě. Nešlo se vyhnout střetu. A možná ani smrti.
Tenhle přepad byl tak posranej, až mi problesklo hlavou, že tomu nechybí ani nepřítel za prdelí. Proti tomu mohl stát leda pes, kterýho bylo nutný vysadit.
Tábořiště ožilo. Stromečky, kam mířili jezdci, co posloužili jako návnada na nás, se pohnuly. Vyletěl proti mně šíp. Kouzlo meče ho odrazilo. Další zasáhl černého rytíře, který jel úplně první. Mrtvej.
Napadlo mě, že to je konečná. Muži okolo tábora pobíhali sem a tam a zvedali ze země plachty. Taramika dohnala jednoho z prchajících. Krev mi vystříkla do očí. Kdybych někdy oslepl, tak takhle by se mi to líbilo. Vidět jenom krev. Ale přijít o zrak v sedle? Neznám osobu, která by po tom prahla. Schoval jsem se za koňskou hlavu a otíral si oči rukávem. Černý rytíř jedoucí za mnou zařval. Setři krev a zachráníš si život.
Vrátil se mi zrak. Obě skupiny nepřátel se přiblížily. Oproti mýmu původnímu předpokladu, že nás sejmou před místem odpočinku skupiny před náma, ale změnili směr. Tábořiště totiž nesedalo na nějaký hemely do guláše, ale stroje s hybridním pohonem. U smrčků šlo jasně rozeznat, jak tasí zbraně a postupují vpřed.
,,Jsou to naši!“ křičela Taramika.
Zavelel jsem přeskočit oživlé mrtvoly. Vyjel mi vstříc pobledlej chlap v hadrech sedláka, pod kterejma se mu skvělá plátová zbroj. Nabral rychlost a podnikl výpad. Špatně vykrytá rána poranila mýho koně a já měl před očima další krvotrysk. Napadlo mě, jestli nejsem cvok, poněvadž o chvíli dřív se mi vloudila do hlavy myšlenka pochválit koně za to, jak přeskočil bez zranění zombíky. A místo toho začne blbnout po zásahu sečnou zbraní. Šmejd jeden. Koně jsou k užitku akorát po smrti!
Černí rytíři na sebe hulákali současný i starý hesla. Zaslechl jsem dokonce Černá, který se používalo před pěti lety. Křičeli tak ze všech sil, aby je protivník v tom hluku slyšel.
,,Co tady blbnete, kur*a?“ divil černý rytíř, který mi přizabil koně.
,,Hledáme vás. Kde je můj bratr?“
,,Jakej bratr?“
,,Lars, vlastně Hovnimír.“
,,Co? Ty seš Chulioso?“
,,Jo. Kde je?“
Ukázal nalevo. Já koukl na druhou stranu a ulevilo se mi, protože i na obou stranách byli černí rytíři ve formaci. Mezitím skončil nechtěnej boj, ale prach po bitvě si k zemi sedal pomalu. Jako kdyby snad věděl, že přijde druhý kolo.
,,Ty ho nevidíš, co?“ zeptal se černý rytíř.
Odpověděl jsem, že kdyby mi nezdechla ta herka, tak bych ho viděl docela dobře. Vysadil mě k sobě a já spatřil bratra. Byl ve svým živlu a divoce ukazoval družině, kudy má jet. Okolo něj postávali členové kontrarozvědky, které jsem poznal. Na dotaz, jestli mě tam černý rytíř odveze, zavrtěl hlavou. A nemělo smysl zkoušet mu cokoli poručit. Hovnimír nesnášel, když se nedělalo to, co rozkázal. On měl za úkol zaútočit na nás a pak se vrátit na svý místo.
,,Ve dvou na jednom koni jsem ještě nebojoval,“ řekl jsem.
,,Zkus mi neuseknout ucho,“ odpověděl.
,,Nápodobně.“
Naštěstí se dá na koni s hybridním pohonem připoutat a i držet. Jeli jsme v poslední řadě. Vepředu to zajiskřilo. Dělal mi dobře pohled na další cákance krve. Zvuky boje přerušovalo řehtání koní nepřítele, který to schytali podobně jako ten můj. Ve vzduchu byly vidět nejrůznější zbraně. Od mečů, palcátů a seker až po vrhací nože. Co komu svědčilo. Bratr byl učiněnej dobrodinec, takže když shledal, že osoba v jeho družině umí se svou zbraní zabít, bylo mu jedno, jestli to je šavle, anebo chuj utrženej nepříteli. Na druhý straně jsem si připomněl dlouhý zahnutý meče. K mýmu překvapení do vřavy na našem úseku přispěchal Hovnimír. V každý ruce držel právě tu zbraň typickou pro nepřítele a dělal s ní divy. První řada se jim rozpadla a černí rytíři tak nápor nejen zadrželi, ale postupovali.
,,Už tam pojedeme taky, nebo co?“ zařval jsem do ucha spolujezdce.
,,Já myslel, že nebojuješ. Bratr tě zrovna nechválí.“
,,Ten ví hovno, jedem!“
,,Tam bude přečurákováno, jebat takový nápady,“ nesouhlasil černý rytíř.
,,Jsme dva, ne?“
,,Jestli mě zabijou, tak řeknu po smrti šéfovi, že to byl tvůj nápad!“
,,Už startuješ?“
Jezdci na koních patřili k vojsku princů Jaka a Ryu, což bylo poznat na pláštích. Uviděli dva jezdce a udělali dost místa, což bylo víc než přátelský gesto. Oplatili jsme jim to taky přátelsky a několik jich sejmuli. Začali ustupovat, ale pozdě. Obklopili je nemrtví s dvojicí nekromantů. Sice kladli odpor černým rytířům, ale padali po nima koně. Na zemi je nemrtví buď zabili, nebo je (i s nemrtvými) zadupaly kopyta koní. Krásná podívaná.
Úkaz zmaru v podání kavalerie se odehrál i na druhý straně. Rytíře sice vedla jen bratrova manželka, ale zem byla posetá mrtvolama. Trochu jsme se nadejchali prachu, než se nám tam podařilo přijet. Netrvalo dlouho a i tady bylo dobojováno.
Všichni z bratrovy družiny se chtěli začít radovat a vyřvávat písně o nemrtvé legii, ale Hovnimír je zkrotil. Svolal několik mužů a poslal na průzkum.

XII. Od vítězství k vítězství

+ zobrazit spoiler

Vařila se ve mně krev. Důvodem k tomu byl nápad po dlouhý době bratrovi upřímně poděkovat za záchranu. Jenže začal mluvit on a já po prvních slovech všechnu chválu pustil z hlavy. Nejspíš jsem za tu dobu, co byl pryč, zapomněl, o koho se jedná.
,,Vezeš mi posily, jo? To je dobře.“
,,Nevezu ti žádný posily, ale zprávy. Už nebojuješ jenom proti Jakovi a Ryu, ale i proti Parynovi. Podrazili nás a spojili se proti Bratrstvu krve.“
,,Co tady dělá ta čubka?“
,,Myslíš svojí manželku?“
,,Ty víš moc dobře, koho myslim!“ rozčílil se Hovnimír.
,,Bylo to přání juniora. A umíš si představit, jaký nadšení projevim, když mi něco rozkáže. Je dobrý mít ho na svý straně.“
,,Tvůj boj, jestli tě baví lízt mu do řiti. Jestli to je všechno, tak si můžeš vzít ty pakokoty od vás a dát mi černý rytíře a jídlo. Krev do koní přichází sama, jak vidíš.“
,,Hele, Parynovi jsme věřili asi stejně, jako on nám. Nedávám ti za vinu, že cestou pleníš vesnice, ale muselo ti bejt jasný, co to přinese. Když jeho vojáci-“
,,Takže ta prasečí hlava od vás žvanila. Měla by si dát pozor, až se vrátíme. kur*a, jestli čekáš, jak se rozbrečim pro starý sedlačky a jejich děti, který jsme zlikvidovali v lese, tak zbytečně! To akorát ty seš schopnej celou válku prošukat s ňákou prašivou flundrou a na bojišti necháš žít tolik nepřátel, že další dva roky s nima máte co dělat. Na to si bereš moje vojáky, a když ti to nestačí, tak vlezeš starýmu s juniorem do prdele, aby ti dali nemrtvý. Když nenechám nikoho přežít, má to tu výhodu, že se do baráků nikdo nevrátí a nikdo proti nám pak nebojuje. Ale na jaký hovno ti to vlastně vysvětluju, že jo?“
,,Ty seš kus kokota, že jo?! Já tady nebrečim pro zpíčený vesničany, do kterejch mi je hovno. Jestli tvoje vylízaná hlava nechápe, že jsme tady měli spojence, řekni starýmu, aby ti to vysvětlil. Můžu se pak snažit, jak chci. A Eliška musela z jejich sídla zdrhnout, jinak by bylo po ní. Teď ani nevíme, kde je. Díky za takovou svinskou pomoc!“
,,Já ti zas děkuju za posilu a za to, jak tu jezdim od úplňku jak pračurák, protože nemám dost krve, abych je buď porazil, anebo prásknul do bot.“
,,Kdybys nepoužíval k myšlení svojí prdel, do který sis strčil interkom, tak jsi dávno zpátky. Hledáme tě tu jak pitomci, a když tě najdeme, tak ta tvoje sebranka zabije čtyři chlapy při friendly fire.“
,,Mrdám tě i s tvojí dračí kostí. Nepotřebuju žádný zprávy, poradil bych si sám, mít dost krve, koní a bojovníků.“
,,O to se mi právě jedná, musíš se stáhnout. Na západě oba bejvalí nepřátelé sbíraj armádu a budou tě chtít dostat.“
,,Kolik jich je?“
,,Určitě aspoň stokrát víc.“
,,Kolik?“
,,Třicet tisíc.“
,,Tolik jich nedám. Ale nevypadneme se staženou prdelí, pořádně jim zatopíme. Na tyhle jezdce jsme tu čekali dva dny. Budou mít v okolí zálohy pěšáků. Už jsem poslal průzkum, aby je našel. Ani nebudeme sesedat. Nekromanti oživí mrtvoly, doplníme krev a pojedem.“
,,Dobře, jdeme do toho s tebou.“
,,Kdybyste nešli, zabil bych vás.“
Při řeči plný přátelství dvou bratrů mi uniklo dění v okolí. Bavili jsme se dost daleko od ostatních a Hovnimír během porady naznačoval černým rytířům rukou, aby se do toho nesrali. Asi každej z nich neměl v paměti, jak jsme se začali s bratrem rubat po třetí bitvě o Ežgež, a bylo nutný nás odtrhnout. Ta historka se potom šířila a s úspěchem vykládala mezi vojskem. Samozřejmě si k tomu každej něco přidal, takže jsem často dostával otázku, jestli mi nějakou jizvu způsobil Hovnimír.
Taramiku zabavila Helga. Na nedostatek boje si nemohla stěžovat, ale dávala najevo zklamání z chudoby na venkově. Jestli prej její chlap nepřepadne povozy s žoldem, tak se nevrátí do Čortova Hradu s truhlou plnou peněz a drahýho kamení. Nedostatek bohatství si vybíjela na zajatcích, který zákeřně donutila k souloži, zaživa jim uřízla ještě stojící chuj, a potom je buď dorazila, nebo nechala vykrvácet. Hovnimír o všem věděl a bylo mu to jedno.
Místo bitvy připomínalo mraveniště. Nemrtví běhali okolo, sbírali krev do nádob a odnášeli na místo, kde se kupily stovky měchů. Nekromanti oživovali těla. Část jich seřadili do formace a poručili jít na všechny strany, aby zmátli nepřítele.
Odpoledne se vrátili černí rytíři z průzkumu a nesli dobrý zprávy. Pěší oddíl o síle nanejvejš dvou stovek vojáků byl severně od nás a pochodoval pryč. Sice si našich všiml, ale neměl kde zaujmout obranu. Hovnimír vesnice ničil a v lesích byli nemrtví. Oproti nemrtvým, které nekromanti vystavili svitu slunce, měli výhodu v podobě stínu stromů. Tak jim zůstávalo víc síly a mohli využít momentu překvapení. Jejich stvořitelé Skald s Bartolomějem je navíc mohli dostat pod kontrolu, kdyby se přiblížili.
Před bitvou sice bratrova družina musela odepsat deset bojovníků, ale náš příjezd převýšil počet těch, co padli. Horší situace byla u dopravních prostředků. Nepoškozené stroje se daly spočítat na prstech jedný ruky a chybělo palivo. Úspěchy legie se odvíjely od její rychlosti. Hrozba, že by musela použít živý koně nebo cestovat pěšky, by znamenala konec. Předchozí dva dny se zbrojmistr nezastavil. Trpěl nedostatkem náhradních dílů a opravy byly provizorní. Jel jako poslední a za sebou vláčel třicet živejch koní jako zálohu. Mohl jich mít víc, ale nebyl nikdo, kdo by se o ně staral, takže šli na porážku. Jejich krev se zužitkovala a nejlepší kusy masa skončily v guláši.
Černí rytíři uzavírali sázky, jestli nepřítel bez koní bude bojovat.  Ta část, která prožila většinu tažení, očekávala zbabělej útěk potom, co spatří naše stroje. Jenom tak je šlo na dálku rozeznat, protože během bitev si posbírali pláště a oblečení od vojáků bojujících proti nim.
Vedle legie se po okolí potloukala ještě průzkumná dvacetičlenná skupina. Měla živý koně a požívala Hovnimírovy největší důvěry. Ovládala trochu místní řeč a lákala nepřítele do pasti. Díky tomu operovala často samostatně. Zakládala požáry, sháněla si sama jídlo a šířila po okolí zmatek. Několikrát udeřila tam, kde ji nikdo nečekal. Proto legii ani jednou neobklíčili.
Začalo se smrákat, když Hovnimír popojel na kopec. Podle stop pěšáci směřovali na sever.
,,Musíme je vyřídit do tmy.“
,,Maličkost. Jo a chci jet v první řadě.“
,,Proč?“ zamračil se bratr.
,,Potřebuju si bouchnout.“
,,Na to máš blbýho koně.“
,,To znamená co?“
,,Ale jeď si třeba do prdele. A pamatuj si, že velim já. Nedělej píčoviny. Jestli uvidim, že někoho přemlouváš, aby si nechal udělat fialovou podšívku v kabátu, tak s tebou vyjebu.“
,,Nakrmim těma mrtvolama svýho čokla. Snad po tom nebude blít.“
,,Naučil si ho už konečně chlastat?“
,,Ne, stačilo mi u předchozího, jak si všichni stěžovali, že jim rozkousal nábytek, dávil děti a jinej domácí dobytek.“
,,Hm, to je škoda. S ožralym psem bejvala sranda.“
,,Nikoho neposlouchal.“
,,Mě jo, ale bylo potřeba ho kopnout.“
,,Pěkně děkuju. Nějak jsem si nevšiml, že bys měl u sebe cukr. Došel, co?“
,,Jo došel. Už několik dní dělám… Jak to kur*a řiká Markus? Jo, abstinuju.“
,,Takový slovo neznám.“
,,Asi se to v prcání nazývá jinak. Ty snad ňákej máš, nebo je to jenom hovadská otázka?“
,,Něco by se našlo.“
,,Dávej.“
Podal jsem mu dřevěnou pozlacenou krabičku s erbem nějaký šlechtický rodiny a vyřídil srdečný pozdravy od Markuse. Hovnimír se škodolibě zasmál, jak by si to můj přítel mohl jít hodit, kdyby ho tady zabili. Helga jedoucí s mou ženou za náma si všimla krabičky. Začala nadávat, jestli se její chlap hodlá aspoň rozdělit, nebo jí dát tu krabičku.
Můj bratr nezářil zlatem a jeho družina ho nemilovala, ale jako velitel patřil mezi nejlepší. Pohled na nepřítele proto vzbudil nadšení. S vidinou snadný kořisti se formovali. Legion měl tu zvláštnost, že měl jen jednoho šéfa. Žádnou formaci, skupinu nebo četu neobsadil velitelem. Přesto každý věděl, co má dělat.
Kdo vsadil na možnost, že nepřítel to při pohledu na nás vzdá a šiky se rozprchnou, ten k mojí velký radosti prohrál. Princ Dragonády mi během útoku hlídal psa. Dostal za úkol jej pustit až prorazíme první řady. Ještě se blbě zeptal, kdy takovej okamžik nastane. Odpovědí mu byla facka.
Vpřed! Chytám souseda za rukáv. Nepředjížděj mě! Nepřátelé jsou v šiku. Jejich druhá řada má kopí, první klidně stojí. Za chvíli u nich budem. Zvedáme k obloze ruku, ve který držíme zbraň. Řev. Smrt všem! Stroje sousedů jsou rychlejší. Ujíždí mi, ale mezeru nikdo nezaplnil, jak jsem si přál. Za křiku směrem k nim pozoruju první řadu protivníka, která zaujímá bojový postavení. Rozeznávám šaty. Parynovi muži, někdejší spojenci. Možná někoho poznám. Nejdřív zabít a pak pátrat po důvodu zrady. Na těch si čokl pochutná. Krvavá lázeň. Útočíme. Křik přehlušuje třískání zbraní. Přijíždim. Za mnou řvou další. Dohonit mě můžou, ale sejmout nesmí. Vybízim koně ke skoku. Akce. Chcípněte, zkurvysyni! Čuch, čuch! Zkusili dostat koně, máchli do prázdna. Sekám, ztrácim rychlost. Jednoho nepřítele přimáčkly kopyta k zemi. Kouknu a vidim, že nemá sílu křičet. Asi se dusí. Přibíhaj zleva i zprava. Bodám vpravo a nekreju levou stranu. Nevadí, protože mě dojíždí naši. Druhej soupeř umírá a členka bratrovy družiny nadává, poněvadž má problém vytáhnout meč z těla. Vyndavám nohu ze třmenu a kopu do děla, který stojí. Přátelsky na mě mrká. Ta ženská. No to máš smůlu, děvče, jsem ženatej. Proč bratr strká ženy do druhý řady? Přede mnou jede další náš. Padá z koně. Zaujímám jeho místo v řadě. Útok. Dvě šestky. Mrtvej, další! Úder nenávisti. Mrtvej. Předhání mě třetí řada. Pak čtvrtá. Nepřítele, aby tu jeden pohledal. Mojí hlavu míjí palcát Buffallo Goblina. Huláká něco o prasatech a žene se kupředu. Zdupaná tráva je červená jako naše standarty. Střet končí a začíná pronásledování. Připomíná to psí smečku, která loví lišky.
Bratr poslal pro nekromanty Skalda a Bartoloměje. Vybral několik mužů a žen, aby se podívali po okolí. Do příjezdu těch, kteří měli oživit mrtvoly, bylo povoleno prohledat těla. Černí rytíři jim brali měchy, peníze, opasky i použitelný oblečení. Ale to byla jenom vedlejší činnost. Jejich hlavní náplní bylo zohavit je tak, aby pohled na ně budil větší hrůzu než například na obživlýho chlapa, kterej se řekněme utopil. Odřezávaly se uši a nosy. Nejoblíbenější činnost byla samozřejmě uřezávání chujů. Jestli se to někomu nezdá, tak by si měl uvědomit, že nemrtvý nepotřebuje ani nos, ani ucho a ze všeho nejmíň mu chybí čurák.
Napadlo mě zkusit najít důstojníka, co padlýmu oddílu velel. Z jeho těla zmizely výše popsaný části, ale jedna věc zůstala. Mapa. Při prohlížení se ukázalo, jaká je škoda, že nejel i Markus. Právě on rozuměl místnímu písmu a mohl vyluštit, co znamenaj popisky. Taramika mi řekla, abych bratrovi mapu podal. Ten po chvíli prohlížení ukázal prstem na obydlenou oblast.
,,Tak jestli tady někdo bydlí, měl by si začít užívat, protože mu z baráků udělám hřbitov.“
,,Potřebujeme jet zpátky a ne na západ,“ namítl jsem.
,,Je to kousek.“
,,Ztratíme nanejvýš jeden den, já jsem pro,“ pravila Taramika.
,,Riskujeme. Armády nepřítele přestanou přešlapovat na místě. Co nevidět je máme tady.“
,,Ujedem. Nebuď tak posranej, Chulioso.“
,,K čemu to bude užitečný? Nikdo tam nebude.“
,,Protože jim zničíme zásobování. Oni ty vesnice využívaj k odpočinku. Když v celý oblasti nezůstane ani jedna, tak baráky znova postaví, ale sedláka si nevyhoní.“
,,Dobře, přesvědčils mě.“
Pozoroval jsem Skalda s Bartolomějem při tvorbě nemrtvých. Jejich zombie stromečky pochodovaly pomalu a měly dorazit až za tmy. Dohromady mohli mít pod kontrolou až jeden prapor. Čas byl proti nim, a proto ze vstávajících těl odpadávalo maso. Tvořili kostlivce namísto ghůlů.
,,Bartoloměji?“
,,Copak?“ zahučel mladý nekromant.
,,Co jim zadáváš za pokyny? Při cestě sem na mě jeden ghůl zaútočil a když jsme vás objevili, tak ty stromy vypadaly taky bojovně. Nefungoval mi na ně prsten.“
,,Stromy mají za úkol nebrat útokem Hovnimírovu družinu. Mohu jim vytvořit čich na prsten, ale je to náročné na energii. Snad při cestě zpátky. A ten ghůl půjde po všem, co je živé. Jeho účelem je zastrašování a zmatek. Proč se ptáš?“
,,Jenom tak. Bratr vás moc nesere?“
,,Ani ne. Ale jeho tempu nestačíme, takže přes polovinu mrtvol tvoříme zbytečně, zajdou na světlo.“
,,Chulioso,“ ozval se Skald, ,,oceňuji, že si s námi chceš povídat, ale nestůj tak blízko. Kdyby nám nevyšlo kouzlo, tak na tebe kostry zaútočí.“
Poodešel jsem dál a pokračoval v povídání. Můj bratr oba nekromanty nedusil. Měli volnou ruku v tom, co z těl vytvoří, když to přinese užitek. Přišlo mi líto, že mě v mládí bavilo lovit a ne zkoumat mrtvoly. Nekromanti mě těšili, když řekli, že v tom případě by mě pravděpodobně vyhnali z domova, bo mi nepatřilo štěstí přijít na svět v Metalipiekłu. Navíc jsem si ušetřil dospívání po boku exemplářů jako Harry a baron Kostroun. Toho druhýho jim neustále předhazoval Hovnimír, poněvadž ho má z působení na jižní hranici a v osadě Čortův Hrad plnou prdel dodnes. A tak ho oba na výpravě nevyhledávali víc, než považovali za nutný. Zvláštní starost jim působila ženijní rota, jež při množství nepřátel nenacházela využití. Jednodušší bylo mrtvolu oživit, než hledat pohřebiště a čekat, až to kostlivci vykopou. Harryho by jeblo, kdyby se nevrátila, a tak uvítali možnost se jí zbavit.
Nerozuměli dotazu, jak jsou silní jejich nemrtví. Ve smyslu, jestli silnější nebo slabší. Dál jsem se na nic neptal, nemělo smysl jim vykládat o hněvu Démona. A jestli měli ty samý blbý sny, jako my v zázemí, zbytečně bych se namáhal. Několik měsíců zažívali válku.
Chladnou noc přerušil Hovnimír. Hlídka zpozorovala jinou, kterou měla za nepřítele. Protože byla tma, tak během rozpoznávání stihl vyhlásit poplach, aby ho následně zrušil.
Před rozbřeskem odjezd směr vesnice. Bez snídaně. To by se Markus posral.
,,Pamatujte si,“ pravil můj bratr před nájezdem, ,,rychlá čistá práce a beze svědků.“
Poněvadž k vyčerpávajícímu pokynu neměl nikdo dotaz a princ Heinrich obdržel od předchozího večera zákaz mluvit, jelo se.
Zkušenosti v rabování a plenění sehrály svoje. Neuplynulo tolik času, než mezi barákama stáli obyvatelé s rukama za hlavou. Helga brala za nohy slepice a odsekávala jim hlavy, aniž by se tak zpronevěřila vlastní rase. Její chlap váhal, jestli počkat na kopáče, anebo začít. Věnoval mi váhavej pohled. Zavrtěl jsem hlavou.
,,Dobře, nebudem se srát s lopatama. Na chvíli jsou tví,“ řekl mi.
Protože odpovídali stylem, že nic neviděli, nikomu neposkytli přístřeší a rozhodně nepomáhali vojskům Paryna nebo princů, byl jsem rychle hotovej. Že všichni lhali, bylo evidentní. A vynakládat na úsilí zjistit lež duševní i magickou energii se rovnalo plejtvání.
,,Skončeme to.“
,,My?“ usmál se škodolibě Hovnimír. ,,Něco ti povim. Těm tvejm kecum o lovu v horách nevěřim ani slovo. Máš příležitost mi ukázat, že možná nelžeš. Tady a teď.“
,,S hlavou nebo bez ní?“ napadlo mě, poněvadž useknout hlavu je lehčí než tahat z probodnutýho těla meč.
Navíc u toho umírající řvou a vy nemáte příležitost se soustředit. Ostatní z bratrovy družiny rozhovor zaujal a přestali v tom, co právě dělali. On se velitelsky rozhlídl a pak mi řekl, že mám začít okamžitě, jinak mi prej na půl dne zabaví koně. Dodal, abych zbytečně nežvanil a radši začal, poněvadž na to nebyl celej den.
Při cestách s černými rytíři mě potkalo štěstí, že jsem mohl vidět různý způsoby odklízení a popravování. Na můj pokyn v cizí řeči si všichni obyvatelé vesnice klekli na kolena. Já přistupoval zezadu a zapichoval jim meč do zad. Když nezasáhnete lopatky nebo to nedržíte jako smeták, aby se špička meče zaklínila mezi žebra, tak ani nemusíte moc páčit. Stačí zapřít nohu. Vidina, že to budu muset udělat čtyřicetkrát, mě nelákala. Ale když bych měl bratrovi udělat radost. Neuděláte nic. Ty klečící na zemi čekaly horší chvíle.
U pátýho bodnutí mě začaly bolet ruce a u osmýho uši. Hromadný popravy se neobejdou bez křiku, i když za sebou máte celej legion, jenž vás povzbuzuje. U desátýho kusu pochopil i bratr, kterýho moje jednání asi už přesvědčilo, poněvadž zavolal na příslušníky kontrarozvědky, aby mi pomohli. Nekromanti věnovali péči vlastním nemrtvým, a tak jsme těla naložili na koně a jeli pryč.
,,Nejsem si jistá, zda má Hovnimír máslo na hlavě kvůli zvratu ve válce, na kterém má podíl, nebo tě chtěl ponížit,“ uvažovala Taramika.
,,A já nevim, co by se muselo stát, aby přiznal chybu. Musim uznat, že stesk po bitvách jsem cejtil. Přijedeme do Givaru jako vítězové.“
Cestu zpátky nám rozptýlilo několik setkání. Bratrova průzkumná skupina přijela a oznámila úspěch v podobě lapení a likvidace dvou hlídek. Mezi další pocestné patřil kočár cechu sajronských banditů. Jedni z posledních, kteří prodali Parynovi jídlo a dostali za to místo rozkazu okamžitě vypadnout, je-li jim milej život, škváru. Poněvadž Helga opouštěla bojiště bez peněz a bohatství, udělal jí můj bratr radost, která mu trhala koule. Vyměnil s nimi zásobu cukru za peníze a to málo, co legion nakradl (koně). Helga ho za odměnu nazvala miláčkem a mně se chtělo blít.

XIII. Sbírání sil

+ zobrazit spoiler

,,Ty pičo, nebylo vás míň?“
Tou větou nás uvítal Jaryn, když uviděl, že vedle průzkumu, krále goblinů, jeho poddanýho prince Heinricha, mě a Taramiky přijíždí ještě Hovnimír s celým legionem a prapor nemrtvých.
,,Musíme přeskupit vojsko,“ odpověděl jsem mu, ,,co další obyvatelé? Přišli?“
,,Jo. Naposledy včera, vedu tu seznam jejich jmen.“
,,Ty umíš psát?!“
,,Aj číst. Ty včerejší só v chlívě. Dostali najést a nikdo si nechtěl sednót ke stolu. Jedli jak ta svině! Tak co s nima, že? Mí borci musijó hlídat, aby někdo nevzal do zaječích, bo na doprovod do Givaru je nás málo. Ta líná lemra Markus sem posílá vozy jednou za dva dny.“
,,Ty jsi hotový zázrak. Když si vzpomenu, co za pitomce byl ten tvůj příbuzný!“ žasla Taramika.
,,Však dělám, co umím. Dáte si slivovicu?“
,,Pozdějc, Jaryne. Co baron?“
,,Chce vás oba vidět. Máte tu od něho vzkaz. Nečetl jsem to, bo nejsu piča. Předevčírem sem poslal nějaké fexty a ti se ptali, kde jste. Říkám na průzkumu kur*a. A včera ten samé chuj dojde znova, a že jestli nedáte zprávu, tak je po vás. To by jednoho jeblo. Tak jsem se nemrtvému vysmál, že po něm už je.“ 
Ve vzkazu baron projevoval značnou nervozitu a narážky na mojí touhu po dobrodružství. Požadoval odpovědět obratem. Jaryn chtěl jet s náma, ale někdo musel pečovat o pilu. Zbavili jsme ho starosti o vyhnance a dali mu Heinricha. Měl ho zavřít do psích klecí místo nich.
Cestou jsem interkomem dal vědět kolegům z kontrarozvědky, aby hradního pána zpravili o příjezdu legie.
V Givaru i jeho okolí to žilo. Před hlavní bránou lákaly cedule na návštěvu hospody U Artema, nemrtví vybírali sračky z příkopu, kontrola na příjezdový cestě nepřipomínala chvíle, kdy sedíte se zácpou na hajzlu a stráž v zárodku ničila veškerý pokusy o žebrání.
Starší černí rytíři si vyslechli bratrovo žvanění a začali předstírat pokus o splnění jeho pokynů. Ve skutečnosti to totiž už udělali. Nemrtví, legion a obyvatelé ze znepřátelenýho kraje měli zpoždění. Navíc měli rozkaz upravit si to, co jim zbylo z oblečení, aby na nádvořích mohli udělat přehlídku, jež by demonstrovala sílu vojska. Starší černé rytíře z Givaru tak překvapil akorát pokyn, aby všichni opraváři a řemeslníci všeho nechali, poněvadž je čeká opravování koní na hybridní pohon.
Při vstupu ukázal Hovnimír stráži nemrtvých a černých rytířů od kontrarozvědky svůj prsten, do kterýho si dával cukr. Na dotaz, co to má znamenat, jim odpověděl, aby si nechali svý hovadský hemzy a radši nás pustili dovnitř, poněvadž má jednání s baronem. Cestou k jeho komnatě nezapomněl shazovat bezpečnostní opatření, na nichž jsme s Taramikou měli minimální zásluhu. Pocházely z baronovy hlavy, o čemž se přesvědčil, když po něm chtěl lich vidět prsten. Hovnimír sám sebe udělal dobrodincem, takže lichovi poradil, aby koukal otevřít, jinak z hradu a okolí udělá zříceninu.
Zkušenost pravila, že barona nemá smysl zdravit, když mu nestál nikdo za odpověď. Starej ho napodobil a Hovnimír byl ze stejnýho těsta. Tak při vstupu pozdravila jen Taramika, které baron odpověděl. Bratr zhodnotil zaplněnost hradu jako největší buzeraci a vyslovil názor, že jestli se sem dostávaly jeho zprávy tak dlouho, jako on právě teď, tak konečně chápe, proč mu ani jedna posila nepřišla včas. Krvej mladší kontroval povzdechem. Nečekal prej, že když pošle na průzkum jednoho Chuliosa, tak mu přijedou dva. Považoval to za dosud neobjevenou formu života. Hlášení o situaci mu vnuklo myšlenku, aby ten život přeměnil na novou formu smrti v podobě dvou bratrskejch prototypů.
,,Jsi kus pitomce, Hovnimíre,“ začal k překvapení všech svojí řeč baron, ,,místo abys čekal, až se tou žabomyší válkou oba nepřátelé zničí, a tys rozdrtil poslední zbytky odporu, sis z toho udělal sprostou barbarskou výpravu, která způsobila, že se proti nám spojili!“
,,Tak jste tam měli poslat jeho,“ ukázal na mě prstem, ,,když  chcete válku jenom pozorovat!“
,,Radši začni vymejšlet, co povíš starýmu a tomu jeho jednorukýmu nohsledovi! Posílám pro grifina. Legie zůstane tady, aby si odpočala.“ Koukl na mě. ,,Situace na pile, Chulioso?“
,,Posádka vojáků a Pomocné stráže. Na hlídkách držíme gobliny s jejich velitelem, aby od něj byl pokoj.“
,,Dostanou posily a všechny přesuny od západu k nám budou hlásit. Podle situace rozhodneme, kdy a jak zaútočit.“
Tak byl z barona rázem vojevůdce. Neměli jsme z toho radost.
Družina na svojí výpravě ztratila kolem padesáti mužů a žen. Trojnásobnej počet šlo odepsat u strojů s hybridním pohonem. Harryho mohlo jebnout, že dorazilo stádo živejch koní, z nichž měl začít tvořit. Příští dny se tak nesly v duchu nahrazování ztrát. Raněné jsme nastrkali po posádkách, aby měli odpočinek. V Metalipiekłu vybrali několik vojáků s předpokladem je pasovat na rytíře a v Givaru proběhly další nábory do Pomocné stráže. Aby byl výcvik rychlejší, tak baron rozhodl, že ho povedeme i v jeho sídle. Jednoho dne mi ohlásili, že přijel chlap k výcviku nejpovolanější, velitel brány z Metalipiekła. Doprovod mu dělalo několik koní na hybridní pohon. On sám měl živýho koně a ostatní stroje použil jako dopravní prostředky pro přepravu chlastu. Z něj zaplatil zálohu na sudy a o zbytek se nestaral. Předpokládal, že se majitel krčmy nějak domluví s veliteli, aby chybějící peníze strhl z žoldu posádce brány. Po příjezdu obsadil svoje stanoviště, aniž by to v okolí znal. Začal muže z řad Pomocné stráže a vojska honit pro řemeslníky. Od nich si nechal na dluh vyrábět padající mříž, lavice, háky a tyče na tepelnou úpravu drůbeže i demižony. Chudák košíkář, zaplaceno nedostal, na to vemte jed. Zabydlel se a Taramika mu posílala brance k výcviku.
Na poradě s baronem Krvejem jsme se dozvěděli, jak velitel černých rytířů pořídil u krále. Byl to takovej cukr a bič v obrácenym pořadí. Nejdřív dostal pojeb za počínání legie na bojišti. Starej mu odmítl dát žold za ty, kteří padli. Aby ho ale nezatratil, nařídil mu posbírat v Metalipiekłu další černé rytíře, kteří budou v cizí zemi pokračovat v boji. Než na ten okamžik dojde, přesune se do Čortova Hradu, kde obnoví pořádek. Mimo to starýho rozčílila ztráta Elišky. Hovnimírovi řekl, že za to může on a nedal mu k ruce nikoho z aparátu nemrtvých. Její místo tak zaujala Helga, která rozuměla hospodaření jako Markus abstinenci.
Navrhoval jsem baronovi, že připravíme plán operace pro návrat Elišky. Slíbil na to vyčlenit vojsko, ale až ve chvíli, kdy se přiblížíme k přístavu. Naše momentální starost spočívala ve výslechu všech, co Hovnimír zahnal na území království. Měl je na starost Markus. Několik dětí potají poslal do Sajronu, aby se vyučily zlodějinám.
Taky cech banditů, nebo chcete-li, řemeslníků se mohl posrat. Ztratili odbytiště pro jídlo, takže Bratrstvo krve muselo převzít kšefty. Zasadili jsme se o dodávky jídla, jinak by nastal problém v tom, jak uživit ženy a děti, který jsme poslali do Metalipiekła. Vyrvali jsme je ze spárů barona a ostatních nekromantů pod podmínkou, že nám porodí další členy, nekromanty černé rytíře. To je uchlácholilo, i když by radši měli těla.
Příznivější situace nastala pro Z-1 Transport AG a její dcerku. Ložiska mrtvol u ghizgalů byly poměrně bohatý a můj přítel s baronem k nim přesunuli veškerý aktivity. Dobývání těl trvalo delší dobu, což zajistilo stálej přísun.
Vyčkávali jsme na zprávy z hranic o blížícím se nepříteli a shromažďovali co nejvíc sil na pokračování.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

7

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XIV. Plevel

+ zobrazit spoiler

Rafael s Lorenzem popíjeli víno a hráli v kostky. Já a Flavio jsme zkoušeli poznat shluk obrázků, který připomínaly zvířátka. Vypadaly jako zvířátka tim spíš, že je nakreslil můj tlustý přítel. Dým z jeho fajfky plnil pracovnu kontrarozvědky. Při očekávání bojů jsem se nechtěl podruhý spolehnout na to, jak jedinou osobou schopnou rozluštit cizí písmo bude právě on. Ujal se výuky, ale jeho lekce po práci končívaly o půlnoci a s těžkou hlavou.
,,Toto kotě by mohlo znamenat písmeno L, případně les,“ pravil Flavio.
,,To není kotě, ale myš. Rozeznáváš zvířata hůř než mé děti.“
,,A je to teda les?“ ozval jsem se.
Markus přikývl.
,,Tímto tempem, přátelé, se jejich písmo naučíte s příštím zimním slunovratem. Vzhledem k tomu, že nám končí podzim-“
,,Nech si ty moudra. Kdo ví, co nás učíš. V tvejch obrázkách aby se prase vyznalo. Proč nedávals větší pozor, když tě to učili?“
,,Chulioso, já vás varoval, že je to písmo obtížné. Pokud nechcete, nemusíme pokračovat. Mohu se věnovat něčemu výnosnějšímu. “
,,Neříkej,“ s laskavou ironií řekl Flavio, ,,že ti nepřináší zábavu dávat za peníze lekce takovým dvěma tupcům, jako jsme my?“
,,Tvůj severský spolužák je velmi neukázněný. Měl jsem možnost sledovat učení dětí. Když nesplní správně úlohu, dostanou přes zadnici rákoskou, aby byla jistota, že nebudou svou chybu opakovat.“
,,Vidíš tu děvku, Flavio? Dostává královskou částku a učí nás za ní rozeznávat zvířátka.“
,,Dám si přestávku na oběd a Chulioso na fajfku,“ navrhl Flavio, ,,co ty na to, Markusi?“
,,Kouřit a jíst můžete při učení.“
,,Že jsem tě to nikdy neviděl dělat?“
,,Zvládám najednou mnohem více věcí, než si umíš, Chulioso, představit.“
Lorenzo hlasitě položil na stůl pohár vína a zeptal se mě, jestli nechceme našeho učitele vyhodit, aby bylo možný vyvětrat v pracovně. Byl odmítnut, a tak přišel s nápadem, jestli se aspoň nechceme jako první naučit rozeznávat kresby zvířat. Je to prej takovej mezistupeň. Dítě se prej taky nejdřív učí písmena a až následně číst nebo psát. Kudůkovu představu o učení to nesplňovalo, ale když se dozvěděl, že jinak nedostane peníze za další den parodie na výuku, musel souhlasit.
Flavio jedl, já kouřil a kudůk kreslil zvířata. Při debatě, jestli vidíme nakreslenou krysu nebo zdechlou rybu, zavibroval interkom. Bylo to velitelství černých rytířů v Givaru a mělo na příjmu hlídku.
Já: ,,Poslouchám.“
Hlídka: ,,Rytíř 1. Jihovýchodně od lesa, čili severozápadně od pily, hlásím skupinu dvaceti jezdců, jedou pomalu a ohlíží se směrem, odkud přijeli.“
Taramika na velitelství: ,,Někdo je doprovází?“
Hlídka: ,,Ne. Podle posledního rozkazu tím směrem jel Rytíř 2.“
Taramika: ,,Viděli někoho?“
Hlídka: ,,Neviděli.“
Já: ,,Jak rychle jedou?“
Hlídka: ,,Do večera budou u pily. Vypadá to, jako by hledali cestu.“
Já: ,,Taramiko, přepadovou skupinu. Hned!“
Taramika: ,,Sraz u brány.“
Já: ,,Souhlas. Rytíři 1, udržuj kontakt a nespouštěj je z dohledu.“
Hlídka: ,,Rytíř 1 rozumí.“
Konec spojení.
,,Lekce skončila?“ zeptal se Markus.
,,Jo, jedeš taky.“
,,Co?! Máme ráno valnou hromadu!“
,,Kulový hovno, přivezeme toho víc než Undead Services. Flavio k interkomu. Lorenzo za baronem. Řekni mu, že je chceme dostat živý. Rafael vyhlásí poplach a povede 13. Četu zvláštního určení, která nám bude hlídat záda. Dotazy? Ne? Tak do práce!“
Rafael předvedl takový pískání na prsty, že ho musela slyšet i poslední kostra čistící zbytky krve ze stěn dole v kobce. Klestil jsem si cestu přes oživlé mrtvoly a stráži u padacího mostu ukázal meč, poněvadž se mi zdálo, že nám tvoří průchod pomalu.
Třicet černých rytířů na koních s hybridním pohonem už čekalo. Po mně dorazila Taramika a zahrála kořalovi do ucha na lesní roh. Při čekání na Rafaela a černé rytíře od kontrarozvědky jsem Taramice s úsměvem řekl, ji můj bratr bude chtít sežrat, až zjistí, kam mu na jeden den zmizelo tolik strojů.
Přijel Rafael s černými rytíři. Měl vzkaz od barona, ať to nepoděláme. To byl celej on. Při odjezdu na projíždějící volal velitel brány, aby se už nikdy nevraceli.
,,Takovou radost mu neudělám,“ řekla Taramika.
,,Taky doufám. Ten nám tady chyběl.“
,,Co podnikneme?“
,,Chytíme je živý.“
Než jsme zařadili nejvyšší rychlost, tak si Rafael pochvaloval, jak neslyšel poslední dva dny v interkomu praskání a chrčení místo odpovědí. Markus si nepochvaloval nic. Nezapomněl zmínit, že nestihne večeři a bude vzývat všechny síly zla, aby byl zpátky do ranního nástupu. S časem jsme byli zajedno. Nedělala mi dobře představa, že zaútočí na pilu. V noci se mohli orientovat podle světel. Část posádky tvořili černí rytíři, ale nebylo jich dvacet. Jaryn a jeho muži bez koní nebyli příslibem v případě boje odvrácení krveprolití.
Kontrola spojení a situace přinesla zprávu, že jezdci pokračujou v cestě kolem lesa. Lesa, v němž vládl zbojník a postrach okolí Buffallo Goblin. Nevěděl jsem, jestli mít větší strach o něj nebo o osud celý akce, takže druhá hlídka, jež měla krýt záda pozorujícím černým rytířům, zamířila mezi stromy s pokynem najít gobliny a zabránit jim v útoku.
Hlídka: ,,Rytíř 1, zpráva všem.“
Já: ,,Uvítací skupina na příjmu, povídej.“
Hlídka: ,,Mění směr a míří k poli.“
Já: ,,Dobře, pokračuj v sledování. Konec.“
Zavelel jsem zpomalit a poručil Rafaelovi vzít polovinu čety a poslat ji směrem k lesu, aby goblini nemohli zakročit od východního okraje dřív, než k tomu bude vhodná příležitost. My ostatní je k poli. Vrtalo mi hlavou, jak mohla skupina jezdců nevidět naši hlídku. Taramika přišla s možností, že její přítomnost ignorujou. Blížil se okamžik, kdy jsem to měl zjistit.
,,Nuže, je čas vybrat ten plevel,“ zvolal hořce Markus při pohledu na pole.
,,O plevelu jsi v kartách ještě nemluvil,“ řekl jsem.
Ani Taramika nepochopila, co právě řekl.
,,Měl jsem větší mínění o vašem úsudku. Je tu pole, a co nevidět přijedou nepřátelé. Budeme muset zachránit úrodu.“
,,Výbornej nápad, Markusi. Udělám z přepadu naší operaci a ponese jméno Plevel. Junior má rád okázalý názvy.“
,,Nepředbíháš událostem?“ namítla Taramika.
Pro upřesnění bych mohl dodat, že pole nebylo tak úplně polem. Knížete Givara po ztrátě Ežgež kdosi přemluvil, aby začal psát novou kapitolu pěstitelství kousek od svýho sídla. Protože v oblasti bylo málo vody, úroda nebyla valná a příští jaro myšlenku pěstování opustili. Navzdory tomu vznikly během války plány na zmaření pokusu tam cokoli pěstovat. Baron Kostroun chtěl vyslat Hovnimírovu družinu, aby sedláky pobila, kusy jejich těl po poli rozházela a pak založila požár. Krveje mladšího lákalo poslat čaroděje na grifinovi, aby půdu proklel. Vinou špatnejch znalostí knížete v oblasti agrikultury nebylo potřeba ani jedno.
Na Markusovi byl plán přepadení. Rozdělil nás na čtyři stejně velký části a já jeho nápad vylepšil. Koně na hybridní pohon je možno dostat do polohy ležmo. Přikryli jsme je pod plachty a zakryli trávou. Jak zapadalo slunce, stroje z dálky připomínaly balvany. Hlídka naposled popsala místo, kudy jezdci projeli. Ještě jsem poručil opravit pozici dvěma částem. Chybělo jenom, aby přijeli.
Můj přítel si zul boty a opřel hlavu o stroj pod plachtou.
,,Zakouříme si?“
,,Aby viděli kouř, jo? Ty ses zbláznil. Jako kdyby nestačilo, že proti sobě máme světlo.“
,,Budou to mít za mlhu.“
,,Tak nacpi šlukovací tabák, ten se rychlejc rozptýlí.“
,,Konečně je s tebou rozumná řeč,“ pravil a vytáhl fajfku.
Černý rytíř, jenž parkoval o dva metry dál, projevil starost, aby nám nedošel v boji dech. Markus mu na svoje zvyky dost zle odpověděl, aby se šel vysrat.
Jeli! Poslední pokyny přes interkom. První rána náleží Chuliosovi, stejně jako nasednutí na stroj. Kdo něco zmrví, toho dám přesunout do Hovnimírovy družiny.
Jezdci neudělali nic, co by připomínalo formaci. Barva pláště ukazovala na Parynovy vojáky.  Markus vytahuje dýku. Kde máš boty, osle? Aha, ty jsi vlastně otrok. Pláště mizí ze strojů. Na všechny strany odhazuju trsy trávy. Je to jako vichřice. Nasedám, klíč je v zapalování. Start. U ostatních domluvený zpoždění několika vteřin, abych je měl v zádech. Pláště víří trávu, která šustí. Jinak neslyšíte ani slovo. První jezdec mě zpozoruje. Pohled na stroj ho zaujal a vyděsil. Čas tasit. Bratrstvo krve! Všichni ruce za hlavu! Jezdci se rozhlíží po okolí, kde se rojí černí rytíři. Třímají kuše. První jezdec natahuje ruku po zbrani. Markus mě předjíždí. Drží v ruce vrhací dýku.
,,Na to ani nemyslete!“ křičí můj přítel.
Někdo se ptá, kdo jsme. Cizí řečí, přirozeně. Odpovídám. Rozkazuju jim zůstat na místě. Černí rytíři se opatrně blíží. Jezdci dávaj ruce za hlavu. Vypleno. Triumf.
Sesedli a naši je začali prohledávat. Markusovi jsem to zakázal, nebyl čas na okrádání. Výzva, aby mi vyšel vstříc jejich velitel, vyzněla do prázdna. Novej pokus. Kdo vás vede? Přihlásí se dvacetiletej smrkáč. Nemít na sobě oblečení vojáka, tak mu leckdo dá i peníze na jídlo.
,,Co tu děláte?“ 
,,Vy mi ro-rozumíte. Jak to?“
,,Otázky dávám já. Vy odpovídáte. Co? Tu? Děláte?“
,,Utíkáme před válkou.“
,,A proč máte zbraně?“
,,Pro naši bezpečnost.“
Ukázal jsem mu na stromy nedalekýho lesa. Sice se stmívalo, ale oko mladíka na ně mohlo dohlídnout.
,,Vidíte stromy?“
,,Vidím.“
,,Pokud lžete, budete na nich všichni viset.“
,,Mluvím pravdu!“
Měl strach. Třetího do společnosti začal dělat Markus a dýkou si čistil nehty.
,,Proč utíkáte k nám?“
,,Krvavé bratrstvo jsou naši přátelé. Pomáhali našemu pánu Parynovi, než byl zavražděn. Velitelé zradili vojsko. Nyní společně s vojáky princů Jaka a Ryu ničí všechny, kteří se k nim odmítli přidat. Chtějí z krajiny vyhnat vojáky Krvavého bratrstva a ty, kteří jim pomáhali. Původně nás bylo sto. I náš velitel padl.“
Na dotaz, jak se jmenoval jejich velitel, mi řekl jméno, který jsme já a Markus nikdy neslyšeli. Byl vyzván, aby pokračoval.
,,Chceme se připojit k temným rytířům a pomoci jim osvobodit naši zem. Hledáme pana Chuliosa.“
Kouzlo. Uhrančivej pohled. Padla mu dvojka. Úspěch. Kouzlo na zjištění lži. Další úspěch při hodu kostky.
,,Proč hledáte pana Chuliosa?“ zeptal jsem se.
,,Hovoří naší řečí. Než jsem potkal vás, pane, tak jsem byl přesvědčený, že jedině on tu řeč ovládá. Je to voják, zná naši zem a můžeme mu pomoci. Já a ostatní jsme ochotni bojovat pod jeho vedením.“
,,Umí někdo z vás číst?“
,,Určitě.“
,,Odevzdejte zbraně. Odvedeme vás za panem Chuliosem.“
,,Ano, pane… smím znát vaše jméno?“
,,Ne! Odevzdat zbraně, jinak visíte!“ zahřměl Markus.
Zavolal jsem na Taramiku, aby šla někam z dohledu našich hostů a oznámila úspěch Operace Plevel.
Od lesa nepřijížděli, ale prchali černí rytíři s Rafaelem v čele. Měli naspěch a drželi zbraně. Vydal jsem se jejich směrem. Rafaelův obličej ozdobilo několik škrábanců, jak se prodíral přes křoví a zkoušel uhnout větvím stromů.
,,Ta zelená prasata si nás spletla s nepřítelem!“ zuřil.
,,A zkoušels s nima mluvit?“
,,Ano, ale pochybuji, že mi rozuměli. Taková pomoc je za trest! Dám ty ničemy do hlášení, ať je baron přesune někam, kde nebudou překážet.“
,,Nikoho nebudeš hlásit, Buffallo Goblin je nedotknutelná osoba a jeho pomoc bude zapotřebí. Sám se o tom brzo přesvědčíš. Kde jsou?“
,,Když viděli, že mají přesilu, pronásledovali nás na okraj lesa.“
Vyzbrojit krále goblinů interkomem, neřešil bych tyhle potíže. Na druhou stranu jsem si plně uvědomoval nebezpečí s tim spojený. Mohl ho někde ztratit při provádění tělesnejch trestů na jeho bandě. Navíc jsem měl v paměti, jak při obléhání Givaru v závěru války odmítal plnit rozkazy barona Krveje a k poslušnosti ho donutil až příjezd černých rytířů, kteří měli za úkol ho zabít v případě problémů.
Taramika přinesla informaci, že baron vzal na vědomí náš úspěch. Taky prohledala zajatce. Kromě zbraní u sebe nic užitečnýho neměli. Slovem užitečnýho mám na mysli mapy, peníze, jídlo a listiny. A aby toho nebylo málo, tak neměli nikoho, kdo by jim velel. Bylo evidentní, že se ztratili. Protože měla většina z nich hlad, popojeli jsme k pile a za velkýho nadávání posádky jim dali něco k jídlu. Po půlnoci jsme byli s Markusem v Givaru. Doprovod zajatců už zvládla posádka.
Baron požadoval získat z nich informace a popravit. To odpovídalo i mojí představě. Parynově armádě už nikdo nevěřil. Aby se mezi sebou nemohli domluvit na tom, co nám budou tvrdit, nařídil Markus vyklidit několik komor a místností bez oken. Před dveře se postavila stráž s fialovou páskou na ruce a bylo hotovo. Oproti zajatcům jsme s Markusem měli výhodu, že do výslechu chybělo několik hodin. Na druhou stranu, těch rozhovorů bylo v plánu minimálně dvacet a vyslýchající dva.
Poslouchání životních příběhů a pokládání těch samejch otázek zabralo celej den. Během toho nás popoháněl králův syn s dotazem, jestli něco máme, poněvadž příprava Hovnimírova návratu na bojiště vrcholila. Zajatce mohlo jebnout, když zjišťovali, že jejich uvěznění a výslech řídí právě ten Chulioso, jehož hledali a jenž je pak opět posílá za mříže. Odmítl jsem tři vyzvání na souboj a přenechal to Lorenzovi, který si mohl protáhnout tělo z nekončícího sezení a zapisování. Jeho schopnost škrtit a mlátit pěstí do břicha obdivoval i Markus. A že byl svědkem mnoha situací, kdy někdo nechtěl sám od sebe mluvit.
Šlo o nevýznamnou skupinu vojáků. V Parynově armádě sloužili krátce a příměří je zastihlo nedaleko hlavního města. Vydali se na východ a projevovali velkou snahu nepotkat formaci, která by je zadržela. Nabrali zpoždění a informace o míru dorazila do všech měst a vesnic o několik dní dřív než oni. Přirozeně je měly ostatní posádky za rebely a dezertéry, což vyvrcholilo bojem. Nakonec ale dosáhli hranic. Takže se jednalo o nevýznamnou skupinu, jež pro nás neměla využití. Nařídil jsem je zavřít do kobky. Kdyby někdo z nich uměl aspoň pořádně bojovat! Při vyprávění mi každej tvrdil, jak zabil v jedný bitvě pět nepřátel. Další dva jeho spolubojovníci mi potom potvrdili, že kecá. Po tom průseru, co nám Paryn udělal, jsme zavrhli nápad, aby byla ze zajatců zformovaná jednotka, jež by pomáhala při postupu. Velitel kontrarozvědky umí udělat zázrak a umí odvolat trest smrti, to jo. Ale odsouzenec musí mít v takovym případě užitek. Když většina z nich dělala podkoní a zemědělce, tak nám jako živí byli k ničemu. Takhle kdyby někdo pracoval v kovárně, to by byla jiná. Výjimku dělalo pět exemplářů schopných psát. Ty jsme neposlali dolů do kobky, ale nechali na patře, kde sídlila kontrarozvědka, aby učili psát. Markus měl sice po kšeftech, ale on si dokázal peníze vydělat bokem i jinak. Zbytek skončil za mřížema a jejich popravu jsme odložili do Hovnimírova příjezdu pro případ, že by si někoho z nich chtěl vzít s sebou do pole.

XV. Druhá fáze

+ zobrazit spoiler

Před odjezdem černých rytířů na západ jsme provedli opatření, aby nedošlo na konflikty a problémy v zásobování. Tři stovky černých rytířů dostaly zásobu paliva na deset dní. Nekromanti Skald a Bartoloměj podstupovali výcvik v Metalipiekłu a vystřídala je trojice zkušenějších soudruhů, z nichž jeden uměl vyrábět koně na hybridní pohon ve verzi kostlivec. Z předchozího tažení se nepodařilo většinu dát dohromady, protože to bylo na generální opravu. Čety složené čistě z příslušníků kontrarozvědky zůstaly na místě, aby bratra nedráždily svojí existencí. Místo nich byli do vojska propašováni jednotlivci. Zajímavosti nám mohli hlásit interkomem. Aby došlo ke zkrácení trasy v zásobování, vzniklo na pile skladiště krve, pomůcek pro ošetření a náhradních dílů pro stroje. Zároveň v domech nalezlo místo třicet černých rytířů pro střídání raněných a okamžitou pomoc.
Hovnimír souhlasil, že nebude vyhledávat souboje se skupinama nepřítele, který by mnohonásobně převyšovaly počet jeho legie. Stěhování směr pila čekalo i mě. Pro případ, kdy by bratr chtěl použít interkom, jsem byl k dispozici já, poněvadž s mou ženou by se na ničem nedohodli. Společnost mi dělal Markus, jenž řídil odvoz mrtvol z okolí, zásobování jídlem a v neposlední řadě se mnou hrál po večerech karty.
Hranici střežila hustá síť hlídek doplněná o vojsko a gobliny.  Z východu k nám přesunuli tři čtvrtiny průzkumníků. Pozornost zaměřili na oblasti kolem území ghizgalů a Lesa života. V lese severně od pily tábořili další. Vybudovali soustavu pozorovatelen navzájem propojených. Hlídali od západu perimetr kolem pily a měli přehled o každym pohybu.
Za čtyři dny došla první zpráva od příslušníků kontrarozvědky. Bratr po předchozích zkušenostech oddělil od legie několik skupin, aby hlídaly okolí na živejch koních. Objevily koně, mrtvoly a stopovaly větší formace protivníka. V jedné průzkumné skupině byl i náš člen. Nudu jim zpestřila hlídka, kterou zlikvidovali.
,,Řekl bych, že dávají dohromady vojsko,“ uvažoval Markus, ,,při Hovnimírově odjezdu jej bylo plné okolí a nyní nic.“
,,To budou dávat dohromady dlouho. Jediná dobrá věc na tom drancování a likvidování vesnic je, že jim zkomplikovali zásobování.“
,,Snad se můj nejlepší zákazník nenechá vlákat do pasti.“
,,Hlavně, aby tam byl dlouho. Je nám tu bez něj špatně?“
,,Vám s Taramikou jistě ne, ale ode mne si kupuje koření. Uzavřeli jsme dohodu, že mi v Metalipiekłu budou proplácet jeho žold, ale zásilky musí být úspěšně doručeny. Nerad bych, aby zboží padlo do rukou nepřítele. Od této války si mnoho slibuji, avšak nesmí v ní padnout mí obchodní partneři.“
,,Ghizgalové nic nekupujou?“
,,Leží jim v žaludku to falešné zlato. Hlupáci! Oni jím chtěli zaplatit referátu z Jižního velitelství v Metalipiekłu za zbraně. Kolegové se jim vysmáli.“
,,Takže vlastně připravils Bratrstvo krve o příjem.“
,,O ten jsem připravil především sebe! Už nic nekoupí a já nebudu mít dost peněz na nákup domu v Sajronu. Kvůli tomu musím sedět tady a obírat tě v kartách.“
,,Ty bys jednoho dohnal k slzám. Co si počne tvoje ubohá žena s horou dětí na krku?“
,,Ještě si z toho dělej legraci.“
,,Radši rozdávej.“
,,Mohl bych zkusit přes elfy prodat něco princům Jakovi a Ryu.“
,,Strč si svoje rady do prdele, jo?“
Příští den na pilu dorazili Artem a Naostřená Sekera. Můj přítel jim nabídl, aby se zúčastnili tažení po boku Hovnimíra, ale povinnosti je zdržely. Prvního zajímalo, jak to tam vypadá, poněvadž z knih nastudoval základy řeči. Druhýmu šlo o pohled na cákance krve, poněvadž byl bez války jako ryba na suchu. Udržel jsem v nich naději, že můj bratr mi rozkáže poslat mu posily, takže zůstali.
Sekera první večer prohrál polovinu peněz a obvinil Markuse z podvádění. Zlost ho přešla, když porazil celou posádku černých rytířů v páce, čímž získal všechno zpátky.
,,Jak si chcete podmanit tak velkou zem?“ vyzvídal Artem.
,,To víš, že ti to budu vykládat,“ odpověděl jsem, ,,a za měsíc mi bude kapitán gardy Její Ledové Jasnosti tvrdit: ,Ale Chulioso, takové počínání je naprosto nepřípustné!‘. Nedozvíš se nic, co nepotřebuješ vědět.“
,,Panu kapitánovi nemohu poslední roky přijít na jméno, věř mi.“
,,To bych ti taky radil. Máme o vás v Metalipiekłu podrobnou zprávu.“
,,Vyslovuji svůj názor na to, co jsem viděla. Zemi vašich soků lze přejet na koni za dvacet dnů. Jak je chcete porazit, když černých rytířů jsou v poli tři stovky a v záloze řekněme dvě stě? Říkám to správně?“
,,Arťo, právě proto, že nebyls nikdy v Metalipiekłu, tak je tvůj názor špatnej. Co nebo koho tam máme, nepotřebuješ vědět. Ale k ovládnutí země to stačí. A jestli ne, tak to tam aspoň zničíme, vydrancujeme a spálíme.“
,,Nebylo by jednodušší jim dát lekci u hranic a zapomenout na celou záležitost?“
,,A kdyby Kněžka vytáhla na paladiny a my se s nima spojili, nechala by to jenom tak?“
,,Dojednala by s nimi mír, aby získala čas i spojence.“
,,My máme obojí. Brzo uvidíš na vlastní oči, jak s nima zatočíme.“
,,Proč raději neporazíte Givarovy příbuzné na jihu?“
,,Zrovna nám vyhovuje jejich nestrannost. Ale neboj, i na ty dojde.“
Večer mi zavibroval interkom a v něm se k mýmu překvapení ohlásil Hovnimír. Promluvil v tom smyslu, že zatímco velitelé kontrarozvědky se dmou pýchou a navzájem si chválí kabáty z kůže a lesk prstenů pro příslušníky aparátu vnitřní bezpečnosti, on našel a zlikvidoval stohlavej oddíl nepřátel. Hodlal v okolí střetu zůstat několik dní, aby odrážel ty, co budou chtít mrtvolám doručit zprávy. Posilu nepotřeboval, ztráty byly minimální. Chtěl jen na hranice poslat zásoby krve a uzdravovací lektvary.
Zprávy byly přijaty s radostí. Baron s Taramikou připravili plán ofenzívy. Její jižní část patřila Hovnimírově legii a severní směr hodlal svěřit mně. Tento krok počítal s rozptýlením sil protivníka. Moje skupina měla čítat sto černých rytířů, padesátku kandidátů na rytíře a referát kontrarozvědky z Metalipiekła zformovaný do roty. Ti poslední měli bojovat v převleku. Vyšel mi vstříc krejčí v Metalipiekłu. Podle vzoru oblečení zajatců dostal zakázku na šití dalších hadrů. Měli jsme vázat co největší síly protivníka a rota v převlecích dostala za úkol podnikat přepady, ničení zásob a průzkum. Čekalo se jen na moment, kdy bude mít krejčí hotovo.
Za rozvinutého útoku měl doplnit prostor mezi oběma formacemi baronův pluk nemrtvých. Po zabezpečení týlu byl v plánu přesun obléhacích zbraní k pevnosti Turan. Zisk pevnosti by vrazil klín mezi sever a jih.
Dál nemělo smysl plánovat, protože Hovnimír musel odvést svou práci. A začátek se mu dařil, poněvadž zahnal na útěk těžkou jízdu, která byla stejně početná jako jeho legie. Ústup jízdy nechal ve štychu pěší prapor vojáků pod vedením prince Ryu. Bratr na něj podnikl nájezd. Krvavou bitvu vyhrál, ale přišel o jednoho nekromanta, třicet černých rytířů a o spoustu strojů. Velitel praporu a vykořisťovatel lidu princ Ryu během bitvy nasedli na koně a nechali pěšáky napospas Bratrstvu krve. Tak si zachránili život.
Po porážce nepřítele a oživení těl zamířila legie k hranici, aby mohla dostat posily. S třicítkou černých rytířů na koních s hybridním pohonem se vydali na bojiště i Artem a Naostřená Sekera, aby si taky užili po bratrově boku.
Baron považoval ztrátu jednoho nekromanta za neúspěch a svolal poradu v Givaru.
,,Můj otec musel zešílet. Škoda, že nemám čas k němu přijet do Metalipiekła a podat si jeho poradce bez ruky. Dá Hovnimírovi tři pány nad životem a smrtí, který pracně cvičíme, a neuplyne ani měsíc, abych se mi doneslo, že o jednoho z nich přišel? Ať se okamžitě stáhne!“
,,To už dělá, právě dostává posily. Jel celej den a plánuje vyrazit zejtra.“
,,Dobře, vysvětlim mu, kde se má pohybovat. Co za zprávy máme dál?“
,,Krejčí šije ty uniformy pro referenty z Metalipiekła. Jde mu to rychle a za pár dní může rota vyrazit,“ řekl jsem.
,,Co černí rytíři, Taramiko?“
,,Mám jejich seznam, vybírala jsem ty nejlepší, kteří ještě neodjeli. Mohu začít s přesunem na pilu, ale bude lepší, když pojedou ve stejnou chvíli, jako členové kontrarozvědky.“
,,Jo, žádnej spěch. Nesmíme tam na ně vletět. Nepřátel jsou desítky tisíc. Hovnimír je bude likvidovat postupně a bez ztrát toho nejlepšího, co Bratrstvo krve má.“
Z těch jeho poznámek mimo hlavní úkoly mi mohl prasknout čurák. Ale přesto jsem se ovládl, zařídil splnění rozkazů a čekal na pile další instrukce.
Bratr poslal k vyléčení raněné. Jejich vyprávění o tom, co zažili, mi ukrátilo čas. A času bylo dost. Hovnimír měl za úkol pobít ještě dva tisíce nepřátel, než začneme útočit s větší silou. Nekromanti tvořili nemrtvé. Jeho vojsko podporovaly čtyři stovky kostlivců zformované do praporu. Po obdržení takové zprávy přišel z Givaru obratem rozkaz pobít tolik nepřátel, aby počet kostlivců dosáhl síly pluku, tzn. dalších 1400 mrtvol.
Bratra ten pokyn nasral, poněvadž tahat za sebou stovky nemrtvých znamenalo zdržení. Ptal se mě, jestli je králův syn v pořádku. Před odjezdem Hovnimír navštívil starýho a ten mu popřál štěstí, zajímaly ho podrobnosti, měl plány s tou velkou zemí. Z Givaru naproti tomu přicházely příkazy a zákazy, jež mu nedávaly smysl. Případně si odporovaly, jako se sháněním mrtvol, aby vytvořil pluk. Nakonec mi řekl, že se na harcování podél hranice může vysrat a ať starýho přesvědčíme o neschopnosti jeho syna vést boje. Prej jim rozuměl míň než Kostroun. Pravdou je, že Kostrouna měl Hovnimír radši, poněvadž znal způsob boje černých rytířů. Sám v tom řemeslu nevynikal a s radostí jej nechal na velitelích. To se bratrovi líbilo a na revanš nechával Kostrounovi volnou ruku.
Taramika byla toho názoru, že baron i můj bratr se natolik nesnáší, že používaj mně k tomu, aby si předali vzkazy, jinak by si vyškrábali oči. Podle mě chtěl Krvej mladší přistřihnout Hovnimírovi křídla, což ho nasralo a začal si na všechny strany stěžovat.
Chtěl jsem navštívit starýho a navrhnout mu, aby oba uklidnil dřív, než mi jeden z nich něco udělá, poněvadž se dalo předvídat, že čim víc bojů bude probíhat, tim víc si půjdou po krku. Místo návštěvy mě zaměstnala jiná práce. Na mojí hlavu padaly hovna v podobě dotazů vládnoucí rodiny a velitelství v Metalipiekłu, jak to vypadá s náborem dalších členů. Kontrarozvědka dělala, co mohla, ale exoty typu princ Heinrich nebylo možný přijmout. Při rozhodování o přijetí mi bohatě stačila vzpomínka na to, co kandidáti na členství předvedli jako příslušníci Pomocné stráže Bratrstva krve. Odjezdem černých rytířů posádkám chybělo mužstvo a já odpovídal na dotazy, kdy aspoň ukončí výcvik branci v Givaru. Jako kdybych si měl ty zájemce o členství vyhonit, kur*a! Kde nic není, tam ani smrt nebere.
Několik dní mi přicházely zprávy z bojiště na západě. O hledání nepřítele, průzkumu, početním stavu černých rytířů a mrtvol. Bratr přechcal králova syna, poněvadž s polovinou mužstva na koních setrval v blízkosti nemrtvých. Druhou polovinu, jež měla koně na hybridní pohonem, nechal hledat a ničit nepřítele.
Rafael přinesl vrnící interkom.
,,Tvůj milovaný bratr.“
,,Doufám, že má dobrý zprávy,“ uvažoval jsem nahlas, ,,začíná mě srát dělání hromosvodu pro jeho nadávky směřující do Givaru.“
Než jsem navázal spojení, Rafael zavtipkoval, jestli nemá přinést ještě jeden interkom, aby Hovnimírovo sdělení slyšel rovněž baron. Byl odmítnut a místo interkomu šel pro Markuse, poněvadž mě napadlo, že po rozhovoru si budu chtít zakouřit na uklidnění.
,,Čau, tady Chulioso. Slyšíš mě dobře, nechrastí v tom křápu?“
,,Nazdar, slyšim dobře. Vzkaž juniorovi, že jeho touhu mít za hranicema nemrtvej pluk, nemůžu uspokojit s tim, co tady mám. Mí chlapi objevili hodně velkou jednotku, bude jich tak pět tisíc.“
,,Jezdců?“
,,Ne, těch maj málo. Samí pěšáci. Vede je ten ksindl, jak se jmenuje, do píči zasraný, jo… Jak, jako ten princ. Vyřídil bych je, ale pochodujou v sevřenym útvaru a maj kopí.“
,,Zavel ústup na naše hranice, pošleme ti posily.“
,,Jo, buďte tak hodný.“
Bubnoval jsem si prstama a čekal na Markuse. Ten přišel ozbrojen demižonem, fajfkou a kusem špeku. Pes neváhal a zaútočil. Můj přítel nadával, a aby mu nevypadla fajfka, vyluzoval ze sebe takový slova, až mě lákalo dělat blbýho a tvrdit, že mu nerozumim. Zarazil jsem zábavu teprve ve chvíli, kdy se na něj napřahoval nohou. Pochválil mě, praštil o stůl s nádobou moku a prohlásil, že bych měl psa víc bít.
,,Mlátit budeme naše nepřátele, oba. Hovnimír narazil na početnější útvar. Má pět tisíc hlav.“
,,Kéž by bylo možné pár z nich zajmout a odvléct do otroctví!“ zasnil se můj přítel, ,,Střádám peníze na dům, ale nemrtvé služebnictvo by má žena nenechala sahat na děti. A já také ne. Stačí, jak vypadáme my dva.“
,,A představ si, jak budeme vypadat. Máš dost toho sajrajtu, kterym si čistíš z oblečení krev?“
,,No dovol? Já se držím vzadu, střílím lukem. Vy si klidně vypichujte oči. I kdybych se snad zašpinil, za ty peníze si nechám ušít nové šaty. Melanie mi nechce prát.“
,,Ty jsi hroznej podpantoflák, máš jí dát přes hubu.“
,,Mlátíš snad Taramiku?“
,,Ne, máme totéž přesvědčení. Ale ty děláš, jako kdybys musel prosit manželku, jestli ti dovolí jet do války.“ 
,,Nemá smysl ti nic vysvětlovat. Až budeš mít děti, tak si na svou otázku vzpomeň a najdeš odpověď. Měl jsem pocit, že chceš popít, ne mi tu kázat o manželství.“
,,To taky. Až si zakouříme a trochu popijeme, tak vyhlásim pohotovost. Ty si pohlídej Sajron, já zalarmuju ostatní.“
,,A Rafael bude dělat co?“ zamračil se Markus.
,,Nic. Čim víc nás to bude dělat, tim větší v tom bude chlív.“
Do nočního ticha zazvonil zvon. Vojáci zakopávali na provizorním buzeráku o polena dříví, aby zklamaně vyslechli, že nepřítel se sice neblíží, ale i tak musí zůstat v pohotovosti.

XVI. Jaká věštba?

+ zobrazit spoiler

Hrad připomínal mraveniště. Při příjezdu jsem viděl, jak grifin přistává na věži. Někdo z něj slezl a zvíře bylo opět ve vzduchu. Velitel brány křičel na svoje ničemy, aby kontrolu zboží urychlili, poněvadž řada vozů mu neumožňovala mi udělat místo. Zajímalo ho, co ten chaos způsobilo, a nebyl překvapenej s vysvětlením, že za to můžu já. Po nádvořích přecházely šiky nemrtvých, obyvatelé měli zakázáno vycházet. Obsazený byly hradby a černí rytíři ve společnosti ghůlů si ukazovali směrem na západ. Začínalo se mi to líbit, protože i pevnost ožila tak, jak jenom pevnost plná fextů a lichů může ožít. Jako elita mezi nimi chodily hlídky příslušníků kontrarozvědky. Dostali rozkaz obrátit všechny kobky, komnaty a špeluňky naruby. Důvod neřekli a odkázali mě na velitele. A já tam měl cestu. Než jsem se k nim dostal, podrobilo mě několik fextů zkoušení z toho, jestli mi náhodou nesklouzl z ruky prsten.
Taramice svítily oči. Uvedla posádku do stavu pohotovosti, každou chvíli očekávala baronův rozkaz vyrazit na hranice. Ten na večer svolal poradu a odjezd brzdil, dokud se k tomu nevyjádří osoba, jež přiletěla na grifinovi. O koho se jednalo, nikdo netušil. Zkoušela získat nějakou informaci od Flavia, který jí sdělil, že nejen o ničem neví, ale ještě chystal cvičení. Šlo o operaci s názvem Rekontra. Jejím účelem bylo zkusit zjistit, jak rychle dovedou černí rytíři obsadit velitelství kontrarozvědky a odzbrojit její členy, pokud by chtěli zavraždit barona Krveje.
,,Taramiko, děláš si srandu, že jo?“
,,Vypadám tak snad?“ pravila a rozhodila rukama.
,,Pojď, půjdeme za Flaviem. Právě zahajuju Operaci Rudý kříž.“
,,V čem spočívá, pokud to smím vědět?“
,,V přizabití referenta kontrarozvědky jeho šéfem a za dozoru zástupkyně velitele černých rytířů!“
Flavio, jenž mě v Givaru zastupoval během doby, kdy jsem velel na pile, si z mýho pracovního stolu udělal mapu bojiště. Představovaly ho plány všech podlaží pevnosti. Chtěl pozdravit, ale při pohledu na výraz mýho obličeje mu mizel úsměv ze rtů.
,,Na kdy je naplánována Operace Rekontra?“
,,Ahoj Chulioso, na zítra. Máš v plánu se jí účastnit také?“
,,Kdo to schválil?“
,,Poradce Jeho Veličenstva (můj učitel – pozn. Chulioso) a hradní pán (baron Krvej).“
,,S okamžitou platností se ruší.“
,,Proč? A smí u naší porady být tvá manželka?“
Tohle posral.
,,Žádná manželka tu nemá co dělat, ale VELITELKA POSÁDKY jo. Někdo by ji MĚL informovat o tom, že žádná taková zhovadilost se pořádat nebude. Nepřerušuj mě! Je mi uplně u prdele, kdo dal souhlas a jak dlouho dopředu jste to plánovali. Jestli nechápeš, že pořádání takový šarády je na obtíž, když každou chvíli vyrážíme do bitvy, tak se nech baronem uvolnit z pozice.“
,,Provedu!“ odvětil Flavio.
,,Pořád jsem neskončil! Přikazuju ti, abyste kooperovali s velitelstvím na přípravách odjezdu posádky na západní bojiště a byli jim k dispozici. Nacvičovat píčoviny je sabotáž úsilí zvítězit! Teď jsem skončil a nechci slyšet námitky. Srozuměno?“
Naprázdno polkl a přikývl. Nestačilo mi to jako odpověď.
,,Řekni, jestli jo nebo ne. Chci to slovo slyšet!“
Srazil paty, postavil se do pozoru a zvedl do výše hlavy zaťatou pěst se všemi prsteny ukazujícími příslušnost k Bratrstvu krve.
,,Srozuměno, smrt všem!“
Kývl jsem na Taramiku, aby odešla, a přešel k další otázce, na niž bylo třeba znát odpověď.
,,Kdo přiletěl za hradním pánem, že je kolem toho takový tajemství? Starej?“
,,Jsem vázán mlčením. Zajdi za baronem, aby ti to pověděl.“
Už klidnější jsem za sebou zavřel dveře. Stráž dělala, jako kdyby můj řev neslyšela. Byli to chlapci z kontrarozvědky, ale i černí rytíři. Rozmlouvali s Taramikou, kdy vyrazí Hovnimírovi na pomoc. Nedozvěděli se nic bližšího, poněvadž mě žena doprovázela i za baronem.
,,Jste tu brzo, poradu máme po večeři,“ začal králův syn, ,,ale když už tu jsi, chci pramen tvejch vlasů, Chulioso.“
,,Proč?“
,,To tě nemusí zajímat.“
,,Posluž si. Někdo sem přiletěl a můj vlastní zástupce mi nechce povědět, kdo.“
,,Nikdo, koho byste museli střežit. Mí nemrtví tu práci hravě zastanou, takže nepotřebuješ vědět nic. Ale na poradě se uvidíte.“
,,Dobrá. Jak si ty vlasy mám ustřihnout? Lichové mi sebrali zbraně, abys je neměl zapíchnutý v těle. Jo a mimochodem, ten nácvik, co vymyslel Flavio, jsem zrušil. Máme důležitější starosti.“
,,Tos udělal správně. Vlasy dej stráži a nech mě, večer se uvidíme.“
Lich vrátil meč a za odměnu dostal pramen vlasů.
Taramice vrtalo hlavou, na co takovou věc baron potřebuje. Usmál jsem se a řekl, že buď na zlepšení vztahů s Démonem asi ne, ale jestli mu udělá vlas dobře, tak ať si ho třeba omotá kolem koulí. Otázka potřeby vlasů a návštěva tý záhadný osoby, kterou hlídali nemrtví, mi sice nasadila brouka do hlavy, ale odeznělo to s příchodem na velitelství. Organizovat přesun posádky hradu a stahování hlídek bylo vyčerpávající. Měli jsme tu účastníky předchozí kampaně. Ti měli zkušenosti, ale nezřídka i zranění. Posádka čítala dvě stovky černých rytířů. Dalších třicet raněných bylo na pile, dvacet hlídkovalo po okolí. Dále tu byla stovka našich vojáků, jenže bez koní, což na pětitisícovou armádu nemuselo stačit. Z Metalipiekła sice pochodovalo dvě stě vojáků naším směrem, ale ti měli střežit Givar. Rozkaz přesunout další tři stovky černých rytířů z hlavního hradu ne a ne přijít.
Účastníci večerní porady: baron, Flavio, já, Taramika, velitel brány a menší postava zahalená v rudý kápi.
,,Krveji,“ ozval jsem se, ,,to zase navazujeme na dobrou tradici mýho mladšího bratra a máme tu dvě výzvědný sítě, že jeden z nás musí skrejvat vlastní identitu?“
,,Trpělivost, Chulioso,“ odvětil baron a přelétl pohledem ostatní, postavu v kápi nevyjímaje, ,,jak asi víte, Hovnimír na hranicích objevil početnou armádu, která má pět tisíc mužů. Je ozbrojená tak, aby odrazila útok jezdců na koních. Svádíme na území nepřítele těžký boje, a jestli našemu legionu nepomůžeme, přitáhne sem.“
Slovo si vzala Taramika a shrnula početní stav armády živých. Na hranicích působila legie v síle 250 černých rytířů. Okamžitě je mohla podpořit posádka Givaru, pily a hlídek, což dělalo dalších 250 mužů a žen. V Ežgež a pevnosti u Sajronu jsme kromě velení měli výhradně vojáky a bez koní. To samý v bledě modrym osada Čortův Hrad, kam se přesunuli vojáci. Hlavní zdroj sil představovalo Metalipiekło, kde čekalo 500 černých rytířů, 200 kandidátů a 3000 vojáků (včetně příslušníky kontrarozvědky). Do bojů nemohl včas zasáhnout průzkum na východě, ale řady byly nepočetné, pouze 50 vojáků. Poslední možnost nabrání posil přicházela z jihu, kde byli průzkumníci. 100 mužů a žen ve zbrani. Její výklad doplnil velitel brány a prohlásil, že by mezi vojskem na první pohled dokázal najít ty, kteří by se pro boj v poli nehodili. Odhadoval jejich počet ve vojsku na polovinu. Teprve s výcvikem na černého rytíře získává příslušník armády zkušenosti s bojem v sedle, útokem na nepřátelský šiky a obranou mimo zdi hradů nebo pevností.
Baronovi hnul žlučí Flavio. Jižní velitelství kontrarozvědky si vedlo seznamy členů Bratrstva krve, kteří se nějak provinili. Jejich počet dosáhl čísla 100, přičemž mezi nimi nechyběli ani černí rytíři – páteř armády. Považoval za nepřípustný poslat kohokoliv z nich do boje. Naší pozornost nepoutali tak, že by se poprali, to byla starost velitelů. Šlo o krádeže, nespolehlivost, zbabělost a podezření z vraždy spolubojovníků.
Baron si vzal opět slovo. Nechytil se potížistů ve vojsku, jak bych předpokládal. Řešil nadcházející bitvu.
,,Řekli jste mi zprávy, o který jsem vás žádal už před poradou. Ne proto, že bych zapomněl. Chci, aby o tom věděli ostatní. Je potřeba si informace předávat, i když leckdo z vás tady možná nemá porady rád, že Chulioso?“
,,Nemám nic proti, jestli se řeší podstatný věci. Ale kundoviny-“
,,To rád slyšim,“ skočil mi do řeči Krvej, ,,zorganizovat poradu je složitá věc. Teď k bitvě. Rozhodl jsem se vám ulehčit situaci. Hovnimírovi to nevykládejte, ale jeho přesuny jednotek byly k něčemu užitečný. Jak posádky rotovaly, zvykly si na prostředí většiny míst pod naší kontrolou. Z toho vyplývá následující: místní posádka, s výjimkou kontrarozvědky a katapultníků, odjede podpořit Hovnimíra. Její práci převezme posádka Strážcova oka. Do týhle pevnosti pošleme všechno z Čortova Hradu a do osady přesunem vojáky z Metalipiekła. Ne všechny samozřejmě, jenom tolik, kolik je potřeba. Za další, nebudem hnát na bojiště všechny černý rytíře. Chulioso vám rád potvrdí, že jeho bratra by trefil šlak. A moje otázka za tři fexty zní: Kdo doplní vojsko, aby rytíři na koních nemuseli bojovat proti nepřátelský pěchotě, která si nepřeje nic jinýho? Tuší někdo?“
,,Snad ne goblini s Pomocnou stráží?!“ rozčílil jsem se.
,,Čekal bych, že o mně máš větší mínění. Můj pluk, přece!“
Koukl jsem se na Taramiku. Věnovala mi stejnej tázavej pohled, jako já jí. Potom jsme opatrně koukli na Flavia. Nechápal. Na řadu přišel velitel brány. V jeho tváři se dalo vyčíst, že právě vystřízlivěl. Osobě v kápi nebylo vidět do tváře a seděla na místě jako socha, takže ani od ní vysvětlení nepřišlo. Podivný ticho přerušoval ghůl, jenž dělal zápis.
Odvahu sebrala Taramika, když baronovi řekla, že posílat nemrtvé je šílenství, když je může zničit denní světlo. On takovou reakci čekal a kývl směrem k zahalený postavě. Nic. Ticho. Odkašlal si. Žádná reakce. Uhodil pěstí do stolu.
,,Přestaň tam meditovat a vysvětli jim, proč je nejlepší na bojiště poslat můj pluk. Máš slovo, ženská, tak mluv!“
Ženská vstala a sundala si z hlavy kápi.
,,Čau rajdy. Díky týhle couře,“ ukázala na mě Nenávistná Petra, ,,která poskytla svoje vlasy, jsem zmerčila, že nemusíte mít strach. Ta věštba klapne.“
Baron se musel zbláznit, když svěřil osud dvou tisíc nemrtvých do rukou tý kreatuře.
,,Čau čubko,“ pozdravil jsem, ,,před tvym umem by se klaněl i můj pes, kterej byl gay a kterýho sežrali sarkoni. O jaký věštbě tady žvaníš? Znám akorát jednu, která praví, že naše území zabere nepřítel. Jestli je to pravda, tak se můžeš támhle s následníkem trůnu chytit za ruce a skočit střemhlav z hradní věže do příkopu.“
,,Tu můžu prověřit, ale ne tobě. Akorát potřebuju vhodný médium. Jo a nemysli si, že jsem zapomněla, kdo mi před lety zapomněl zaplatit, nechal svojí čubku, aby mi poblila schody a pak se mi ještě vychcal na dveře.“
,,Příště ti je může posvětit Markus! Vlasů mám dost, peníze nedostaneš, no a jako médium použiju Buffallo Goblina, kterej je vlastně prasopes.“
,,Dost!“ zařval baron. ,,Chulioso, vaše zoofilní kratochvíle nás nezajímaj. Ty začni mluvit k věci, Petro.“
,,Jo! V den bitvy má pršet. Máte deset dní na to, abyste se dostali na bojiště, rajdy. Už můžu jít? Potřebuju nakrmit svýho tchoře.“
Opustila sál, víc slyšet nikdo nechtěl.
Vyřešení otázky ohledně světla způsobilo, že další námitky k plánu útočit nemrtvými nepřišly. Přesunout za deset dní kostlivce do bitvy nebyl problém. Posádky mířily podle instrukcí velitelství a hrad Givar opouštěli první nemrtví.
Na jejich zástup byl krásnej pohled. Čelo tvořila rota kostlivců nesoucí štíty, meče a kopí. V čele stál ghůl s červenou standartou a bez ustání mával. Následovalo několik povozů se sarkofágy. Krvavá lázeň dovolovala upírům přečkat cestu. Bartoloměj dokončil výcvik a jeho nemrtvého koně doprovázeli lichové v brnění z kostí. Ve společnosti fextů kráčel nekromant Skald a ty nejschopnější naučil píseň o kopání hrobů. Nechal jsem je projít a pozoroval, jak se z prachu noří prapor kostlivců v dvojstupu. Každou jednotlivou rotu vedl ghůl. Trvalo pěknou chvíli, než mě všichni minuli. Kostlivcům byli v patách černí rytíři z Givaru pod vedením Taramiky. Někde uprostřed toho chumlu jel baron Krvej. Za nimi pochodoval prapor ghůlů, podobně jako kostlivci v dvojstupu. Zadní voj tvořili vojáci. Střežili vozy s jídlem, plachty na výrobu stanů, kočáry pro neschopné další chůze, sudy vína, uzdravující elixíry, toulce šípů. Tam vzadu přebýval Markus s členy kontrarozvědky, kteří měli za úkol mu dát přes prsty, kdyby si chtěl nakrást.
První zastávka na pile připomínala, že příští dny budeme odpočívat pod širým nebem. Představa, jak do baráků naskládat starší černé rytíře, kteří veleli jednotlivým četám, barona a vyšší formy nemrtvých mi nepřidávala na klidu. Pro zbytek tu byly stany, ale jejich počet nestačil. Sám jsem si ustlal u skupiny vozů na trávě. Podobně si počínali vojáci. Nemrtví měli výhodu, bo se neunavovali. Naopak, zrychlili. Baron zuřil, když mu ráno oznámili, kam došli.
Černí rytíři s vojskem dostali za úkol je dohnat. Na pile zůstal hradní pán s četou nejlepších černých rytířů, kontrarozvědkou a nákladem upírů. To aby neměl strach o život. Nevěřili byste, jak nekromanty dráždí samota. Jsou výjimky, ale moc byste jich nenašli. Měli koně s hybridním pohonem, v poledne dostihli nemrtvý pluk i vojáky. Vojáci mi udělali radost, jinak by mě baron jebal za to, že nesplnili rozkaz.
V čele armády mě dojela Taramika. Od chvíle, kdy opustila Givar s černými rytíři, mi řekla jen pár slov do interkomu. Seděla na stroji, dala tam neutrál a udržovala stejnou rychlost s mým hřebcem. Mlčela. Bylo na mně zkusit najít téma. Před bitvou je to leckdy obtížný.
,,Co si myslíš o plánu korunního prince?“
,,Je šlechetný,“ odpověděla a koukala do dáli.
,,Ušetří život černých rytířů?“
,,Nejen to, vždyť by vojsko z hlavní báze nemělo čas k odpočinku. Je dobré mít nemrtvé.“
,,Měly by na nás zůstat trosky pěšáků, ale uklidní mě, když se nebudeš hnát v první vlně.“
,,Chtěla bych tě požádat o to samé, bez toho jsem nesvá, že po útoku odjedu a ty zůstaneš. Budeš mi chybět.“
,,Netřesou se ti ruce?“
Přikývla. Přijel jsem blíž. Leskly se jí oči.
,,No tak! Nemám v plánu si nechat zarazit do řiti kopí.“
Smích, pusa, klid. Všechno v cajku.
Bratr poslal naším směrem své průzkumníky. Ukázali směr, kterým naoko ustupovala legie k hranici království. Nechávala za sebou stopy a otrávila několik koní, který nechala ležet zdechlý na zemi. Chtěla vzbudit dojem, že ztrácí síly a bude nucená sesednout. Pro množství kopců v oblasti ústupu byl ztracen vizuální kontakt, ale za tmy vysílal Hovnimír další výpravy posly. Zprávy byly příznivý, pěšáci legii pronásledovali.
Baron poručil najít takový místo, aby mohli černí rytíři útočit z kopce. Nepřítel měl šplhat za jeho plukem, kde by ztratil rychlost a jezdci na koních ho obklíčili. Plán se nám zamlouval a podpořil ho i můj bratr, když osmej den cesty přijel na místo vhodný pro svedení bitvy. Čekalo se na nekromanty z legie. Jejich nemrtví cestou museli překonat terén a udržovat nad oběma prapory zataženou oblohu.
Devátýho dne po poledni začal foukat vítr a od západu přicházely černý mraky. Nenávistná Petra doprovázející potají barona dostala pochvalu a laškovala s černými rytíři. Vojákům to přinášelo dobrou náladu a já litoval, že s sebou nevezeme víc takovejch. V kopci směrem k protivníkovi vznikl příkop, jenž měl zpomalit pěšáky, ale nepředstavoval překážku pro černé rytíře na koni. Ti po vybudování obranné linie rozbili stany na východní straně, odkud jim tam tekla voda. Lili do sebe víno, rozdělávali ohně a pálili všechno, co hořelo. Mezi dřevem jsem viděl ponožky i hromadu dalších krámů.
Obrannou linii za příkopem obsadili nemrtví legionáři. Za nimi byl připraven držet pozici baronův pluk a nekromanti Skald s Bartolomějem. Nepopulární pravé křídlo (musíte si přehodit zbraň) si vzal na starost Hovnimír. Mně a Taramice připadlo za úkol vést boj nalevo.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

8

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XVII. Výpady sebevrahů

+ zobrazit spoiler

Artem obdivoval výbavu lichů stojících za praporem nemrtvých legionářů, ty hole jej uchvátily. Pro zástupy nemrtvých baron Krvej ani nepostřehl jeho přítomnost, jinak by nakázal odvést babochlapa z bojiště i s jeho společníkem Sekerou. Ten se přetlačoval s černými rytíři a bral jednu minci za druhou. Markus vyhlížel sevřenou formaci protivníka pod kopcem a kontroloval, jestli hroty šípů namočil v jedu.
Poslední pokyny o tom, že je nezbytný udržovat formaci i spojení a jde se na věc. Nepřítel pochoduje. Pomalu koukám na řady a zkoušim zjistit, jestli se Hovnimír nepřepočítal s odhadem. Černí rytíři v sedlech čekají na druhý straně kopce. Bitvě přihlíží jejich velitelé. Nenávistná Petra si mne ruce, poněvadž počasí připomíná chcanec. Můj přítel podává rozkouřenou fajfku. Potahuju si a doufám, jak mi při pohledu na krev nejebne. Nemělo by, poněvadž jsem na kopci a krev poteče dolů. Ne, přes nemrtvé nebude vidět.
Jsou pod kopcem, tři sta metrů od prvních linií. Slyšim jejich zpěv. Blázni! Zpívaj sami sobě na smrt. Neuplynou ani dva dny a budou zpívat hymnu našeho království. Kouknu v rychlosti na barona. Nasadil si na plesnivou hlavu klobouk. V jeho tváři čtu jedinou věc, je napjatej jak lano od šibenice při svý užitečný práci. Nekromant v přední linii dává pokyn k přípravě na střet. Jeho soudruh stojí o něco dál a poroučí druhému praporu, aby se přikrčil. Vidim skupinu lichů. Pal! Z jejich holí letí blesky. Připojují se Markus, vojáci třímající kuše a Artem. Blesky, koule z ohně a šípy letí do přední řady. Několik mužů padá k zemi. Jejich místo bere soused.
Dvě stě metrů. Pal! Blesky lichů letí kamsi do prdele. Šípy jsou přesnější. Místo v předních řadách opět zaujímá ten, kdo pochodoval v těch následujících. Rychle a disciplinovaně. Artem předvádí bleskovou podívanou. Má to žlutou barvu. Naši vojáci nemohou pro sklon kopce pálit dopředu, což jim nebrání v tom, aby přinesli smrt těm, na který se nedostalo. K zemi padá voják nepřítele nesoucí vlajku. Berou jí další.
Sto padesát metrů. Lichové přišli o možnost zasáhnout první linii. Teď musí čekat na chvíli, kdy se pěšáci přiblíží. Hovnimír dává znamení připravit se ke startu. Přijde každou chvíli. Já a Taramika vyčkáváme. Na obzoru si všímám jízdy. Je nepočetná. Ukazuju tím směrem baronovi. Ještě ne, vyčkejte. Nestačí mluvit nahlas, zpěv pěšáků se roznáší po okolí jako ozvěna. Nekromant vedoucí druhý prapor se ohlíží k nám a chce vědět, zda mají nemrtví bojovníci klečet. Musí. Další salvy blesků, ohně i šípů. Lichové jsou přesnější, Markus funí.
Sto metrů. Zpěv neutichá, pokyny nemá cenu křičet, protože to bere síly. Lepší jsou posunky. Druhý prapor nemrtvých si lehá. Pal! Většina míří přesně. Na moje chodecký kouzlo je to ale daleko. Markus mi nabízí náhradní luk. Odmítám. Kdoví, koho bych trefil. Nepřítel mění formaci! Vpředu kráčí jeden. Z ním dva. Pak čtyři. Vzniká z toho pět velkejch klínů.
Padesát metrů. Přestali zpívat. Pal! Pal! Pal! Rozkaz zní z několika míst najednou. Druhý prapor nemrtvých si opět kleká. Baron stahuje skupinu lichů. Markus popojíždí s koněm na místo, odkud může zasáhnout nepřítele. Ten na nic nečeká. Zrychluje, pochod se mění v poklus. Drží před sebou kopí.
Útok začíná. Zastavit palbu! Vojáci odkládají střelnou zbraň. Berou si halapartny, meče a štíty. Nemít na starost stovku černých rytířů, tak tam spěchám za nima. Nemrtví drží druhou stranu příkopu, do něhož skáčou první nepřátelé. Délka kopí jim neumožňuje útočit přes uměle prohlubeň. Skočí první a zdechnou. Následuje dvojice. Chvíli vzdoruje, ale padne. Za ní je čtveřice. Zajímavá taktika. Kvartet se drží. Než padne, má posily. Dalších osm. A dalších šestnáct. Útočí na nemrtvé ozbrojené krátkými meči. Ghůl, jenž má na starost jednu z rot prvního praporu, poroučí zaútočit na příkop. Jeho příkladu následují sousední roty. Nekromant ustupuje a do břicha se mu zabodne kopí. Padá. Baron se vzteká.
Druhý prapor přestává klečet. Míní pěšáky zastavit. Nejohroženější je střed. Na pokyn velitele odchází s jednou rotou kostlivců Skald a s druhou rotou Bartoloměj. Oba zkouší převzít kontrolu nad nemrtvými padlého nekromanta. Moc jich nezůstává, ale nesmí se obrátit proti nám, to by byl konec. Pohyb kostry naznačuje, že se to nepovedlo. Baron si toho všímá. Namíří směrem k těžce zkoušeným kostlivcům hůl a stabilizuje situaci. Opět jsou zády k němu a čelem k nepříteli. Pěšáci obsadili příkop.
Markus střílí do zadních řad nepřátel. Popojel někam za mě. kur*a, to jsem se lekl! Jeho příkladu následuje Artem, protože přes nemrtvé nemůže zamířit tam, kde to je nejvíc potřeba. Krvej udílí pokyny fextovi. Po vyslechnutí fext běží za kolegy svého druhu. Něco jim sdělí a zůstává na místě. Ostatní fexti se rozběhnou na všechny strany. Pluk mění formaci, aby měl šanci zadržet klín. Pozoruju barona. Míří holí na mrtvolu nekromanta. Vstává ze země, ale pak padá. Zkouší to znova a tělo se znova kácí k zemi. Ani třetí pokus nekončí úspěchem. Potichu nadává. Utírá hůl i ruku. Namíří. Tělo vstává. Stojí. Je teď lich a vrhá se do boje.
Padne druhý nekromant, jenž byl s Hovnimírem. Bartoloměj zvedá ruku nad hlavu. Nechápu, co naznačuje. Odpovědí mi je, že to má pod kontrolou. Kdo nemá situaci pod kontrolou, je sám baron. Odmítá povolit Taramice přesun vojáků na stranu, aby mohli pálit na nepřítele z boku. Trvá na tom, ať stojí za nemrtvými připraveni k boji. Za mořem pěšáků vidíme jízdu. Je jich asi padesát a vyjet do kopce si netroufaj. Že by velení? Ne, drží sice vlajky, ale ani jeden nepatří trojlístku Jak, Ryu a Paryn. Svině zkurvený, budou trpět! Krvej si jich všímá a ptá se mně, co je to tam za dobytek. Odpovídám, že doprovod pěšáků. Mám vzít své černé rytíře a zničit je. Až to udělám, napadnu zezadu pěšáky. Dělám si starost o osud bitvy tady v kopci. Dostávám otázku, jestli rozumim tomu rozkazu. Míří na mě jeho hůl. Přikyvuju.
Při odjezdu si všímám, že první prapor ztratil pozici. Nemrtví z druhého praporu bojují, ale nezvládnou to. Přijde řada na baronův pluk a vojáky. Nevidim stovky těl pěšáků a potoky krve. A nemůže za to déšť. Objíždíme příkop. Pod kopyta koní se žene pár nepřátel. Úder nenávisti na první tři. Zraní je to. Ustoupí. Máme volnou cestu. Ohlížim se a spatřuju standarty jednotlivých rot. Na ghůly už uděřili, ale zleva vyjíždí Hovnimírovi rytíři. Tvoří formaci. I Taramika jede. Snad to zvládnou.
Pěšáci si nás všimli. Tvoří několik chumlů. Zaujali kruhovou obranu. S těma se nebudeme srát, náš cíl je jinde. Ukazuju rukou, že objíždíme. Měníme směr. Další dvě skupiny protivníka se oddělily od formace. Tak jenom, aby to zbrzdilo útok! Odsekávám hroty kopí, co jsou nebezpečně blízko. Víc mě nepřítel nezajímá. Bez ztráty panenství je míjíme, ale nedržíme formaci. To láká nepřátele. Spousta jich vybíhá. Jeden zasahuje stroj a kopí se zaklíní z pravý strany do podvozku. Zrychluju. On pouští zbraň, než aby se nechal vláčet. Udělat to, mám problém. S takovou zátěží nejde ujet.
Jsme za nima. Rovnám formaci. Jejich jízda je dávno v prdeli. Koukám na kopec. Hotová pohroma. Jeho dvě třetiny pluk ztratil. Podle velikosti skupin poznávám, že Hovnimír se řadama pěšáků probil nalevo a Taramika napravo. Ještě pořád vidim hrdě vlát naše standarty. Občas se zableskne. Zadní voj pěšáků se otáčí proti nám. Za nima jsou jich další tisíce. Vstříc mé družině pochoduje formace padesáti mužů a je kousek od zbytku. Jasná past. Na tohle Chuliosa nedostanete. Napadnout je zezadu? To neni sebevražda, ale vražda. Mám zodpovědnost za teď už necelou stovku černých rytířů.
Volám k sobě ostatní.
,,Tak jo, poslouchejte mě. Na ty pazmrdy, co se oddělili a jdou na nás, se vyserte. To je píčovina. Vezmeme útokem vojáky, co na nás útočili z boku. Nestihli se zařadit. Nepřibližujte se k hlavnímu proudu. Jedeme na trojku. Když někoho zasáhne kopí, zařadí čtyřku. Jestli to nepomůže, musí hrot kopí odseknout, jinak bude sloužit Démonovi. Až s nima budeme hotoví, míříme doprava pro případ, že by přijeli zpátky jezdci. Vpřed! Smrt všem!“
Interkom vrní. Asi mě chce někdo slyšet. Nemůžu mluvit, útočim. Copak to tam na kopci nevidí? To bude junior. Asi mu je divný, proč neobětuju to nejlepší, co máme. Může si to sem jít zkusit. Třeba příště. A já budu bránit kopec. Dost s tim! Musim se soustředit. Na hádání bude čas, až zadupeme do země posledního pěšáka. Oslní mě blesk. Nevidim, kur*a!
Dobrý, už vidim. Fuj. To mi nedělej, Arťo. To je chyba, že se oddělili od zbytku. Nestihnou se vrátit. Dostaneme je, popojedem. Pak uvidíme, co dál. Připravuju se k útoku. Naposled promejšlim trasu. Byl by dobrý zasáhnout a dojet k dalšímu tak, až budu mít napřaženo. Mám sílu na jeden úder nenávisti. Musim dávat pozor, aby do mě někdo nenarazil. Co? Má oči, nesmí narazit! Radši zařadim dvojku, než dojedu k prvnímu. Potom zrychlim, protože může zasáhnout stroj. Nehodlám zpomalovat.
Je tu první. Dávám za tři. Každej protivník bude mít svojí nadávku! Přej mi, Pane! Zdechněte všichni! Čuch! Svině! Zkurvysynu! Čuráku! Tak tobě to nestačilo?! Dělám oblouk. Chcípni! Necejtim levou nohu od kolena dolu. Jedu od menšího chumlu pěšáků. Z druhý strany jede kolega. Nedrží meč v levý ruce. Mám kliku. Nažer se oceli, zmrde! Nárazník je od krve. Markus vážně nekecal. Ta fajfka způsobila, že mi nepřeskočilo při pohledu na životodárnou tekutinu. Tak to by bylo. Mizim. 
Kolega, co jel naproti do chumlu, se usmívá a zvedá varovně prst. Promiň, nešlo jinak. Obhlížim okolí. Většina žije. Zbylo nás tak osmdesát. Opozdilci jsou dílem mrtví a část dojíždí, přičemž má za sebou aspoň jednoho pračuráka držícího kopí. Vás pět, pomozte jim setřást je! Budeme čekat támhle. Po jízdě nepřítele ani památky. Jsou podělaný. Záchrana je rychlá, poslední černí rytíři dojíždí na místo srazu. Mám čas na plán dalšího útoku.
Vrní interkom.
,,Poslouchám.“
,,Jestli ses už udělal z tý projížďky, tak bys nám mohl pomoct, když jsme v tom teď sami.“
,,Cože?“
,,Čum na kopec a dej vědět, až budeš při smyslech!“
Koukám. Hotová poprava. Meče a kopí zabotnutý do něčeho, co vypadá jako sníh. A pěšáci přes něj přebíhaj na druhou stranu.
,,Co to znamenat, do hajzlu?!“
,,Jakmile se juniorův pluk dostal na řadu, tak se rozpadl na prach. Ta bílá věc na kopci je všechno, co zbylo jeho havěti.“
,,Takže jsme prohráli?“
,,Takže mně teď poslouchej. Ženská,“ pokračoval Hovnimír i k Taramice, ,,ty taky. Oni se rozdělili. Větší část jich je na kopci a než seběhne, tak umlátíme ty ubožáky dole. Kolik vás zbylo.“
Taramika: ,,Sedmdesát čtyři.“
Já: ,,Asi osmdesát.“
,,Hm, to z vás mám z obou radost. Chulioso, na kolik odhaduješ počet těch dole?“
,,Asi tak tisíc,“ odpověděl jsem.
,,Souhlasim. Hele, nás je sto padesát a povedlo se mi zachránit Bartoloměje a Skalda. Uděláte přesně, co řeknu. Žádný píčoviny, žádný hrdinství a pokusy o získání slávy. Zaútočíme ze třech stran, setkáme uprostřed a zaujmeme kruhovou obranu. Než stihnou přijít posily,  nekromanti oživí mrtvý. Potom svůj obouručák proženu prdelí tomu zbytku. Nebo máte strach a taky zdrhnete za tim pitomcem do Givaru, abyste si společně leštili chuj?“
Ohmatání levý nohy prozrazovalo povahu zranění. Praštili mě do ní, toť vše. Mezitím stihla Taramika odpovědět s poznámkou, že tam nejspíš chcípneme, ale lepší nápad nemá.
,,Už ses posral, Chulioso, nebo co?!“ řval Hovnimír do interkomu.
,,Hovno, akorát mě praštili do nohy. Útočíme taky.“
,,Tak popadni meč do druhý nohy, jestli tě do ní neštípnul komár. Já ti jí pofoukám.“
,,Dost keců, jedeme pomlít ty mátijeby.“
,,Vynikající. Útok!“
Černí rytíři podle posunků pochopili, co má následovat. Než nabrali rychlost, tak jsem nejbližší poučil, že můj bratr slibuje raněným osobně pofoukat ránu, a tak by byla škoda, kdyby si ho nechali napíchnout na kopí.
Jedeme. Už mám vybranýho soupeře. Schytá úder nenávisti. Stojí dvě stě metrů daleko a třímá kopí. Po obou stranách jsou další. Čekám, kdy si kleknou. Několik jich to chce udělat, ale za nima přeběhnou další protivníci. Pohled na kopec, nejspíš poslední. Nikdo se tam nechystá vyjít běžet oddělený formaci na pomoc. Jestli nemaj blbýho velitele, zůstanou tam. Bude důležitý udeřit současně ze všech třech stran. Nechci pomyslet na to, jestli ne. Nevidim Hovnimíra, musí jet naproti a nevidim ho přes ty posraný vlajky. Zato vidim Taramiku a černé rytíře. Rychlost je stejná jako naše. To by mohlo vyjít.
Nadávám si, ale zbytečně. Nepřítel prchá směrem, odkud nepřijíždí nikdo! Ale kdybysme já nebo bratr rozdělili družinu, tak je to horší. Hovno bitva! Pronásledovat a bodat do zad budeme. Řada stojící proti nám zahazuje kopí. Utíká. Jestli si ten sráč myslí, že zdrhne, tak má smůlu. Jednou byl vyvolenej k tomu, abych ho zabil, což prostě stane! Kam zdrhá, do prdele? Neboj se, prej to nebolí. Jako kostlivec se tomu budeš smát. Přece nejsem dvacetiletej cucák, abych tu za tebou jezdil jak kokot? Tak do hajzlu! No, a máš před sebou posmrtnej život. Leckdo by ti záviděl. Támhle bude další. Hotovo.
Takovejch odhozenejch zbraní! Jestli to Markus přežil, musí sem přijet. Bude potřebovat několik vozů, aby je naložil. S tim by dobyl dva Sajrony, mít vojáky. A těch vlajek! Použil by je jako povlečení a Melanie by mu z nich udělala záclony. Jestli teda už nejni vdova. Mám tě. Další mrtvej. Pronásledování mě baví. Ta banda mi ani nezkouší poškodit stroj nebo useknout nohu. Do hoven, co tohle je za sebranku? Zvláštní bitva i válka.
Předjíždim Sekeru. Ochrapětlym hlasem řve čuch! a nadává, že na něj zůstane dobíjení těch, co leží na zemi předstírajíc smrt. Zpomaluju. Pohled za nás nezklamal. Kopu Sekerovi do nohy. Chtěl se po mně ohnat, ale naštěstí to neudělal. Ukazuju dozadu. No pochopitelně. Taramika žene směrem ke kopci prchající, přičemž má v patách několik těch šmejdů, co se nepostavili a jejich zbabělost jim nevelila chcípnout. Sekera to otočil. Byla by škoda se nepřidat. Třímaj kopí i svý meče, ale jsou jim k ničemu. Smrt je zase tady. Je mi jedno, jestli je to velitel nebo obyčejnej voják. Oni taky neberou do zajetí nekromanta.
Minuli jsme Bartoloměje a Skalda. Hlídalo je několik raněných černých rytířů. Páni nad životem a smrtí vypadali, že utrpěli víc šoku než bolesti. Tu skutečnou jim musel přinést rozpad baronova pluku.
,,Můžete oživovat, za chvíli tu máme posily,“ řekl jsem.
,,Rádi bychom, ale nejde to,“ odpověděl Bartoloměj, ,,oživím tělo a ono vždy třikrát znovu zemře, než dokáže stát na nohou.“
,,Jo, baron s tim měl taky práci.“
,,Tady Skald omdlel a měl vidění. Usneme-li, budeme jej mít všichni. Démon mu sdělil, že zde nemá moc a může oživovat těla výhradně na území království. My ty mrtvoly oživíme, ale potrvá to několik dní.“
,,Co mrtvoly našich členů?“
,,Viděl jsi, jak baron oživoval tělo nekromanta?“
,,Viděl.“
,,Tak sis sám odpověděl.“
,,Do hajzlu, Bartoloměji. Vysvětli mi, jak tohle mohl baron nevědět?“
,,Pokud se mu Démon nezjevil, nemusel. Přece by jinak nevedl ten pluk sem, aby o něj přišel. Chulioso, to je tragédie. Jsme ztraceni a zatraceni! Když jsem viděl padat v řadách ty fexty, jak kouzla lichů mířila do našich vlastních řad, kde se na prach rozsypali kostlivci, bylo mi do breku.“
Seděl taky na koni. Tvářil se, jako kdyby mu ulítly včely. Popojel jsem k němu, zatnul pěst a ukázal mu ji.
,,Co nezvládli nemrtví, zvládneme my živí! Jestli sis nevšiml, tak se půlka jejich vojska rozprchla, když uviděla tři stovky černých rytířů v útoku. Jestli je neporazíme tady, tak je porazíme u nás. Jejich krev vsákne naše půda a získáme Démonovu přízeň. Napochodujeme sem zpátky. Z jejich sídel vzniknou další Metalipiekła. Jestli mi někdo bude tvrdit opak, tak ho zabiju!“
,,To se ví,“ spustil chraplající Sekera, ,,Hovnimír si pošle pro další řitíře a tenhle vejmrd s kostlivcema se už nebude opakovat. To bysme byly pěkný hovna, kdybysme teď utekli se staženou prdelí.“     
Přijela Taramika. Poznal jsem na ní dojezd z toho, jak byla posedlá z krve kolem. Aby ne, když měla cákance i na obličeji. Dokončila pronásledování a upínala svůj zrak ke kopci. Na něm druhá část pěšáků nejspíš váhala, jestli budovat obranu po obvodu nebo sestoupit níž.
,,Pojď si se mnou dát krvavou pusu, má oblíbená velitelko.“
,,Takovou zběsilou jízdu jsem nezažila. Přemýšlím, jak je vykopat z kopce.“
,,Když vytaháme z mrtvol dost šípů, tak je do jara po nich.“
,,To dříve pojdou hladem. Mohli bychom počkat, až začnou pojídat sami sebe.“
Přijel Hovnimír se zbytkem. Začalo sčítání ztrát. Kromě dvaceti starších černých rytířů a několika dalších z řad kontrarozvědky padl zbrojmistr. To byl jediný muž schopný opravit v polních podmínkách koně na hybridní pohon. Zažil se mnou tažení proti Vránovi. Dohromady chtěl mít bratr 250 nejlepších a nejzdravějších. Zbytku, včetně obou nekromantů, poručil odjet se mnou a Taramikou zpátky. Měli jsme najít barona, jenž z bitvy prchl za doprovodu kontrarozvědky, čimž obětoval vojáky z Givaru. Zajímalo mě, co chce udělat se zbytkem pěšáků na kopci. Pokrčil ramenama. Hodlal vést boj mimo hranice království. Než nás vyprovodil, tak si nechal napsat na kus listu v cizí řeči výzvu, aby složili zbraně, přešli na druhou stranu a osvobodili vlast.
Při průjezdu kolem kopce jsme spatřili pěšáky, jak hloubí příkop kolem celýho obvodu. Hovnimír tu zprávu dostal přes interkom. Nevypadal, že by ho to nějak vzrušovalo. Nepřítel hodlal na kopci strávit noc a můj bratr na klid jejich spánku plánoval bedlivě dohlížet. Taramiku zajímalo, jakou šanci tam má vzdorovat. Já odhadl, že velkou, když přišel o jednu kouli na každý noze v podobě nekromanta, plus stovek oživlých mrtvol.
Pokus o spojení s baronem. Úspěch. Jak to prej vypadá, co Hovnimír? Odpovídám. Mám se pro něj okamžitě vrátit. Nesouhlasně tvrdim, že on je jedinej, kdo nám může krejt prdel, když jeho nemrtví tak dobře pochodili v bitvě. Poroučí, abych mu poslal do Givaru raněné černé rytíře s Taramikou. Já mám na pile postavení umožňující odrazit útok. Chci vědět, kdo ten útok kromě mě a mýho psa bude odrážet. Vztekle mi odvětí, abych požádal svýho bratra, když nám kreje prdele. Po chvíli se uklidní, slibuje dodat vojáky s Markusem.
Taramika rozhovor slyší. Odhaduje čas návratu do hradu. Svěřuje nám s Markusem starost o Buffallo Goblina. To je očekávanej krok, poněvadž její starosti budou spočívat nejen v ochraně hradu, ale i barona v pevnosti. Z pluku zůstalo deset upírů v rakvích, poněvadž je nemělo smysl hnát do prohraný bitvy. Král gobliního lidu mi může prokázat velkou službu. Zná les, obdrží interkom. Taramika z jihu stáhne polovinu průzkumníků, aby hlídali v lese nad pilou. Jestli nepřítel přitáhne, máme ho jako na dlani. Dojde k pile, z Givaru přijedou posily a z lesa… Takhle si baron plánoval válku taky, kur*a. Musim bejt chytřejší. Jsem lepší vojevůdce než Kostroun, teď je na řadě junior. V Ežgež mi byli oba k ruce. To zvládnu!
Na pile mě uvítal Jaryn a jeho deset mužů. Když se obeznámil se současnou situací, prohlásil, že on i jeho muži položí za Bratrstvo krve život, nebo budou bojovat do konečnýho vítězství. Byl pochválen za příkladnej přístup a obdržel informaci o posile z hradu, přičemž počítám s ním jako s velitelem. Příjezd dalších vojáků na sebe nenechal dlouho čekat. Byli to rekruti, co podstoupili výcvik od opilce na bráně. Celkem jich přijelo deset. Jedenáctý byl Lorenzo, jehož mi baron poslal místo Rafaela. Nedokázal jsem pochopit důvod změny, když jsme si s Rafaelem dokázali vyhovět, ale oproti ostatním starostem šlo o pitomost. Podstatnější roli hrálo to, co s sebou měl. Kromě vojáků i komunikační zařízení a dvě zprávy. První mi dávala vědět o příchodu dalších dvaceti vojáků s Markusem. Druhá, od Taramiky, oznamovala, že průzkumníci z jihu jsou na cestě a za dva dny dorazí ke mně.
Vyzval jsem Lorenza, aby si sednul a dal si kořalku. Pít odmítl, bo pil jen víno.
,,Tak co novýho v Givaru?“
,,Máme práci s tím, kterak předat vojsku zprávu o výsledku střetnutí. Jako nejschůdnější jsme vyhodnotili informovat je o zničení předsunutých sil protivníka, jenž sice pobil nemrtvé, avšak utrpěl drtivou porážku. Tu nyní dokončuje za hranicemi království Hovnimír.“
,,Líp bych to neřekl. Jak zprávu přijali?“
,,Dočasně přecházíme do obrany a čekáme na vhodný okamžik k útoku.“
,,Co obyvatelé?“
,,Uvítali odchod nemrtvých. Ten odchod je dočasný, jelikož baron v rámci úspor odebral velitelům nemrtvé služebnictvo. Staví z něj pravidelnou armádu. Zásluhou společnosti Undead Services ltd. mu nekromanti oživují dovezená těla.“
Nechal nastoupit rekruty a dostal pokyn dělat mi tajemníka. O výcvik se měl postarat Jaryn.
Stáli před hlavním barákem. Náladu mi zkazil fakt, že mezi rekruty patřil i sedmilhář Heinrich, jehož děda k smůle příštích generací přežil souboj s drakem a nepřímo způsobil narození tohohle mamrda. Jestli nedokážeme rychle vydupat ze země lepší zájemce o členství, tak je moudřejší tenhle materiál nechat padnout a vytvořit z něj nemrtvou armádu. Někdo jako on se hodí k hlídání kurníku slepic.
Moje řeč začala představením. Rekruti zjistili, jak daleko jsou od Givaru, Čortova Hradu a dalších míst. Situace je mimořádně výhodná, poněvadž předsunutá armáda princů Jaka a Ryu utrpěla porážku. Hovnimírovi černí rytíři likvidujou poslední ohniska odporu, čehož musí jako čerství členové využít ke zdokonalení dovedností v boji. Až uskutečníme plán starýho, vlastně Jeho Veličenstva, na výcvik bude pozdě. Válka prověří toho, kdo cvičil. Ostatní, co odfláknou svý povinnosti, pohltí. Z tohohle důvodu si můžou oprávněně pokládat za čest, že dostali příležitost bojovat pod krvavou standartou.
Rafael vezl interkom do lesa, devět vojáků začalo cvičit. Heinrich dostal za úkol kopat latrínu a vyčistit zbejvající dvě, aby bylo kam srát, až přijedou posily.
Poplach! Vy piče suché, poplach! Jaryn řve jak pominutej. Budu mu muset po večeři upřesnit dobu, kdy má provádět cvičení hlasitě. V tom křiku se nedá pracovat. Anebo ne, vysvětlim mu to hned. Do zbraně! Na ochozy! To pometlo má dojít pro mě. Cože? Skutečnej poplach! Kde se tady ty šmejdi berou? Zbroj mám na sobě. Zapínám opasek, natahuju rukavice a spěchám za zdrojem křiku. U schodů narážim na Heinricha.
,,Pane Chuj, útočí-“
,,Vim, z cesty!“
Odstupuje a ptá se po rozkazech.
,,Ty nevíš, kdo je tvůj velitel?! Nabírej vědra s vodou a do ničeho se neser!“
,,Rozkaz, smrt všem!“
Přibíhám za velitelem. Chci vědět, co se děje.
,,kur*a, hlásím kontakt od severozápadu! Ženó sa sem na koních, takže kavalerie.“
,,Jak rychle?“
,,Rychle?“ poškrábal se za uchem, ,,Rychle jako ta sviňa, už si lofana nevyhoníš.“
,,To je informace jak z prdele, Jardo.“
Upřesnil čas příjezdu nepřítele na pět minut. Následoval rozkaz nahnat koně do maštale a zavřít bránu. Oboje provedeno. Ten velitel sice řve jako jeho příbuznej, ale oproti němu toho dost umí. Lezu na ochoz a dávám přinést kuše s lukama na plac. Budeme po nich střílet z ochozu. Když budeme přesný, nezapálí nám střechu.
Jedou a já počítám. Tu posranou vlajku poznávám. Jo, je jich kolem padesáti. Hovnimír musí mít plno práce, když mu projeli. Kolik máme kuší a luků? Tři?! No tak to bude zajímavý!
Beru interkom.
Já (Base): ,,All units, this is Base. Enemies are in the area. We need a back up! Over.“
Buffallo Goblin (Alpha 1): ,,Copy that Base. On the way. E.T.A. twenty minutes. Over.“
Severní velitelství v Givaru, Taramika (November): ,,Base, this is November. Hold your position at all costs! Back up on the way. Over.“
Já (Base): ,,Yes, we will do our best! Out.“
Hm, to je povzbudivá zpráva. Doufám, že brána vydrží jejich nápor. Zděná hradba od západní strany je pevná, ale o natlučený kůly z jihovýchodu mám strach. Obyčejná palisáda. Vyvrátí kůly, vtrhnou sem a bude vymalováno.
Jezdec v čele zabodává vlajku. Objíždí bránu zprava. Následuje ho deset dalších. Druhá skupina volí obhlídku pozice cestou vlevo. Uprostřed zůstává nejpočetnější houf. Nedrží formaci, poněvadž mu nikdo nevyjel vstříc. To je chvíle pro nás obránce. Pal! Šípy sviští, ale paniku u nepřátel to nevzbuzuje. Míří k bráně. Otvírá se ven, můžou si mlátit, jak je libo. My si nabijeme, zamíříme a sejmeme dalšího.
,,Bijte ty kurvy!“ křičí velitel vojáků, ,,Halapartny! Lozí po koni přes hradbu!“
Má pravdu. Rád bych pustil luk a pomohl těm dole, jenže nechci pustit z dohledu největší skupinu. Chtěj odlákat pozornost, aby beztrestně trčeli u brány a zkusili vysadit obě křídla dveří. Hovnařskej princ Heinrich nedrží meč nebo halapartnu, ale vědro s vodou. Jeden kavalerista překonává bodce palisády a do ksichtu schytá proud vody. Kdyby byla aspoň vařící. Pouští se a padá na druhou stranu po hlavě. Sraž si vaz, udělej mi tu radost.
Druhej vylezl na palisádu. Jak dokázal vklínit nohy mezi hroty? Jo aha, opírá se o meč. Řve, aby tam vyšplhali všichni. Do břicha mu přiletí šíp. Trvá, než spadne.
,,Budou to chtít přelízt všichni!“ křičim na Jaryna.
,,No to jsme v řiti,“ odpoví.
Za skok z ochozu by mě mohl pochválit i Markus. S mojí muškou nemá smysl mířit na ruce těch, co zachytili kůly. Vykukuje na mě hlava. Počkám si i na tělo. Střílim. A znova. Přepadává k nám. Běžim pro psa, bude mít co žrát. Od klece s kotcem zasahuju dalšího. No je to do ramene, ale až seskočí, bude s nim míň práce. Čokl má radost. Ukazuju mu večeři. Desítky chodů sem šplhaj, nesmíš mě zklamat!
Vzduchem letí hořící pochodeň. Heinrich má jinou práci, popadá halapartnu. Klidně ho umlať patnáctkou klíčem, ale nesmí přežít. Koukám na ochoz. Nikde nikdo. Lezou průběžně ze všech stran. Nestíháme. První seskakuje a dopadá na nohy. Je u něj pes a ostatní to berou jako vyřešený. Pěkně děkuju. Přibíhá Heinrich. Napřahuje se, aby ho rozsekl na dvě půlky. Protivník setřese psa, uhne halapartně a sekne po ní. Nepřesekl, ale rána vyrazila princovi zbraň z pracek. Ustupuje, šahá po meči. Přibíhám, sekám. Krev stříká.
Interkom se vrtí. Na vaše řeči mám tak čas! Seskočili tři. Překáží mi luk, zahazuju ho. Lorenzo propichuje soupeře a nejde mu to vytáhnout. Tasí dýku s kyselym ksichtem. No aby ne! Jeden skokan míří k bráně. Jsem u něj dřív než můj pes. Slyší mě a otáčí. Dochází ke střetu. Čuch! Je překvapenej, že znám to slovo. Útok dvojsekem. Padne mi jednička, po ní dvojka. Hm, skvělý. Vykryl. Útočí on. Padnou dvě šestky a dvojka. Mně šestka. Pojď mi hop! Čtyřka. Markus bude šít. Čoklův útok je za dvě šestky. Soupeře to přitiskne k bráně. Napřáhnu. Druhej útok provází vysoký čísla. Stihne pokrčit kolena, úder do hlavy se nekoná, ale zasekávám mezi krk a rameno. Řev, výstřik krve. Můj druhej útok. Čau.
Kontrola situace. Dva vojáci leží mrtví na zemi. Zbylí zahání do kouta skokany. Beru si Lorenza a další dva chlapy. Připravit kopí! Otevři bránu, Lorenzo. Tři jezdci. Kůň prvního má zásah v krku. Druhýho voják bodá do slabin. Musel zasáhnout šlachu, poněvadž jezdec nepopojíždí. Řehták za bránu. Třetí guláš s jezdcem nechce projet, poněvadž má nad hlavou ochoz. Úder nenávisti na koně. Za šestadvacet! Klesá k zemi. Tvář jezdce halí přilba. Na pomoc přibíhá Heinrich třímající zahnutej meč nepřátel. Po něm Jarda. Asi maj hotovo.
Jezdec s přilbou má dobrýho koně, kterej umírá vkleče, čimž dovoluje svýmu nákladu sesednout a couvat. Neztrácí orientaci. Ví, že má po levý ruce stěnu. Jediná jeho výhoda, poněvadž proti němu se ježí kopí i meče.
,,Neútočit, prosím! Já vzdávat!“
Říká to kombinací dvou řečí. Jejich a severštiny. Zvedám ruku.
,,Neútočit! Chci ho živýho.“
Vojáci jezdce obchází a míří na něj z několika stran. Jestli se pohne, má v hrudi třikrát kopí nebo dvakrát meč. Jedno horší než druhý. Jsou mu vidět akorát oči. Maj zelenou barvu.
,,Zapíchni meč do země!“ křiknu řečí, který rozumí, poněvadž poslechne.
Neuniká mi, jak obratně si počíná. Poněvadž se interkom na krku nepřestává vrtět, beru ho do ruky a doslova prosim, aby toho jezdce nezabíjeli. Lorenzo mi ručí za vojáky.
Buffallo Goblin (Alpha 1): ,,All units, this is Alpha One. We are starting to pick up our first contacts. Engaging now! Out.“
Já (Base): ,,Base to all units. We secured the quadrant. Repeat, we secured the quadrant!“
Buffalo Goblin (Alpha 1): ,,Base, are you sure?! Over.“
Já (Base): ,,Alpha one, yes I am sure. But I still need your help. Out.“
Než mi stihla Taramika blahopřát, přihnal se Buffallo Goblin.
,,Je po všem?!“ nechápal.
,,Ne, vezmi svoje muže a začněte hasit. Máme toho dost.“
,,Prdele,“ spustil rozčíleně, popadl palcát a počal s nim mlátit do hlavy mrtvýho koně, ,,já chtěl bojovat!“
,,Jestli to neuhasíte, tak nemáte kde spát. Chápeš?“
Pochopil. Já se chtěl začít věnovat výslechu zajatce, ale zase mi zavrněl na krku interkom.
,,Chulioso, slyšim.“
,,Tady Taramika, dobrá práce. Posílám zpátky přepadovou skupinu. Blíží se k tobě Hovnimír s dvacítkou černých rytířů. Teď mě dobře poslouchej. Omlouvá se, že o nepříteli nedal vědět dříve, ale měl problém s navázáním spojení. Je od tebe kousek. Má se otočit?“
,,Ale ať klidně pokračuje sem. Díky za zprávu.“
Na můj pokyn přiběhl Lorenzo. Obdržel interkom. Měl udržovat spojení a koordinovat hasící práce. Přikývl a pospíchal ohlídat Buffallo Goblina. Tak, teď mě nic nezdržovalo od výslechu zajatce.
Byl vyzván, aby sundal přilbu. Jaký bylo překvapení, když jsem spatřil zrzavý vlasy a dívčí obličej. Přede mnou stála Aisling z Parynova paláce.
,,Ty?“
,,Zdravím vás, pane Chulioso. Jakou řečí budeme hovořit? Navrhuji tou vaší, když jsem se nyní ocitla-“
,,Zajatec nemá návrhy, zajatec odpovídá. Co tu děláš?“
,,Přijíždím jménem prince Jaka vyjednávat. Nechtěli jsme bojovat, ale nedali jste nám jinou možnost.“
,,O čem chce princ Jak jednat?“
,,O míru. Stáhněte své vojáky z naší země. Odevzdejte tuto stavbu i s přilehlým lesem do jeho moci. Na oboje má právo. Tato oblast mu byla vyrvána předky knížete Givara.“
,,Nezastupuju předky knížete Givara, ale Bratrstvo krve. Neodevzdám ani stéblo trávy země, které skropila krev naší armády.“
,,Uvažujte o jeho velkorysé nabídce. Princ Jak bude brzy vládnout a má pochopení pro události poslední doby. Je ochoten zapomenout na vyvražděné vesnice, obyvatele odvlečené do otroctví i vypálené domy. Skloň se před tímto mečem, jenž mi dal, a zavládne mír.“
,,Ať si na svůj meč sedne.“
,,V tom případě vás rozdrtí třicet tisíc mužů armády sjednocené pod jeho vedením. Pěší vojsko tvořilo předvoj.“
,,Rozdrtíme my jeho. Neviděla jste ani desetinu toho, co máme.“
,,V tom případě jej musím informovat. Jelikož jsem přijela v míru, očekávám, že mi dáte koně a doprovod na cestu zpět.“
,,Doprovod? A zpátky? Ten si budete muset vybojovat, paní. A nemyslím si, že proti nám máte nejmenší šanci!“
,,Jak ohavné,“ pravila trpce, ,,myslela jsem, že jste čestný muž. Nyní je mi líto, že vás Parynovi vojáci nepopravili. Oni vás místo toho hostili a vy jste ztratili veškerou úctu a poplivali naši zem!“
,,Takový kecy nebudu poslouchat, braň se!“
Rozkaz pro ostatní: nezasahovat do souboje mezi mnou a tou holkou.
,,Ty pičo, jemu snad šibe!“ zvolal Jaryn, ale nařídil vojákům, aby se stáhli.
Bere si zpátky svůj meč. Nebo je to meč prince Jaka. Jebat to, prohraje stejně. Rozmejšlim se, jestli používat štít. Nakonec se rozhodnu, že jo. Mezi obecenstvem z řad našich vojáků to hvízdne údivem. Natahuju ruku. Tasí a její čepel se dotkne mojí. Je to ženská a je slabší. Zkusíme takovou fintu.
,,Jaký je princ Jak? Chci o něm něco slyšet, dokud jste naživu.“
,,Laskavý, pozorný a moudrý.“
,,Jste milenci?“
,,Chci být jeho ženou. Nechápu, co jsem viděla na vás, pane. On je stejně lepší než vy.“
,,Vyšukal ti taky prdel?“
,,Čuráku!“ zařvala severštinou.
Trik vyšel, Aisling útočí.
Koutkem oka vidim, že Buffallo Goblin se mazlí s mojí psí obludou.
Odvádim pozornost, abych zničil její meč. Nachytám jí, ale na zbrani to neudělá ani škrábanec. Takže je zakouzlená. To mě mohlo napadnout! Provádí výpad, zraní pravou ruku a z tý vypadne meč. Takhle mě oblbnout! Úder nenávisti. Sražená k zemi. Přišlápnu ruku a šáhnu do boty pro dýku. Nakonec mi ta Markusova škola něco dala.
Svázat! Jardovi vojáci spěchaj pro provaz. Slyšim dunění kopyt, to bude bratr. Na druhej nájezd nemám náladu, chčije ze mě krev. Ptám se Aisling, jestli maj někoho v záloze. Neodpovídá, je mimo. Heinrich otáčí její tělo a svazuje do kozelce. Měl by svázat i sebe.
Mám nápad. To by jeden nevěřil, na co chlap nepřijde po polechtání mečem.
,,Heinrichu, jsi panic?“
,,To ne, ale s ženskýma mám-“
,,Žádný příběhy. Jo nebo ne?“
,,Nejsem.“
,,A chceš mít ženskou?“
,,Chci.“
Ukážu na zajatkyni a řeknu, že tady jednu má. Do akce! Mračí se.
,,To nejde, to by bylo jako s nějakou kurvou.“
,,Žádný jako, před tebou leží normální děvka.“
,,Já nechci děvku.“
,,Před chvílí všichni slyšeli, že bys ženskou chtěl, no ne?“
,,To bylo něco jinýho.“
,,Chtěl bys chlapa?“
,,Ne chci ženskou.“
,,No tak jí obtáhni. My se otočíme.“
,,Ale proč?“
,,Je to rozkaz. Plníš rozkazy?“
,,Samozřejmě.“
,,Nepřipadá mi. Měl bys skončit na popravišti.“
,,Plnim rozkazy!“
,,Tak to s ní dělej, jinak budeš kouřit mýmu psovi. Pro koho se rozhodneš?“
,,To radši psa.“
Udělám dva kroky a dám mu do držky.
Stroj s Hovnimírem zastavuje a on sleze.
,,Čau Chulioso, přijíždim na mecheche. Co uděláte s tou zrzkou? Chcete jí vošukat?“

XVIII. Série porad

+ zobrazit spoiler

Šli jsme do pracovny. Gobliny souboj s Aisling zaujal do tý míry, že lehla popelem půlka baráku pro posádku. Lorenzovi jsem poručil, aby nás nechal o samotě. Rozhovor se odehrával v severštině. Hovnimír si nalil medovinu a vykládal, jak je fajn připomenout si mateřskej jazyk.
,,Tady maj stěny uši,“ vysvětloval jsem, ,,kontráši z jihu mě serou. Jeden chtěl vést cvičení, když jsme ti jeli na pomoc. Já myslel, že mě omejou.“
,,Přijmi omluvu za ty kavaleristy. Průzkum je zmerčil na cestě sem. Mám vymrdanej interkom.“
,,Žádnej problém. Jak vám to tam jde?“
Bratr se široce rozpovídal, jak měl ve zvyku. Pěší jednotku nepustil z kopce a v noci podnikal přepady. Složili zbraně pod podmínkou, že dostanou najíst. To víte, že žrali železo. Chtěl těla dostat na hranice, ale narazil na dalších 5000 kopiníků. Zavelel ustoupit.
,,Ta zajatá pinda vyhrožovala, že jich sem pošlou 30000.“
,,Hm, vezmu si posily a dostanu je.“
,,Nemáme krev pro stroje.“
,,Tak ustoupim k hlavní bázi. Co je zač ta zrzka?“
,,Velela kavaleristum a chtěla, abysme složili zbraně.“
,,No to je blbá jak Hitlerův kůň. Co s ní provedeš?“
,,Poprava. Neberem zajatce.“
,,Pár rytířů mi zajali. Umíš mluvit…“ odmlčel se, ,,Ta zrzka mi vrtá hlavou. Já měl za to, že jenom náš král posílá do války stvoření, který má uklízet nebo rodit.“
Napadlo mě, že podle toho požadavku si můj bratr ženy nevybírá, ale řeč jsem stočil na jiný téma. Zrzka řekla svý při souboji. Představa, jak začne výslech, za asistence překladatelů, mě nelákala. Ne z důvodu, že Chulioso si vrznul. Ale vysvětlovat to Taramice za pět let, až zabloudí do archívu? Ne, musí pryč.
,,Hovnimíre, když jsme tě jeli hledat, chtěls po mně laskavost – popravit obyvatele vesnice.“
Přemejšlel jsem, jak pokračovat. Předběhl mě otázkou, jestli mám cukr. Byl odkázán na Markusův ranní příjezd. Dokončení myšlenky.
,,Potřebuju tu laskavost oplatit, srovnat účty.“
,,Chceš odjet na bojiště?“
,,Bojiště přijede za mnou. Chci, aby sejmul tu ženskou. A chci to osobně vidět.“
,,Hahaha! Sem čekal něco horšího. Dem jí sejmout. Jo mimochodem, jak jebals toho vojáka, toho bažanta, super podívaná. Se mi chtělo srát smíchy! To musim taky udělat.“
,,Je válka, musíme bejt tvrdý.“
,,Dobrá, odjezd. Jenom my dva. Jako za starejch časů, když se omylem otrávil pes naší sestry (toho jsem otrávil já, bo měl blechy – pozn. Chulioso).
Jardu nadchl rozkaz rozvázat zajatkyni nohy a přivázat provaz od rukou ke kouli na zadním nárazníku stroje.
,,Vláčení za koněm jsem ještě neviděl. kur*a, já su tak šťastné!“
Byl zklamán, že neuvidí nic. Měl dohlídnout, aby za náma nikdo nejel šmírovat.
Jelo se. Běžela za mym strojem docela rychle. Měla dotazy ve svý řeči i v severštině. Bez odpovědi. Pila byla z dohledu, sesedli jsme.
,,Co na tebe ví?“
,,Šukání, že velim a proč jsem vstoupil do Bratrstva. U rozhovoru asistovaly i jiný osoby, ale netřeba se obávat. Eliška je ztracená, Tombu skolila nemoc, tvůj dodavatel cukru je spolehlivej a Narizia nikdo nebere vážně.
,,Narizio je taky nemrtvej. Poslouchat píčoviny o lasičkách dýl, sejmul bych ho místo nepřítele vlastní rukou.“
,,Já jí chytnu, ty podřízneš, jo?“
,,Nemám problém, v držce bude roubík. Co oči?“
,,Chci jí do nich vidět.“
Aisling byla vyzvána k tomu, abych začala chválit démony, jestli na ně věří. Zkoušela přes roubík nadávat a prosit. Bez úspěchu.
,,Má milá ryšavá paní,“ vykládal jsem za přidržování brady i rukou svázanejch za zádama, ,,ten pláč na mě nepůsobí. Váš zbytečný život podpořený povahou krysy skončí tady a teď. Nikdo si na Vás nevzpomene.“
,,Zkrať to,“ řekl Hovnimír.
,,Po smrti z Vás bude vynikající kostlivec. Připravte se!“
Hovnimír si přestal čistit dýkou zuby a začal. Krev mu stříkala na ruce. Začal nadávat, že se pochcala a že Markus to umí líp. Poněvadž pořád dejchala, byl vyzván, aby pokračoval. Kapalo mi na boty cosi žlutýho. Duše opouštěla tělo. Ztratila vědomí a v očích zůstal pohled do prázdna. Na řezu mizely bubliny. Než spadla, tak jsem ochutnal krev. Vynikající.
Bratr mě opovržlivě sledoval.
,,Skončils, nebo jí budeš i šukat?“
,,Šlus. Rozvazuj, přivezem jí zpátky. Markus nemá rád nakládky na více místech.“
Opět na pile.
,,Poslyš Chulioso, seš pěkné chlívák. Tys ju vošukal, že je tak mokrá?“
Hovnimír byl v řeči pohotovější než já. Položil Jarynovi otázku, zda hodlá do konce života mluvit jako nějakej pičihněv. Je prej už členem roky, tak by se mohl naučit mluvit bez nářečí. Jarda odpovídal a vykal, takže bratr uplatnil kus ze svý válečný velkorysosti a rozhodl se, že si můžou tykat. Zlomovej moment značící blízký přátelství spatřoval v tom, jak nenechal zmasakrovat jeho vesnici, poněvadž v ní uměli dělat dobrou kořalku. Po rozhovoru zrekvíroval postele vojáků pro sebe a černé rytíře.
Ráno dorazil Markus s doprovodem třiceti rekrutů. Vyměnil svůj cukr za bratrův dlužní úpis a slib proplacení žoldu padlých černých rytířů do jeho rukou. Menší radost mu dělala návštěva nepřítele. Vozy společností, jichž byl spoluvlastníkem, neměly ozbrojenej doprovod.
Baron svolal na hrad poradu. Úspěch s likvidací pěšáků mu nepřinesl spokojenost, poněvadž ztrátu pluku nemrtvých nekompenzoval. Hovnimírovi poručil dostavit se taky, což on po poradě s Metalipiekłem odmítl. Místo toho poručil uvést do stavu pohotovosti černé rytíře z hlavní báze a Čortova Hradu. Zloba korunního prince měla padnout na mě. Jardovi jsem svěřil dohled nad posádkou i Lorenzem a Markusem, a sám odjel do Givaru s nedobrou předtuchou.
Z baronova sálu zmizely sarkofágy, nahradil je stůl z jídelny. U něj seděli: Taramika, Flavio, Nenávistná Petra s modřinou na tváři, nekromant Bartoloměj a jeho společník Skald. Podávalo se maso na víně, bílý víno a ředkvičky s vinnym octem. Kuchař byl teda vtipnej.
Otázky směřovaly na mě. Kolik padlo nás, nepřátel a jestli mi je dobře. Nepřátel bylo padesát, vojáků šest, na jednoho goblina spadla hořící střecha při hašení. Já měl na těle dvacet štychů, ale mí soupeři dopadli hůř. Poslední věta vzbudila u všech s výjimkou Petry pobavení. Soudě dle výrazu tváře nedostala za věštbu pochvalu. Skald probíral listy a oznámil baronovi, že bude možno při započítání mrtvol od pily vytvořit druhou rotu kostlivců nebo ghůlů. Vzhledem k tomu, že u nemrtvých čítala rota 100 kusů, nešlo o oslnivý číslo a vystačilo to tak na osobní ochranu baronova podlaží. Můj návrh udělat z nich služebnictvo, který by uvolnilo řadu vojáků pro obranu, nekromanti do jednoho zamítli. Odpověděl jsem jim, aby v tom případě začali spolupracovat s Metalipiekłem na přesunu černých rytířů pro Hovnimíra, poněvadž má v patách další pětitisícovou armádu vybavenou k boji s jízdou.
,,Ty porazíme. Stačí, aby je Hovnimír nalákal na kopec,“ řekl baron.
,,Máš snad další pluk, o kterej chceš přijít?“
,,Chulioso,“ ozvala se Taramika, ,,máme plán, jak porazit jejich formace klínů. Vybudujeme hlubší obranu a vojáky ozbrojíme střelnými zbraněmi. Jakmile překonají první linii okopů, přijdou o možnost rychle nejen zaútočit, ale i ustoupit. Hodláme na ně vyrukovat s halapartnami.“
,,Takže stačí nalákat pěšáky ke kopci, jo? Zkusim přesvědčit starýho i Hovnimíra, aby o tom nápadu aspoň uvažovali.“
Nenávistná Petra zkoušela něco říct, ale vinou bolavýho zranění v obličeji to nedokázala. Poněvadž její názor nikoho nezajímal, baron poručil, ať se dáme do práce a ukončil poradu.
Na chodbě mě zastavil Flavio, chtěl se mnou mluvit mezi čtyřma očima. Napadlo mě, jestli nechce uspořádat další cvičení. A jestli jo, tak bych mu měl rozbít hubu.
,,Chulioso,“ pravil vážně, ,,to, jak si velitel černých rytířů dělá, co chce, nám nevadí v případě, kdy jedná v souladu s králem. Potud vše v pořádku. Ale mí kolegové v Metalipiekłu objevili nehezkou historii. Podle všeho nevyplácí žold, připravuje pokladnu o peníze, které používá pro vlastní účel.“
,,Jo, sype si do nosu a do vína cukr. Překvapuje mě, že to nevíš.“
,,Proč s tím něco neuděláš?“
,,Můj bratr nepatří mezi nejlepší správce v období míru, ale chrání nám všem prdel ve válce. Ty pěšáci mohli od porážky baronova pluku napochodovat sem, nebo si vzít posily. Jich je přes třicet tisíc, na to nezapomínej. Místo toho, aby zničili tenhle hrad i další místa, ztrácí čas tim, že se honí za černými rytíři na hranicích. Lepšího velitele nemáme.“
,,Takže jeho podvody kryješ? Přiznáváš, že víš o skutečnosti, že je tvůj bratr kleptokrat a jako jeden velitelů vnitřní bezpečnosti jej chráníš?“
,,Když už ses tak snažil, spoj se s vedoucím referátu na Jižním velitelství. Ukáže ti záznam, kdy se to dostalo až ke starýmu. Poněvadž Hovnimír v konfrontaci s důkazama obstál, tak ti přeju hodně štěstí při objasňování podvodů jak u něj, tak u mě. Jo a nezapomeň, že kdybys ho náhodou odstavil, tak na bojiště pojede někdo jiný a ten nedokáže držet nepřítele dál, než sto kilometrů od naší úřadovny. Mysli na to.“
,,Jde mi o boj uvnitř. Království se zhroutí, pokud přijde o peníze, jimiž platíme za dodávky železné rudy, zbraní, jídla i spolupracovníků.“
,,Bez mýho bratra budeme v prdeli dřív. Jo a nezkoušejte mě s kumpánama z jihu shodit za podíl na týhle takzvaný levotě. Umim si v takový situaci poradit. Je to všechno?“
,,Ne, zástupci Její Ledové Jasnosti by si rádi předali informace.“
,,Hm, to si nemohli vybrat lepší chvíli. Potřebuju na to Markuse. Dej jim echo, aby čekali zejtra v Sajronu.“
,,Mohu tvého přítele zastoupit.“
,,Neuraž se, Flavio, ale na takový jednání nemáš dost zkušeností. Máme s šéfem bezpečnostních poradců zvláštní vztahy a ty jsou založený na letech budovaný spolupráci. Vezmu tě v příhodnější době.“
Než mě vyprovodil, dostal za úkol pro Markuse dojet a dovézt jej pokud možno ve střízlivym stavu. To se i povedlo, a tak se kudůk objevil ve dveřích komnaty v momentě, kdy jsme si to s Taramikou rozdávali ve vaně. Polekanej zvolal něco o úmrtí, který může zapříčinit pohled na vyobrazení smrti na zádech manželky. Kazišuk, co?
Sajron, příštího dne.
Ruina baráku přišla o půdu i zdi prvního poschodí. Vzdor demolici usoudili místní siccové, že jednání může proběhnout v přízemí nebo ve sklepě, kdybysme se chtěli pohádat a zapíchnout. Dělám si prdel. Na stole stál džbán s pivem, kterýmu ještě nespadla pěna. K jídlu byly tradičně chlebíčky.
,,Jednou bych si tu rád dal i něco teplýho k pití. Třeba ohřátou medovinu,“ řekl jsem.
,,To mohu zařídit,“ prohlásil Markus.
Delegace byla připravena. Za stolem seděl kapitán gardy s někým od jejich armády. Ten se nejen nepředstavil, ale krom pozdravu za celou dobu neřekl ani slovo a sváděl s mým přítelem souboj o to, kdo si víc nacpe teřich.
Můj první dotaz zněl, proč nepřišla protivná společnice. Kapitán odvětil, že čeká přírůstek do rodiny. Markus spekuloval, jestli by na ní někdo vlezl v případě, že by mlčela. U mě to vyvolalo otázku, jestli je těhotná s šamanem od trollů. Následovaly společenský odpovědi vyvracející obě myšlenky. Zdvořilá mluva pokračovala, když jsem řekl, že bych taky chtěl mít děti. Vzhledem k vztahu, jenž kapitán pěstoval s Ledovou Kněžkou, odpovídal neurčitě, přičemž zmínil výhodu toho, když se má muž po práci ke komu vracet. Od seznámení jsme se všichni tři oženili, ale každej po svým.
,,Po městě kolují zvěsti, že vám z hradu zmizeli nemrtví,“ začal milenec Její Ledové Jasnosti.
,,Byli posláni na bojiště. Válka s princi Jakem a Ryu je v plném proudu. Nabízeli nám mír výměnou za odstoupení značné části území, ale nepředpokládám, že o takové sousedy stojíte. Málokdo jejich řeči rozumí.“
,,Ne, abyste ty kostlivce opět nahradili dovozem mrtvých těl od nás, Markusi.“
,,Máme nové zdroje. Přesto jako spoluvlastník Undead Services ltd. nabízím výhodnější podmínky pro pokračování v dovozu. Mohu nabídnout dvojnásobek původní ceny za náklad. Pokud budou obě strany spokojeny, částka se může ještě zvýšit.“
,,Nyní ne. V Zesenu to vyvolalo skandál, jenž vedl k odvolání regenta.“
,,Smutné,“ utrousil můj přítel.
,,I v Bratrstvu krve kolují zvěsti,“ ozval jsem se, ,,naši příslušníci slyšeli, že váš pohraniční pluk zmizel. Jak může zmizet tolik vojáků?“
,,Je to velmi delikátní záležitost, jejíž podrobnosti nemohu vyprávět na potkání. Nejvíce by nám o ní mohl povědět tvůj bratr Skogeryd, avšak i ten zmizel. Naposledy byli viděni, u soutěsky spojující tvou rodnou zem a naše území.“
,,Nech mě hádat, měli vzít útokem paladiny!“
,,Ano, to vojsko bylo posbírané ze severských žoldáků.“
,,Máme co dělat s fanatikem. Dovedu si představit hněv v tvých očích, když Ledové Kněžce přednášel své plány. Je nebezpečný především ženám. Měli jste jej zabít. A to si považ, že takto mluvím o vlastní krvi.“
,,A vy jste jej neměli posílat k nám. Budiž všem varováním jeho troufalý počin.“
,,Jaké varování? Navrhuji, aby napálil také ostatní. Bude zajímavé sledovat, kam až dojde,“ usmál se Markus.
Po poradě jsme zalezli do hospody a ještě při pití třetí medoviny se tak nahlas smáli, až to hostům U Jednorožce kazilo chuť k jídlu. Znám úsloví o tom, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. A s odstupem času můžu napsat, že od týhle chvíle nám do smíchu nebylo.
Hovnimír sice dodržoval nařízení z Givaru a stahoval černé rytíře směrem ke zřícenině jménem Kipner, jenže pěšáci dostali posilu. Pět stovek jezdců na koních. Mířili na pilu.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

9

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XIX. Trojnožka

+ zobrazit spoiler

Hovnimír provedl jeden z nejobratnějších manévrů války. Poslal si pro krev a část vojska nechal v okolí zříceniny. 100 černých rytířů začalo ustupovat na jih k území ghizgalů a zbylých 150 odjelo v noci s plnou nádrží do Givaru. Pronásledující jezdci v Kipneru za rozbřesku nenašli nic a ještě odpoledne změnila většina z nich směr, poněvadž si o pomoc požádali pěšáci. Od severozápadu na jejich zadní voj doráželi černí rytíři. Šlo o uzdravené muže a ženy z bratrovy družiny.
Posádku pily baron velkohubě nazval praporem. Ten se skládal z několika prazvláštních útvarů a stál před ním nevděčnej úkol udržet pozici. Ještě lepší bylo, že tomu všemu jsem velel já. Hlavní sílu obrany tvořilo 50 nováčků s nejnutnějším výcvikem od Jaryna. Ten si po obeznámení se situací vyžádal posily a překvapivě uspěl, když mu na pomoc poslali dalších 50 mužů, kteří patřili posádkou do Metalipiekła. Jejich výzbroj netvořily jenom krátký zbraně, ale i lehký kuše a halapartny. Dalším do party byl Buffallo Goblin. Poručil doplňovací rotě v Sajronu, aby přestala vymetat žaláře a jedinou hospodu, kam směla. Počet jeho ničemů se zdvojnásobil na číslo 100. Kromě zbrojí z kůže, díky níž mohli sloužit jako běžící terč pro vojáky, nosili na opasku meče, šavle, palcáty a do druhý pracky si dávali štít. Počítal jsem s nima v boji o domy, v otevřenym terénu připomínali zajíce a nepřítel lovce. Střeleckou podporu zajišťovalo padesát průzkumníků, z nichž polovina neměla koně, poněvadž jim je můj bratr zabavil pro černé rytíře. Náčelník našich jižních sousedů a spojenců Ghil’zan stál o snížení počtu příslušníků vlastní populace, když se připojil k našemu království. Na pilu vyslal 99 bojovníků (číslo 99 je u ghizgalů symbol štěstí), kteří okolo provizorních hradeb postavili za den dva příkopy proti jízdě a prohlubní naplněnou směsí bublajícího bahna.
Hovnimír si byl dobře vědom postavení, v němž se obrana pily nacházela, a tak mi vyslal na pomoc Artema. On sám měl 300 černých rytířů na koních s hybridním pohonem. Před pozorností nepřítele se skryl v lesích a hodlal vojáky nepřítele nečekaně napadnout ze severu.
Protivníkovo vojsko sestávalo ze dvou částí. První tvořila jízda (500 mužů), jejíž útok jsme čekali jako první. Za jízdou pochodovalo 5000 mužů. Šlo o stejně vyzbrojenou formaci jako na hranicích. S výjimkou několika napadení jejich zadního voje pochodovala v útvaru a její zbraně znemožňovaly bratrově družině snížit počet vojáků na přijatelnější číslo.
V případě potíží stály v záloze dvě stovky černých rytířů z Givaru pod vedením Taramiky. Jejich nasazení jsem na rozdíl od barona Krveje považoval za jistou věc. Hradní pán čekal na výsledek bitvy a budilo to ve mně dojem lhostejnosti. Chtěl mít zpátky vlastní pluk a bylo mu jedno, jestli pro jeho vytvoření použije mrtvoly nepřítele, ghizgalů nebo černých rytířů.
Markus stál na ochozu vedle mě. Předchozí večer namluvil manželce, že jede prodat cukr, aby měla peníze. Dotáhl k úspěchu plán pořídit si v Sajronu barák. Po složení neupřesněný částky se jal shánět další obnos na vybavení domu. K tomu byla bitva výbornou příležitostí. Jeho podíl ve společnostech dovážejících mrtvoly mu zajišťoval tolik peněz, aby rodinu živil. Proto hrál karty, prodával cukr a předstíral činnost referenta kontrarozvědky. Prohlásil, že kdo v dnešní době chce žít a ne jen přežívat, musí kráčet přes mrtvoly.
Bitva začala, když mi Hovnimír ohlásil vizuální kontakt s kavalerií. Vojáci popadli kuše a kryti průzkumníky se přesunuli do první linie obrany. Černí rytíři v lese počkali, až se oddělí jezdci od pěšáků a zahájili útok ze severu. Nepřítel se tak roztáhl, že když můj bratr udeřil do jejich zadních řad, zazněl v první linii obrany třetí pokyn k palbě. Vojáci nepatřili mezi ostrostřelce, a když viděli, jakou rychlostí nepřítel přijíždí, spokojili se se zásahem koně v naději, že to jezdec nepřežije. Omyl. Pokračovali pěšky a vrhli se do útoku proti příslušníkům průzkumu.
Poručil jsem Jarynovi, aby obsadil druhou linii obrany a stáhl střelce z řad vojáků. Vytasil šavli a ukazoval ghizgalům, jejichž řeči nerozuměl, kde zaujmou obranu. Mezitím se blížili jak nepřátelé, tak černí rytíři.
Vojáci z Metalipiekła zadrželi první nápor a vyklidili první pozici, poněvadž byla neudržitelná. Jejich ústup kryli Artem s Markusem a odvedli při něm dobrou práci. Průzkumníků padlo deset a vojáků šest oproti padesátce nepřátel na koních. Následující útok kavaleristů zbrzdil příkop, a střelci získali čas k zaujetí postavení na druhý linii. Několik nepřátel přibíhalo pěšmo, což střelce utvrdilo v tom, že sejmout koně na guláš k vítězství nepřispěje. Salva z kuší a luků ukázala na nesehranost, poněvadž několik šípů zasáhlo tentýž cíl. Řada protivníků prořídla a začal boj zblízka. V něm slavili úspěch my a v prachu před příkopem pobíhali koně s prázdnejma sedlama.
Třetí útok dopadl podobně, ale ztratili jsme při něm průzkumníky. Poručil jsem Taramice, aby se přesunula k pile, kdyby druhá linie obrany padla. Hovnimír vpadl kavalerii do zad a hnal jezdce před sebou, což útok s číslem čtyři urychlilo. On je chtěl zničit a já zase, aby z toho takzvanýho praporu něco zbylo před nástupem pěšáků. Ghizgalové šli chránit střelce a já nabíjel jednu kuši za druhou. Nechal jsem si zapnutej interkom a poslouchal Hovnimíra. Byl vzteky bez sebe z toho, že mu šíp poškodil přední nápravu.
,,Miřte na koně, ale přesně! Jedou sem naši,“ křikl jsem.
Slyšet mě na konec řady střelců nebylo. Chumlem proletělo několik dalších šípů a já doufal v bratrovu válečnou shovívavost, která nebyla nevyčerpatelná. Ghizgalové zaujali postavení proti nepříteli a začalo se to napichovat na kopí. Místama uhodil blesk, když nám chtěl pomoct Artem, ale jinak okolí pohltil řev vojáků. Seslal jsem úder nenávisti na raněnýho protivníka a měl pocit zadostiučinění, když padal na zem. V oblacích kouře šlo rozpoznat siluety strojů a černých rytířů. Natlačili kavaleristy k příkopu a rozsévali smrt. Ghizgalové nezůstali pozadu. Mít jich desetkrát tolik v bitvě u hranic, tak nemusíme válčit o pilu.
Ke slovu se dral interkom a v něm řval Hovnimír.
,,To je chlív, kur*a! Smrkám červenohnědou kaši.“
,,Jste celí? Sorry za ty šípy, nemám čas jim to vysvětlovat.“
,,V pohodě. Spíš vysvětli ty mně, proč pochoduje vpřed jenom jedna řada pěšáků vycházkovym tempem a mává bílou vlajkou?! Mám vzít útokem?“
,,Dodělej ty jezdce na salámech a přesuň se před bránu. Můžete je pak s Taramikou obklíčit, když budou namačkaný okolo příkopu.“
,,Jo, to přesně mám v plánu. S předsunutou skupinou těch čuramedánů chceš dělat co?“
,,Necháme je dojít sem a uvidíme. Bojovat můžem vždycky.“
,,Hele, jede za nima ňákej potentát v lesklý zbroji. Co kdybych ho sejmul?“
,,To nebude velitel, ale vyjednavač. Copak jsou takoví pitomci, aby si nechali zabít nebo zajmout komandéra?“
,,Nevim, co sou, ale chytrý určitě ne. Hele, už tě vidim. Je hotovo, jedu k bráně.“
,,Čekej na signál k útoku.“
Markus svůj skok z ochozu zakončil kotrmelcem a zajímalo jej, co přijde nyní. Odpovědí mu bylo, že jednání, jež povedeme z ochozů, a tak tam opět šplhat. Nakvašeně se tam odebral, poněvadž ghizgalové a vojáci jej předběhli s obíráním mrtvol. Vzdychl a zamířil zpátky za radující se sebrankou okolo Buffallo Goblina. Chvíli jsem pozoroval plundrování a pak nařídil Jarynovi, ať vojáky nažene k bráně tak, aby nepřekáželi černým rytířům při rozjezdu. Stáhli se i ghizgalové, a sice k příkopu. Pro mě nebo Markuse nebyla novinka, když vlezli do příkopu s bahnem, ale vojáci to viděli prvně. Stáli v tý břečce po krk a na příchozího to ještě ze vzdálenosti několika kroků budilo dojem, že z prohlubně trčí jen kopí.
Z ochozu s Arťou a Markusem jsme pozorovali, jak si sedá prach na zem a bojištěm projíždí jezdec v zářící zbroji, přičemž vyvíjí takovou rychlost, aby mu stačili pěšáci. Vzdálenost činila sto metrů.
,,Počkejte na můj signál k útoku, tohle vyjednávání nebude trvat dlouho.“
Artema zajímal ten signál a můj přítel mu odpověděl, aby se neptal a pozorně sledoval. Byl napjatej a čekal, co uděláme.
Jezdec zastavil dvacet metrů od nás. Vlál za nim plášť červený barvy a mohlo mu bejt tak pětadvacet. Podle koně šlo o někoho významnýho. Promluvil naší řečí.
,,Nemohu vám upřít snahu, ale přesto nechápu, o co směšného se tu snažíte.“
,,Mluvte vaší řečí, rozumíme. A vůbec, s kým máme tu čest?“ volal jsem na jezdce.
,,Princ Jak, vládce země, které jste vyhlásili válku,“ odpověděl rodnou řečí a pozoroval, jestli rozumíme.
,,Moje jméno je Chulioso. Válku jsme vám nevyhlásili, ale pokud chcete, tak ji tady a teď jménem Bratrstva krve vyhlašuji. Vašemu bratru Ryu a těm zrádcům od Paryna také.“
,,Nabízím vám mír, pokud opustíte tuto ubohou stavbu a odejdete odtud, a vy mi vyhlásíte válku? Jak troufalost! Třicet tisíc vojáků našich společných armád vás zničí.“
,,Už to nebudu poslouchat, připrav se na smrt!“
Úder nenávisti. Markus střílí. Arťa váhá, jestli je to ten správnej moment. Pod princem klesá kůň. Artemovi vyletí z ruky tucet blesků a Jak je na uhel. Jeho vojáci to vidí a útíkaj. Interkom vrní. Hovnimír chce vědět, jestli má útočit. Řeknu mu, aby počkal. Markus na nic nečeká a běží k tomu, co zůstalo z prince Jaka. Tak to teda ne! Jestli si myslí, že to zůstane jemu, tak ani náhodou. Nedostal ho sám. Artemku, jdeme za tím zlodějem, jinak nám všechny suvenýry ukradne! Já pitomec, zapomněl jsem Jakovi říct, že jednu z jeho dvaceti frajerek, který z pozice prince vydržoval, jsme podřízli jako podsvinče. Mohl omdlít, zlomit si vaz a všechny věci by byly moje. Markus nerozděluje kořist spravedlivě. Ale Artem bude mít určitě dost řečí, aby dostali všichni třetinu. Už si bere opasek.
,,Co si myslíš, že děláš? Zabili jsme ho všichni!“
Tváří se jako neviňátko a vyzývá mě, abych zkusil hádat, co dělá. Že prej to nejni těžký. Opasek odepnutej a zkoumá prsteny. Sundat mrtvole prsten je těžký, což mého přítele nezřídka vede k nápadu useknout prst. A za půl roku slyšíte nekromanta, jak nadává, že polovina jeho mrtvol má místo ruky kus pahejlu, což z ní dělá nepoužitelnou bytost.
Dělení bylo nakonec spravedlivý, když pominu boty. Ty nebyly ani mně, ani Artemovi, poněvadž princ měl Markusovu velikost nohou.
Pěšáci to otočili a pomalu kráčeli zpátky. Hovnimír s Taramikou je zkusili pronásledovat, ale oni se jim postavili, což oba donutilo od plánu na útok ustoupit. Čas na poradu s hradním pánem.
Já (Base): ,,Táto Medvěde, tady Základna. Odražen útok kavalerie. Alfa a Bravo minimální ztráty. Pěšáci poslali vyjednávat prince Jaka. My ho zabili a oni začali ustupovat.“
Baron Krvej (Papa Bear): ,,Dobrá práce, Základno. Můžeme poslat družstvo Delta, aby posbíralo mrtvoly?“
Já: ,,Jistě. Máš vysvětlení pro útěk nepřítele z bojiště?“
Baron Krvej: ,,Jejich systém vlády funguje jako trojnožka. Skopneš jednu část a zbytek spadne jak domek z karet.“
Hovnimír (Alfa): ,,To neni pravda. Když je zkusili mí rytíři pronásledovat, tak to na úprk nevypadalo. Mažou pro posily.“
Baron Krvej: ,,Táta Medvěd pro Bravo? Co jste viděli vy?“
Taramika (Bravo): ,,Potvrzuji, co viděla Alfa. Mohou si jít pro posily.“
Baron Krvej, znechuceně: ,,Dobře, pošlu nad oblast průzkum, jestli nebudou mít posily. Delta vám zajistí podporu k dokončení likvidace nepřátel. Táta Medvěd konec.“
Ošetřili jsme s Markusem pár škrábanců a vyhlíželi, kdy se na obloze objeví grifin. Nenechal na sebe dlouho čekat, stejně jako Skald s Bartolomějem tvořící družstvo Delta.
Vzbudil jsem Hovnimíra, aby věděl, jak dopadl průzkum. Byl večer. Jižně od našich pozic stáli pěšáci s modrejma pláštěma, což značilo, že podléhali velení prince Ryu. Baron rozhodl následovně. Můj bratr s černými rytíři bude příležitostně napadat ustupující vojsko. Já zůstanu na pile. Taramice připadlo za úkol odhadnout sílu vojska na jihu a vlákat na území ghizgalů. V případě většího počtu měla rozkaz ustupovat k Metalipiekłu.
Můj bratr dokouřil a začal družinu připravovat k odjezdu.
,,Po dvou dnech aspoň trochu spánku. Jestli se někdo diví, že si dám čas od času cukr, tak bych mu radil jít si to zkusit.“
O Flaviovi a jeho objevu nemělo smysl mluvit. Hovnimír byl momentálně náš nejlepší velitel a hazardovat s jeho dobrou náladu by se mohlo nevyplatit.
Další nepříjemná věc přišla po odjezdu. A to popřát hodně štěstí manželce.
,,Budu upřímnej. Mám o tebe strach. Nejradši bych tam jel sám.“
,,Teď nesmíme projevit slabost či slitování. Na takovou příležitost oni čekají.“
,,Rozdělili síly a udělali chybu. Máme šanci jedny zbabělce porazit a další obklíčit.“
,,Při tom spousta z nás padne. Musíme využít bojechtivosti ghizgalů, dokud nějakou mají.“
,,Rozumíš jim vůbec?“
,,Ne, ale baron poslal z Metalipiekła někoho, kdo bude překládat.“
,,Budu se o tebe bát, opatruj se.“
Když odjela i její skupina, začala obnova činnosti v okolí pily. Ghizgalové uklízeli bojiště a pomáhali nakládat pošlý koně na vozy. Vojáci si vzali na starost zabezpečení oblasti a rozestavěli hlídky v okolí pro případ, že by tam snad byl zbloudilec vojáků prince Jaka. Do lesa zamířil Buffallo Goblin se svojí bandou.
Přál si mě vidět Markus. Neprohlížel válečnou kořist a vypadal zaraženě.
,,Ten podnik nedopadne dobře. Nebo ještě věříš, že je lze porazit?“
,,Porazit jo, ale trvání války odhaduju stejný jak s Givarem. Svinská práce.“
,,Nemusím být vojenský stratég na to, abych věděl, co přijde. Útok jezdců mi otevřel oči. Poslat na smrt několik stovek mužů s takovou lehkostí? Proti komu stojíme? Kolik vojáků asi mají? 20000 nejméně. Toto místo je neudržitelné.“
,,Máš pravdu. Možná budeme muset ubránit hrad. Dej mi šluka.“
Než jsme dokouřili, přiletěl grifin s černým rytířem přímo na pilu. Stihli si to prohlídnout na západě, než padla tma. Všimli si obrovský armády. Mohlo jich bejt několik tisíc a měli vozy. Chtěli o tom zpravit barona.
,,Mám ženu a děti, Chulioso,“ začal Markus.
,,A? Taky mám ženu a na dětech pracuju.“
,,V Givaru pro ně nebude bezpečno.“
,,Máme snad prohrát?! Kdyby mi tohle vykládal Heinrich, tak ho na místě zabiju.“
,,Víš ty, proč sem baron poslal nekromanty? Ten takzvaně podpůrný tým Delta? Aby měl na cestu za králem ozbrojený doprovod. Vyprázdnil sál, do interkomu vykládá něco o domečku z karet, jenž se smrtí Jaka rozsype, a zatím mu ta hrstka nemrtvých balí kufry.“
,,Bez něj budeme silnější, uvidíš. Taramika má 200 rytířů. Hovnimír 300 a jdou nám na pomoc posily.“
,,Zešílím, pokud v Givaru zůstane žena s dětmi, musíme pro ně najít bezpečnější místo.“
,,Povim to juniorovi. Spokojen?“
Přikývl. Upozornil jsem svého přítele, že přesun do Sajronu nestačí. Pokud Ryu a jeho sebranka oblehnou hrad, budou mít dost sil na to, aby oblehli i Sajron a pevnost u řeky. A nedělá dobře, jestli má v plánu dostat Melanii na jedno z těch dvou míst. Poněvadž tam nebude o nic víc bezpečno než v Givaru. Já a můj přítel jsme měli v plánu to samý.

XX. Strach

+ zobrazit spoiler

Jarda převzal velení nad pilou a prohlásil, že až se budem vracet, zamává nám aspoň krvavejma kalhotkama tý fešný elfky. Měl na mysli Artema.
Poněvadž toho měl grifin dost, museli jsme za baronem cestovat koňmo. Můj i Markusův stroj si vzali černí rytíři a my se tak octli v začarovanym kruhu. Kdykoli z velitelství, kde dělali, co mohli, nebo od Harryho přišel kůň s hybridním pohonem, tak v našem okolí proběhla taková bitva, že si ho vzali černí rytíři, aby nechodili pěšky. Do strojů a obživlých kosterních pozůstatků těchto zvířat docházela krev, jež sloužila i jako mazivo. Vojáci s povozy tvrdili, že na Harryho panství to vypadá jako u pohodnýho, poněvadž okolí obklopuje hnijící maso stovek zdechlin a nepředstavitelnej puch. Nutno dodat, že v Givaru to vypadalo podobně, poněvadž Undead Services rozšířila skladovací prostory o dvě nádvoří a nekromanti se mohli přetrhnout. Nejschopnější řemeslníky, s výjimkou kováře, si vzalo do parády velitelství černých rytířů, aby pomohli opravit stroje po boji a bouračkách. Do tohohle svince nás uvítal velitel brány, jehož podpírala hradba. Zrovna u sebe měl kováře a ožralej mu nadával, že jestli padací mříž nebude fungovat, nedostane zaplaceno. V tý opici si všechno spletl město, poněvadž kovář na baronově panství pracoval výměnou za to, že jeho žena a děti neskončí jako zombíci. Byl v nezáviděníhodný situaci, ale zoufalejší pohled byl teprve na ty, jimž velel. Od prince Dragonády se lišili akorát v tom, že nenosili teploušskou bradku. Byli velitelem poučeni o tom, jak se projíždějící jmenujou. Podle držení těla museli nastoupit výcvik nedávno, poněvadž v prvních dnech po odvedení obsluha brány nechlastala. Jestli tohle mělo za pár dní držet meč, tak jsem životnost v bitvě odhadoval na několik okamžiků.
Nemrtví před pevností? Přišlo mi, že doba, kdy tam stáli, už proběhla dávno, tak před rokem. Na místě stráže stáli příslušníci kontrarozvědky. Poněvadž měli echo o poradě s hradním pánem, neprotahovali kontrolu. První zombíky jsme potkali při vstupu na baronovo patro. Nosili krabice po okraj naplněný knihama. Při pohledu na jejich končetiny bez svalů mi bylo jasný, jak těžký to pro ně musí bejt.
,,Vidíš?“ pravil Markus, ,,Tady se nebydlí.“
,,Jo, jestli Taramika neodvede pozornost, budem tu bojovat.“
,,Blázníš? Tvůj bratr je do té doby porazí.“
,,Tim by juniora fakticky nasral!“
Rozesmáli jsme se.
U dveří do sálu postával Lorenzo s dvojicí vojáků.
,,Už umíte taky nemrtvou řeč, jo?“
,,Čau Chulioso, čau Markusi,“ vítal nás člen kontrarozvědky s viditelně připevněnou fialovou páskou na rukávu, ,,uklízíme nějaké dokumenty pro případ boje.“
,,Hm, v okolí není dost vojáků a hradní pán se bude stěhovat,“ pronesl jízlivě Markus.
,,Snad byste si o tom měli promluvit s ním,“ pokrčil Lorenzo rameny.
Před vstupem nás musel informovat, jaká panovala v sále nálada. Prej dobrá. A další dotaz, jestli se klepe nebo je nějakej zvláštní režim. Prej máme počkat na výzvu k vstupu.
,,Připadám si, jak kdybych šel prvně do bordelu, Markusi.“
,,Ale on přece je taková ctihodná matróna, nebo ne? Pase černé rytíře jako ovečky a volá je k sobě do ohrádky, když po okolí pobíhají vlci.“
,,Kde bereš humor? Já měl za to, že se bojíš o rodinu?“
,,Ví, že to pro něj dopadne dobře,“ usmál se Lorenzo.
Stěny baronova sálu měly krvavou barvu. Jeho jedinej živej obyvatel s pomocí upírů prohlížel na stole knížky a spisy. Ukázal na židle v koutě, který byly taky od krve. Vypadalo to, jako kdyby jeho sál měl krámy a někdo zkoušel krev nasát do listin, co se válely po podlaze. Příchod vyrušil upíra, zmlknul a ukázal na nás. Z posunku pochopil, ať pokračuje. Zeptal jsem se barona, co máme teda za plán. Byl jasnej, odvézt všechno cenný pryč, aby jim to nepadlo do rukou. Hlavně, knížky a hlášení. Máme začít balit věci z velitelství kontrarozvědky. To byla správná poznámka, až na skutečnost, že nepřítel nepoužíval naše písmo, takže se bylo možný domnívat o jeho neschopnosti přečíst hlášení i příkazy k popravám.
,,Musíme to tady připravit na odchod. Skald s Bartolomějem vytvoří dost kostlivců na to, aby ty západní pazmrdy zdrželi.“
,,Dobrej nápad, ti nekromanti,“ přikývl jsem, ,,taky to chce odvést civilisty. Kdyby je získal nepřítel, tak s největší chutí popadnou zbraně, aby mu pomohli proti nám. Jestli ti to nevadí, tak přidělim pravomoc rozhodovat Markuse o tom, kdo pojede k nám a kdo do Sajronu.“
,,Ať tam táhnou třeba všichni. Chtěl jsem je pomlátit a udělat z nich novej pluk, ale co už, když prohráváme,“ pravil baron. ,,Nechám to tady naoko bránit pár vojáků. Dostanou teleportační svitky, aby je nedostali živý.“
,,Bude potřeba ten odjezd urychlit, musíme se připravit na boj.“
,,Co?! Ať si tenhle hrad brání Hovnimír, když tu válku začal a zkurvil!“ rozčílil se baron.
,,Hovnimír se nehodí pro obranný boje, Krveji,“ vysvětloval jsem, ,,a kdo co zkurvil, si povíme po válce. Na příkladech z minulosti ukážu, v čem kdo vyniká, včetně tvojí osoby.“
,,No to jsem zvědavej!“ zvolal a založil ruce.
,,Máš hodně starostí, takže nenadávám,“ pravil jsem vlídně. Ale ta vlídnost, jak správně tušíte, nebyla jenom tak. To by nebyl Chulioso! ,,Určitě si pamatuješ na obranu Ežgež proti Givarovi. Tam jsem velel já. Mojí specialitou je tudíž obrana. Pak máš taky v paměti, kdo je nejlepší v útoku. Hovnimír. Za ty roky se stal přeborníkem a má speciálně vycvičenou družinu černých rytířů. A nakonec ty, Krveji, synu krále. Tys zachránil Čortův Hrad z obležení sarkonů a Metalipiekło vyprostil z obklíčení. Každej máme jinej talent a podle toho děláme pro Démona to nejlepší, co umíme.“
Baron bez námitek souhlasil. Slíbil, že ke mně přijede Taramika, až vyřídí u ghizgalů pěšáky prince Ryu. Slíbil mi to nejdůležitější, totiž pomoc nekromantů Bartoloměje i Skalda, vojáky a zásobování pomocí grifina. Do příjezdu manželky mě jmenoval velitelem hradu.
Lorenzo se na nás po odchodu ze sálu podíval a zajímalo jej, jak to dopadlo.
,,Černá vlajka,“ pravil spokojeně Markus.
,,Nic jiného jsem ani nečekal,“ odpověděl.
Naše kroky mířily na velitelství kontrarozvědky. Flavio seděl za stolem a předával instrukce referentům. Naši řadoví členové uklízeli pečetní vosk a psací potřeby. Chtěli začít koulet sudy s vínem, když v tom jsme vystoupili. Pozdravil a pochválil zabití prince Jaka. Prej to v konečnym důsledku přinese Bratrstvu vítězství. Když myslel…
,,Co to děláte? Kam stěhujete ty věci?“
,,Evakuace, Chulioso. Dokumenty nesmí padnout do rukou nepřítele,“ vysvětloval.
,,Ale jdi, ty nepříteli. Oni používaj jiný písmo. Plány Operace Rekontra si leda přiloží pod kotlík s polívkou. Jo, kdybys to udělal jako knížku, tak neřeknu. Nechte toho stěhování.“
,,Vždyť nám baron na zítra poručil vyvěsit černou vlajku? Odjíždíme k Sajronu.“
,,Právě od něj s Markusem jdeme. Máš ženu, děti, těhotnou kurvu, nebo tak něco?“
,,Nemám.“
,,Přesun do bezpečí se týká osob, jež vedou klíčovou úlohu v našem zřízení v oblasti armády, správy a hospodářství. Koordinátorem evakuačních postupů je Markus, velení hradu spadlo na hlavu mně, než přijede Taramika. Vaše rodiny, milenky a štětky pošleme do bezpečí, vy budete Markusovi k dispozici.“
,,Takže neopouštíme Givar hned?“
,,Potřebujem každou ruku. Ostatní vypadnou, nebo chcípnou.“
,,Nač tu budeme? Střežíme přece vnitřní bezpečnost.“
,,Ty opasky s pouzdrem nemáte na parádu.“
Flavia obeznámení s novou situací vylekalo. Šel si osobně ověřit do baronova sálu, co slyšel. Návrat proběhl ve znamení zklamání v jeho obličeji.
Práce na stěhování dokumentů se zastavila. Já šel ležet a Markus řešil, jak utéct před bitvou.
Spánek byl nepříjemnej. Ne, že by mě budili sarkoni, ale zjevil se mi Démon. A s ním rozbořený Metalipiekło, oběšení nekromanti a mrtvoly černých rytířů v příkopu. Trosky hradu doutnaly a k nebi stoupal dým. Chtěl jsem znát důvod takový spouště. Démon hovořil o ztrátě síly. Potřeboval mrtvoly. Proti vůli mu bylo zacházení s krví. Stroje z koní a interkomy. Zkoušel jsem mu vysvětlit, že ty dvě věci nám zajistily vítězství ve válce, ale výzva zůstala stejná. Zahodit to, jinak skončíme. Rozhodl jsem se pro druhou možnost. Přece víme, co děláme, kur*a! Sen o chlupatejch stvůrách by byl příjemnější.
Ráno mě čekala kontrola hradní brány. Velitel spal a jeho podřízení měli strach ho vzbudit. Bylo potřeba s ním zatřást.
,,Co? kur*a, jakej je tu zase vejmrd?“ mumlal polohlasem. ,,Jestli ten rekrut usnul, zavřete ho, až zčerná.“
,,Skončí v díře,“ ujišťoval jsem. ,,Víš, co znamená černá vlajka?“
,,Black flag. Hm! Niggahawk mě zkouší z bezpečnostních směrnic. Mám fakt blbý sny.“
,,Vzbuď se, do hajzlu!“
Vstal a mnul si oči. Okolo těla měl omotanou deku, která hřála všechno, kromě nohou v sandálech a krku. Znám hodně opilců, ale nikdo nedokáže usnout venku bos, když je na trávě jinovatka.
,,Cvičim je už čtyři dny,“ vykládal a zadržoval zívání, ,,jestli jim projel někdo bez oprávnění, dám ti sud piva. Do výcviku mi nemá co mluvit ani starej.“ Koukal na mě a odkopával deku, aby na ní neztratil rovnováhu. ,,Co je, kámo? Poplach!?“
Přikývl jsem. Že heslo černá vlajka znamená ústup, mu nemělo smysl vysvětlovat. Byl vyrozuměn, jak prodlužování kontrol a tlachání o hovně brání rychlejšímu vyklízení hradu, a jak bych to nerad viděl. Prohlásil, že tenhle rozkaz dostal prvně od útoku na Metalipiekło. Nadcházející bitva u něj vzbudila nadšení. Potřeboval zopakovat počet vojáků nepřítele.
,,Dvacet tisíc? Chulioso, s tebou bych šel držet svojí pozici až na kraj světa. Představ si, že každej bude mít měch plnej moku!“
Představa to byla snadná, ale co z ní usoudit, mi nedocházelo. Aby ukázal odhodlání bojovat, mával nad hlavou řemdihem (taková malá rozcvička po probuzení) a rozepnul si kabát. Měl několik vnitřních kapes a v každý z nich nádobu. Upíři pijou krev a velitelé strážních útvarů kořalku. To dává smysl.
Markus byl hotov s obyvatelstvem, který od rozbřesku postávalo na nádvořích. Šťastnější měli zůstat, když jim byla prokázána čest položit život za Bratrstvo. Pro manželku, svoje děti a několik milenek černých rytířů sehnal povozy společnosti Z-1, čímž překonal sám sebe. Po měsících pro něj měla živá osoba větší cenu než mrtvola. Udílel pokyny služebnictvu a stráži, aby opatrně nakládala jeho kufry a srolovaný koberce.
Ostatní obyvatelé spadající pod ochranu království vyrazili pěšky. Abych však svého přítele tolik nechválil, tak i na mrtvoly došlo. Kdo měl v tom spěchu zkoumat, jestli mezi nima je třeba stará bába? Takovou štreku nemohli zvládnout. Sám by to pěšky nezvládl. Opozdilce stačilo pohánět zbraní. Nemohoucí sbírali členové kontrarozvědky a po vzdálení kolony na místě zabíjeli. Museli dodržovat odstup od posledních chodících a zabíjet pokud možno v kočáře. Buď podřezávat, nebo škrtit. Čistě a bez rámusu.
Táhli se jak had. Sralo mě předjíždění dopředu. Nejunavenější odpočívali v příkopech a leckdo z nich netušil, že se smrti vzdálil jen o pár kilometrů. Markusovi to nevadilo. Mával dětem, dělal na ně pazvuky a několik jich svezl, nebo jim dal napít. Černých rytířů k doprovodu bylo dost, a tak jsme s mým přítelem před polednem dosáhli čela průvodu.
V Sajronu měla proběhnout schůzka s kapitánem gardy. Připadla na nás taky povinnost oznámit mu, že naše válečný štěstí je v prdeli.
Čekal sám a začal rozhovor.
,,Nemáme z Givaru žádné zprávy. Jistě víte, proč.“
,,Chystáme boj, a proto posíláme do bezpečí ženy, děti a obchodníky. Dej nám jména informátorů a já jim zařídím volný průchod,“ odpověděl mu Markus.
,,Dráteník, určitě jej poznáte. Jaká je vaše situace?“
,,Hodláme ty bastardy zničit. Ustupujeme, aby měli pocit, že vítězí. Víme o směru útoku.“
,,A víte jistě, že zvítězíte?“
,,Oblehnout hrad před zimou bez zásobování může buď sebevědomý vojevůdce, nebo trotl. Poohlédnu se tu po dobrovolnících.“
,,Žádné nenajdeš, Chulioso. Posily dostanete podle plánu.“
,,Hodláte nám předat další takzvané zločince?“
,,Ano. Bude jich tolik co naposledy. Myslím, že spokojenost zavládne na obou stranách.“
,,Kdy dorazí?“
,,Za několik dnů je shromáždíme. Připlují lodí, aby nebyli na očích.“
,,Hm, to nestihnu převzít. Zastoupí mě Markus.“
,,Vím, že nemusíš odpovídat, ale budeš v té bitvě, mám pravdu?“
,,Máš. Očekávám delší průběh, ale posnažíme se tu záležitost ukončit hned, jak k tomu dostaneme příležitost.“
,,Jsou ve velké přesile?“ zkoušel to kapitán.
,,Více vědět nesmíš.“
,,Hrozí nebezpečí Sajronu?“
,,Pokud je Chulioso neporazí, pak ano. Co kdybyste poslali expediční jednotky? Je to i ve vašem zájmu,“ napadlo Markuse.
,,Ne, to by se otočilo proti nám. Osobně nejsem podobným druhům pomoci nakloněn. Z takového podniku nemůžeme vyjít silnější. Na rozdíl od vás. Máte šanci, tak ji využijte.“
,,Chápu,“ řekl jsem, ,,vzývejte všechny Démony, aby zvítězily naše zbraně.“
,,Budeme na tebe v paláci myslet. A Chulioso, dávej tam na sebe pozor. Nechtěl bych si hledat cestu k porozumění s tvými případnými nástupci z vnitřní bezpečnosti.“
Markus s kapitánem odešli a já pokračoval v evakuaci. Několik osob potřebovalo zpravit o dění v Givaru. Ve městě byli naši členové a rozvědka, jenž sice spadala pod Metalipiekło, ale díky zprávám barona Krveje k nim přicházely jen zprávy o bojích kdesi na západě. Ostatně, nebylo jejich úkolem tohle řešit.
Jedna ženská nepatřila do seznamu těch, kteří potřebovali varovat. Ale přišlo mi škoda, aby jim padla do rukou. Ano, hádáte správně. Alchymistka. Za poslední rok se naše vztahy zlepšily.
Před jejím krámem stála fronta lidí, co si přišli pro pravidelnou dávku jedů a přípravků na vylepšení sexuálního života. Zákazníci mě ale nezajímali, a tak jsem je předběhl, dal pěstí do břicha prvnímu, co stál u dveří jak kokot, a vešel. Vidět v čase oběda popálenou nohu, na který chyběla kůže, bylo fakt něco, na co jsem neměl náladu. Pacient byl odejit s vysvětlením, že příště nemá spát v ohništi.
Meguše dala ruce v bok a chtěl říct něco na uvítanou, ale z výrazu mojí tváře se domákla, že k ní nejdu kvůli píčovině.
,,Je zle,“ řekl jsem.
,,Něco s Taramikou?“ zeptala se.
,,Ne, to doufám ne. Tady bude zle. Zásluhou barona a jeho tupý věštkyně prohráváme válku. Je šance, že dojdou i sem. Musíš zmizet. Oni maj na Hovnimíra slušnou pifku za rozbořený vesnice a obyvatele proměněný v kostry. Měla by ses zdejchnout.“
,,U všech nemrtvejch veverek, takže se ta věštba vyplnila… Kam mám asi jít? K tomu praseti Harrymu? Ani mě nehne!“
,,Potom hodně štěstí při chcípání hladem.“
,,Já bych tvýho bratra nakopala do tý jeho bolavý prdele! Zrovna, když se mi začíná dařit, tak si sem přijdeš, abys mi řekl, že mám zmizet! Výborný.“
,,Za pár dní sem připluje loď. Pokračovat bude na sever, nebo na jih…“
,,No to je jasný, že ne do Ežgež,“ odtušila.
,,Zařídim ti tam temnou kajutu bez krys.“
,,Nechtěli byste je radši porazit?“
,,Je jich asi jenom desetkrát víc. Než odtáhnou, tak si zlepší náladu v Sajronu.“
,,S váma jsou teda kšefty.“
,,Zní to, jako kdybys toužila bojovat, ale máš smůlu. Nevezmu s sebou nikoho. Obležení zvládne jenom ten, kdo má koule.“
,,Tak si dej pozor, abys o ně nepřišel.“
,,Taramika mi je pohlídá. Jestli popluješ na jih a potkáš Hrobníka, tak ho ode mě pozdravuj. A šiř zlo!“
,,Radši mi tam pošli zprávu, až je porazíte.“
,,Předpokládám, že už se neuvidíme.“
,,Hodláš zařvat? Tak to si můžeš vybrat lektvary na uzdravování. Jo a co ti na ten boj Taramika řekla?“
,,Má v plánu se ho taky účastnit.“
Meguše se na mě chvíli překvapeně koukala. Potom jí po tváři přeletěl trpkej úsměv. Prohlásila, že je nejvyšší čas zmizet.
Před krámem na mě kývl sicco. Jejich šéf vedl rozhovor s Markusem, ale ne v hospodě nebo hampejzu. Sešli se u Dýky doma. Než jsem stihl našlapat na kožešiny medvědů a sednout si na podobně vyzdobený křesla, nebylo o čem se radit. Přišlo mi líto, že můj pes zůstal v Givaru. Mohl mu tam ten nábytek pochcat a rozkousat, jako to udělal jeho předchůdce. Takový malý retro.
,,Jste v rejži, co? Nemusíš nic říkat, je mi to jasný,“ vykládal Dýka a táhlo z něj víno, ,,nemám dobrou náladu. Rád bych věděl, co nás čeká. Mám strach, že budu muset budovat všechno od začátku.“
,,My je porazíme, ale potrvá to,“ řekl jsem.
,,Chtěl bych ti věřit. Moc rád bych ti chtěl věřit. Jak asi víš, nesmíme se zapojit. Beztak mám ve městě jenom neschopnou stráž, která strká nos do věcí, po kterejch jí nic není. Ale abyste si s králem nemysleli, že jsem sketa, tak dostanete dvacet mužů. O kapitána gardy se nestarej. Víc jich dát nemůžu. Jako řemeslníci se neosvědčili, tak dostanou příležitost v bitvě. A nemusím ti snad říkat, co s nimi udělat, kdyby přežili.“
,,Umí střílet z luků nebo přepadávat ze zálohy?“
,,Zkus hádat,“ usmál se Dýka a zavrávoral, ,,proč bych je pak posílal pryč?“
Pomyslel jsem si něco o dalších dvaceti hladovejch krcích, co bude nutný přeměnit na zombíky. S šéfem Sajronu nebyla rozumná řeč. Hrozba ztráty kontroly nad městem ho donutila uklidnit se demižonem vína. Zůstal sám po nápadu začít se mnou a Markusem zpívat. Do zpěvu mi vážně nebylo.
Na okraji města zastavily vozy společnosti Z-1 s černými rytíři. Markus jim v doprovodu stráže a dvaceti pobudů (připomínajících zloděje na první pohled) vyšel vstříc. Od obyvatel Givaru oddělil děti a svou rodinu. Když tito zamířili do města, na vozy si sedli lemplové, nad kterejma Krvavá Dýka vykonal trest smrti. Při nasedání pomáhali nakládat bedny, lektvary, oblečení na zimu a šípy.
Zajímalo mě, co je v bednách a můj přítel mi ochotně pokynul, abych se šel přesvědčit. Vypáčil víko a ukázal obsah.
,,S tímhle se slaví konec zimy, ne?“ divil jsem se.
,,Máš pravdu. Na noční obloze jedna taková raketa vytvoří krásný světelný obraz. Představ si, co vytvoří z vojáků, když nahradíš výbušným materiálem. Ti ničemové s tím umí zacházet.“
,,Kde to sehnals?!“
,,Dar od milého Její Ledové Jasnosti. Ohňostroj vám prodlouží při obraně hradu život o jednu hodinu.“
,,Běž do prdele s takovym humorem. Jo a mimochodem, vykládals něco o tom, že v bitvě nebudeš.“
,,Uvědomil jsem si, že obranou Givaru chráním i Sajron. Nemám kam ustoupit.“
,,Máš. A navíc, nehodíš se pro tyhle situace. Chci tě mít venku. Máš důležitou funkci ve věci spojenectví Sajronu a Bratrstva. A to ani nemluvim o tvý ženě a dětech.“
,,Odkdy ti není lhostejný osud rodin?“
,,Od doby, co moje manželka odjela z baronova popudu bojovat na jih, aniž by Ghizgalové potřebovali pomoc. Mám o ní strach.“
,,Hlavu vzhůru, Vaše Zlovolnosti, Taramika s černými rytíři umí divy. Možná nezvládá nejlépe taktiku, ale má vždy to nejlepší, co může mít.“
,,Junior si tam měl letět sám, když chce mrtvoly, nemusel bys mu je dovážet! A k nalákání mohli posloužit ty tři super inteligentní bytosti z jihu, co dostanou nápad pořádat nácvik operace, když odjíždíme do bitvy. Já vim, Markusi, že bych takhle neměl mluvit, ale ono to vypadá, jako kdyby nám poroučel-“
,,O mrtvých jenom v dobrém,“ skočil mi do řeči.
,,Nacpi fajfku.“
Oba v sedlech jsme vyráželi směr Givar. Za náma jel vůz s takzvanými dobrovolníky. Černí rytíři střežící vozy Z-1 a prchající obyvatelstvo mířili po odpočinku směr Strážcovo Oko. Cestu tu ta tam lemovala krvavá šmouha, jak naši referenti prováděli, co jim bylo poručeno.
Před večerem padla mlha, která díky fajfkám houstla, a v okolí nebylo nic vidět. Napadlo mě, že neexistuje lepší moment k přepadení nákladu, co jsme vezli. Nic nevidíme, minimální ochrana a ta dvacítka zlodějů si nezasloužila ani důvěru mýho psa.
A co se nestalo? K přepadení došlo. Z příkopu vyběhli Buffallo Goblin a jeho banda s pohrůžkou, že jestli nezahodíme zbraně a nevydáme náklad, dá zavolat černé rytíře s Chuliosem.
K našemu štěstí nezaútočil. Pobít sajronské řemeslníky by mu nedalo práci. Po vysvětlení, kde se tu bereme, měl i on o čem vyprávět. Hovnimír jeho bandity vyhnal z lesa a vzpomněl si na to, že je vlastně velitel armády. Poručil mu hlídat cestu mezi Sajronem a hradem, jako za starejch časů. Mazanej panovník svýho lidu se pokusil dostat k baronovi, aby mu byla svěřená důležitější práce, ale neprošel přes bránu, kde na něj div nezaútočil její velitel třímající strašlivou zlatou kouli s ostnama na řetězech.
Do Givaru jsme přijeli za tmy.

XXI. Kdo přežije?

+ zobrazit spoiler

Na bráně i věžích vlály černý vlajky. Pomocná stráž s rytíři prohledávala domy a odnášela z nich všechno, co se dalo použít k boji. Konečně to tam šlo normálně bránit. Otázkou zůstávalo, kdo obranu zaujme, když na místě zůstala pouze 57. rota železných katapultníků a dvě stovky vojáků. Odpověď jsem šel hledat do pevnosti.
K poradě se sešli baron, Flavio, Nenávistná Petra a Markus se mnou.
Hovnimírova družina obtěžovala bojem síly z lesa. Díky tomu šlo bezpečně říct, že nepřátel je 20 000. Na jihu se opevnila Taramika pod horou a společně s vojskem spojenců očekávala útok 5000 pěšáků. Na pile jsme měli pořád padesát vojáků a několik ghizgalů pod vedením Jaryna. Baron je plánoval poslat jako posilu do Givaru, až se vojáci prince Ryu dovtípí, že výpady Hovnimírovy družiny jsou zdržovací taktika. Totéž měla udělat Taramika po vítězství na jihu. O tom vítězství byl přesvědčenej hlavně baron. S Flaviem a Markusem jsme si po fiasku na západě mysleli svoje.
K obraně hradu pospíchaly na pomoc posily. Šlo o jednu rotu černých rytířů, nemrtvé ženisty a další vojáky. O počtu nebylo jasno.
,,Chulioso, tohle posral Hovnimír. Ať brání hrad on. Seženem posily a pomůžem mu, až naberem síly.“
,,Ne, Krveji,“ nesouhlasil jsem, ,,jak už bylo řečeno posledně, můj bratr je lepší pro útok. Specialistou na obranu jsem já. Zdi tohohle sálu můžu bránit několik měsíců. Přichází zima. Dej sem poslat vojsko, zásoby, nech nám tady s Taramikou jednoho nekromanta, a uvidíš, co dokážeme.“
,,Já myslím, že opevněný hrad vybudovaný kdekoli jinde než na kopci, je neubránitelný. Navrhuji jej vyklidit a opevnit Strážcovo Oko. Tím zapojíme do boje celý Sajron,“ prohlásil Flavio.
,,Tak proto vám můj šéf pomáhal? Abyste zničili jeho město!?“ rozčílil se Markus. ,,Mohu tě ujistit, kolego, že v Sajronu nikdo, kromě našeho cechu s tímto královstvím nesympatizuje. Místní obyvatelé ochotně otevřou brány a vysypou květinami cestu nepříteli.“
,,Fakt je ten, že pevnost u Sajronu musíme bránit. V případě bitvy o Givar se tam přesunu a vezmu si na pomoc Hovnimíra,“ pravil baron.
,,A ty posily máme kde? Stihne je Hovnimír zdržovat, dokud nepřijdou? Jestli hodláme posílit i pevnost u řeky, tak jdou logicky přes Ežgež a ne přes Čortův Hrad. Kdyby přišly pozdě, můžeme odepsat tohle místo i Sajron,“ řekl jsem.
,,Na to bylo myšleno, Chulioso. Část vojska jde přes Ežgež, aby odtud přinesla zásoby. Druhá část pochoduje z jihu a měla by přijít za tři dny. Dneska u nich byl můj kurýr.“
,,Co ten nekromant? Bude?“
Baron přikývl a dodal, že dostanu k dispozici Bartoloměje, Skalda, Nenávistnou Petru a ještě jedno překvapení. Nechtěl prozradit, jaký. Jistotu jsem měl jednu, Hrobník to nebyl. Flavio se snažil vyjmout sebe i své přátele Lorenza s Rafaelem z obrany hradu a přesunout kontrarozvědku za baronem nebo do Metalipiekła.
,,Co si o tom myslíš, Chulioso?“ zeptal se junior.
,,Že je to pitomost, převážet vojáky a dokumenty na vozech. Potřebujem je pro dopravu jídla nebo zbraní. Kromě toho, můžem je vždycky spálit, jestli mi nevěříte, že by je princ Ryu byl schopnej přečíst. Já bojoval o tenhle hrad dvakrát a nehodlám ho jenom tak vydat nepříteli. Při zásobování vzduchem máme šanci se udržet. Vy zas můžete ve Strážcově Oku přesouvat posily po vodě. Přijde zima a oni nebudou mít kde spát. A jestli Taramika vyhraje, získáme dost mrtvol na vytvoření pluků. Během doby, kdy oni budou trpět hladem v příkopech a troskách hradeb sedět přimáčknutý k zemi, uhodí na ně nemrtví jako kladivo a rozdrtí.“
,,Zásobování pomocí grifina bude fungovat. Ústupem na východ se zkrátí trasy,“ přikývl baron.
,,A na to je třeba kontrarozvědka?“ podivil se Flavio. ,,Nemáme zkušenosti s bojem.“
,,Víš, jak jsme my s fialovou páskou populární v armádě? Víš! Odhodláním bojovat za naše vítězství máš možnost napravit nám všem obraz v jejich očích.“
Markus, ale i Nenávistná Petra měli co dělat, aby zadrželi smích.
,,Chulioso mluví rozumně, Flavio,“ přikývl baron, ,,máte příležitost ukázat, že umíte stejně dobře bojovat, jako plánovat operace. Chyťte jí za pačesy!“
Referent z jihu zbledl.
,,Neboj, nepošlu tě do první linie,“ řekl jsem a otočil se na barona. ,,Mimochodem, jednu osobu musíme z obrany vyjmout, a to Markuse. Zaprvé, moc toho sní. Za další, má status prostředníka mezi králem a našimi přáteli v Sajronu.“
,,Nejen tam, mám kontakty v Zesenu a dále na severu. V nejbližší době mám přijmout dobrovolníky hlásící se o členství v Bratrstvu. Tyto musím osobně převzít a jsem si jistý, že z nich budou dobří vojáci. Správné přesvědčení zaručuji.“
,,V pořádku, schvaluju,“ přikývl baron.
,,On smí a já nesmím? Také mám kontakty!“ rozčílil se Flavio.
,,Měl sis koupit podíl v Undead Services, jak jsem ti radil. Byla by z tebe osoba spojená s hospodařením,“ odvětil mu škodolibě můj přítel.
Nenávistná Petra už se ani nepokoušela tvářit vážně.
,,Hele, rajdy, co tady mám dělat já? Mám zhmožděnou ruku. Nečekáte snad, že budu stínat hlavy válečnou sekerou?“
,,Ty, ženská, tady zůstaneš taky!“ zařval baron, ,,Budeš jim vyrábět lektvary a převazovat zranění. Za tu prosranou bitvu bych z tebe měl udělat spektru!“
Opět celej den na nohou. Z toho nemohlo vzejít nic jinýho než chuť spát.
Sen byl opět příšernej. Octl jsem se v bitvě na úpatí sopky, kterou obývali ghizgalové. V ní bojovali pěšáci nepřítele proti našim spojencům a černým rytířům vedeným Taramikou. Stanout uprostřed bojiště je věc, kterou znám. Ale nemít možnost do ní zasáhnout, to je horší.
Pěšáci postupovali přes okopy, kde je bodali ghizgalové a rytíři pálili z kuší. Na třetí linii obrany se jejich postup zastavil. Taramika zavelela k útoku. První řada se probila k nepříteli a šířila smrt. Ztráty počítaly obě strany, ale převaha Bratrstva byla rozpoznatelná. Jo, kdyby to šlo tak snadno…
Pěší pluk, to je velká formace. Neútočí všichni najednou. Padne četa a ke zteči vyrazí další. Prapor je v troskách a přijde mu na pomoc jinej. Tak to taky nepřátelé dělaj. Ghizgalové dostávaj svý pověsti. Aby ne, když vedou boj v místě, kde žijou. Les kopí se přibližuje. Bodá a krev teče proudem. Démon má radost. Konečně to přichází. Do země se vsákla životodárná tekutina, z níž čerpáme moc dát mrtvole sílu.
Ale zaplatí za to životem mnoho černých rytířů. Mé ženě se to nelíbí. Žene na místo vřavy další. Poněvadž to nestačí, přidává se k útoku. Vede si výborně. Odsekává hrot kopí a provádí výpad někam do ledvin. Další bodnou zbraň přišlapuje k zemi a sekne po ruce, která se přiblížila na dosah jejího meče. Šikovně uhne třetímu výpadu a provádí protiútok. Krev! Krev! Krev! Ta banda cizáckejch zmetků leží na zemi a chcípá jako krávy na porážce. Tak je to správný.
Obrana mužů a žen z řad černých rytířů je neprostupná. Někdo padne nebo utrží zranění, ale ten či ta vedle zaujmou novou pozici, aby bojovali za dva. Z kopce se kutálí odseknutá hlava. Nepřítel ježí kopí a ustupuje k příkopu, jenž před chvílí dobyl. To povzbudí ghizgaly.
Protiútok! Bijte ty svině! Smrt všem! Čuch! Naše to strhne a útočí taky. V první řadě protivníků třímajících kopí vládne zmatek. Kdo je za nima, ze všech sil je drží, aby nevzali nohy na ramena. Jsou v pasti, žádná šance ustoupit. Můžou litovat, že se kdy vydali na cestu sem, poněvadž zpátky se vrátí jako členové pluku kostlivců. Naši spojenci zuří a jdou hrudí proti hrotům kopí po celý délce příkopu. Nemá to tu správnou rychlost, ale zdá se, že nepřítel ztratí i tuhle pozici.
Čas pro černé rytíře, kteří si trochu srovnali formaci. Jejich útok dopadá na okraj druhý překážky. Ženou se po stráni, šlapou vedle těl a kusů rukou nebo prstů. Jsou slyšet rány, jak o sebe bouchnou zbroje a zbraně. Za útočícími pospíchá krvežíznivá velitelka. Rukama si dělá místo. Její vojsko musí z cesty. Útočí a špička meče je od krve. Pro tenhle pohled to děláte. Pro tenhle pohled jste se proti vůli rodičů dali k vojsku a nelovíte ryby někde v prdeli na pobřeží. Protivník se drží za břicho a padá na bradu. Příležitost zaútočit do mezery. Tohle rozhoduje bitvy. Taramika si toho je dobře vědoma. Útočí. Nalevo i napravo to nikdo nečeká. Snadná kořist. Černí rytíři útočí a vráží do jejich formace klín.
Drží okraj okopu. Ještě pár výpadů a budou muset ustoupit k první linii. Ta je tak daleko, že se nestihnou zformovat. Konec jejich roty je na dosah. Moment překvapení se musí využít. Ale s rozvahou! Nesmíte mít nikoho za prdelí. Má žena je zkušená velitelka. Kolik bitev má za sebou? Nemám tušení. Vedle zkušenosti musíte mít i kliku. Útočí vlevo, takže proti levý ruce soupeře. Třímá meč v pravici, to je pro něj jistá smrt. Dva to maj její zásluhou za sebou. Střed jejich řady zeje prázdnotou. Posily jsou na cestě, ale musí do kopce. Smůla pro ně.
Ale do hajzlu! Ona uklouzla. Padá. Teď nekoukám tak, jako kdybych stál za ní. Vidim to, co vidí ona. Děláme podivnej přemet a padáme do příkopu. Vědět, že přijde ztráta rovnováhy, tak provedem výpad vpravo. Takhle se nám povedlo spadnout na pravou ruku. Na ruku, která má držet meč. kur*a! K boku směřuje hrot kopí. Převalit se! Bodá do země. Jeden z těch ustupujících kokotů přišlápl meč. Nejde ho sebrat. Chce to vstát a sebrat něco, čim se dá zabíjet. Cokoliv. To nemůže bejt pravda! Štěstí nás opustilo. O metr dál leží krátkej meč. Rychle tim směrem. Rozlišovat protivníky od ghizgalů a černých rytířů je sebevražda. Tady může zachránit život jedině rychlost. Do psí kundy, další zakopnutí! Okolo stříká krev a nad hlavou někdo promáchl mečem. Je potřeba se vyhnout tomu vysokýmu chlapovi. Ale zkuste uhnout, když zakopnete.
Pád na záda. Pohled nahoru. Zleva kopí, zprava meče. Napravo stojí černí rytíři. Občas někdo přeskočí. Ten pád nebyl pěknej. Meč mám za krkem. Seberu ho a bude to dobrý. Nad okrajem příkopu je vidět pár rukou držících bodnou zbraň. Míří dolů. Tam mám nohy. Bodnutí. Netrefil. Držím rukojeť. Jenom se zvednout a pokračuje se. Znova kopí. Míří na břicho. Na břicho! Zasahuje. Křik. Ten křik má mužskej i ženskej hlas.
Řvu. Probuzení.
Pot byl i na nohou. Čokl nespal, ale vyl. Psi takový věci umí poznat. A on znal Taramiku dlouho. To se mi nelíbilo. První kroky byly k němu. Pak k demižonu s kořalkou. Po několika hltech mi došlo, že by to chtělo fajfku. Vdovec Chulioso. Do hajzlu, já věděl, proč se bát! Musel jsem si zakouřit, ale ruce se mi třásly. Čas vzbudit Markuse.
Otevřel dveře komnaty a nasraně pozoroval obrysy mojí postavy, poněvadž koukal přes plameny svícnu.
,,Tak spusť. Už tě zase dostala ta chlupatá havěť?“
,,Zabili mi ženu, jsem vdovec. Pes vyl. Zvířata to poznaj.“
,,Je úplněk, Chulioso. Dýchni na mě. Tys pil! Kolik toho v sobě máš?“
,,Tak pět loků, teď mě to probudilo.“
,,Dej si dalších pět a nech mě spát. Ráno vstávám.“
,,Potřebuju si blafnout. Nacpal bych to, ale čum na mý ruce.“
Prohlížel si mě. Došlo mu, že nejsem ožralej. Odložil svícen a šel pro fajfku.
Byly dvě hodiny po půlnoci, což znamenalo za úsvitu nástup. Měli jsme čas jít spát, ale kouř mě nezklidnil. Vykládal mi, že bát se o osobu, na níž mi záleží, je normální. Že jsem se už bál o Elišku a on se mnou, když došlo na boj.
Místo spánku nalil víno a pokračoval. Měl taky strach. Léta mu dělala zle představa, jak někde padne a těhotná Melanie zůstane sama. Proto víc kouřil při taženích za hranice, a když nebyli spolu. Stres zaháněl jídlem i chlastem, byl protivnej.
,,A pak mi došlo, že co se má stát, stane se. Netřeba si dělat těžkou hlavu z životní cesty. Hraješ-li, musíš počítat s rizikem.“
Namítl jsem, že návyk života s rizikem ztráty manželky je těžší, když nás baron teprve nedávno oddal. Navíc tu nebyla jistota, že ještě žije.
,,Máš několik možností. Můžeš tam jet. Můžeš jít na velitelství k interkomu a navázat spojení. Anebo se ponoř do práce a přijdou ti na mysl jiné starostí. Když tu budeš bafat a pít víno, nepomůžeš si. Věř zkušenému.“
,,Asi bych měl jít ležet.“
,,Nejprve dopijeme to víno. Kdo ví, kolik takových příležitostí ještě budeme mít.“
Tak jsme pili a vykládali si nejkurióznější zážitky z veselejch podniků v Sajronu. Začal s nima Markus, bo mě chtěl uklidnit řečí převedenou na jiný téma. Chvíli před nástupem se mi povedlo zabrat.
Ráno mě čekalo hlášení od Rafaela a ostatních. Nic zajímavýho. Dostali za úkol navázat spojení s Taramikou. Bez úspěchu. Už jsem je chtěl zmrdat, když v tom mi došla příčina problému. Měli ten vykurvenej interkom, co koloval od jednoho nešťastníka k druhýmu.
Čas navštívit baronův skanzen upírů.
,,Čus, navážeš mi spojení s manželkou?“
,,Proč?“ zeptal se.
,,Nemůžu najít klíč od stolu, tak jí chci upozornit, že jí ho Markus vypáčí. Jestli mi teda neporadí, pochopitelně.“
,,Pro takovou hovadinu mám plýtvat krví? Situace na bojišti tě nezajímá?“
,,Jo, to taky.“
Vzal svůj komunikační prostředek z dračího zubu a čekal na odpověď. Tahle hračka měla dosah na všechny konce hranic království. Klepaly se mi kolena. Interkom zavrněl, hradní pán ho popadl a promluvil. Odpověď zněla následovně: Taramika nejen přežila, ale s pomocí ghizgalů zadupala do země nepřátelský vojáky. Mnoho rytířů padlo. Dostala rozkaz všeho nechat a jet okamžitě zpátky.
Baron si mě prohlížel.
,,Bál ses, že je mrtvá, co?“
Přikývl jsem a vykládal o snu, co mě v noci probudil. A že takovej strach jsem neměl ani o Elišku. Dal mi přednášku o výhodách posmrtnýho života. Nemrtví se neunavujou, nekrvácí a strach maj akorát z ohně. A jestli něco cejtí, tak nenávist ke všemu, co dejchá. Slíbil v ty dvě roztomilý stvoření proměnit i mě s Taramikou, když se dožije naší smrti. Dík moc!
Hradní bránu posílila četa referentů s Lorenzem, aby zajistila každou podezřelou osobu při pokusu vstoupit či odejít. Pomocná stráž s Rafaelem chodila dům od domu po nádvořích. Partě dobrodruhů a obchodníkovi s peřim ukončili povolení k pobytu a poslali je s eskortou k Sajronu. Na návštěvu si vybrali blbou chvíli. Stát se to o den pozdějc, je po nich. A pak, že jenom vraždíme a unášíme.
Poněvadž většina obránců Givaru byla teprve na cestě, musel jsem začít organizovat obranu s tím, co bylo k dispozici. Mojí návštěvou byli poctěni katapultníci, kteří se tu přes rok kopali do prdele. Jejich velitel mi přátelsky potřásl rukou a oznámil stav a počet jednotky.
,,Mám dostatek mužstva i zbraní. Umíme totéž, co ostatní. S tím rozdílem, že kromě nás ty stroje nikdo neobslouží, takže by byl průser poslat celou rotu na hradby.“
,,Tomuhle já taky nerozumim, ale hradby chránit nebudete, od toho tu budu mít odborníky. Je něco, s čim můžu pomoct?“
,,Jo,“ poškrábal se za uchem, ,,toho by bylo…“
,,Spusť.“
,,Jestli chceš střílet na nepřítele přes hradby, musíme na nich mít pozorovatele. Ale ještě lepší by bylo zřídit pro nás stanoviště, abychom korigovali palbu.“
,,To nebude problém. Co dál? A kolik toho máte?“
,,Tři katapulty a pět balist. Jednu balistu musíme předělat, aby nestřílela šípy. Samostříl rozebereme a postavíme na hradbách, kde bude užitečnější. Mimochodem, ta obsluha určitě padne, pokud bude mít nepřítel obléhací zbraně. Novou balistu se lžící bude třeba zastřílet. Munici musí někdo odvalit, jinak se tomu místu vyhnou obloukem.“
,,Dám vám k ruce Pomocnou stráž a civilisty. Stačí?“
,,Dobře. A nyní to hlavní. 531čka neprošla TK.“
,,Co je TK a co znamená to číslo?“
,,Technická kontrola. Ten stroj nemůže střílet. A číslo je označení. 53 znamená příslušnost k nám, 53. schwere Kompanie, neboli želeným katapultníkům. Jednotka je naše číslo. Máme to tak rozděleno, aby nám stroje nesebrala ta lůza od 57. roty.“
,,Aha,“ vydal jsem ze sebe s pocitem, že mi ten chlap vykecá díru do hlavy, ,,co je potřeba udělat, aby 531čka střílela?“
,,Nechat oprav koní s hybridním pohonem, do kterých beztak není palivo. Když sem řemeslníky pošleš teď, do rána to opravíme a odpoledne můžeme zastřelovat.“
,,Pošlu. Ty koně jsou stejně teď k ničemu. Ještě něco?“
,,Ukaž nám směr, odkud budou útočit. Zvládneme pálit na všechny strany, ale hraje v tom důležitou úlohu rozestavení.“
Velitel katapultníků se ukázal v dobrym světle. Střílet z obléhacích zbraní na pěchotu tak, abyste nerozbili vlastní hradby, dokázal v mojí představě málokdo. Odcházel jsem od něj s vědomim, že on a jeho muži budou bránit hrad do posledního dechu.
Hovnimír měl zprávy z bojiště. Nepřítel od západu přesunul posily a vozy s proviantem. Navíc poslal vojáky pročesávat les, takže výpadům byl konec. Dal jsem mu dispozice, aby začal stahovat družinu k pile, kde byl Jaryn s posádkou a k ruce měl duo nekromantů. Jel k nim kurýr se zprávou, aby to tam vyklidili a na místě nechali kostlivce s Hovnimírem, kteří nepřítele zbrzdí. Každá taková chvíle měla pro obranu hradu cenu bečky krve. Jaryn slíbil splnit rozkaz a hlásil, že do Givaru dojde příští den s celou posádkou, včetně ghizgalů. Mohl jsem mezi obránce přičíst stovku vojáků a bahenních bojovníků. Vojáci stáli za vyližprdel, ale Jaryn byl dobrej velitel, což mě naplňovalo dobrou náladou. Ghizgaly vedl sice pitomec, ale podléhal našemu velení. Tyhle bestie byly vynikající pro boj v obraně a šly použít na ženijní práce. Most postavit nedokázaly, ale když jste chtěli, aby se zakopaly, držely pozici, dokud nepadly.
Odpolední porada velitelů by byla přínosnější, kdyby se jí účastnilo víc osob. Chyběli Jarda, Hovnimír, moje žena, a ti, co veleli posilám. Takhle jsem mohl jenom slíbit dodat další muže veliteli katapultníků a bráně, jejíž náčelník se přišel radit nachcanej. Referenti mi oznámili, že vyčistili nádvoří od nebojeschopných osob a Markus přesunul zásoby jídla i zbraní dovnitř. Baron Krvej ukončil mlžení ohledně dalších posil. Prozradil, že na cestě je ženijní rota koster pod vedením nekromanta. Měli jsme naději, že dokážem držet pozice čtvrt roku. Navíc nás mohli ze vzduchu zásobovat.
Závod o to, kdo dosáhne Givaru jako první, vyhrála Taramika, když o půlnoci probrala ze spánku jak jejího šéfa, tak příslušníky kontrarozvědky. Příjezd jí zkazil náladu. Hrad byla připravena bránit hrstka těch, kteří k tomu byli určeni.
Přišla na velitelství, kde zatím vedle mě úřadoval Markus. Já vstal a řekl, že předávám velení.
Šla ke mně a rozpřáhla ruce na uvítanou.
,,Chulioso se o tebe bál,“ pravil můj přítel, ,,nechám vás o samotě, máte si o čem vyprávět. Sraz si dáme potom u barona, jo?“
Nic jí nechybělo, když pominu modřiny a místa, kam se zařezávaj chrániče končetin.
,,Jak bylo?“
,,Taktika obrany kopce je účinná, nikdo nepřežil. Ty mi pověz, jak to vypadá zde.“
,,Evakuace proběhla úspěšně. Mimo zdejší posádku nám jde na pomoc Jaryn se vším, co má ruce a nohy.  Míří sem černí rytíři z hlavní báze, ženijní rota koster a tři nekromanti. Těžká technika chlapů od 53. se zastřeluje a máme slíbenou vzdušnou podporu.“
,,Zásoby?“
,,Markus je zajistil. Stav máš na stole.“
,,To znamená, že je zadržíme!“ rozzářila se.
,,Nejen to,“ řekl jsem, ,,u Sajronu plánuju nechat zálohy a na jihu musí ležet tisíce mrtvol. Chtěl bych je tu přitisknout a nechat krvácet. Od severovýchodu přijede Hovnimír. Od jihozápadu nemrtví a současně udeří.“
,,Jako kovadlina. A budou v pasti.“
,,Máme jedinej úkol. Vydržet a přežít.“
Sedla si za stůl, nechala si donést víno a listovala v seznamu jednotek, jež spadaly pod naše (její) velení. Když dočetla, usmála se a řekla, že přišel čas navštívit hradního pána.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

10

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XXII. Plamenná řeč

+ zobrazit spoiler

S první vypálenou salvou nikdy nic nejde tak, jak si leckdo představuje. Vědomi si toho jsme přišli do baronova sálu, odkud zmizely sarkofágy pro upíry i jesle na mrtvoly dětí a novorozeňat.
,,Hlásím návrat z bojiště. Nepřítel byl poražen, ale máme těžké ztráty. 111 mužů a žen pod mým velením padlo.“
,,Jak to, Taramiko? Hlásilas mi stovku mrtvol,“ divil se baron.
Moje žena mu vysvětlila, že další podlehli zranění bezprostředně po bitvě. Krvej prohodil něco o stovce fextů a zaměřil se na otázku obrany.
,,Takže ráno sem dojdou živí i neživí posílit to, čemu velíte. Naposled se zeptám. Chcete to tu bránit? Chulioso? Markusi? Taramiko?“
,,Po ničem jiném netoužím,“ řekla velitelka.
Králův syn koukl na mě. Odpověděl jsem mu stejně a dodal, že máme výbornou příležitost uštědřit armádě prince Ryu porážku, která bude znamenat zvrat ve válce.
Nespokojeně kývl na Markuse. Ten se prohlásil za nepostradatelnou osobu. Odmítl účast v bitvě, ale připustil, že obrana hradu je jediná šance uspět tam, kde to nedokázali nemrtví. Baronovi se to nelíbilo. Zmínit rozdrcení pluku kostlivců považoval přímo za urážku a podle toho zareagoval. Dal nám na výběr ze dvou možností. Půjdeme do bitvy všichni tři, jinak obranu svěří Hovnimírovi. Čas na rozmyšlenou prej do rána.
,,Krveji,“ řekl jsem, ,,Markus je klíčová osoba v řetězu mezi králem a Sajronem. Jeho případná ztráta nepřichází v úvahu.“
,,Nepovídej. Myslíš, že s jejich šéfem nedovedu jednat, nebo co?“
,,Tak dobře,“ pravil můj přítel, ,,kde Krvavá Dýka bydlí?“
,,V Sajronu, to je snad jasný.“
,,V tom jsme zajedno. Ale kde ve městě?“
,,V bordelu. Sejde na tom?“
,,Tam už šest let není. Má dům u severního trhu.“
,,No a? Já tam oživovat mrtvoly nelítám.“
,,A jsme u toho! Nevíš, kde jej hledat. Než k němu dojde zpráva, může být pozdě. Důvěřuje jen mně a králi. Pokud k němu nebudou chodit zavčasu zprávy, přijdou stížnosti.“
Baron koukl na mě.
,,A ty ho v tom podporuješ, co?“
,,Vážně, Markus se nehodí do míst, který budou pod útokem. Když už nic, tak jejich cech v Sajronu pro nás musí mít výborný kšefty, který nechceš ztratit. Na mrtvoly se používaj vozy a kočáry, co mohly přivézt posily pro tenhle hrad. Markus je společník u Z-1 i Undead Services. Jeho ztrátu by nám v Sajronu dali sežrat. To chceš?“
Trefa! Jestli baron něco nechtěl probírat, tak podstav vojska. Ještě, že tak. Měl jsem v záloze nedostatek krve, která padla na jeho upíry, takže chybělo palivo, ale to nijak nesouviselo s Markusem.
,,Tak ať si ho vezme smrt v Sajronu, mně je to jedno!“ odsekl baron. ,,Doufám, že tam bude k užitku víc, jak tady.“
Po tváři mého přítele přelétl úsměv. Vysvětloval, jak složitá doba vyžaduje rychlý a jednoduchý řešení. A to prej přijde, když známe místo pohybu těch nejvěrnějších přátel. Nebudu lhát, chtělo se mi křičet smíchy.
,,Jen si táhni za svejma, aspoň nebudeš užírat zásoby,“ pokračoval nasraně Krvej mladší, ,,ale nechoď ke mně ty, ani tvůj šéf hrabat prackou, až něco budete chtít.“
Markus kývl na souhlas, protože takhle mu to stačilo.
,,Mimochodem,“ ozval jsem se, ,,ty tři talenty z jihu, co se bojí rány, tady budu mít na jaký hovno? Nechci, aby mi starej nadával za jejich smrt.“
,,Nastrkej je do první linie a dopadne to tak. Jako naschvál právě nemám referenty, co by mi byli užitečnější po smrti.“
,,A nechceš mi poradit, co s nima?“
,,Udělej z nic posly. Tady mistr banditů sám vykládal, že zprávy musí docházet včas.“
,,Až to tady skončí, tak je starýmu s učitelem omlátim o hlavu.“
,,Hlavně mu zas nevykládej, že sekneš s velenim. Víš dobře, že bez tý funkce nemůžeš fungovat. Radši tě budu mít pod dohledem u sebe, než abys všem přerostl přes hlavu na vnitřní kontrole hospodaření.“
Šli jsme spát, do rozbřesku moc nechybělo a do příchodu posil taky ne. Zdálo se mi o útoku jižního království, prince Ryu a sarkonů na Metalipiekło. Bitva dopadla porážkou agresorů a pálenim jejich vlajek na jedný hromadě.
Ráno byla vyhlášena pohotovost.
První dorazil Jaryn. Nahnal vojáky do kasáren a hlásil se u nás. Taramika mu přidělila místo na hradbách v bezprostředním okolí brány a ghizgaly poslala prohloubit příkop. Jaryn se podivoval, že cestou z pily viděl několik děr v zemi. Ty vznikly po střelách z katapultů.  Pomocná stráž je ale stihla odvalit, takže kamení na místě nezůstalo.
Po vojácích přišla 50. gardová. Já i moje žena jsme v ní uviděli spoustu kamarádů. Dostali za úkol posílit hlavní bránu a pevnost. Jedna četa měla sloužit k ochraně velitelství.
Následovala ženijní rota. Když mi ožrala od brány hlásil, kdo je vede, tak mi došlo, proč k jejímu přesunu nešlo použít vozů. Do boje byl vtažen Harry a odvlekl s sebou želenou příšeru a skupinu nemrtvých zlobrů. Nemrtví ženisté je obklopovali a nad touto posilou poletovaly vrány. Takovou vzácnou návštěvu nešlo nepřivítat osobně.
,,Čau Chulioso,“ spustil Harry, ,,král mi nařídil vás zachránit, jinak mi prej zboří moje panství. Já mu ukážu! Teď budou čumět všichni, co tvrdili, že můj výzkum je k ničemu.“
K ničemu vskutku nebyl. Jeho kreatur se místo nepřítele děsili černí rytíři, poněvadž to nejednou u věže skončilo bojem. A co se stalo nekromantovi? Nic. Ze strany starýho šlo o trest, jenž přišel pozdě. Chtělo to poslat ho do války o několik let dřív. Na hovno byly stížnosti velení i kontrarozvědky. Baronovi to bylo jedno, poněvadž jeho nemrtví tam pořádek dělat ani jednou nemuseli.
Harry se ubytoval na strážnici pevnosti, aby od něj byla co nejdál Nenávistná Petra. Když se vrátil celej nasranej od barona, zavřel zlobry do kobky a železnou obludu poslal k bráně. Opilec mu ji vrátil, a tak zůstala u vchodu do pevnosti, aby pouštěla hrůzu na všechny členy Bratrstva krve. Ženisty mu do tý doby stihla sebrat Taramika, aby urychlila prohlubování příkopu. První úkol byl splněn – nasral se a pochopil, kde bude jeho místo.
Čekalo se jen na dvojici nekromantů od pily. Podporu jim poskytoval můj bratr. Měl nám oznámit, až nemrtví svedou svůj poslední boj a princ Ryu tak bude mít volnou cestu na Givar.
Poněvadž se všichni obránci dostavili na místo, svolal velitele jednotlivých částí baron k sobě do sálu. Při svý řeči, která byla dlouhá a kterou nikomu nedovolil přerušit, opakoval důležitost držet pozice za každou cenu, poněvadž jeho nemrtví a Hovnimírovi černí rytíři budou mít potom míň práce. Potom. Hezký slovo. Ale zapomněl prozradit, kdy to “potom“ bude.
Když se vyžvanil, nechal si k sobě přivádět po jednom velitele. Navzdory tomu, že mě Taramika jmenovala zástupcem, se mi nepovedlo vyhnout druhýmu monologu, kterej hradní pán vedl před kontrarozvědkou. Nechyběl tam Markus a ani trojice talentů, která práci v zázemí odváděla dobře, ale pro válku byla nepoužitelná. Mně jako šéfovi vnitřní bezpečnosti kladl na srdce, abych neváhal převzít velení nad obranou, kdyby se mi nelíbilo, jak si Taramika počíná. Dal mi k tomu písemný zmocnění. Na závěr mi popřál, abych se vyznamenal a na důkaz důvěry nechal v pevnosti padesát nemrtvých, kteří plnili funkci služebnictva a stěhováků. 
Rozhovory o hovně skončily a korunní princ všeho zla za doprovodu členů kontrarozvědky stoupal k věži, kde čekal grifin.
,,Pamatujte si, že prohrává akorát ten, kdo nevěří ve vítězství. Jestli někoho takovýho v příštích dnech objevíte, musíte s nim skoncovat. Hodně štěstí!“
Přisedl k černému rytíři na poslední lítající zvíře, co nám zbylo po válce s knížetem Givarem a odletěl.
,,Měl zmizet mnohem dříve. Včera bylo pozdě!“ pravil Markus. ,,Ruším zákaz kouření na jeho patře. Pokud proti tomu něco máte, stěžujte si u kteréhokoli člena královské rodiny.“
Jeho poznámka způsobila smích, poněvadž kouřili všichni přítomní.
Při sestupování po schodech na mě kývl Flavio, že mi musí něco říct mezi čtyřma očima. Zeptal jsem se, jestli jde o další operaci. Když přikývl, tak se ode mě dozvěděl, že to počká, bo nejdřív bude nutný vyslechnout si proslov velitelky před nadcházející bitvou.
Že ta bitva bude, jsme věděli. Navzdory chrastění v interkomu a spoustě dalších pazvuků se na velitelství donesla zpráva, že Skald s Bartolomějem ujíždí pod ochranou rytířů z bojiště. Nemrtví prohráli.
Hlavní brána se otevřela a dovnitř vjela stovka černých rytířů. Vedli je můj bratr s Helgou a každej z nich měl za prdelí nekromanta. Když největší kořala v království poručil zavřít, ukázal návštěvě směrem k balkónu. Tam vedle velitelů a referentů kontrarozvědky stála Taramika. Chtěla projevem povzbudit členy Bratrstva k boji.
,,Soudružky a soudruzi! V dohledné době se toto místo ocitne v oblečení. Krvavý Démon nás tak podrobí dalšímu testu věrnosti jeho odkazu. Věřím, že jej zvládneme, pokud budeme ochotni obětovat svůj život ideálům za spravedlivou společnost. Jeho přízeň nás neopustila, o čemž svědčí nedávné vítězství a úspěšné obranné boje západně odtud. Neopustil nás ani baron Krvej, jenž u Sajronu shromažďuje posily.
Nebudu zastírat, že jsme na začátku tažení čekali jiný vývoj. Slavná vítězství nemrtvé legie a krví nasáklou zem. O to více jsem pyšná, jak si naše armáda počíná nyní. Dokud stojí poslední černý rytíř či nemrtví, náš protivník ví, že není dobojováno. Když nemůžeme vyhrát na půdě nepřítele, vyhrajeme na té naší, abychom pak zaútočili s ještě větším počtem nemrtvých, než původně. Fanatický nepřítel musí v hrůze vyslovovat jméno tohoto hradu. Jsem přesvědčena, že za stovky let si naši následovníci sloužící pod krvavou standartou budou moci připomenout, že právě na tomto místě byl položen základ konečného vítězství!“
Nádvoří jako jeden muž pozvedlo zbraň.
,,Smrt všem!“ volaly stovky hlasů.
Flavio se ke mně naklonil, ale znova nedostal příležitost k rozhovoru. Zaprvý si cestu dovnitř dral můj bratr. Zadruhý velitelka všem, co stáli na balkoně poručila, aby ji následovali do jídelního sálu, kde zřídila velitelství. Další porada.
Než se stačili velitelé seřadit kolem stolu s mapou, stanul ve dveřích Hovnimír. Před sebou strkal do zad Bartoloměje a Skalda. V patách měl Helgu třímající v jedný ruce meč a ve druhý demižon. Prohlásil, jak mu z tý řeči div nestálo péro. Měl v plánu se na nás vysrat, ale prej nám svěří ty, co s ním přijeli. Přišlo mi divný, kde má zbytek. Řekl, abych se uklidnil, bo to zvládl beze ztrát. Druhá část byla na cestě do Strážcova Oka. Odradil jsem ho od cesty tam, poněvadž pevnost plánoval obsadit baron. Bratra to pěkně nasralo.
,,Pokecal bych, ale máme první opravdovou poradu.“
,,Jo? A jak dlouhou? Armáda nepřítele k vám nepřitáhne už večer.“
,,To se musíš zeptat mojí manželky, jak dlouho nás hodlá seznamovat,“ vysvětloval jsem.
Pleskl se rukou o čelo se slovy, že tenhle podnik nedopadne dobře. Ale slíbil počkat.

XXIII. Před bitvou

+ zobrazit spoiler

Na stole ležela mapa hradu a přilehlýho okolí. Než si Taramika vzala meč, aby mohla ukazovat, vyzvala přítomné, ať se představí. Vypadalo to, že baron poslal bránit hrad všechny, co mu leželi v žaludku.
Začala u sebe a neřekla nic, co by mě překvapilo. Potom vyzvala dalšího. Tím byl velitel katapultníků. Řekl svoje jméno, stručně popsal, k čemu slouží obléhací zbraně a závěrem poprosil ostatní velitele, aby nehnali jeho muže (rotu tvořili výhradně muži) do boje, když budou stát na hradbách.
Posily černých rytířů z Metalipiekła vedl můj starý známý, a v neposlední řadě taky člen kontrarozvědky, Lebka. Neprozradil, že patří k referátu Jižního velitelství, což se mi mohlo hodit. Taramika mu velení přímo nesebrala, ale slíbila, že jeho muže povede. Lebka neprošel výcvikem velitelů, neuměl dobře číst ani psát, takže nezískal funkci staršího černého rytíře, třebaže věkem by na to měl nárok.
Přišla řada na šarlatána v oblasti nekromancie.
,,Když už mě sem poslali, aniž by k tomu měli jedinej rozumnej důvod, poněvadž moje úmrtí by znamenalo konec výzkumu, tak… O čem jsem to chtěl vlastně mluvit?“
Po chvíli ticha Taramika řekla, že to bysme taky rádi věděli.
,,No,“ zkusil to Harry podruhý, ,,ženisty jste mi sebrali na opevňovací práce. Jsou mnohem lepší než ghizgalové, tak bych byl nerad, kdyby oni přežili a moje rota padla.“
,,Harry, nepřátel je třicetkrát víc než nás. Je dost velká šance, že padnou. Ale jestli za ně chceš obětovat svůj život a výzkum, aby si o tobě povídali za padesát let všichni nekromanti, nebudeme ti bránit.“
Probodl mě pohledem.
,,To si děláš kozy!“
,,Ne, ty má moje manželka.“
,,kur*a, co v tom případě dělám tady?“
,,Asi budeš muset bojovat, couro,“ usmála se Nenávistná Petra.
Taramika vrátila situaci vážnost, když nekromanta s podělanejma spodkama vyzvala, aby nám povykládal o zbytku příšer, co s sebou přivlekl. Vezmu to stručnějc.
Harry: ,,Železnou příšeru asi znáte.“
Lebka: ,,Až moc dobře. Drž ji od nás dál, ano?“
Harry: ,,Bez obav, už na nikoho rok nezaútočila.“
Lebka, ironicky: ,,To mě uklidňuje. Zbytek té sebranky máš kde?“
Harry: ,,V kobkách. Nemrtví zlobři umí vrhat šutry jako praky.“
Velitel katapultníků: ,,Tím dostává výraz mám ji jako z praku nový rozměr.“
Harry, nasraně: ,,Jestli mě tady nechcete, můžu zase odejít a armádu si vzít s sebou!“
Taramika: ,,Ne, to by byla dezerce.“
Já, důležitě: ,,Máme před touhle bitvou zvláštní instrukce z nejvyšších míst. Všechny, co se budou chtít vzdát a utéct, předáte kontrarozvědce. Máme za úkol je mučit a umučit. Věřte, že u toho nechcete bejt.“
Markus přednesl, že stav zásob je na nejlepší úrovni od obležení hradu armádou Bratrstva krve a je možno v obležení zásobovat vojsko ze vzduchu. Dodal, že další jídlo nám pošle ze Sajronu, kam se chystá odejít. Zastupovat jej měla Nenávistná Petra mající na starost rozdělování uzdravujících elixírů. Ztratila několik slov o tom, jak elixír použije u těžkýho zranění, ale bolavý koule si prej máme pofoukat sami. Při představě léčby od tohohle stvoření by začal i mrzák běhat jak srna.
Na řadu přišel velitel vojáků.
,,Čus, já su Jarda. Mí muži nejsó z nejlepších, myslím nováčky. Popadají jak shnilé hrušky, ale budu dělat vše, aby zdechli v dosahu hradeb. Aspoň sa z nich stane něco užitečného po smrti. Musel jsem dokonce ze dvou branců udělat velitele čety. Zbytek je ale dobrý, jde o vojáky z hlavní báze. Počítám s nimi na hradbách. Na nic jiného je nepoužívejte.
Čas pro Bartoloměje.
,,Já i Skald dokážeme vytvořit dva prapory, což odpovídá síle polovině toho, s čím před časem baron vyrazil na bojiště. Záleží na vás, jak rychle je budeme moci oživit, ale přimlouval bych se za noc, aby útoku nechyběl moment překvapení.“
Taramika jim slíbila ochranku od členů kontrarozvědky a propustku přes všechny hlídky.
Ukázala mečem na velitele brány. Jeho jednotka fungovala na chlast. Byl-li chlast, drželi pozici. Když došel, zhroutili se. Odpovědné osoby (Markus, Nenávistná Petra) mu slíbily zajistit zásobování.
,,Ještě něco,“ pravil velitel, ,,posledně tu měla moje jednotka volací znak Zulu. Chci ho mít.“
,,Máme nové směrnice u fonetické abecedy i pojmenování jednotek a operačních družstev. Název Zulu zaniká a místo něj dostaneš jiný.“
,,A proč to nevim?“ nasral se velitel.
,,Na všech poradách chrápeš, anebo jsi ožralej,“ odpověděl jsem za manželku.
,,Pojmenujte se, jak chcete. Třeba Ali, Baba, Cukr od Markuse, Čtyřicet loupežníků, Držgrešle… Mám to v prdeli. Ale nám necháte původní volací znak!“
,,Přestaň píčovat! Za ty díry v bráně, co do ní sama od sebe udělala tvoje zbraň, bych tě mohl zavřít. Buď Zulu, nebo chlast. Vyber si sám,“ řekl jsem.
,,Hajzlové! Všichni jste hajzlové! Děte do prdele.“
Taramika tu nadávku brala za velitelův souhlas a přenechala mně, abych mluvil.
,,Předpokládám, že mě znáte. Kdo nezná, může mluvit o štěstí. Chulioso, zástupce velitele kontrarozvědky, lawful evil. Budeme tu mít za úkol chránit velitele i nekromanty, ne jim házet pod nohy klacky. To ale neznamená, že se na nás neobrátíte, kdybyste měli podezření na zradu, dezerci nebo jinou sabotáž. Uvést nás do akce není bonzáctví, tady jde o bezpečnost nás všech. Někdo to neudělá a vyřeší podle sebe, poněvadž zná vlastní jednotku líp? Dobrá proti tomu nic nemám a nemusim vědět všechno. Ale jestli to kur*a nezvládne a já na to přijdu, tak podle toho taky dopadne. Nemáme členy jenom v té naší četě, pamatujte si to. Ještě byste měli vědět, že mým zástupcem je Flavio. Mezi další dva referenty patří Lorenzo a Rafael. Pokud nebudu k zastižení, můžete se na ně obrátit se stejnou důvěrou jako na mě. Otázky? Předpokládám, že nejsou.“
Poslední slovo patřilo opět Taramice.
,,Očekávám od všech jednotek plnou spolupráci a vůli dovést tento boj do vítězného konce. Pokud je udržíme mimo vnější hradby do prvního sněhu, máme vyhráno, neboť zmrznou. Jsou tu nekromanti, silné hradby, obléhací zbraně, černí rytíři, vzdušná podpora, nemrtví všech úrovní i vynikající velitelé. Oni si myslí, že už vyhráli. Ukažme jim, jak se pletou. Ustavuji tu před vámi svého zástupce. Bude jím Chulioso. Každý velitel obdrží interkom a bude udržovat spojení na velitelské frekvenci. Na pokyny vlastních jednotek používejte Kanál 1. Zde zřizuji hlavní velitelství našich sil. Každá formace, s výjimkou brány, tu bude mít svého velitele nebo jinou pověřenou osobu, jež nové rozkazy bez odkladu předá, aby byly splněny. Je něco nejasného?“
Otázku měl velitel katapultníků. Žádal tři frekvence pro efektivní vedení palby na základě požadavků z velitelství. Dostal dvě a třetí jsem mu dal já, i když patřila kontrarozvědce. Bylo s podivem, že Flavio nic nenamítal.
Obrana se opírala o následující jednotky:
3. prokletou rotu černých rytířů. Volací znak Curse.
56. gardovou rotu černých rytířů. Volací znak Immortality.
53. rotu Železných katapultníků (černí rytíři). Volací znak Plague.
Stovku černých rytířů z 55. roty, které nám poslal na pomoc Hovnimír. Volací znak Wraith.
13. četu zvláštního určení (rytíři ve službách kontrarozvědky). Volací znak Kalvius – na počest Kalvia .
1. krvavý prapor (vojáci z Metalipiekła). Volací znak Blood.
11. rotu nováčků. Volací znak Death.
Ženijní nemrtvou rotu. Volací znak Afterlife.
Strážní rotu nemrtvých. Volací znak Ghoul.
Mimo jednotky měly volací znaky i velitelství, nekromanti a velitelé.
Harry, volací znak Hex. Velitelství, volací znak Necro. Kontrarozvědka, volací znak Undead. Bránu vnějších hradeb pod vedením opilce, volací znak Zombie. Bartoloměje, volací znak Lich. Skalda, volací znak Spectre.
Hradby si vzali na starost vojáci. Nádvoří černí rytíři. V pevnosti zůstala kontrarozvědka, její četa a nemrtví.
Odcházel jsem z porady doprovázen Flaviem. Opět na něj nebyl čas, poněvadž si se mnou chtěl promluvit Hovnimír.
,,Pěkný složení. Jeden by řekl, že by nebyl špatnej nápad se k vám přidat.“
,,Tak proč to neuděláš?“ napadlo mě.
,,Bránit pevnost odříznutou od hlavních sil s juniorem v zádech? To bych byl blázen!“
,,A co máme dělat? Vzdát se? Říct jim ,Měli jste víc štěstí, tak si teda vemte Givar i Sajron a za sto let změříme síly znova?‘ Starej nás v tom nenechá. Ty máš v Metalipiekłu zálohy a starej může poslat další nekromanty, aby oživili hromady mrtvol na jihu.“
Poodešli jsme stranou z doslechu ostatních. Doprovázel nás Markus.
,,Starej, starej, starej! Copak netušíš, že seš jejich loutka? On, jeho syn a Kostroun vás s Markusem celou dobu používali k tomu, aby si navzájem škodili. Je mi divný, že ti to za deset let pořád nedochází!“
,,A proč by mě používali proti sobě? Ty vyhraný války znamenaly podle tebe co?“
,,Věděls na Kostrouna, jak si nechává podělat hlavu v Sajronu, což bylo samo osobě na provaz. Ty akce mimo naše území posilovaly jeho moc na úkor juniora. Ten si to nenechal líbit a poslal vás pro Žezlo smrti. Kdyby se vám to nepovedlo, nic by se nestalo. Když se to povedlo, obživl starej a zarazil oba dva v jejich chujovinách a směšnejch válkách. Co se nám asi mohlo stát? Myslíš, že by nás Givar porazil? Ha, ha! Jedinou hrozbu představovali sarkoni! To já odvrátil největší hrozbu! Starej s tebou taky vyjebal. Jediný tvoje plus bylo, žes mu vohnul dceru. Toho se domákl junior, takže začal vymejšlet píčoviny kolem tý vaší bandy nosící fialovou podšívku, aby měl pod kontrolou armádu.“
,,Jo, takže jsme jenom tak mimochodem porazili všechny naše sousedy, že jo?!“
,,Co potřebuje nekromant?“
,,Mrtvoly,“ odpověděl jsem.
,,Bingo. Tak proč si nenajít šílence, co mu je obstará. A teď hádej, proč poslali pryč Hrobníka? Aby jim nepřerostl přes hlavu, protože s tvojí podporou by mohl získat víc mrtvol, než by měli oni dva dohromady!“
,,Zatimco geniální dvojice ve velení armády se nenechala napálit, takže si sypala cukr do nosu a vojížděla nemrtvý upírky, aby nebyla použitá jako nástroj pomsty! Takhle to myslíš?“
,,Bylo to stokrát chytřejší jak útočit na pevnost, ve který se usadily spektry!“
,,Začíná mi z tebe mrdat. Kdybych nevzal velení nad timhle hradem, tak to tady teď bráníš ty s pětapadesátou.“
,,Si myslíš, že bych takovej rozkaz poslechnul? Nehul ty kosti z ryb, kur*a! Kdyby se mě baron zbavil, tak na mý místo dosadí tvojí manželku a má v hrsti všechny! Nejen vlastní nemrtvý, ale i živý, což by mu pomohlo proti starýmu.“
,,Takhle to dává smysl,“ ozval se Markus. ,,Promiňte, ale to vaše hulákání v severštině nejde neposlouchat.“
Napodobil jsem svůj vlastní hlas v interkomu: ,,First cursed squad, ready to attack our HQ. Second cursed squad, ready to kill our king. Third cursed squad, ready to destroy our castle.“
,,Nebuď tak vztahovačnej, kur*a!“ mávl rukou Hovnimír. ,,Nemůžeme začít bojovat mezi sebou s těma pračurákama za prdelí. Já ti neřikám, že máme zabít vlastního krále, zbořit hrad a začít s čistym stolem. Nesmíš jít do každý píči, na kterou ukážou. Tenhle způsob vlády je pro živýho to nejlepší, na co může narazit, tak by bylo škoda ten systém kurvit.“
,,Dík, ale k cukru se nevrátim.“
,,Já neřikám, že to tu nemáš bránit. Dokonce věřim, že vyhrajete a udělám všechno, abych vás z toho vysekal. Do píči, máš tu polovinu mejch nejlepších rytířů! Ale Chulioso, neblbni takhle. Strkáš hlavu do oprátky.“ Usmál se. ,,Měl bych jet, jinak se mi tu zalíbí. Markusi, čas zmizet. Chulioso, hodně štěstí.“
Stál přede mnou Markus, usmíval se a pokyvoval hlavou.
,,Budu mu muset prodávat více cukru, aby nás příště varoval o pár let dříve.“
,,Jemu už nepomůže ani trojitá dávka. Potřebuju, abys tam venku vydal ze sebe to nejlepší. Budeš mejma očima a ušima.“
,,Sedmý kanál, frekvence černých rytířů?“
,,Jo, každej den v poledne. Nebylo by trochu tabáku a cukru?“
Popadl brašnu a vyndal z ní všechno.
,,Zaplatíš mi hned, nebo až po bitvě?“
,,Vezmi si všechny moje peníze. Budeš je potřebovat víc, než já.“
Podal mi ruku, ale prachy nechtěl.
,,Opatruj se, příteli.“
,,Ty taky. A kdybych náhodou zařval…“
,,Tak tě nakopu do prdele!“
Odešel, aniž by se ohlídl.
Jakmile mě na chodbě potkal Flavio, naznačil, že si chce jít promluvit na velitelství. Nenapadlo mě nic důležitýho, co by mohl chtít po poradě s baronem i Taramikou. Že by nácvik další operace? Ne to, ne. Už za to byl zvrzanej jednou. Šli jsme.
Rafael byl pryč a místnost kromě oživlý mrtvoly obýval jenom Lorenzo.
,,Když se s námi baron loučil,“ začal Flavio, ,,poručil, abychom po jeho odjezdu spustili Operaci Valentino.“
,,Proč?“ podivil jsem se.
,,Chce mít jistotu, že neselžeme v boji,“ ozval se Lorenzo, ,,kdo ví, co tam je za velitele.“
,,Máš konkrétní podezření?“
,,Nemám, Chulioso. Ale mám rozkaz.“
,,Já žádnej nedostal,“ odpověděl jsem.
Flavio se přidal a řekl, že dostal tutéž instrukci, když byl s baronem sám.
,,Máte to písemně? Ne? Navážete mi spojení s baronem.“
,,Ty pochybuješ o jeho rozkazech?“ pravil Lorenzo a přestal sedět na stole.
,,Baron svěřil velení nad kontrarozvědkou mně. Až padnu, tak se tu třeba stavte na hlavu. Anebo mi povězte o jedinym rozumnym důvodu, proč bych měl převzít moc a dosadit na místa velitelů vás dva a šéfa naší čety.“
,,Nepůjde s ním navázat spojení, když se právě snaží nespadnout z grifina,“ namítl Flavio.
,,Tak k interkomu! A dejte jim vědět, že s baronem chci mluvit, až přiletí. A chci to slyšet osobně. Osobně.“
Přikývli na souhlas a nezpozoroval jsem na nich známky nasrání. Moje reakce je překvapila.
Nezajímalo mě, co si baron přál. Tim míň, když předem ustanovil velení a jasně předal instrukce mně. Jestli si myslel, že řídit palbu z katapultů zvládne líp ten, kdo to nikdy nedělal, tak mě vlastní reakce utvrzovala v tom, že jsem se rozhodl dobře.

XXIV. Kdo tu velí?

+ zobrazit spoiler

Na velitelství kontrarozvědky jsem dlouho nezůstal sám, poněvadž mě přišel navštívit Skald. Od chvíle, kdy mu padli všichni nemrtví, trpěl bolestí hlavy. Ochotně se napil vína a poslouchal, jak si má počínat ve společnosti mužů určených na jeho ochranu. Jeden mu dělal tělesnou stráž a další chodili jako duchové okolo. Nemohl si na to zvyknout. Neznám nekromanta, jemuž by se taková snaha o bezpečnost líbila. A když si zpětně vzpomenu, že takhle střežili naši členové určitou dobu i bezpečnost velitelů z řad černých rytířů, nedělá mi problém pochopit, proč se to Taramice nelíbilo. Skald nedopil ani pohár a byl poučen.
Sedl si naproti mně a mlčky pozoroval sluhu z řad nemrtvých. Byl dotázán, jestli se mu honí něco hlavou. Neměl tušení, čemu má velet, když po sobě předchozí hradní pán nechal jenom služebnictvo, jehož část v ten okamžik pozoroval. Aby přestalo bolení hlavy, potřeboval oživit mrtvolu. Ale kde vzít tělo, když čas bitvy teprve nadejde?
,,Bude stačit tohle služebnictvo?“ napadlo mě.
,,Asi jo, ale pak mě bude bolet hlava dvojnásobně, až předám kontrolu. Oni beztak nezaútočí, baron kouzlo provedl lépe.“
,,Mám za sebou zkušenost se smrtí nekromanta. Hrobník ten příkaz nazval kódování, nebo tak nějak. Víš o tom něco?“
,,Zajisté. Jde o odborný název kouzla. Oživlé mrtvole poručíš, na koho smí a nesmí útočit. Dokážeš určit i vzdálenost. Čím zkušenější nekromant jsi, tím složitější můžeš zvolit kódování i akční rádius těla.“
,,Co bylo poručeno tomu sluhovi?“ ukázal jsem na nemrtvého v místnosti.
Přistoupil k mrtvole a položil jí ruku na to, co zbylo z krku. Začalo mi bejt jasný, proč každej druhej z těch našich oživovačů má plesnivej knír a nosí rukavice.
,,Ten má za úkol uklízet, neútočit na černé rytíře…“ Trpělivě vyjmenovával povolání našich členů, jimž sluha nesměl ublížit a čí pokyny poslechnout, respektive ignorovat. ,,Abych to shrnul, tak sice mohu převzít kontrolu, ale nebudou schopní vykonávat tak složité příkazy. Navíc by hrozilo, že po mém odchodu – ať už jakýmkoli způsobem, může jít klidně o odlet na grifinovi – by se stali neovladatelnými. Víš, co by taková situace přinesla, viď?“
,,V tom případě máš dveře na naše velitelství otevřený. Bolest hlavy zaháněj ranní kocovinou. Jo a mimochodem, koho všeho smí poslouchat tady ten?“
,,Barona, pány nad životem a smrtí, velitele, tedy vlastně velitelku, a prý podivné osoby se starostí o klid naší práce. Máš tušení, kdo je myšlen těmi posledními?“
,,Máš, to jsou kontráši. Hele, takovej nápad. Co kdyby ta horda zombíků a on poslouchali jenom mě? Umíš to zařídit?“
,,Umím… Ale je tu problém. Musel bych je všechny shromáždit, aby během chvíle, kdy budou mít svobodnou vůli, nezaútočili na posádku.“
,,Proveď to.“
,,Jsi si jistý?“
,,Shromáždíme je v kobkách u těch Harryho biřiců. Budeš mi k ruce.“
Za hodinu do podzemních prostor pevnosti přišlo služebnictvo. Pokyn letící vzduchem je zastihl u nejroztodivnějších činností, který dělám jenom před příchodem zimního slunovratu. Drželi košťata, listiny, tácy s drůbežíma vnitřtnostma (na co, kur*a?), postroje na koně, menší zbraně, kladiva, lana. A já si myslel, jak ve dne v noci zevlujou.
,,Budeš muset vydat nový rozkaz. Odeberu jim všechny příkazy najednou. Zapomeň na prsteny. Pro svou bezpečnost jim nejprve poručím, aby neútočili na mě.“
,,Skalde, jenom doufám, že jsou všichni.“
Přikývl a naposled položil otázku, jestli si uvědomuju, co dělám. Jo, do hajzlu! Na co bysme jinak lezli do podzemí s chodícíma mrtvolama?
Pohybem ruky jim odňal příkazy a vrátil svobodnou vůli. První o sobě dal vědět zombík s tácem vnitřností. S rachotem ho pustil na zem. Ostatní na sebe nedali dlouho čekat a obrátili hlavy k nám.
V tu chvíli se otevřely dveře kobky a v nich stanula Nenávistná Petra. Nejbližší oživlá mrtvola zasténala a vyrazila k ní. Ozvalo se klasický do psí kundy a do hadí prdele a Petra vzala za dveře. Ty měly otvírání dovnitř. Strčil jsem do nekromanta, ať něco udělá, bo přijít o alchymistku – jakkoli mizernou – před bojem nebylo taktický. Skald vydal nemrtvým pokyn, aby neútočili na něj. Mezitím Petra svedla boj o dveře, v němž uspěla. Zpoza dveří vypálila salvu dalších nadávek. Služebnictvo pochopilo, že k ní nemůže a vzalo zavděk původnímu cíli – mně. Tasil jsem a kopl do Skalda.
,,Neútočte na tohoto služebníka posmrtného blaha!“ volal nekromant.
Nemrtví poslechli, přičemž ghůl třímající hrozivě vědro, se zastavil na délku meče ode mě.
,,Uf, to bylo těsné,“ pravil Skald.
,,Můžu jim teď něco poručit?“
,,Do toho. Dalo by se říci, že musíš, jinak tu propukne bitva.“
,,Co kdybych ten rozkaz zevšeobecnil?“
,,Zkus a uvidíš. Poučen jsi byl.“
A tak se nemrtví dozvěděli, že nesmí útočit na nikoho v pevnosti, včetně mýho psa. Rozvedl bych to dál, ale asi chápete, že pevnost nesměli opouštět, atd.
Situace si žádala osvobodit Petru. Přemlouvání nepomohlo, a když mi řekla, že prvního kostlivce přetáhne přes hlavu, bylo mi jasný, že dveře budu muset otevřít sám bez Markusovy pomoci.
,,Nemáš nůž, Skalde?“
,,Je mi líto. A zaklínadlo k otevření neznám, pokud ti jde, oč si myslím.“
Dík za pomoc! Šrotovalo mi hlavou, jak odemknout, když je v zámku klíč. Ale přece nebudu běžet do přízemí za stráží? Ještě by si ze mě dělali prdel. Pomoc mohli přinést ti, kteří by mě před chvílí samou radostí nad nabytou svobodou sežrali. Zkusil jsem to s dotazem, jestli má někdo něco užitečnějšího než květináč od mandragory a vědro plný jedovatejch slin barona Krveje.
,,Má někdo dýku nebo nůž?“
Dva měli, ale do zámku nepasovaly. A aby to nebylo málo, zaslechl jsem za dveřma chrastění řetězu. Přišla mi do cesty oživlá mrtvola se skalpem u pasu. Černí rytíři nasazovali život, aby si hradní pán mohl vydržovat služebníky, uklízečky a teď i holiče. To bych blil. Líbily se mi jeho nůžky. Měly dlouhý a tenký čepele. Vrazil jsem je do zámku, jak mě to učil Markus, což vyrazilo zastrčenej klíč. Pak stačilo mírně rozevřít nože a otočit. Zámek cvaknul a cesta do kobky se otevřela.
Skald valil oči a zajímalo jej, jestli jsem dřív nebyl zloděj. Já zavrtěl hlavou a odpověděl, že moje povolání je bejt hajzl a donucovat lidi k sebevraždám. Ani nedutal, když jsem vstupoval do potemnělý kobky. Štít zůstal na velitelství, a tak jeho úlohu zaujaly dostupný nástroje. Levá ruka byla vyzbrojená koštětem, na jehož konci viselo za provazy vědro. Okamžitě přes něj švihl řetěz. Pustil jsem koště, přišlápl konec řetězu a neomylně zahnul vlevo. Na Petřin dekolt mířila špička čepele. Pištěla, že když si na to dneska vzpomenu, pořád mě bolí uši.
,,Už věříš, že nejsem fext, nebo tě mám probodnout?“
,,Jako po smrti si připadám já!“
,,A co děláš v kasematech?“
,,Spíš v katakombách! Přece skladiště, ty rajdo. Měla jsem tušit, že tu nebudu v bezpečí.“
Stihla se pěkně zabydlet. Měla postel, stůl, svíčku, vinotéku nádob s křížema a lebkama.
,,Můžeš pokračovat. Slibuju, že sem žádná další oživlá mrtvola nezavítá. Chceš stráž?“
,,Couro, nejvíc mi pomůže, když zmizíš ty i ty tvý nemrtvý čubky.“
Skald ve sklepě zůstal, aby od Petry vyloudil něco proti bolení hlavy. Starost o služebnictvo zbyla na mě. Cestu k velitelství komplikoval počet nemrtvých i vojáci na chodbách. Jarda si vymohl, aby jeho muži před bitvou spali v teple. Šlo o ty, kteří prošli bojem u pily. Jedna z čet pochodovala přímo proti mně a její velitel udával řevem tempo chůze. Pro nedostatek výstroje měl na rukávu jenom červenou stuhu.
,Raz, dva! Raz, dva! Raz-“
Koukl na mě a já na něj. Princ Heinrich! Zachraň se, kdo můžeš, jestli tohle velí četě!
,,Smrt všem!“ zvolal.
,,Co blbneš? Nacvičuješ pro nepřítele přehlídku?“
,,Jsou to branci a musí se učit, pane Chulioso.“
,,Kdo ti to řekl?“
,,Můj velitel Jarda.“
,,Hm, takže teď velíš četě, jo?“
,,Je jich třináct. Navíc umí zacházet jen s kopím a halapartnou.“
,,Mám pro tebe lepší post. Můžeš mít rotu.“
Rozzářily se mu oči.
,,To myslíte vážně? Takhle rychle se velitelem ještě nikdo nestal!“
,,Jo, kromě mě. Já velel po rituálu posádce o dvou praporech. Nevěš hlavu, taky se dočkáš.“
,,Jen se domluvte s mým velitelem. Něco proti mně asi má, když pořád chce hlášení a největší blbosti, co nesouvisí s bitvou.“
,,Považuj to za vyřešený. Odpochodujte na ubikaci, nebo kde tví vojáci spí, a pak se hlaš u mě.“
,,V jídelně? Jak je ta ženská, co jí učíte velet?“
Málem dostal přes hubu za takovej dotaz.
,,Ne, na velitelství kontrarozvědky. Řekni stráži, že chceš mluvit se mnou.“
Slíbil provést rozkaz a uhnul z cesty.
Na velitelství čekal Bartoloměj, jehož zaskočilo, že někam zmizel jeho partner. Když prohlásil, že i on pociťuje bolesti hlavy, byl poslán do podzemních prostor za Petrou. Marodící nekromant mi nezapadal do koncepce obrany hradu.
Flavio navázal spojení s baronem a předal mi interkom. V něm kromě chrastění a chrčení bylo slyšet úplný hovno.
,,Do píči! Proč ho musíme mít my?“
,,Otázkou je, jak to provedeme,“ ozval se Lorenzo, ,,neboť při tak rozsáhlé operaci je třeba koordinovaný postup.“
Na velitelství si proklestilo cestu služebnictvo. Deset nebyl počet budící pozornost, ale když zaplnili místnost, zbystřili oba referenti, poněvadž neviděli na dveře. Poručil jsem nemrtvým, aby čekali na chodbě, a vevnitř nechal ghůla, o němž nepanovaly pochyby, že měl za úkol uklízet ještě před zásahem Skalda. Lorenzo to nechápal a ptal se, po důvodu jejich koncentrace u nás.
,,Operace Valentino,“ usmál jsem se, ,,a výborně provedená.“
,,Prosím? Sním či bdím?“ nechápal Flavio.
,,Jsi vzhůru. Kontrolu nad nemrtvými mám pevně v rukou. Zaútočí v případě, že padne Skald a já vedle něho.“
,,Výborně,“ mnul si ruce Lorenzo, ,,a co velitelství?“
,,Co s nim?“
,,Přece je nenecháme samostatně velet?“ namítl Flavio.
,,Na co jste mysleli při poradě? Vzpamatujte se.“
,,Máme velení nad všemi jednotkami?“
,,Vás dva omlouvá, že jste nezažili velkou bitvu, když nepočítám tu tragédii na západě. Ale vysvětlim situaci. Služebnictvo zombíků převezme ten trotl princ Heinrich. Má za mnou teď přijít. Co se týká velení, tak Taramiku zastupuju já. Neskákej mi do řeči, Flavio. Černé rytíře z hlavní báze má na starost náš člověk. Lebka patří k referátu Jižního velitelství. Bezpečnost nekromantů zajišťujeme my, takže je můžeme zabít i donutit k poslušnosti, kdyby se něco posralo. Velitel brány? Jeho složku znáte a sami víte, jak nám rád vyjde vstříc. Pomocnou stráž jste prověřovali osobně.“
,,A obléhací zbraně?“ nevzdával to Lorenzo.
,,Tak se ujmi velení, jestli jim rozumíš líp, jak velitel od 53.! Nebo ty katapulty můžem rozebrat. Kolikanásobnou převahu má princ Ryu? Každej musíme zabít třicet těch hajzlů? Démon s náma bez těžký techniky! Jeden šutr z katapultu sejme najednou víc nepřátel, než celá jeho obsluha s kuší.“
Flavio pochopil, kolik uhodilo, ale Lorenzo se nevzdával. Stočil řeč na Jardu a prapor, jemuž velel. Napadl mě nejlepší způsob, jak mu znechutit jeho vlastní nápad provést operaci, ale v tom stráž ohlásila, že mezi nemrtvými si na velitelství dere cestu princ Heinrich.
,,Ten nám tu chyběl,“ prohodil s úšklebkem Flavio.
,,Dej sem interkom, seženem jeho šéfa, abysme měli pod kontrolou vojcly.“
,,Slyšels, jak v něm chrastí,“ pravil Lorenzo.
,,Už jsem řek! V nejhoršim pro něho doběhneš. Ještě jedna věc,“ řekl jsem a sledoval Heinrichovu snahu vejít, ,,váš kolega Rafael si o plánu Valentino myslí to samý, co vy?“
Koukli na sebe a pak na mě. Nevěděl o pokynu hradního pána nic. Než Heinrich vešel, spojení s Jardou bylo navázáno. Slíbil všeho nechat a přijít.
,,Smrt všem!“ zvolal příchozí a ukázal zaťatou pěst.
,,Vítám tě, Heinrichu. Připraven ujmout se velení?“
,,Ano, pane Chulioso.“
,,Výborně. Na chodbě jsou nemrtví. Převezmi je a zařiď, aby se vrátili do práce. Kdyby někdo dělal problémy, povíš mu, že je to v zájmu nás jako celku nejlepší řešení, a kdo ti ten rozkaz dal.“
Svraštil čelo a zeptal se, jestli jsme nekromanti. Já na to, že rozkaz už dostal.
,,Ale já myslel, že převezmu velení nad bojovou jednotkou, ne nad uklízečkama!“ protestoval princ Dragonády s oprávněnym pocitem, že s nim bylo vyjebáno.
,,Odchod!“ zavelel Flavio, který to nemohl vydržet.
Zaklaply dveře a tři osoby propukly v smích. Lorenzo vytáhl poháry a potěžkal demižon. Než stačil nalejt, ohlásil černý rytíř držící stráž na chodbě, že dneska se tu dveře netrhnou. Přišel Jarda.
,,Sedni si Jaroušku. Lorenzo, ještě pohár. Tak veliteli, zbavil jsem tě toho trouby. Heinrich se ujal vedení roty uklízeček po smrti.“
Chtěl polknout, ale koutky pusy mu zaškubaly. Začal kašlat a obsah poháru mu tekl nosem ven.
,,Já sa z vás poštvu! Chcete mě zabít, děcka?“
,,To by byl zajímavej způsob, jak ovládnout armádu. Neznáte ještě nějakej vtip, kolegové?“
Referenti ho neznali a scéna dusícího velitele je navíc nepobavila. Bylo na mně, abych pokračoval.
,,Ale šéfíku, něco za něco. Chci tyhle dva pány zasvětit do kouzel velení. Dej jim nějakou rotu nebo četu, co nebudou v první linii. Chci, aby ti koukali pod ruce a viděli tvý počínání, až to vypukne. Nejsme nesmrtelný, víš jak.“
,,Ale proč ne. Pokud nebudu muset pít takové patoky…“
,,Pánovi nechutná naše víno?“ ozval se Lorenzo.
,,Z vína je nejlepší udělat kořku!“
Zmínka o vínovici ponoukla Flavia.
,,Hej! Ty jsi z jihu.“
,,Jaks na to přišel?“ zeptal se Jarda, jehož výraz připomínal blbce.
,,Podle přízvuku.“
,,Však jo, já su z Vížkova. A z kama vy dva?“
Lorenzo odpověděl, že z Avarionu.
,,Tak abych tu vaší plodnou debatu ukončil, chlapi. Rafael a ještě jeden z vás – je mi jedno kdo – se od Jardy budou učit velet a k tomu účelu dostanou jednotku.“
Jaryn si pláštěm utřel tváře od vína a odešel. Lorenzo zamířil za Rafaelem, aby mu oznámil jeho úkol.
Čas na další pohár, byl potřebnej. A pohled na Flavia, ještě potřebnější.
,,Tak co, už můžeme velet?“
,,Máš podivná řešení, ale fakticky kontrolujeme úplně všechny. Kde ses to naučil?“
,,Měl jsem odjakživa smůlu na velitele,“ vykládal jsem a vzpomínal. ,,Když nepočítám obranu Ežgež, tak mi nikdy nikdo nechtěl dát vojáky. Myslim jako příslušníkovi černých rytířů. A měls slyšet ty kecy, když pro mě měli vybrat někoho na rozkaz, co podepsal starej. Těch sezení s Niggahawkem i Hovnimírem, že se nevrátili všichni. Škoda mluvit. A teď si představ moje nadšení z Operace Valentino. Hradní pán se spakuje, aby do velení kecal na dálku? Nasrat. Já vim dobře, proč to dělá.“
,,Proč?“
,,Chybí mu mrtvoly a je jak na jehlách z toho, že pan Chulioso má pod sebou tři nekromanty i stovky vojáků. Nevykládal vám, abyste na mě dohlíželi?“
,,Hovořil o tom. Nemáš prý čekat na hradbách, až nepřítel zaútočí. Jen se mu asi nebude líbit, tvé provedení.“
,,Ale ať si vysere voko! Až bude tolikrát velet posádce v obležení, tak mi má co radit. Svěřil obranu mně s Taramikou a sám vzal roha i s tou gardou fextů, co mu stele rakev.“
Nebylo mu příjemný tohle poslouchat, tak začal jako ženská mluvit z cesty. Tématem byla večerní porada. Poslal jsem jej připravovat podklady do kumbálu vedle velitelství, kterej naši členové zrekvírovali pro potřeby výslechu. Občas je dobrý mít zástupce, můžete mu hodit svojí práci na hlavu.
Uvelebil jsem se do křesla potaženýho kůží, co zbylo po Markusovi. Do toho houpacího z dračích kostí mělo daleko, ale při stavu obležení se musíte trochu uskrovnit. Nalejt si víno dalo míň práce, jak demižon ztrácel tíhu. Místnost se mi nelíbila.
První doušek mě donutil uvažovat nahlas. Ghůl automaticky dělal všechno, co uslyšel, včetně zpěvu.
,,Neutíkej před smrtí, když víš, že se k ní blížíš
Démon Krve je tvůj pán, ty se chceš za něj bít
Splň si sen, vstát z hrobu smíš, já vím, že za ním míříš
Hrabej hlínu, hrabej dál, pak můžeš věčně žít…
Mít tady tak Živou Kostru, ta by nás nabudila!
Jako první zmizí ze stěn ty obrazy pohlavárů.  Ještě někomu spadnou na hlavu, až pevnost dostane zásah trebuchetem. Snad jim je stihne šéf od třiapadesátý zničit dřív, jak oni nás. Mí zástupci si asi nepřejou nic jinýho, jinak by jeho zbraně nechtěli mít pod kontrolou.“
,,Já bych ani jednomu z nich nevěřil, být vámi,“ promluvil ghůl.
,,Cože? Co to meleš, mrtváku?“
,,Valentino,“ odvětil sluha, ,,baron Krvej žádný rozkaz k provedení té operace nevydal. Tví podřízení lžou.“

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

11

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XXV. Prstenec z mrtvol

+ zobrazit spoiler

Mohlo mi jebnout. Že já kokot nezakázal Markusovi opustit Givar! Teď by pro mě nenažranej zloděj měl cenu stovky černých rytířů. Navíc jsem toho ghůla nemohl pořádně vyzpovídat, poněvadž začínala porada.
Taramika zeširoka popisovala funkci hradeb, obléhacích zbraní a dalších složek armády, aby to pochopili i hloupější velitelé, jejichž spolupráce byla nezbytná. Pro případ průlomu nechala přehradit nádvoří nábytkem a všim, co vojáci dokázali odnést a rozebrat. V provizorních barikádách nařídila vytvořit průchody, aby měli ustupující obránci kudy uniknout na další linii. Mezitím pracovali ghizgalové na prohloubení příkopu a ženijní rota vylepšovala opevnění. Na bránu se očekával útok okamžitě po obležení. Obranu hradeb jsme považovali za druhořadou, poněvadž se měly ocitnout pod útokem s pádem brány, případně na ně mohl princ Ryu útočit z obléhacích zbraní.
Na mně a Jardovi bylo vyznačit pásma obrany. Ať už se to týkalo nádvoří nebo hradeb, po jejich případnym pádu se vojsko i černí rytíři měli stáhnout. Díky jejich oddělení pomocí barikád potom šlo vytvořit okolo pevnosti sektory odporu. Potom, co by byla pozice neudržitelná, by se ustoupilo do dalšího sektoru na následující linii obrany, dokud by se vojsko nedostalo k bráně pevnosti, respektive k výpadní brance.
Velitel od 53. si vyžádal informovat o prolomení vnitřních pásem, pokud by mu zahynuli pozorovatelé, aby stihl zbraně zničit.
,,Za jak dlouho se dá zničit takový katapult?“ vyzvídal Flavio.
Černý rytíř otázku neochotně zodpověděl.
,,Buď zapálit, anebo shodit do příkopu. Měli byste mít na paměti, že pokud to uděláme, už ten stroj nepůjde opravit, kdybychom ztracenou pozici dobyli zpět.“
Všichni přikývli, že porozuměli a já se ujal slova.
,,Jak asi víte, mám na starost naši vnitřní bezpečnost. Ani ve stavu obležení nepolevíme, má to ale háček. Ujasněme si bludy, co kolem příslušníků kontrarozvědky v minulosti kolovaly. Nezabíjíme velitele, kteří dali rozkaz k ústupu nebo neudrželi pozici. Nevydáváme rozkazy ostatním jednotkám, pokud k tomu nemáme pověření. V období klidu zbraní nosí naši příslušníci fialovou podšívku, ale v bitvě je rozeznáte podle pásky stejný barvy na levym zápěstí. Neovládáme nemrtvé. Pokud k tomu nebyl vydán rozkaz, nevyslýcháme zajatce, takže nikoho nešetřit a nikoho neposílat v řetězech. Zabíjejte je na místě. Zapomněl jsem na něco, Flavio?“
,,Poslední věc. Naše četa černých rytířů je plnohodnotná bojová jednotka, avšak má své povinnosti. Pokud budete chtít, aby byla přidělena k vašemu úseku, musíte o to požádat nejen velitelku obrany, ale i někoho z vnitřní bezpečnosti. Těmi osobami jsou Chulioso, Lorenzo, Rafael a já.“
Závěrem velitel katapultníků upozornil, že to budou jeho muži, kteří povedou v začátku bitvy palbu, a tak by rád měl klid na vydávání pokynů. Ostatní pro to mohli (a měli) udělat dvě věci. Znát volací znaky ostatních a nepoužívat interkomu, pokud budou mít jinou možnost k předání rozkazu.
Opevnění vnější brány znemožnilo provést aspoň pokus o výpad během obléhání, když její šéf nařídil provést úpravu, díky který byla nešla otevřít.
Bitva začala. Jako první přijeli princovi elitní vojáci. V patách měli jízdu s typicky zahnutejma mečema a kopím navíc. Za nima mračna pěšáků i vozů.
Zavrněl interkom.
Taramika: ,,Necro všem jednotkám, hlaste se! Přepínám.“
Jaryn: ,,Blood. Připraveni.“
Lebka: ,,Curse, Immortality and Wraith. Standing by!“
Harry: ,,Ghoul a Hex, jakož i zbytek hlásí, že jsou připraveni.“
Flavio: ,,Kalvius. Ready.“
Bartoloměj: ,,Tady Lich. Připraven.“
Velitel katapultníků: ,,Plague je na místech a čeká na pokyny.“
Skald. ,,Spectre. Dejte povel a dám se do práce.“
Já: ,,Undead. Standing by!“
Velitel brány: ,,Tady Zullu… kur*a! Jak že se to jmenujeme? Jo, dík. Máš u mě pivo. Tady Zombie, jsme připravený.“
Taramika: ,,Všem díky, zvláště tobě, Zombie. Pamatuj si, že další přeřeknutí nebudu tolerovat. Čekejte na další rozkazy.“
Princova garda objela okolí a do zálohy se postavila jízda. Jestli čekali na aspoň symbolickej pokus o výpad, tak zbytečně. Využili toho momentu a objeli hradby, aby postavili šiky okolo. Nešlo rozeznat, kdo jim velí, třebaže každá formace nesla svůj prapor.
,,Tak co teď? Vypálíme?“ zeptala se Taramika.
,,Dokud nestojí celá armáda, můžeme čekat,“ zněla moje odpověď.
Rozestavěli stany. K nim přibyli nejrychlejší pěšáci. V ten okamžik přišla chvíle zlodějů, který přivedl Markus. Vypálili na znamení, že nejdřív hodláme bojovat, a potom jednat o jejich ústupu. Střely zasahovaly cíle. Jet stovky kilometrů a padnout? Nechtěl bych.
Ke zvuku raket se přidali střelci a okolo hradeb leželi první mrtví. Předehra skončila a přišel čas většího vejmrdu. Těla v tratolišti krve obklopovaly hrad. Nekromanti se v noci pustili do oživování. Nepřítel rozdělal ohně mimo svoje stany, aby se vojáci u ohně nedostali do ohrožení. Tělo za tělem vstávalo a páchalo zmatek. V táboře protivníka se ozvaly lesní rohy a byl vyhlášen poplach. Nemrtví splnili svůj úkol. Díky jejich práci kontingent ghizgalů pokračoval v prohlubování příkopu.
Na velitelství bylo prázdno. Chtělo se mi poslední chvíle klidu strávit ve společnosti ženy, a tak volba mýho zástupce při velitelství padla na Flavia. Když nenavázal spojení s baronem, tak měl dost času držet pohotovost.
Taramika šla zkontrolovat rytíře na nádvoří a ostatní velitelé seděli U Artema, bo hospodu jsme nechtěli odsouvat. Navíc šlo výčepní poslat do bezpečí vzduchem, kdyby došla kořalka. Ne, dělám si prdel. Vojsku byl vstup zakázán, a u stolů seděli velitelé a starší černí rytíři. 
Moje žena cepovala několik mužů, že nejsou na dovolený, a tak by se nemuseli zrušit. U Artema se chlastalo, hospodská nosila piva i zákusky a ve vzduchu jste necejtili ohrožení.
Odvedl jsem Taramiku do kuchyně a nabral si pivo dírou velikosti pěsti ze sudu.
,,Tady si chceš povídat?“ řekla a vyvalila na mě svoje modrý oči.
,,V kobce řádí alchymistka, pevnost prošpikovala kontrarozvědka, posádka brány je ožralá a před komnatou stojí nasranej princ Heinrich buzerující ghůly. Tady je sice jeho matka, ale ta nikomu nepoví, že jsme spolu.“
Zprvu jsme řešili obranu, ale pak se uvolnili. A výsledkem byl nápad udělat si při bitvě potomka. Jen si to představte, bitva způsobí početí. Nenapadlo mě to prvně, ale dřív nebylo s kym. Eliška nemohla a ostatní vojandy obšťastnily tolik chlapů, že určit otce nebylo možný. Bejt s Taramikou od začátku, tak by tam pobíhal po hradbách tucet malejch černovlasejch a uřvanejch Chuliosů se zašpičatěním uší po matce. Odstrojovala mě po hmatu a dělala cucfleky na krku, což mě rajcovalo. Stačilo hnutí vzduchu z průvanu a stál by mi jak mýmu předchozímu psovi, když viděl zraněný štěně. Souloži zabránil příchod osoby v zástěře.
Taramika udělala krok stranou a narovnala nějakou misku na rohu stolu. Výčepní na ni upřela svůj pohled. Napadlo mě, jestli nepochází ze stejný vesnice. Měla úzkej pas, dlaně jak lopaty, hranatou bradu a hustý černý obočí. Dokonce bylo hustší než Heinrichovo. Místo toho, aby se lekla, nás překvapila otázkou. S kym prej bydlíme, když to musíme dělat u ní. Odpověděl jsem, že momentálně žijem pod jednou střechou s celou armádou. Zbytek večerních radovánek se odehrál v posteli.
Ráno začalo poradou. Bartoloměj ukazoval místa, odkud mu dělalo problém vzkřísit mrtvolu.
,,Potřeboval bych, abyste je nechali přijít blíže, nebo královo žezlo. Takhle je oživím také, ale neposlechnou mě.“
,,Ty králi,“ ozval se Harry, ,,musíš jenom znát správné zaklínadlo. Nepamatuješ si ho a teď jim pleteš hlavy. Kostlivec poslechne na kilometr daleko.“
,,Jo, ale ženijní,“ kontroval Bartoloměj. ,,Bojová mrtvola ne.“
Skald pokyvoval s bolestnou grimasou, když jeho parťák mluvil. Debata mezi nekromantem a šéfem takzvanýho výzkumu začínala mít grády, což řadu z nás pobavilo. Klasická hádka dvou pánu nad životem a smrtí. Takovejch už jsem zažil…
Bartoloměj: ,,O poslouchání nám něco povídej, až tví nemrtví nebudou útočit na černé rytíře!“
Harry, nasraně: ,,Buď zticha! Všechny jsem vás vyučil a tohohle se mi dostává místo díků. Taky se na to můžu starýmu vysrat!“
Bartoloměj: ,,Do toho.“
Harry: ,,Drž hubu! Do toho, co dělám, vám je tady všem uplný hovno. Moje koně vám vyhrály několik válek, moje svitky vám zachránily prdele a mí ženisti, který mi tady Chulioso pomohl získat, a kterýho určitě sere, jak se mnou jednáte, jsou jediná věc, která drží vojáky nepřítele mimo tuhle místnost!“
Bartoloměj: ,,Začínáš projevovat stejně rozumu jako Hovnimírova manželka. Byly to moje mrtvoly, které zadržely nepřítele. Kdyby tam nestály, přišel bys do pasti i se svojí bandou!“
Harry, popadající hůl: ,,Já ti ukážu, co umí moje banda!“
Bartoloměj, dělající totéž: ,,Zkus to a budeš-“
Prásk! Podlaha místnosti se otřásla, Harry upadl a ze stropu se sypal písek.
První se vzpamatoval Lebka.
,,Vy dva pitomci, běžte se mlátit mimo hradby!“
,,Já nic neudělal,“ odpověděl Bartoloměj.
,,Ale hovno, chtěls, aby se tenhle hrad propadl do země,“ ozval se zpod stolu Harryho hlas.
Dovnitř vběhl princ Heinrich.
,,Do píči! Jsme pod palbou!“
Koukl jsem na Taramiku. Ta pozorovala černého rytíře od 53. roty. Navázal nám spojení s velitelem, jenž byl tou dobou na věži pevnosti.
Taramika: ,,Plague, Plague, já Necro. Ozvi se.“
Velitel katapultníků: ,,Plague poslouchá.“
Taramika: ,,Co to má znamenat? Pevnost se otřásá. Neříkali jste, že máte ty stroje zastřílené?“
Velitel katapultníků: ,,To není naše palba, Necro.“
Já: ,,Tady Undead. Plague, co je to za blbost? Máme tady zemětřesení.“
Velitel katapultníků: ,,To je palba nepřítele. Střílí z trebuchetů, nevidíme je. Ale podle balistické křivky a velikosti projektilů budou na dohled, jakmile se rozptýlí ta mlha. A mohlo by vás zajímat, že pálí z několika míst najednou.“
Já: ,,Můžeme na jejich palbu odpovědět?“
Velitel katapultníků: ,,Nejde to ze dvou důvodů. Prvním je mlha, druhým vzdálenost. Naše zbraně tam nedostřelí, aby zničily obsluhu. V úvahu připadá jedině desant.“
Já: ,,Jakej De Sade? Ten nekromant padl u Ežgež! Mluv k věci, Plague.“
Taramika: ,,Undead, desant je vysazení jednotky za linii protivníka.“
Já: ,,Buď na místě, Plague. Jdu za tebou, konec.“
Konec spojení.
,,Ten chlap je blázen!“ rozčílil jsem se. ,,Slyšelas ho? Desanty, balistický křivky, mlha. Baron dobře věděl, proč mu ty jeho křápy neopravovat. Jestli to někoho zabilo, tak ho přivážu k balistě a vystřelim!“
,,Desant je opravdu výsadek. Běž za ním, já rozmístím jednotky a vysvětlím mu, aby s tebou nemluvil tak učeně,“ odpověděla mi.
Stihl jsem hvízdnout na psa a spěchal do věže. Pevnost se otřásala a okolo schodů pobíhali černí rytíři se zbraní v ruce a pozorovali okolí v naději, že najdou toho, kdo pálí. Část si podle mě myslela, jak vojáci prince Ryu pronikli přes noc dovnitř. Zmateně nepůsobili, od toho tu byl princ Heinrich s hordou nemrtvých. Čokl měl co dělat, aby to zvládl v mym tempu po schodech nahoru, ale na chodbách si udělal dost velkej náskok oproti mně v plný zbroji.
Šéf 53. roty seděl nad plánkem bojiště, v ruce držel interkom a dva jeho pobočníci s dalekohledem na krku hlásili, co vidí.
,,Máš mi co vysvětlovat, tak spusť,“ řekl jsem.
,,Postavili obléhací zbraně, a buď si prohlédli hrad ještě včera, nebo tu mají pozorovatele. Jako zvěda. Nedostřelíme na ně, neboť stojí daleko a katapulty i balisty musí překonat naše vlastní opevnění.“
,,Zvěda, povídáš? Kdo by to mohl bejt?“
,,Úplně kdokoliv.“
Jeho interkom zavibroval. Řekl jsem mu, ať to dá nahlas.
Velitel: ,,Poslouchám!“
Obsluha balisty: ,,Jsme pod palbou, pane! Předsunutý pozorovatel hlásí, že to je od západu směrem na čtyři, jedna, nula. Projektil odpovídá trebuchetu.“
Velitel: ,,Odpovězte palbou do čtvrtého kvadrantu tři, tři, jedna.“
Obsluha balisty: ,,Dle rozkazu!“
Velitel: ,,Obsluha 531, 532 a 533! Odvetnou palbu na do čtvrtého kvadrantu na tři, jedna, jedna, dále tři, dva, jedna a na tři, jedna, tři.“
Vysvětlil, co znamenal jeho rozkaz. Nařídil vypálit na západní postavení nepřítele z katapultů, konkrétně na jejich stany. Vyhlídka na nedostatek munice nepřicházela v úvahu, v případě, že přes hradby bude pálit nepřítel. Posteskl jsem si, že mimo hrad nemáme jedinou jednotku, poněvadž tohle byla práce pro Hovnimíra. Velitel ukázal na grifina a řekl, abych to pověděl baronovi. Zvíře letělo směrem k nám.
Velitel třiapadesátý popadl oba pobočníky, aby uvolnil místo pro přistání. Zůstal pes v mojí přítomnosti. Přistání grifina v bezprostřední blízkosti za mnou bylo tolik, že nějaká věž mě nemohla rozhodit. No, aspoň jsem si to myslel. Chyba! Mohlo mě napadnout něco udělat, když pes tolik štěkal.
Na hřbetě kombinace lva a orla nikdo neseděl. Útok drápama i tlamou. A já bez štítu. Nálet mě povalil a jeho zobák těsně minul hlavu. Pes tak velkej krk nemohl vzít do tlamy, tak se spokojil s drápem na noze. Já se bránil sežrání a křičel na černé rytíře poblíž, ať pohnou.
Přiklusali a začali svádět boj. Byli stejně překvapení, jako já. Kdo cejch údivu nenesl, byl můj čokl, na což doplatil. Když grifin pochopil, že si mě neodnese, vzal do drápů menší kořist. Než se vznesl, tak stihl zranit všechny, co proti němu bojovali. Nejhůř to schytal jeden ze zaměřovačů od katapultníků, jemuž úder zobákem potrhal kůži na rameni. Já vyvolal kouzlo. Grifin změnil směr letu, pustil psa a raněnej letěl pryč.
,,Ten už nepřiletí,“ pravil machr přes obléhací zbraně.
,,Můj pes taky ne,“ dodal jsem.

XXVI. Pod útokem

+ zobrazit spoiler

Velitel katapultníků si šel pro náhradu za zraněné muže. Cestou po schodech řekl, že i z grifina by nepřítel mohl vidět naše postavení. Kdyby měl interkom, samozřejmě. Zajímalo mě, jestli mu zvíře nedalo zobákem do hlavy. Kde by vojáci prince Ryu vzali komunikační prostředky? Leda by jim je vyrobil Harry. Blbej na to byl dost.
Navázal jsem spojení s baronem. Grifin mu prej neuletěl, takže nechápal, kde se tu vzal další. Odmítl dodat posily na zmírnění obklíčení, poněvadž neměl koho k nám poslat. Hovnimír přesunul černé rytíře do Čortova Hradu k odpočinku a doplnění stavů. Závěrem informoval o provedení Operace Valentino. Krvej tomu nerozuměl.
,,Valentino! Máme je pod kontrolou.“
Něco odpovídal, ale slyšel jsem jen chraptění. Nemělo smysl pokračovat.
Na řadu přišel Markus. Připravil několik pytlů lektvarů a raket pro obránce hradu. Taky zapracoval na plánu poslat mezi vojsko prince Ryu zvědy ze Sajronu. Slíbil mě zastoupit při převzetí zločinců od Ledové Kněžky. Zeptal jsem se, co si myslí o referentech z jihu. Plánoval dodat zprávu letecky a doporučil mi nepouštět ani jednoho k velení.
Odpoledne zmizela mlha. K bráně mířili s beranidlem, ale z hradeb se na ně sypaly střely od nemrtvých zlobrů. Krajina se rozrostla o několik obléhacích věží. Taramika posílila vojáky střežící hradby o černé rytíře. Dobrou zprávou bylo, že ghizgalové stihli prohloubit polovinu příkopu. Nejohroženější místa jsme dokázali opevnit a nebo krejt palbou. Horší bylo, že pod palbu se dostalo naše opevnění a Nenávistná Petra měla první pacienty. Zkušenější vybírala Taramika k povýšení na černé rytíře. Nemela na to sice nárok, ale řadě vojáků tak prodloužila život a posílila obranu.
,,Zatím si můžeme dovolit ten přepych a dávat nově pasované rytíře odpočinout,“  řekla.
,,Až bude víc mrtvol, tak nekromanti zařídí několik dní trvající odpočinek pro celou posádku. I takhle můžem v noci spát a šoustat,“ řekl jsem. ,,Princově bande dojde munice a pak tu přimrznou prdelí k zemi.“
Odešla zkontrolovat stav zásob a raněné. Já nařídil, aby Pomocná stráž pomohla odvalit kamení a byla k ruce katapultníkům, kteří měli zahájit palbu proti princově obléhací technice.
Než stačili vystřelit, staly se cílem hradby a brána. Velitel si opět spletl všechny volací znaky a hlásil na November, (měl na mysli velitelství) že jednotka Zulu (Zombie) čelí bombardování. K hradbám se ze čtyř stran blížily věže a ranění vojáci s rytíři si z posledních sil za použití holí drali cestu do pevnosti.
Petra mi po jedné vojandě, kterou trápila zlomená noha, poslala žádost o posilu v podobě ranhojiče, ševce (na šití ran) a nekromanta. Dostala prince Heinricha se smečkou nemrtvých a nosítka. 
Po zásazích brány střelba nepřítele ustala. Železní katapultníci odpověděli palbou na obléhací věže. Mohli jsme odepsat balistu i s obsluhou na hradbách. Zlodějům ze Sajronu došly rakety a podzemí zaplnila padesátka raněných. Taramika pod pohrůžkou násilí donutila Harryho k aktivování železnýho monstra. V případě nutnosti tam mohlo zdržet protivníka a pomoct vojsku ustoupit do bezpečí.
Velitel katapultníků vydal povel k palbě z balist. První salvou zasáhl všechny obléhací věže a ohrožení pominulo. Princ střílel z trebuchetů. Vedle kamenů vzduchem proletěla zdechlá zvěř, sračky, uřezaný končetiny a jinej bordel. Střely dopadaly v blízkosti praků. Šéf třiapadesátky žádal posily, aby stroje přemístil. Vysvětlil, že nepříteli nemohlo dát práci zjistit, odkud pálíme. Taramika mu dala černé rytíře.
Cestou na poradu mě zaujal hluk v jednom z kumbálů. Neměl dveře na zámek, ani na závoru, bo dřív v něm schovávali vědra a pometla. Dvě pometla se mi povedlo i vidět, jak si to spolu rozdávaj. Oba chlapi. Nejradši bych je dal zavřít a poslat do Ežgež kydat hnůj. Měli štěstí, že přesila nepřítele vyžadovala povolat do zbraně i ty, co mysleli koulema.
Nekromanti prosili, ať udržíme hradby ještě do večera. Slíbili oživit několik stovek mrtvol. Ghizgalové dokončili práce v příkopu. Vyvstala otázka, jestli ho napustit vodou, když se blížila zima. Rozhodli jsme se pro naplnění z poloviny, aby jim ztěžkly hadry, kdyby tudy lezli. Kopáči a naši nejvěrnější spojenci si vzali na starost hloubení překážky kolem samotný pevnosti. Lebku napadlo, jestli by nebylo špatný udělat vor, co by plul příkopem. Dva chlapi by se odráželi a další stříleli z kuší. Znělo to dobře, ale ženijní rota měla důležitější práci než přípravu plavidla k vodnímu dobrodružství.
Markus mi dodal zprávu, že večer přiletěl grifin. Baron poslal někoho pro mrtvoly na jih a Hovnimír posbíral rytíře tak, že měl novou družinu. O Flaviovi s Lorenzem nepřišlo nic. Slíbil bratrovi předat vzkaz, aby obléhající armádě vpadl do zad a něco zkusit provést s obsluhou trebuchetů. Myšlenka poslat rotu rytířů s koňma na hybridní pohon byla odvážná. Než to ale mohl někdo udělat, ukázalo se, že je pozdě. Další salva padla na hradby vedle brány a poškodila strážní věž. Vrata dostaly šlehu na spodek, což vyrazilo dřevěný podpěry. Baron si totiž za dob svýho panování nedal práci s opravou příjezdový cesty. Taky se ohnula padací mříž. Velitel uskupení nezněl ani tak ožralej, jako nešťastnej. Kde se vzalo, tu se vzalo druhý beranidlo. Z hradeb na něj vrhali všechno, co šlo. Taramika poručila katapultníkům zahájit na něj palbu, ale oni měli jiný starostí. Vedle strojů dopadaly deset metráků těžký šutry. Obsluha je zkoušela přesunout, čimž se vystavovala nebezpečí rozdrcení. Pádnej důvod k tomu, abyste nemakali, co myslíte?
Čas na domluvu s velitelem.
,,Plague, já Undead. Co tvůj stroj na hranici prvního a druhýho kvadrantu?“
,,Jako jediný je krytý pevností.“
,,Všeho nech a znič ten ksindl mířící k bráně.“
,,Plague rozumí,“ ozvalo se z interkomu.
Pozoroval jsem z balkónu, kam dopadnou střely. Vedle mě stál pozorovatel a korigoval palbu. Třetí zásah byl úspěšnej a obléhací zbraň se hodila na roztápění kamen. Vojáci prince Ryu, který měli tu smůlu a přežili, se plazili s přeraženejma nohama pryč, což jim nebylo nic platný, poněvadž z hradeb na ně pálili střelci. Jednoho to přibilo k zemi. Šíp zasáhl nohu a zaryl se do země. Voják neměl sílu ho vytáhnout. Řval bolestí, prosil a hrozil směrem k hradbám, aby ho dodělali. Sen se mu nesplnil a ležel tam dál. Blbá smrt.
Jen co bylo beranidlo na cucky, ocitla se brána pod novou palbou. Začalo nám s Taramikou docházet, co teď přijde. Harryho obluda podpírala vrata a vojáci u nich zkoušeli postavit val.
Zavrněl interkom.
,,Blood všem jednotkám! Ty piče vyjebané valí k bráně!“
,,Necro pro Curse a Death, opustit hradbu a přesun k bráně!“
Lebka: ,,Copy that, Necro, moving on!“
,,Necro pro Plague. Zahájit palbu, brána potřebuje krytí.“
,,Necro, tady Plague, přesouvám muže. Dělají, co mohou.“
,,Blood pro Necro. Už sa valí. Máme střílet?“
,,Blood, já Necro. Zahajte palbu.“
,,Undead pro Plague. Dělejte! Lich a Spectre, připravit podporu pro Zombie. Hex, ty se seber a hlídej hradby.“
A teď nastal šum, poněvadž velitel katapultníků si chtěl postěžovat, že ho moc honíme.
,,Lich rozumí!“ odpověděl Bartoloměj následován rychle Skaldem.
,,Tady Hex! Zbláznili jste se? Přes hradby padaj kameny velký jak barák a já tam mám jít?“
,,Undead for Kavlius. Cooperate with Hex!“ poručil jsem rotě kontrarozvědky.
,,Copy, moving on. Kalvius out.“
Harry do interkomu: ,,Kurvy zajebaný! Tohle vám nedaruju!“
Velitel brány: ,,Tady Zombie. Vy mrdky! Až se vyžvaníte, tak se podívejte na bránu! Jdeme do toho. Konec, kokoti.“
Kořala vedoucí muže nejrůznějších formací ohlásil jméno jednotky správně a hrozivě z toho důvodu, že věštil sám sobě nemrtvou budoucnost. V bráně zela díra široká a velká asi tři metry a balvan měl takovou sílu, že se po proražení odkutálel přes nádvoří k vodnímu příkopu. V první linii stanula posádka. Zálohu dělala železná příšera a v okolí vstávali ze země první kostlivci. Ze dvou směrů přibíhali na místo černí rytíři.
Princ Ryu pověřil útokem pěšáky v síle pluku. Nepochodovali, běželi. Jejich přední řady zkropila salva šípů a kamení. Odpověděl i náš katapult, ale zasáhl jen zadní část útvaru, což útok nebrzdilo. Vedle mě na balkóně stanulo několik střelců a ani nemuseli mířit, protože odtud netrefit bych dokázal jenom já. Pomáhal jsem nabíjet kuše, což na chodbě dělalo dalších pět mužů.
Sto kroků od brány. Náš katapult pálí, opět dozadu. Střelci vedle mě míří dopředu, ale zabití desítky protivníků nemá efekt. Už můžou pomoct jen z hradeb. To se i děje. Palba je roztroušená. Takhle se nedá zadržet ani smečka vlků, natož pluk.  Lezu na druhý podlaží a držim pěsti těm, co za okamžik svedou boj. Černí rytíři uzavírají prostor okolo brány a sledují snahu střelců na hradbách. Venku vstávají z mrtvých kostlivci a působí v řadách nepřátel zmatek. Můžu odvolat Flavia, bo Harry dostal rozum a stojí připraven oživovat. Ustala palba z trebuchetů.
Od brány byl slyšet povyk. Interkom vibroval.
,,Necro všem jednotkám, pluk nepřítele míří k bráně.''
Odpověděl jsem Taramice, ať neposílá vojáky na hradby jako posilu, poněvadž bych je nerad viděl placatý po zásahu střelou z trebuchetu.
Další komunikaci přehlušil řev a řinčení zbraní. Byla otázka času, kdy brána padne. Princ zvolil směrem k nám velkorysou taktiku. Neposlal všechny pěšáky, ale jenom část. Současně to dělal v naději, že po každym jeho útoku posílíme nejohroženější úsek, což mu pomůže k ještě větší převaze. To tak! Krvácet měl jeho prdel. Doběhl jsem za Taramikou a řekl, co si myslim. Rozhodla, že nebudeme držet bránu do posledního černého rytíře a svěříme obranu nemrtvým, přičemž stáhneme vojsko na hradby a další nádvoří.
Podle očekávání se pod palbu dostaly zdi vedle brány. Jardovi muži zdrhali, ale dost jich tam zůstalo. Kořala přišel o podporu a spadl mu do klína úkol držet pozici co nejdelší dobu. Díky díře ve vratech nerozhodovaly počty, ale umění boje. Mával železnou koulí asi půl hodiny, přičemž zabil deset vojáků. Vystřídali jej černí rytíři a nová desítka nemrtvých.
Volali mě na věž, měl přiletět grifin. Tentokrát šlo o toho našeho. Posel shodil svůj náklad a na oplátku pomohl do sedla jednomu z raněných černých rytířů. Se zlomenou nohou by nám byla i jeho mrtvola hovno platná. Pytle obsahovaly elixíry, rachejtle pro lupiče, jed na krysy, cukr a vzkaz, aby sklad poslední dvě věci nesmíchal dohromady.
Pátá útočná vlna princova vojska proti bráně byla úspěšná. Nemrtví nestíhali vstávat ze země a Harryho monstrum obklopily hordy nepřátel. Opilec ukázal svý bandě poskoků, aby šla bránit to, co dřív byla strážnice. Ten domek předělali na pivnici. Z okýnek, kterejma by dospělej chlap neprostrčil ani ruku, letěl jeden šíp vedle druhýho a trčely halapartny. Vojáci ustupovali na hradby a černí rytíři chránili nekromanty. Skald odešel do jihovýchodního sektoru a Bartoloměj zamířil na jihozápad. Obě místa oddělovala od ostatních částí provizorní hradba. Domky posloužily jako pevnůstky.
Pěšáky to ale nezajímalo. Hnali se dál. Asi byste měli vědět, že Givarovci měli vrata pevnosti a padací most naproti bráně. Fakt chytrej nápad! Ten ale stihli zdvihnout naši a příkop se po prohloubení plnil vodou, takže tady nebezpečí nehrozilo.
,,Ten kořala je blázen. Pro bečku piva se nechá zabít,'' rozčílila se Taramika, když viděla shluk nepřátel okolo domu.
Debata mezi nim a náma k ničemu nevedla. Odmítl se probít na jihozápadní nádvoří. Když mu byla nabídnutá možnost přesunu do hospody U Artema, tak prohlásil, že to bude náš další opěrnej bod. Prej ho máme držet, dokaď nevypije všechno víno. Pak se spojení přerušilo.
Na truchlení pro ztrátu jednoho z nejlepších mužů nebyl čas. Přišel velitel katapultníků.
,,Nepřítel obkličuje pevnost a blíží se k místům, odkud vedly naše zbraně palbu. Mám strach, aby je neopravil a nepoužil proti nám.''
,,Pro všechno na onom světě, tak je znič!'' zvolala Taramika.
,,To je budete muset zdržet, volíte moc rychlý ústup. Chci použít oheň.''
Přikývl na dotaz, jestli mu pomůže protiútok. Kde ale sebrat sílu na tuhle sebevražednou misi? Podíval jsem se na Taramiku. Zhluboka se nadechla a přikývla.
Interkom.
,,Undead pro Blood a Curse. Váš stav a činnost? Přepínám.''
,,Blood, včíl ustupují obě křídla na sever. Ztratil jsem asi sto mužů.''
,,Tady Curse, zaujali jsme obranu u jihozápadního sektoru. Nepřítel tu bude co nevidět.''
,,Undead pro Blood, vyber rotu k protiútoku.''
,,Blood rozumí, ale nechápe, co má kur*a šturmovat,'' odvětil Jarda.
,,Vysvětlim ti to osobně, vyber mi ty muže.''
,,Srozuměno.''
,,Undead for Curse, be prepared for counter attack. Over.''
,,Copy Undead. Curse out.''
Velitel katapultníků se zeptal, jestli může vyčlenit několik černých rytířů na náš protiútok.
Chtěl jsem odejít, jenže Taramika mě zadržela.
,,Tolik černých rytířů má padnout pro ČTYŘI obléhací zbraně? Na ty katapultníky zapomeň.''
,,Operace kontrarozvědky. Zničení obléhacích zbraní před nepřítelem. Nebo jim to má padnout do pracek, aby to tu rozstříleli?''
Bez námitek, manželská krize vyřešena.
Dostat se k vojsku trvalo delší dobu, poněvadž hradní brána byla zavřená. Naštěstí tu pořád byl tajnej vchod, kterym obránci dostávali do pevnosti zásoby, raněné a další věci. Přesun probíhal po voru, ale vedle stloukali lávku schopnou unést po zuby ozbrojeného rytíře.
Vojáci prince Ryu se kryli v troskách domů a za provizorní barikádou vyrobenou z nábytku a povozů. Tu, kterou naši neudrželi, bo ustoupili. Z hradeb občas někdo vystřelil, ale dalo se říct, že od brány po jihozápadní sektor byly neobsazený.
Členům Bratrstva krve poskytovala krytí zídka z cihel. Za ní čekali Jarynovi vojáci a rota černých rytířů. Jaryn klečel vedle Lebky a něco mu ukazoval, jinak by neryl do země nožem. Lebka mu do rytí kecal a nevypadal, že by byl z porady moudrej. Zavolal jsem na ně. Přikrčení ke mně mířili. Jejich jednotky mohly vyrazit, ale oni mě chtěli seznámit se situací.
,,Za zdí je území nikoho. Domy hoří, anebo jsou na spadnutí,'' začal Lebka.
,,Jo, to je vidět. Sdělujte mi jen důležitý informace,'' řekl jsem a zapálil si fajfku.
,,Jízdu stáhli za hradby, protože stísněný prostor jim plaší koně. Od brány odklízí trosky a obklíčená strážnice je nezajímá. Zkusili vyrazit dveře, ale nejde jim to.''
Vzdychl jsem a zeptal se Lebky, jestli sám sebe poslouchá.
,,To mi vykládal on!'' protestoval a prstem ukázal na Jardu.
,,Kdybyste raději mlčel, pane rytíř,'' zubil se Jaryn, ,,a co máme dobýt zpět?''
,,Tu první obrannou linii za územim nikoho. Musíme jí udržet, než chlapi od třiapadesátý zničí katapulty. Potom ustoupíme.''
,,Dobýt hradbu je hračka, udržet ju dá fušku. Kromě svinca na zemi sa nemusíme bát.''
Na takovou odpověď jsem čekal. První měli jít vojáci s černými rytíři v zádech. Vytvořit zálohu z mrtvol byl úkol jako dělanej pro Harryho.
,,Undead pro Necro a Plague. Vyrážíme k útoku. Přepínám.''
,,Necro rozumí. Hodně štěstí a dávej pozor.''
,,Plague bere na vědomí, držte se. Až budeme hotoví, dáme vědět.''
Jaryn kývl svým vojákům. Velitelé čet se okolo něj shromáždili. Mezi nimi i Rafael. Proč on!? Mohlo mi mrdnout. Nabídl svou účast Jardovi dobrovolně. Nebyl čas jej poslat pryč.  Dostal za úkol přežít, jinak vynadám jeho mrtvole. Každá ruka třímající meč se hodila.
Jaryn ukázal k doutnajícímu stavení.
,,Zaútočte na jejich pozice, bijte ty čubčí syny! Kupředu!''
Přelezli zídku a uháněli přes území nikoho.
Lebka svolal černé rytíře od 3. prokleté roty.
,,Smrt všem! Hurá!'' zařval a jako první následoval Jardovy vojáky.
Útok nepřítele nezaskočil. Zaujal obranu barikády a členové Bratrstva se hnali vpřed. Z věží pevnosti vypálili několik šípů. Padl voják, u něhož jsem si při běhu všiml, že mu krvácí noha tak, že je až po botu stejně zbarvená i jeho zbroj. Dalšímu se zabodlo do krku kopí. Třetí se zřítil potom, co mu šíp projel hrudí. Jeden z velitelů čet zakopl a vyrazil si přední zuby. Vyskočil a doháněl ostatní. Kdyby to neudělal, hrozilo by mu ušlapání. Já se držel za Lebkou, jehož rotě k doběhnutí vojáků moc nescházelo. U opevnění ustal křik a přes prach nebylo vidět. Ale druhá útočná vlna dospěla konci cesty. Povedlo se mi vyskočit na povoz. Pode mnou bojovali naši a vytlačovali pryč princovy pěšáky. Seskočil jsem a zaryl meč do jednoho z nich. Vrhl se na mě další. V ten okamžik mi došlo, že můj pes nežije, a tak můžu pustit z hlavy, co právě provádí. Dodalo mi to sílu a soupeř klesl k zemi, aby po zásahu Harryho vedl zajímavější život. Třetí protivník mi šel po krku. Útok jsem vykryl. Zkusil mě povalit a koukal mi při tom do očí. Začal blednout a ani nebylo zapotřebí vyvolat kouzlo, poněvadž omdlel. Pak ho nejspíš dodělali, nevim.
Na povozu stál Lebka a podával ostatním ruku, aby přelezli bez potíží. Když to udělal u dvou chlapů naráz, podlaha se propadla. Vstával a nadával, že se nesmí příští dva dny zouvat, jinak mu nateče kotník. Poslední dva roky trpěl bolestí nohou, poněvadž jedl jenom maso, který zapíjel pivem a kořalkou. Princovi vojáci se - soudě z toho, co jim bylo rozumět - přeskupovali, aby obsadili zpátky provizorní hradbu. Zařval jsem na ně, ať táhnou, jinak je vytlačíme k bráně. Odpověděli nadávkama.
Než se Lebka s Jardou stihli začít hádat, kdo zaujme první řadu, protiútok začal. Řval jsem jak pominutej a cpal dopředu černé rytíře. Jedna z mnoha žen 3. prokleté roty mi chtěla nafackovat sekerou, poněvadž jsem ji popoháněl štouchancema do zadku. Přední řada složená z vojáků padla. Zbytek zaujal obranu na tom, co zbylo z hradby. Železní katapultníci se nemohli dostat k nepříteli, tak aspoň házeli přes hlavy všechno, co jim padlo do rukou. Zásah lavicí vytvořil mezeru, kterou se naši krve drali vpřed.
,,Držte pozici, děcka! Bijte ty zdechlé piče,'' volal zpovzdálí Jarda.
Jeho děcka poslouchaly, ale moc platný jim to nebylo. Rozebranou a částečně rozmlácenou překážku drželi v podstatě černí rytíři, teď už za pomoci katapultníků. Jednoho protivníka dostalo moje kouzlo. Našemu vojákovi se uvolnila cesta, zapíchl další dva a střed nepřítele byl volnej. Rytíři postoupili a zaháněli princovy pěšáky. Těm sice mířil na pomoc další prapor, ale pomíchal se s ustupujícím vojskem a ztratil rychlost.
Zezadu do mě vrazil ghůl. Harry vyrobil zálohy. Konečně! Poručil jsem vytvořit rozestupy, aby se nemrtví zapojili. Za rotou ghůlů postupovala další složená z kostlivců třímajících zbraň. Ve třetí vlně se opět řítili ghůlové. Katapultníci, kterých bylo nejvíc, a do předchozích bitek nezasáhli, se vydali za nemrtvými.
,,Posbírat raněné,'' volal Lebka, ,,ať jsou odtud co nejdál. Vojáky také, budeme je potřebovat.''
Interkom.
,,Plague, já Necro. Jak na tom jste?''
,,Plague pro Necra. Zbývá poslední stroj, přesouvám tam muže. Dejte nám půl hodiny.''
,,Děláte si z nás blázny? Pohněte, vojáci melou z posledního. Ten stroj bude do čtvrt hodiny zničený! Rozumíte?''
,,Plague pro Necra. Všechno jasné.''
,,Hex, Hex, já Undead. Díky za posily, vytvoř další,'' řekl jsem.
,,Co? Tady Hex. Můžeš mi poradit, kde mám vzít další? Přepínám, kur*a!''
,,Třeba v příkopu pod vodou, to je mi u prdele. Jestli je neseženeš, máš za chvíli před sebou stovky nepřátel.''
,,Do hajzlu s váma. Udělám z (mrtvol) rytířů fexty, musíte mě chránit.''
,,Neměj obavu a začni, jinak po bitvě zažiješ fextí bytí sám.“
Harry sprostě odsekl a začal pracovat. Mrtvoly nabíraly sílu a vstávaly. Na první pohled jste rozlišili jejich nadřazenost oproti kostrám a ghůlům. Jeden si utíral krvavou šmouhu z očí a další rovnal opasek. Bližší prohlídku mi znemožnil pohled na rozvíjející se útok. Čelní řada rytířů udělala průlom a zabránila nepříteli v zadržení postupu. Mezerou pronikali vojáci i katapultníci. Poručil jsem zálohám, aby obklíčily u hradeb a příkopu dvě uskupení.
Přidal se nekromant. Fexti dělali tělesnou stráž. Mistr nehod je nenechával odejít dál než na dva kroky a pokračoval v užitečný činnosti. Jeho garda dodělávala i umírající černé rytíře.
,,Doufám, že to jednou někdo udělá tobě,'' řekl jsem.
,,Zejtra neni včera, jakási změna může přijít. Nehodlám čekat do večera, až zdechnou.''
,,Máš štěstí, že jsme ve sračkách a mrtvola nepotřebuje jíst ani spát.''
,,Život je svině, Chulioso. Za koho tu nasazujem krk? Jestli vyhrajem, každýmu to bude u prdele a...''
,,A už buď zticha, nebo mi z tebe praskne čurák ve švu!''
Princovi vojáci poslali na místo další posily. Ze střílen pevnosti a věže sice byli pod palbou, ale to nestačilo. Navíc protivník začal zdolávat vnější hradbu, kde kromě hrstky vojáků a zlodějů tam nebyl nikdo. Střelecká podpora na hradby. Harry vytvořil další fexty a poručil jim zlikvidovat dvě ohniska odporu, kde si pěšáci snažili probít cestu zpátky. Několik našich velitelů čet si zachovalo chladnou hlavu a s vědomím, že nemrtví likvidaci zvládnou, odstrkovali ostatní stranou, aby si oddychli a nedostali v tom chumlu ránu od fextů. Nemrtví na špici protiútoku padali k zemi nadobro. Lebka sešikoval svou rotu a poručil držet pozici. Jarda k sobě svolal několik osob a ukázal na raněné. Za pomoci vojska opouštěli bojiště. Harry se zašklebil, ale k oživení měl jiný mrtvoly.
Interkom zavrněl.
,,Plague všem jednotkám, děkuji za spolupráci. Můžete ustoupit.''
Taramika: ,,Rozumíme, Plague. Undead, stáhněte se. Hex, dokážeš krýt ústup?''
,,Hex! Dokážu, ale bude to fuška. Přepínám.''
,,Tak se snaž! Necro konec.''
Jarda se po mně chtěl ohnat, když jsem se jej snažil zezadu odtlačit od bitvy. Lebka udělal mezery v řadách a přepustil starost o první linii nemrtvým. Nepřátelé si zpočátku nevěděli rady, ale přišli na možnost dupat nemrtvým na hlavu. Mezitím se stáhli vojáci i posily železných katapultníků. Černí rytíři sváděli ústupový boje, než je vystřídali ghůlové.
Velitel brány ožralym hlasem vykládal, že jestli na ústupu ničíme všechny domy, tak máme ušetřit hospodu. Několik osob třímajících interkom mu chtělo říct, aby si vysral voko, poněvadž se k nám měl probít, když jsme útočili, ale všechny předběhla Taramika. Lebka s bradou od krve si stěžoval na pazvuky při spojení. Vysvětlil jsem mu, že když mluví víc částí najednou, vznikne šum. Kromě toho měl vždycky někdo tu porouchanou kost, která chrastila sama od sebe. Proč prej to nevyhodíme. Dobrá otázka.
Skupina fextů bojovala a vojáci odváděli raněné do krčmy, kde vzniklo provizorní obvaziště. Tam do těch, co schytali ránu, lili pivo a rány oplachovali medovinou. Kdo po ošetření nemohl vstát, byl odeslán do pevnosti, aby prodělal rituál pro přijetí k černým rytířům. Na obvaziště vlekli i Rafaela. Zmrdal jsem jej, poněvadž měl za úkol se nenechat zabít. Neodpovídal. Když ho položili na zem, skapal.
,,Vykládal něco?'' uslyšeli můj nasranej hlas vojáci, kteří ho přivedli.
Dva se shodli, že něco o kudle v zádech. Přisuzovali to bolestem, měl zlomenou nohu. Třetí nosič vrtěl hlavou. Rafael měl přízvuk (jako všichni z jihu). Napadlo mě ošetřit zlomeninu, ať se po oživení může normálně pohybovat. S dírou v hrudi by to jako zombík zvládl.
,,Ale serte na něho, ať se ten blbej nekromant činí,'' pravil jeden z vojáků a mávl rukou někam, kde právě pracoval Harry.
Mojí návštěvou byl poctěn velitel katapultníků.
,,Doufám, že za to ten protiútok stál.''
Šéf obléhací techniky ukázal převázanou rukou na hořící trámy a soukolí v příkopu.
,,Stroj číslo 531 už nikdo neopraví.''
,,Můj štáb je na tom podobně. Jeden z jeho členů padl.''
,,Nezemřel zbytečně. Jdu ohlásit velitelce, že nám má svěřit nějaké pásmo obrany.''
,,Dobře. A co máš s rukou?''
Poodhrnul šátek a mně se naskytl pohled na kost zápěstí a krev okolo. Takhle mi dělat chutě během bitvy! Přišel k tomu při bourání katapultu. Spadly na něj trámy, nebo tak něco.
,,Má někdo z tvých mužů zkušenosti s velením v obležení?'' zeptal jsem se.
Přikývl, rota byla navzdory Hovnimírovi pohromadě od konce války s Givarem. Polovina jich dokonce bránila Metalipiekło.
,,Výborně,'' řekl jsem a poplácal jej po rameni od zdravý ruky, ,,předej velení i interkom. Poněvadž nejsi levák a pravačka ti do konce bitvy nesroste, pošlu tě letecky za baronem.''
,,Nehodlám vás v tom s Taramikou nechat!''
,,A já nemám nervy na to poslouchat barona, že obsluze katapultů velí bezruký fext.''
Pochopil a doprovázel mě.
U skladiště mrtvol stály hromady slámy k rozdělání ohně. S výhledem začátku zimy jsme nechtěli nepříteli nechat jedinou stojící budovu.
Taramika mě čekala v katakombách. U zdi se povalovali ranění vojáci. Nenávistná Petra do nich nalila lektvary s kořalkou. To byli budoucí černí rytíři a kandidáti. Na stole ležely listy a o každém z raněných pár poznámek o tom, co udělal.
Taramika se rozhodla, že jí budu dělat sekretářku.
,,Cedric The Twisted,“ četl jsem z dokumentů, ,,při ústupu na hradbách zadržel princovy pěšáky, zničil dva žebříky šplhajících posil, zabil tři protivníky a dosáhl pásma obrany. Prostřelili mu stehno šípem.''
Taramika mu nechala naříznout zápěstí, vymáchala v krvi meč a vykonala rituál.
Další na řadě byl Hajzl Jacek. Zabil dva spolubojovníky, aby odvrátil ústup, což se jeho zásluhou povedlo. Ztratil díky řadě zranění od kopí spoustu krve. Schváleno. Ohnivák Erik vytáhl z hořícího domu tři soudruhy, kteří by se jinak udusili kouřem. Utrpěl popáleniny v obličeji, což jej udělalo naprosto odpudivou osobou. Schválen. Pomocná střelkyně Ester při nabíjení kuše stála u okna a šíp ji trefil do prsou tak, že jí obě museli uříznout. Schválena.
Voják jménem Jens Tříprsťák oddělil na jedno seknutí hlavu protivníka od krku, přičemž schytal zásah od sekery spolubojovníka. Tak přišel o dva prsty. Velitelka mu dala den volna a Jens musel slíbit, že si příště dá pozor.
I ostatní se podle míry zásluh dočkali pasování na rytíře, kandidáta, anebo dostali volno s výstrahou.
Operační porada se odložila, abych stihl vyřešit záležitost vnitřní bezpečnosti. Flaviovi s Lorenzem bylo oznámeno, jak dopadl Rafael. Ten první nechtěl za žádnou cenu do bojů zasáhnout. Lorenza zajímalo, kdo jejich krajana nahradí. Vyhrála to oživlá mrtvola určená původně k úklidu velitelství.
,,Vy dva mi zjistíte, kolik padlo velitelů, abych měl s čim přijít na ranní poradu. A chci vědět, jestli někoho od nás nestihl stejnej osud jako Rafaela.''
S bitvou jako by oba ztratili iniciativu. Napadlo mě, že pro válku se nehodí. Flavio ještě ve dveřích nakousl otázku velení rotě metařů a holičů po smrti. Řekl jsem mu, že to je na moje riziko. Heinrich by jinde udělal větší paseku i jako řadovej voják.
Čas kvapil a já zamířil na věž. Velitel katapultníků čekal bez výzbroje, aby byl co nejlehčí při letu. Grifin měl dorazit každou chvíli.
,,Doufám, že nepřiletí ten od nich,'' utrousil.
,,Věděl bych, jak na něj, buď bez obav.''
,,Stále si pokládám otázku, jak naše zbraně mohli objevit, zaměřit a zneškodnit. Okolo je plno kouře, i mí pozorovatelé měli problém sledovat dopad střel.''
,,Z čehož plyne...'' pronesl jsem řečnicky.
,,Zrada.''
,,Čí?''
Tasil dýku, ale ne na mě. Grifin kroužil.
Čas na interkom.
Já: ,,November, this is Undead. Visual contact.''
Černý rytíř na grifinovi: ,,Helo Undead. Wait for me.''
,,Ten je náš,'' otočil jsem se na velitele katapultníků.''
,,To mě uklidňuje,'' pravil a pozoroval přistávající zvíře. ,,K té zradě, někdo musel udat polohu katapultů. Prověřil bych mé muže.''
Chtěl jsem se zeptat, jestli myslí někoho konkrétního, když v tom se nám nad hlavou objevily drápy velký jak dlaně dospělýho chlapa. Grifin přistál.
,,Nasedat a nezdržovat!'' křičel černý rytíř na okřídlenci. ,,Posledně nás málem sestřelili. Buď si tu udělejte bezpečnou přistávací plochu, nebo na vás seru!''
Velitel šplhal do sedla během doby, co já odřezával pytle pro nás. Na dotaz, jak máme zásobovat posádku, mi odpověděl, abych si nechal narůst křídla. Dík!
Taramika na mapě ukazovala velitelům, jak si stojíme.
,,Jihovýchod obsadili pěšáci a hodlají zde setrvat. Vnější hradby se podařilo udržet a znemožnit přístup od jižního nádvoří.'' Napila se. ,,Jižní nádvoří a okolí brány padlo. Za opevněním drží dvě uskupení v síle pluku pro případ, že bychom se pokusili dobýt ztracené pozice zpět. Zteč brány pevnosti neočekáváme, neboť toto místo ještě nebylo pod palbou. Díky tomu máme velkou šanci útok odrazit. Princ Ryu bude chtít nejprve celou pevnost oblehnout. Na západním úseku směrem k severu jsme vybudovali tři linie obrany. Díky rychlým protiútokům se na čas podařilo přiblížit k jižnímu nádvoří. Nedostatkem záloh protiútok ustal a obranu zaujali nemrtví. Pěšáci s podporou lehké jízdy pronikli do tohoto prostoru. Zmocnili se kovárny a útočí na hradby. Zaujali jsme obranu s opěrnými body. Mezi ně patří krčma, skladiště a domy. Tajná branka umožňuje ustoupit pod krycí palbou sem do pevnosti přes příkop, jenž plníme vodou. Nesmíme čekat na chvíli, kdy uzavřou druhý prstenec obklíčení. Vaše návrhy?“
Odpověď měl na jazyku Flavio, ale byl zpražen mym pohledem. Probít se nepřicházelo v úvahu, jízda by nás zašlapala do země. Příslibem k lepšímu vývoji se ukázal noční útok. Nekromanti měli dost těl k jeho provedení. Taramika to schválila.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

12

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XXVII. Přepad

+ zobrazit spoiler

Příznivá situace k vrhnutí ghůlů, kostlivců a dalších do boje za tmy byla proto, že nemrtví nepotřebovali louče. Velitelka rozhodla nastražit princovi past. Plán: Nejdřív vyrazí Harry od západu a zkusí dojít k bráně. Ochranu mu poskytnou Jardovi vojáci. Až na sebe naváže dost sil nepřítele, zaútočí Bartoloměj i Skald od východu. Když se jim povede navázat dotyk s Harryho skupinou, bude to jasný taktický vítězství. Slibovali jsme si od toho, že protivník bude mít strach z dalšího večera.
Padla tma a do útoku chyběla chvíle. Taramika sledovala dění z balkónu. Pěšáci byli na jižním nádvoří po tmě, aby na ně nestříleli naši z pevnosti. Světlo šlo spatřit mimo hradby, a tudíž mimo dosah střelců.
Koukla na mě. Na dotaz, co očekávám, jsem odpověděl, že nevelíme prvně a známe problémy okolo. Když nám nikdo nebude krafat do rozkazů, máme z poloviny vyhráno. Zavrtěla hlavou, že si nerozumíme.
,,Ale jo! Ten útok. Lebka by se měl klidnit. Vysvětlim mu to.“
,,Co uděláme, až nás obklíčí i vně hradeb? O tom, kam spěje bitva, snad nepochybuješ?“
,,Každej večer takovej mejdan. Zvyknou si nekromanti, rytíři, vojáci i Harry, uvidíš. Stačí jim zajistit pohodlí, poněvadž nebudou spát. Takže cukr, chlast, ženský. Šlapku mu seženu, jestli máme vyhrát. Na jeho práci záleží, ale zrovna on je ten poslední, kdo by to potřeboval vědět.“
,,Aha,“ přikývla s úsměvem, ,,díky.“ ,,Potřebuji občas ujistit, že máme všechno pod kontrolou. Že jsem ještě nezešílela.“
,,To zvládnem. Kdy útočí Harry?“
,,Dá vědět. Je pod dohledem, kdyby se loudal.“
,,Ty jsi skvělá!“
,,Někteří z nás to prostě mají v sobě.“
Pusa.
Přišel ke mně zombík s koštětem a předal vzkaz. Jestli prej mám chvíli, ať zajdu na naše velitelství.
Otočil jsem se na Taramiku s tim, že budu muset vypadnout.
,,Teď? Před útokem?“
,,Kdybys mě potřebovala, jsem u sebe.“
Stráž před velitelstvím dostala za úkol nepouštět nikoho dovnitř. Vedle mýho stolu stál sluha a utíral prach.
,,Nemám čas na agendu a ničení evidence. Každou chvíli útočíme a vojsko potřebuje velitele. Až nadejde čas ničení, dám ti Flavia a… No tak co chceš?“
,,Můj pane, referenti kontrarozvědky jsou nedůvěryhodní.“
,,Týká se to Valentina?“
,,Rozkaz k provedení operace nebyl nikdy vydán.“
,,Co seš zač? Zákonně zlá osoba, který jde o mý dobro?“
,,Jsem tu od toho, abych vám pomohl.“
,,Mně připadá, že plníš rozkazy hradního pána, kterej nemá šajn o tom, co se děje. Je nekromant, ne voják.“
,,Panu Krvejovi vděčím za plodný život po vzkříšení, ale můj pán jste nyní vy.“
,,Oživlá mrtvola a uvažuje samostatně. Všichni se zcvokli! Co dělals před smrtí? Leštil Givarovi koule nebo škrpály?“
,,Nemám v paměti vše z mého minulého života, ale můj úkol byl bojovat proti knížeti.“
,,Jako člen kontrarozvědky?“
Přikývl.
,,Kdo tě probudil k věčnýmu životu?“
,,Pán nad životem a smrtí. Cítím, že mezi vámi takzvaně živými se nenalézá.“
O Kostrouna nešlo.
,,Jak padls?“
,,V bitvě.“
Zajímal mě čas a odpověď byla nesmyslná. Uvedl konkrétní rok vlády Krveje I., ale to bylo dávno po válce s Givarem. Nasral mě.
,,Jestli mi budeš lhát, tak tě hodim do krbu!“
Z tónu hlasu, kterym mi oznámil, že nemrtví nelžou, nebylo nic poznat. Mluvil mrtvolně. Byl vyzván, aby mi povídal, co dělal před smrtí. On na to, že nesmí. Prej by mu k tomu musel dát pokyn nekromant. Zrovna ve chvíli, kdy je potřebujete v bitvě. No neblili byste?
,,Takže místo vedení bitvy ti mám dávat otázky, jo? Výborný! Jaká byla tvoje práce před kontrarozvědkou? Voják? A černý rytíř ne? Takže jo. Proč z tebe po smrti neudělali vyšší formu nemrtvýho? Hm, nekromant neměl zkušenosti. Dejme tomu… Tvý jméno před smrtí? Hm, neznal jsem žádnýho Mathiase. Měli jsme se znát, zajímavý. Smrt v boji. Kde? Východně od hranic, ale proti komu, do píči? Žoldáci od hraničářů jsou blbost, můj milej! Černí rytíři neporazili tuhle sběř, poněvadž na ně táhla Taramika, a ta si vzala řadový vojáky s průzkumem! Za tim si stojíš jo? kur*a. Jak tě dostali?“
,,Byl jsem poslán na výzvědy. Po návratu nezbyl čas zařadit se na původní místo a připadla mi první řada. Probodli mě kopím a já vykrvácel pro Démonovu věčnou slávu.“
,,Znals osobně Taramiku? Přikyvuješ… Mathiasi. Říkali ti tak vždycky? Ne? Proč?“
,,Zázrakem jsem přežil vlastní popravu.“
,,Co se posralo?“
,,Přivázali nás k suché větvi.“
,,A teď mi řekneš, že tě přejmenovali na Jizváče?“
,,Ano.“
,,Hezký, ale já nikdy neslyšel, že by jich s Jizváčem popravovali víc. Řekls: nás.“
,,Živí mají ve zvyku zveličovat. Jsem rád, že takovou vlastnost po oživení nemám.“
Stopy po smyčce na krku šlo pořád poznat. Byl to on.
,,Ty krávo! A já to tu z tebe šťourám jako kokot!“
Domluvili jsme se, že bude sledovat oba referenty. Dostal interkom a měl zapisovat všechno, co řeknou. Tlačil mě čas.
Vrátil jsem se za Taramikou v době, kdy se útok rozvinul. Harryho mrtvoly postupovaly po nádvoří, protože nepřítele útok zaskočil. Čekalo se, kam dojdou, aby šlo usměrnit Bartoloměje a Skalda.
Komunikační zařízení se otřáslo.
,,Tady Hex. Za okamžik dosáhnu padacího mostu, jde mi to jak po másle.“
,,Necro Hexovi,“ odpovídala Taramika, ,,nepouštěj se dá a drž pozici. Očekávám protiútok.“
,,Jo!? Tak jim ho překažte!“
,,Necro pro Lich a Spectre. Do práce.“
,,Ano Necro, zabijeme a oživíme je všechny,“ odpověděl Bartoloměj.
Východní nádvoří osvětlila salva z raket, takže jsme z postupu nemrtvých i něco viděli. Dva proudy kostlivců se spojily v jeden a překonávaly odpor. Pěšáci až po chvíli zjistili, kdo je bije. Na více místech zažehli louče, což byl pokyn našim střelcům k palbě. Poněvadž šípy nenacházely cíle, Taramika rozkázala zastavit palbu. Nemrtví dokázali postupovat i bez podpory. Kostry překonaly dvě místa odporu. Za nimi ghůlové dodělávali umírající.
Opět interkom a v něm Harry.
,,Poslouchejte. Střílí po nás od místa, kde stála dřív brána. Hodláte s tim něco dělat? Nenechám se tu sejmout!“
,,Undead pro Hexe, postav před sebe mrtváky.“
,,Co asi dělám, ty chytrej? On skrz ně ten šíp proletí! Vyřiďte je, a to hned.“
Vyměnili jsme si pohledy s Taramikou a já zakroutil hlavou. Harry toho využil a pokračoval v píčování.
,,Undead pro Hexe, máš svoje rozkazy a drž se jich, jestli ti je život milej. Konec.“
,,Jste banda buzerantů. Všichni!“ odpověděl.
Taramika poslala Jardu pro štíty, když nekromantovi nestačili nemrtví. Měli jsme ve skladu takový vysoký a široký. Patřily Givarově gardě a byly víc pro parádu než pro boj. Nemrtví útočící z východní strany narazili na to, co zbylo z provizorní hradby dělící jižní a jihovýchodní nádvoří. Přelízt ten bordel pro ně nebylo snadný, takže nepřítel mohl připravit obranu. Pěšáci naházeli před hradbu další pochodně, aby je viděli, a stačilo jim připravit kopí a bodat. Taramika zkusila povolat do zbraně chlapi s kušema, ale moc to nepomohlo. Ozval se Harry, tentokrát nešťastně. Protiútok začal. Mohl sice oživovat čerstvý mrtvoly, ale nepřátel bylo víc, takže nestíhal doplňovat ztráty. Část střelců z pevnosti mu běžela na pomoc, ale nejdřív si musela místo střetu osvětlit. Jarda řval něco o línejch kurvách a poslal několik vojáků na hradby, aby palbou zkusili Harrymu zpříjemnit obranu. Věděl přitom, že je posílá na smrt, poněvadž ochozy měl nepřítel zaměřený, a navíc se z vnější strany dal očekávat útok lukostřelců.
Už jsme chtěli poslat pro ženijní rotu, aby Skaldovi s Bartolomějem odklidila trosky. Naštěstí nám první jmenovaný oznámil, že prorazil a pokračuje k bráně.
,,V tom smetišti se nedá bojovat. Nepošleme Lebku, aby uklidil trosky?“ napadlo mě.
,,Můžeme se za nimi později krýt,“ odpověděla Taramika.
,,To jo, ale vidělas, jak se to líbilo našim čarodějům.“
,,Dobrá. Ať má Lebka pocit, že je užitečný.“
,,Mě tak baví společně velet!“
,,Jsem ráda. Ale radíš mi často věci, která bych sama udělala.“
,,To se omlouvám, do příštího obležení se zlepšim.“
Praštila mě do nárameníku a nazvala volem.
,,Hex! Potřebuju další posily, útočí na mě,“ ječel Harry.
Popadl jsem interkom a všechny jednotky ubezpečil, že se nekromant udrží.
,,Blbec! Ještě jednou to udělá a skončí moc zle,“ rozčílila se Taramika.
Nemrtví dosáhli nádvoří na jihu. Princovi vojáci osvětlili okolí a ničit ty, co jim přinášeli lepší život. Od pochodní se plameny přenesly na ghůly, takže útočící horda se rozrostla o několik planoucích postav. Bartoloměj je poslal napřed, aby si udělal lepší obrázek. Skupiny ghůlů a koster mířily do příkopu i na místa, kde živí neměli převahu. Útok nemrtvých se podobá povodni. Když se proud někde zastaví, je na dalších ramenech řeky, aby překážku obchvátila.
Museli jsme se přesouvat tak, aby bylo vidět na místo, kde se to rubalo. Překáželi naši na chodbách a ti, kteří nabíjeli střelcům kuše a nosili šípy. Ale po chvíli prodírání se mně i Taramice naskytl pohled na okolí brány. Oba nekromanti příkopem vyslali skupinu nemrtvých na pomoc Harrymu. Ten ustupoval, poněvadž se podělal strachy.
Vedle brány byl vidět chlap v zářivý zbroji. Máchal rukama a posílal vojáky na nejohroženější místa. Od hradeb se k němu belhala oživlá mrtvola, ale jeho doprovod si s ní poradil. Taramika zavolala na střelce a ukázala cíl. Šíp kuše proletěl zářivýmu hrudí, zádama a zaryl se do kamenný dlažby. Když si toho chlap v brnění všiml, byl v podstatě mrtvej. Chytil se za prsa a poklekl. Jeho poskoci začali udílet pokyny z bezpečnější vzdálenosti. Zkusit se to muselo.
Další vrtění interkomu.
,,Immortality to all units. My men are under attack. I need your backup ASAP.“
,,Undead to Immortality, what the fuck? From where is going the enemy!?“
,,No idea. Please, send the troops to retake our positions back. Taking heat!“
,,Ten four. Hold your position. Over.“
,,Sure Undead. We will do our best. Immortality out.“
Teď se to dalo do pohybu.
,,Necro pro Spectre. Podpora černým rytířům za tebou. Okamžitě.“
,,Spectre rozumí. Vydrž, Immortality. A pozor na ghůly, budou chtít dostat všechno, co žije.“
,,Amatéři,“ ozval se Harry.
,,Ty drž taky hubu a pozici!“ zařvala na něj Taramika.
Spojení bylo dokonale zablokovaný, bo tenhle večer se Harry rozhodl pindat. Musel jsem přejít na katapultnickou frekvenci. Rychle sehnali Lorenza, jenž byl naštěstí poblíž . Dostal za úkol sehnat naši četu a pomoct Lebkovi. Za další, zkusit někoho zajmout. Černí rytíři od kontrarozvědky měli zkušenost v boji s nemrtvými, na rozdíl od Lebkovy formace. Taramika mi poručila zjistit, jak mohl nepřítel zaútočit v místě, odkaď byl vyhnanej.
Přiběhl Flavio s otázkou, jestli něco zmeškal. Kontroloval zabezpečení věže, když začal útok. Taramika při jeho slovech vypadala, že opustila Givar a octla se na chvíli na jinym hradě.
,,Flavio, běž za naší četou, aby tam pomohl. Až budete hotoví, přesunete se od západu k bráně a zkusíte najít tělo kořaly, co jí velel. Harry si zaslouží dárek v podobě žíznivýho fexta.
,,Takže po odražení útoku východní stranou…“
,,Ne! Západní. Kdyby něco, neváhej se zeptat. Odchod.“
Vypadnul a já se otočil na Taramiku s dotazem, jestli mluvim sarkonsky.
,,Já také slyšela západ. Mám vás nechávat o samotě, když spolu mluvíte?“
,,Radši buď u nás, takový skvělý zástupce bych nenašel ani v družině Buffallo Goblina.“
,,Začínám chápat, proč jsi u kontrarozvědky zůstal.“
Smutný a pravdivý. Nenažranýmu Markusovi by se tihle dva nemohli podívat ani do prdele.
Harry ustoupil, ale navzdory podpoře z hradby i pevnosti, která ustala, přeskupil nemrtvé a mohl obnovit útok. Poručili jsme mu čekat. Pěšáci zuřivě hnali jednu formaci za druhou vstříc Skaldovi s Bartolomějem.
,,Operace Zátka,“ řekla Taramika a ukázala na trosky v okolí brány, ,,zaplníme nemrtvými mezeru a pobijeme, co přijde.“
Interkom.
,,Immortality to Spectre. Thank you for your help but what the fuck are doing your zombies?“
,,Je mi líto Immortality, ale nebyl čas na tohle myslet.“
,,This is Kalvius. Wait a moment, Immortality. Help is on the way.“
,,Já vám to řikal. Hex konec,“ ozval se poměšně Harry.
,,Necro pro Immortality, pomoc se opravdu blíží. Nemohli jste o ní vědět, poněvadž NĚJAKÝ KOKOT, tu svými moudry blokuje spojení.“
Už jsem se bál, že moje žena nedokáže nikomu sprostě vynadat.
Zprvu jsme chtěli počkat na Lebku, že je v pohodě, ale převážila chuť dobýt aspoň na chvíli zpátky to, co je naše. Nemrtví od Harryho se dali do práce. Nejdřív prorazili a vpadli do zad pěšákům bránícím v postupu Bartolomějovi a Skaldovi. Když bylo o výsledku tohohle střetu rozhodnuto, zaveleli nekromanti nemrtvým k útoku na bránu. Ryu zburcoval celý vojsko. Jezdci byli v sedlech, obléhací zbraně střílely a k bráně se blížily pluky s vlajkonošem vpředu. O trosky, jejichž držení nemělo ani pro jednu stranu v noci význam, se strhla zuřivá bitva. Smysl boje nepochopili ani nekromanti, takže drželi pozice a oživovali další těla. Vzduchem letěly obrovský šutry, ale obléhací zbraně ve tmě mířily naslepo. Za to naše jediná balista z hradní věže čtyřikrát trefila střed praporu vojáků. Na řadu se dostali bojovníci s chujmečem (tak naši přezdívali zahnutou zbraň). Ghůlové nesvedli s prackama nic a ozbrojené kostry neměly sílu vzdorovat. Nakonec ale i tyhle soupeře nemrtví dostali tak, že se na ně vrhli bez ohledu na ztráty.
Lebka nám poděkoval za pomoc a slíbil u sebe mít napříště početnější družinu. Kdyby ostatní roty pod jeho velením měly komunikační prostředky, nemuseli jeho těžkosti zaměstnat většinu velitelů. Proč se černí rytíři dostali málem do záhuby, se zjistilo. A nebylo k tomu třeba četa kontrarozvědky, jak tvrdil Lorenzo. Vojáci se skryli ve sklepě jednoho z domů. Zajatce odvedl Flavio do pevnosti a Lorenzo měl hledat tělo velitele brány. Rozkazy jsem ale musel odvolat kvůli oživování nemrtvých. Bojištěm zazněly lesní rohy a nepřátelé ustali v útočení.
Za noc se povedlo zlikvidovat asi tisíc mužů při ztrátě dvaceti černých rytířů a tří desítek vojáků.
,,Dáš si cukr, anebo spíme?“ zeptal jsem se Taramiky.
,,Neobvyklá situace mě nutí dělat neobvyklé věci,“ řekla a zalovila rukou ve váčku od Markuse.
Já si šel lehnout, do svítání a pokračování bitvy chybělo dost času.

XXVIII. Noční život a noční smrt

+ zobrazit spoiler

Ráno začalo výslechem zajatců. Princova armáda měla fakt grifina a prej taky kouzelníky. Vedle pěti obléhacích zbraní se měly další stavět u pily. Zásoby jídla se dodávaly ze západu, ale taky už ze Sajronu a celkem vzdálenýho hostince na severu. Možnost obléhající vyhladovět se zmenšila. Informace jsme hodlali předat na sezení s Taramikou. Zajatci skončili ve vězení a my odešli na velitelství.
Začala porada. Velitelka nařídila rozebrat balistu na věži a opět sestrojit až s příchodem tmy. Nemrtví se rozdělili na dvě části. Vyklidili bránu a zaujali obranu na nádvořích, kde měli hlídat obě křídla a přístup k opevnění. Ženijní rota koster upravovala hradby tak, aby zničila schodiště. Díky tomu šlo vést účinně boj v úzkym prostoru. Na několika místech měly stát zdi, což rozdělilo obranu na víc částí. Harry nadával, proč musí do boje nasazovat nebojovou jednotku. Přešlo ho to, až když mu Taramika navrhla, aby šel stavět zdi sám.
Stav vojáků vinou ztrát a pasování na rytíře tak klesl, že jim byla svěřena obrana pevnosti. Jejich místo zaujala 56. gardová rota černých rytířů, která si doteď nebouchla. Bartoloměj si šel lehnout, bo dva nekromanti na nemrtvé stačili. Očekávali jsme útok po obou křídlech, bombardování a snahu totálně pevnost obklíčit. Navíc tu byly hradby, jejichž ovládnutí by nepříteli dalo šanci mít nejen větší přehled, ale i možnost zaútočit na týl. Pomocná stráž udělala z hospody U Artema a budovy skladiště společnosti Undead Services pevnosti.
Boj mohl začít a my na něj byli připravený líp jak o den dřív. Naše části zdokonalily ve vzájemný spolupráci. Zkušenost se projevila taky na princově straně. Během útoku se hradby staly terčem trebuchetů. Střelci ustoupili a bylo na nemrtvých poradit si. Harryho fexti drželi pozice a rozbíjela se o ně jedna vlna za druhou. Východní část tak dobře neodolávala. Vzdor podpoře z pevnosti nás protivník vytlačil z východního nádvoří i přilehlý části hradeb. Do boje zasáhli ghizgalové. Podnikli několik protiútoků z příkopu. Padli i s velitelem. Skaldovi a nemrtvým začali přicházet na pomoc rytíři. Sralo nás že musí nastavovat krk. Bartoloměj proto vstal a vystřídal Harryho. Ten šel ke Skaldovi a z padlých dělal fexty.
11. rota zvláštního určení prohlížela trosky domů. Měla u sebe Pomocnou stráž. Když našli tělo, odnesli ho nekromantovi. Tu a tam ale narazili i na přeživší obyvatele. Flavio jich takhle přivedl dvacet. Považoval to za význačnej počin. Fakt je, že nekromanti mu mohli děkovat.
Grifin dodal ze Sajronu zásoby. Vedle cukru a jedů taky železnou rudu pro kováře. Chyběly uzdravující lektvary, což Nenávistnou Petru rozbrečelo. Letci jsme museli zaplatit v cennostech tisíc zlatejch. Dalo mi práci jej přesvědčit, aby s sebou vzal zraněnou vojandu a ještě jednou přiletět.
Rozhovor s Markusem byl plodnej. Prodal otrávený jídlo princově armádě, takže další den měla dostat sračku. Uvítal objevení Jizváčovy mrtvoly. O referentech z jihu neměl zprávu, ale prozradil jinou věc. Lebka dostal v Metalipiekłu tajnej úkol, což byl důvod, proč vedl do Givaru černé rytíře jako velitel. Hodlal zjistit víc na Jižním velitelství s pomocí učitele.
K večeru se obě skupiny stáhly na severní nádvoří. Taramika zakázala ustoupit tak daleko, aby bylo vidět tajnou branku. Hradby se za ztrát kostlivců z ženijní roty povedlo oddělit zdí. Ženisté zbourali schody, takže bez žebříků nešly použít.
Grifin odnesl pryč jednu raněnou osobu a spoustu peněz i stříbra. Na oplátku dodal sůl, jed, šípy a hořlaviny. Došly lektvary k uzdravování. Letec mě ubezpečil, že s elixírama jsou na tom v Sajronu stejně, aniž by byli v obležení. Jestli mě to mělo potěšit, tak nepotěšilo.
S příchodem tmy nekromanti ohlásili, že můžou začít. Byl nejvyšší čas, poněvadž U Artema to chtěl bránit Lebka osobně.
Za nemrtvými na západní straně postupovali černí rytíři z kontrarozvědky. Východní část nehlídalo tolik nepřátel, a tak kostlivci měli v patách Pomocnou stráž na sbírání zkušeností a rytíře 56. gardové. Víc než postup nás zajímalo, z kolika sklepů vyběhne nepřítel. Přepady přišly. Jako první to poznali na východě, kde vylezli, rozhodili louče a útočili. Černí rytíři se na ně vrhli a Pomocná stráž dorážela. Útok podporovali z věží střelci i balista a postup měl rychlost. Na západě to bylo jiný. Průnik odhalil mnohem větší masu pěšáků. K našemu údivu mezi ně navíc spadl obří balvan. Nový šéf katapultníků upozornil, že obsluha trebuchetů bude korigovat palbu, takže by zadní část útočících měla postoupit k místu dopadu. Taramika zavelela a nemrtví neměli problém postoupit, když nepřítel vyklidil pozici po střelbě do vlastních řad. Neměli za sebou kontrarozvědku, jež prohledávala okolí hospody. Moje žena je popohnala, ale namísto Flavia jsme zaslechli chrčení.
,,Krám jeden! Kdy hodláte najít to vadné zařízení!?“ rozčílila se na mě.
Právem, komunikační prostředky patřily nám.
Znova se interkom otřásl.
,,Kalvius, I’m listening.“
,,This is Undead. Go forward. Your sector will be under fire.“
,,Copy that. But at first I’ve to check the building.“
Má drahá na něj zařvala, aby okamžitě vypadl.
,,She’s right Kalvius. Follow Hex. And remember, you’re responsibile for your group. Is it clear?“
,,Perfectly, moving on,“ odpověděl Flavio.
Taramika se zeptala, jestli je můj zástupce zbabělec, anebo cvok. Já nabyl přesvědčení, že to je jeho i Lorenzova poslední akce a odpověděl něco v tom smyslu, že prvně jmenovaný má nasráno v hlavě a společník v něm vidí vzor.
Pokračování spojení.
,,Plague všem jednotkám na pozici 310, kryjte se!“
Jen to dořekl, mezi Harryho nemrtvé dopadl balvan obalenej hořící smůlou. Ta se po dopadu ještě rozstříkla na všechny strany, takže naše jednotka připomínala požár ovocnýho sadu. Okolní jednotky se měly hlásit.
,,Hex. Pochcal jsem se. Co mi to děláte, do píči!? Máte tušení, jak dlouho trvá porodit fexta? Jo a chci posily, ty svině útočí.“
,,Kalvius. We’re ok. Your orders?“
,,Stáhněte se. Nebudu riskovat rozdrcení poloviny našich sil.“
Harry poslal dopředu hořící nemrtvé a ustupoval se zbytkem. Flaviova jednotka spěchala k hospodě. Ohniváci byli signálem Jardovi, aby do útočících řad dostala jeho družina pár šípů.
A opět interkom.
,,Plague všem, opustit souřadnice 312 a 313!“
Než jsme to stihli předat, za nepřítele spadl šutr. Škoda, že Harry ustoupil rychle, mohlo jich to pár sejmout. Jeho počínání ukazovalo na zbabělost. K protivníkovi dopadne balvan a on útočí jak divej. Když je to pár kroků jinam, bere roha a nadává těm, co mu obstarali mrtvoly.
,,Jako kdybychom mu ty kameny házeli na hlavu my! Ten člověk je pitomec!“ rozčílila se moje žena.
Doběhl ke mně voják a měl vytřeštěný oči.
,,Pane Chulioso!“ Nádech. ,,V kobce našli Nenávistnou Petru.“ Výdech.
Odpověděl jsem mu, aby běžel na velitelství pro Lorenza a dál to neřešili. Starost o útočící nemrtvé byla důležitější. Na východě jsme dosáhli okraje jižního nádvoří. Skald pobaveně hlásil o hodování zombíků. Lebka si vzal polovinu rytířů od 56., aby podpořil Harryho. Střelba z trebuchetů ustala a pěšáky bylo nutný vytlačit. Do výchozí pozice se vrátil Flavio s celou četou a měl dělat zálohu.
Před Taramikou se objevil zastupující šéf katapultníků.
,,Nechtěl byste nám váš odhad palby vysvětlit, veliteli?“
Zeptala se jízlivě, měla ruce v bok a ještě mu netykala. Rozčíleně na nás koukl a pravil, že vysvětlovat máme my, když někdo na jejich frekvenci krátce po informaci o palbě řekne, aby další střela směřovala na totéž místo. Jestli prej je hodláme obětovat, řekne svým mužům, aby popadli zbraně a zabili se radši hned. Po těch slovech se otočil a šel zpátky na věž.
Vyměnili jsme si s Taramikou tázavý pohledy, nevnímali nadávání Harryho směrem k Lebkovi a namáhali si hlavy.
Kde princ Ryu přišel k interkomu? A jak může obsluha trebuchetu rozumět naší řeči?
Grifina jim prodal kdo? Šéfa katapultníků, co chtěl pryč, napadlo jako prvního, že máme v armádě zrádce nebo špeha. Teď se ukázalo, že ten hajzl ví o naší činnosti.
,,Zní to, jako kdybychom se měli vzdát, nebo probít k Sajronu. Jen přes mou mrtvolu, Chulioso. Takový povel nevydám.“
,,Čas pro můj referát. Zvládneš to do rána řídit sama?“
Přikývla a já odešel na velitelství za Jizváčem.
Místo rozmluvy mě tam čekal vzkaz od Lorenza, že čeká v katakombách a prej je to megaprůser. Na dotaz, jestli něco zajímavýho mí referenti řekli, jsem nedostal uspokojivou odpověď. Lorenzo vypnul interkom, prej z důvodu údržby. Blbost, tu věc jsem vyzkoušel před útokem a fungovala. Nezbylo mi než odejít do katakomb. Cestou mě potkal Heinrich. Byl nasranej, bo jeho nemrtví měli najít skobu a dva metry dlouhý lano.
,,Kdo ti to nařídil sehnat?“
,,Nejdřív ta kunda z katakomb a po ní Lorenzo, na rozkaz velitelky.“
,,Nemaj ti co poroučet! Budeš se řídit jenom tim, co řeknu já nebo ona osobně tobě. Jestli s tim budou mít problém, pošli je za mnou a já je zprcám.“
U vstupu do katakomb držel hlídku voják a nesměl pustit nikoho, kromě prince Heinricha a jeho nemrtvý sebranky.
,,Jsem Lorenzův šéf, a jestli neotevřeš, staneš zejtra v první linii jako předvoj nekromantů!“
Tohle heslo zabralo. Lůžka pro umírající zely prázdnotou, rytíři bez očí a prstů taky nikde. Vrata Petřiny cely neměly zvenku kliku. Strčil jsem na správný místo nůž, zatlačil čepelí směrem od futer a kopl do vrat.
Nenávistná Petr byla položená na stole a nad ní stál referent.
,,Vystvětlíš mi, proč nesmí nikdo dovnitř? To si chcete zapíchat a já mám bejt třetí?“
,,Leda bychom byli oba nekrofilové. Je mrtvá.“
,,A ten provaz se skobou chtěls na co?“
,,Nastrčit to jako vraždu a najít viníka mezi mrtvými.“
,,Jo, o takovou mrtvolu by se hlásily zástupy čarodějů! Kdo o tom ví?“
,,Jeden umírající, jenž dodělal, zavolal na vojáka, který držel stráž. Doběhl pro tebe. Nepustils jej ke slovu, běžel za mnou. Sedí u raněných v jedné z kobek. Nesmíme posádce povědět o sebevraždě, podlomilo by to chuť bojovat.''
,,Takže měla viset. Viděls někdy nepochcanýho a neposranýho oběšence? Já akorát jednou. Co si udělala?''
Ukázal na hmoždíř a váčky jedů na krysy i na dřevěnění končetin z nějakýho plevelu, kterej si Hovnimír sušil, poněvadž si tim rád utíral prdel. Napadlo mě, jestli nenechala dopis. Její smrt mě nasrala. Když chtěla zdechnout, mohl jsem jí podřezat, poněvadž nám docházela krev. Nedalo práci najít v její ruce zmuchlanej list. Otázkou bylo, jak rozevřít dlaň. Lorenzo zkusil štěstí a stejně jako já prohrál na celý čáře. Navrhoval den počkat, nebo zavolat nekromanta.
,,Nemám čas, chci to vědět hned. Poohlídni se po kladivu,'' řekl jsem.
Dorazil s palicí na zatloukávání kůlů do země, což byl zase moc velkej nástroj.
Já vzal pracku a otočil tak, aby se do ní trefil.
,,U všech Démonů! Mně se třesou ruce, Chulioso. Nemohli bychom si vyměnit úlohy?''
,,Ty seš fajnovka. Hlavně, že se ti netřásly při shánění lana a skoby, aby byla jako oběšená. Drž pořádně.''
Během mlácení mě zvědavě pozoroval a zajímalo jej moje povolání. Když zjistil, že dřevorubec, na nic se už neptal.
V prstech zapraskalo a dlaň povolila. Dopis obsahoval důvody proč nežít. Došly lektvary, k jídlu měla třetí den totéž, hradní pán na ní byl nasranej a od prince nešlo očekávat slitování.
,,Sežeň hraničáře, jakýhokoli, a dva naše zdravý členy neschopný boje, místní by raněným pomohli do hrobu.''
Tělo šlo do pytle a mělo posloužit Harrymu jako dárek a výstraha, co může čekat, když nám nepomůže. Lehký zranění jsem hodlal ošetřovat u černých rytířů sám.
Princ Heinrich na velitelství s lanem a skobou čekal na rozkazy. Petra se chtěla zhoupnout a i to nezařídil. Jizváč dostal nápad sebrat něco ze zásob kontrarozvědky. Na věštkyni sral pes, ale těch, co za den mohla zachránit, byla škoda.
Čekali mě na ochozech. Taramika se opět zlobila, kde celou dobu jsem a k čemu jsou mi zástupci.
,,K ničemu, proto dělám i jejich práci. Ranhojička spáchala sebevraždu. Bylo nutný sehnat náhradu. Co novýho tady?''
,,Druhý Harryho útok se podařil, je u jižního nádvoří. Na východě odražen protiútok bez přepadů v týlu. Západní stranu prohledávají vaši, mám zprávy, že nebojovali. Opět jsme byli pod palbou. Střely dopadly jinak, než předpovídali katapultníci.''
Rozhovor po interkomu ukázal, že Flavio má objev. Chtěl jsem to slyšet osobně.
Stáli u trosek domu a rozebírali zdi. Pomáhal jim Harry a dva jeho nemrtví ženisté. Pod zemí vedly schody do sklepa. Cestu lemovala krev a sračky.
Museli mi podat louč. Flavio poručil těm nahoře, aby nám nestáli nad hlavou, bo havířskej výcvik nemáme. Sklep končil vrátkama ze železa, ale s klikou.
,,Je tady někdo zámečník, nebo aspoň zloděj? Že se vubec ptám... Máte možnost získat nový znalosti. No vida, cvaká to. Proč mě brní ruka, do kundy? Já bych toho Markuse roztrhnul, měl prohlídnout všechny dveře! Jo, pravda, tahle past pamatuje knížete. Hurá do tmy. Sviťte mi víc, vidim hovno.''
Slyšim rachot, jak se železný vrata hnou. Otvíraj se přede mě, takže můžu postrkovat nohou. Pro jistotu tasim, dýka jde do boty. Z pravý strany někdo stává, slyšim funění a cejtim něco, co by mohl bejt chlast. A do hajzlu, našli chodbu dřív jak my! Teď budem muset rozdělit síly. Jestli přežiju. Pochodeň odráží pár očí. Nejsou zúžený nebo zamračený, ale kulatý. Vyvalený, vadí jim světlo. Výhodu potřebuju. Ten pohled odráží oheň a blíží se. Rozeznávám napřahující se ruku. Co v kur*a drží? Nevidim ocel a už nemám čas přemejšlet, jestli to patlaj hlínou. Tim by mě přechcali. Oči jsou ve stejný vejšce jako moje. Teď praští, ale kam? Moment překvapení je jeho. Kreju si krk štítem. Něco do něj klepe. Vidim druhou ruku. Že by bodal? Přece mě nechce škrtit? Ale ruka je vysoko. Díky pochodni rozeznávám palcát. Cože? Kde ho sebral a jak s nim může umět zacházet!? Míří na hlavu, krytí mečem. Někdo za mnou tě sejme, frajere! Okovaná část uhodí do čepele. Před sebou mám pár nasranejch a oslněnejch očí. Taky funí. Cejtim víno.
,,Čuch! Chcípni, ty kundo!''
Poznal jsem hlas. Právě mě málem zabil ožralej velitel brány z Metalipiekła. Nezbylo mi než začít nadávat. Pletl jsem do toho místní řeč i severštinu. Jako první se vzpamatovala jeho banda. Za mnou to pochopili podle toho, že ustal boj.
,,Kde máš bejt, ty ožralej pazmrde?''
,,Di do píči, Chulioso! Máš štěstí, že bylo slyšet nadávání, jinak bych tu věc prohnal řití.''
,,Příště aspoň budeš vědět, že když velim k ústupu, tak ustoupíš a nestrávíš pro sud vína život v podzemí! Tu tvojí zlitou bandu si vychutnám taky. Najdeš Harryho, musí ho hlídat někdo stejně chytrej.''
Oči měl jak zrcadlo a já se od nich ne a ne odtrhnout, což mu dalo příležitost vyprávět, co dělal. Po obsazení brány držel strážní domek jako pevnost, aby nepříteli nepadlo do rukou víno. Při koulení sudu se propadl podlahou a narazil na chodbu. Sud byl v hajzlu, ale zachránil jim život. Když toho většinu vychlastali, ustoupili do podzemí a zatarasili vchod. Interkom tam neměl dosah a došla v něm šťáva. Parynovi vojáci se je nepokusili zlikvidovat a stačilo jim hlídat okolí. Nakonec usoudili, že jsou mrtví a domek pro stráž začali používat jejich ranhojiči.
,,Změna plánu, budete bránit hospodu, Harry by pomoc neocenil,'' řekl jsem škodolibě, bo U Artema toho pro ně nebylo dost. Ale takovou informaci bránaři vědět nepotřebovali.
Nahoře mě zastihly zprávy o situaci. Útok z východu narazil na pevnou obranu a zastavil se. Harry na západě vrhl všechny síly do boje a přes bombardování jeho formace rozvážně postupovaly. Poručil jsem mu, aby ženijní rota zasypala vchod do podzemí a spěchal za Taramikou.
Chodby naplnili ranění černí rytíři od prachu a sněhový břečky. Dvěma jsem ošetřil rány a poslal do boje. Zbytek dostal úkol ploužit se do katakomb. Podle útržků rozhovoru si navzájem radili, jak se podřezat, než mě viděli přicházet. Dostali pojeb. Sebevraždu uznávám jenom jako záchranu před zajetim.
Mou ženu potěšil návrat bránařů mezi živý. Zakázala mi je trestat a jejich stanovištěm byla hospoda, kterou měli bránit. Nevylučovala, že by chodba k bráně šla použít jako skrýš, ze který bysme přepadli nepřítele.
Ráno začalo bombardování. Ryu nasadil kavalerii, která rozmetala formace nemrtvých. Chytře útočil jenom po východní straně a probojoval se do blízkosti skladiště společnosti Undead Services. Gardoví černí rytíři je zastavili sto metrů od tajný branky a udělali z koní i jezdců biftek. Za předvojem z koní mašírovali pěšáci. Zbytek nemrtvých se do nich pustil a Bartoloměj měl co dělat, aby ztráty doplnil, zatímco Skald organizoval obranu.
Další skupiny nepřátel vzaly útokem hradby pomocí žebříků. Postavila se jim ženijní rota, kterou zničili, a Harry uvažoval o sebevraždě. Důvodů měl víc. Jeho křídlu hrozilo obklíčení. Velitel brány poslal svou bandu k hradbám, aby protivníkovi zabránil v obsazení jejich severní části, odkud by měli výhled na tajnou branku. Mezitím se další kavaleristi objevili u Harryho. Jardovi vojáci je zahnali střelbou, přičemž jim docházela munice. Železní katapultníci zahájili útok na hradby, aby je poničili, ale šlo jim to pomalu. Odpovědí byla střelba z trebuchetů přímo na pevnost, což nepřidalo na náladě nikomu.
Nemrtví na západě se vrhli do útoku, aby dali čas východnímu křídlu, kde bojovali z posledních sil. Jezdci na koních první dvě vlny hravě odrazili a až s příchodem třetí, kde jsme měli kostlivce, to přestalo vypadat jako jatka. Harry se pokoušel oživovat mrtvoly před sebou i na hradbách, ale to nestačilo k doplnění ztrát dvou rot.
Smyčka okolo pevnosti se utahovala. Skald se odebral dovnitř a jeho místo zaujali železní katapultníci, kteří nebyli potřeba k obsluze naší poslední balisty. I velitel brány z Metalipiekła si bouchnul. Harry ustoupil k hospodě, aby si zúžil linii obrany. Pěšáci se valili v několika řadách a nemít na místě Lebku, tak by prorazili. Nekromant pod ochranou bránařů prchal k brance, kde ho pomocí facek přemluvili k boji členové kontrarozvědky. Oživoval mrtvoly z bezpečí a posílal na všechny strany, aby nemuseli nasazovat krky živí. S příchodem tmy se z nádvoří stáhli a obrana přešla na nekromanty.
Noční útok provedl velitel brány a měl k ruce nejlepší Lebkovy rytíře. Získal zpátky skladiště Undead Services. Nepřítele to zaskočilo a stáhl se k hradbám, kde si ho našli nemrtví. Na střechu vylezli střelci a pomáhali zombíkům v postupu na východě. Dosáhli jsme několika domů a Pomocná stráž podle rad katapultníků ničila jejich zdi a připravovala je k zapálení, aby armáda prince Ryu nemohla využít ani jejich trosky.
Nad ránem všichni živí ustoupili do pevnosti a začali tajnou branku zazdívat. Severní nádvoří krylo několik set nemrtvých a nekromanti očekávali útok ze třech stran.

XIXX. Špatný zprávy

+ zobrazit spoiler

Harry víc než představitele Bratrstva krve připomínal ubrečenou děvku, který při výkonu nezaplatili a namlátili. Ztratil fexty, železnou příšeru, koně s hybridním pohonem, ženisty a jeho poslední rotu čekalo zničení. Aby poraženeckou náladou nenakazil další dva nekromanty, přesunul se k jižnímu balkónu a měl na dálku oživovat mrtvoly na území pod kontrolou nepřítele, aby v jeho řadách působil zmatek.
Grifin přepravil do bezpečí dalšího raněného a prsteny našich členů po smrti. My dostali šípy, mrtvý slepice a jedy. Při odletu zpátky po něm stříleli a jednou určitě zasáhli. Naštěstí vybalancoval zranění a zmizel. Byl to jeho poslední let. Letec nechtěl ani slyšet o možnosti zásobování za dvojnásobnej počet peněz nebo cenností, když nemáme pod kontrolou hradby.
Ozval se mi Markus. Princovu armádu sice otrávil a jeden pluk dostal sračku. Ryu na to ale přišel a odjel s kavalerií k Sajronu. V něm už můj přítel nebyl. Třesoucím se hlasem mi povídal, že došlo k jednání mezi cechem, členama rady a vyslancem barona Krveje. Výsledkem bylo, že Krvavá Dýka předal princovi klíč od brány a stráž na trhu složila zbraně. Můj přítel odjel do Ežgež, kam poslal napřed rodinu. Aby toho nebylo málo, tak hradní pán začal vyjednávat prostřednictvím rady v Sajronu o tom, že by princovi vydal Givar výměnou za peníze a ukončení války. Když se to dozvěděli v Metalipiekłu, vzkázali Krvejovi mladšímu, že jestli zradí, je po něm. Hovnimír dostal rozkaz posbírat armádu k útoku na baronovu pevnost, včetně obléhacích zbraní a přesunout se do Ežgež. Markus odhadoval, že mu to potrvá měsíc. Hodlal si totiž počkat na všechny černé rytíře, aby v Metalipiekłu i na hlídkách byli vojáci.
Zjistil se důvod přítomnosti Lebky. Referát Jižního velitelství kontrarozvědky jej do Givaru poslal s cílem najít nepřátelský špehy v řadách armády. Odvětil jsem mu, že o špehy se postaráme s Jizváčem. Popřál mi hodně štěstí.
Čas na poradu kontrarozvědky s Taramikou. Flavio i Lorenzo mi byli k ruce, poněvadž neměli na práci nic lepšího.
,,Zrada! Oni nás tu pohřbili. Vyměnili mír za nejlepší černé rytíře, tři nekromanty, velení armády, kontrarozvědku a hrad. Za tohle si pan baron zaslouží upálit zaživa. Nemohu uvěřit, že ve válce hledá svůj vlastní prospěch!“ rozčilovala se moje žena. ,,A co udělala hlavní báze? Dá mu měsíc čas jakoby na rozmyšlenou, aby mu měla čas odpustit.“
,,A my mu skočili na špek. Chtěl tady nechat Hovnimírovu družinu, protože s naší podporou by měl větší vliv.“
,,Chulioso,“ ozval se opatrně Flavio, ,,jakkoli je zrada strašná, ty nedoufáš, že se s princem baron Krvej dohodne? I kdybychom tu dosáhli vítězství, tak budeme vládnout troskám toho, co z království zůstane, pokud Hovnimír obsadí pevnost. A když obsadí, neobejde se to bez mrtvých. V cestě k nám mu bude stát řeka i Sajron.“
,,Žádný království mimo tohohle hradu neexistuje! Zadržujeme nepřítele a za odměnu nám vrazí kudlu do zad. Tohle vědět pár let zpátky, tak jsem si to Žezlo smrti nechal!“
,,Raději vládnout troskám nebo padnout,“ přidala se Taramika, ,,v žádném případě neskládáme zbraně. Máme dvě možnosti, padneme nebo zvítězíme.“
Lorenzo přiznal, že nemá dobrou náladu z baronova chování, ale dodal něco o pudu sebezáchovy. Co zmůže vyčerpaná armáda po obležení proti Krvejovi a co teprve proti Metalipiekłu, kde je Žezlo smrti a několik nekromantů?
,,Nemám problém popravit každého, kdo zradí. Naše řady se opět rozrostou. Prokletá půda v Metalipiekłu je neúrodná, stačí ten hrad oblehnout a do zimního slunovratu je náš. Běžte na svá místa nemluvte o zradě, pánové. Velitelům nic neříkat. Můžete jít, Chulioso zůstane.“
Zapálil jsem si fajfku a obrátil vázu na stole. Vykutálel se z ní váček, o kterej hráli naši členové karty.
,,Každou chvíli sem může přiletět šutr a máme to za sebou. Ty mí dva blbci už potom stihnou rozložit posádku. Co kdybysme se zabili hned?“
Koukala se mi do očí. Byly kulatý a smutný, ale lesk zmizel po prvním mrknutí víček. Zúžily se a v jejich okolí šlo rozpoznat vrásky. Z levý strany přiletěla facka.
,,Zbabělost je stejná jako zrada. Máš zodpovědnost za stovky životů! Styděla bych se i zemřít v situaci, kdy ještě není nic ztraceno. Proč ses nezabil už na podzim? Proč ses o mě bál? Co se změnilo? Copak ty už nikdy nechceš zažít pocit vítězství, oslavu bitev, pohled na krvavé bojiště a roztrhané standarty nepřátel!?“
Rozsvítilo se mi v hlavě. Vzal jsem váček a hodil ho do krbu.
,,Promiň, menší krize a pocit zoufalství. Máš pravdu, neexistuje jiná možnost než dovést bitvu do vítěznýho konce. A až vyhrajeme, tak skončíme s baronem, kterej chtěl přeměnit živou armádu na mrtvoly.“
,,Konečně rozumná řeč. Dej mi cukr, začíná na mě jít únava.“
,,Tak si běž lehnout, zvládnu velet za tebe.“
,,Dobře, díky.“
,,Já děkuju, za facku, která mi zachránila život.“
,,Očekávám, že bys pro mě udělal to samé.“
Přišel čas velet. Třetí nově vytvořenou formaci koster u severního nádvoří pěšáci zničili ani ne za dobu, po kterou obvykle ráno serete. Nekromanti dostali pojeb za to, že netvořili další mrtvoly. Musel jsem jim vysvětlit, že nedostatek boje nenaplňuje optimismem armádu a princ může bez starostí přesouvat obléhací zbraně blíž k pevnosti, aby jí rozstřílel. S omluvou začali vytvářet hodnoty. Poněvadž mrtvol bylo málo, odebral se Skald do jižního křídla a Harry šel spát, aby jeho nářek nekazil posádce náladu.
Dalším Harryho úkolem bylo vytvořit teleportační svitky. Flavio s Lorenzem měli vytvořit seznam osob, který k obraně nepotřebujeme. Zřídil jsem jim k tomu pracovnu v mojí ložnici a vzal si jeden jejich interkom, protože dva nepotřebovali. Jako první tam napsali sebe. Napadlo mě poslat pryč raněné a místo nich sem pomocí Markuse s Hovnimírem dostat nové černé rytíře. Nekromanta hlídala kontrarozvědka, kdyby chtěl prásknout do bot.
Velitel brány se přesunul k místu ovládání padacího mostu. Abstinoval kvůli tomu, že víno používali ranhojiči k tišení bolesti. Smutně koukal na sudy piva. Prej nemělo chuť a vystřízlivěl. On i jeho banda čekali na proražení a obranu pevnosti. Jejich beranidlo ale zapadlo do bahna, jak jsem si všiml z věže. Dostat ho přes rozbombardovanou cestu by vyžadovalo úsilí mnoha vojáků a ztráty. Takový akce se provádí v noci. Ale přesouvejte stroj, když protivník po setmění útočí.
Střelci šetřili munici a mířili přednostně na hradby a na ty, co se pohybovali, bo mohli přenášet zprávu. Ale čas od času vystřelili i na někoho jenom tak, aby si nemysleli, že jsou v bezpečí. Tuhle taktiku vymyslel Jarda. Díky tomu mohla polovina obsluhy kuší odpočívat. Nálada byla dobrá a viděl jsem tu hodně mužů od katapultníků pomáhajících v nabíjení a pomazávání hrotů jedem.
,,Začíná to jít do prdele, co?“ zeptal se Jarda, když jsem mu řekl, aby jeho muži a ženy spali a nezdravili procházejícího velitele.
,,Bude to teď na vás. Venku nemáme moc nemrtvejch duší, takže zabijete nejvíc nepřátel. Jak dlouho vydržíte s šípama?“
,,Do večera je vystřílíme, potom šlus. Nechceš přemluvit borca s grifinem, aby ještě přiletěl? Pošetříme něco na moment přistání, aby mohl proletět.“
,,Záleží na baronovi, ale ten má hodně starostí. Asi ho nepřemluvíme.“
,,Piča! Co může mít za starosti?“
,,Ryu obsadil bez boje Sajron.“
,,Kurvy zlodějské! Mohli jsme tušit, že sa na nás vyjebou.“
Šlo na to i odpovědět, ale zatěžovat jednoho z nejlepších velitelů zprávou o zradě a válce všech proti všem nemělo smysl.
Nechal jsem si zavolat na naše velitelství Lebku. Dorazil poklusem a překvapilo jej, proč nebyl odveden dvojicí vojáků s fialovou páskou na ruce.
,,Ještě ty blbni! Nepřiletí sem grifin, dochází munice i lektvary, brzo otráví vodu a nemůžeme bojovat venku.“
,,Ať přijdou! Mou rotu svědí ruce, touží si bouchnout. Včerejšek brali jako cvičení pro další noci plné noci.“
,,Lebko, znáš tohohle zombíka? A nebo jinak. Znals Jizváče?“
,,Toho oběšence? Jak se na jeho hlavu spustila štvanice za porážku Vrány? Osobně neznám, nebo bych měl?“
,,Jizváč je zombík v týhle místnosti, budete spolupracovat. Trochu jsem se informoval u soudruhů v Metalipiekłu. Máš tu svůj úkol. Nic nevysvětluj, je mi do toho hovno. Chci jen říct, že ti v něm nebudu bránit a že můžete kdykoli poradit tady, poněvadž má zkušenosti a výsledky. Jako můj referent pracoval samostatně.“
,,Potřebuješ vědět důležitou věc. Nemám tu hledat určitou osobu, byla to jen záminka našeho komisariátu jak mě sem dostat, aby souhlasil baron. Ale něco bych přece měl.“
,,Poslouchám.“
,,Staly se nejrůznější věci a měli bychom se na ně soustředit. Nenávistná Petra se určitě zabila sama?“
,,Jo, sebevražda, nechala dopis. Mí chlapi okolo ní udělali víc škody než užitku. Můžeš to pustit z hlavy.“
,,Mluvil se mnou nový velitel katapultníků. Myslí si, že někdo monitoruje radioprovoz a rozumí naší řeči. Je zvláštní, že praská v interkomu, když se udává místo dopadu střel z trebuchetu.“
,,V tom případě má vadnej interkom, ať si ho vymění.“
,,Ten vadný mám já, praská v něm, občas neslyším polovinu rozkazu a někdy tam je ozvěna.“
,,To neni možný, do prdele už! Praská v něm každýmu! Nemůžou bejt vykurvený všechny!“
Jizváče napadlo, jestli jsme tenhle problém řešili někdy v Metalipiekłu. Když jsme mu řekli, že ne, tak prej nemáme hledat technickou závadu. A taky se na ně má kouknout Harry, aby dělal něco užitečnějšího, jinak do konce obležení vymyslí past na nemrtvou myš, a kdo ví jakou další chujovinu.
,,Moudrý to zombík,“ usmál se Lebka, ,,jdu pro toho budižkničemu. Co to?“ Popadl interkom.
,,Immortality, I‘m listening.“ Chvíle nesrozumitelnýho praskání. ,,I heard clearly and distinctly, out.“ Podal mi zařízení se slovy, že na katapultnický frekvenci se mnou chce mluvit velitel nepřátelskýho vojska.
Vzal jsem si to a pustil reproduktor a představil se. Odpověděl mi někdo perfektní severštinou, abychom se vzdali.
,,Kdo tam je?“
,,Ujisti se, že vás nikdo neposlouchá,“ řekl mi a já odpověděl, aby klidně pokračoval. ,,Tady Skogeryd. Máme váš komunikátor. Chulioso, zachránils mi život, tak hodlám zachránit tvůj. Vzdejte se. Můžeme slyšet všechno, co řeknete. Dosud jste měli možnost seznámit se pouze s našimi konvenčními zbraněmi. Princ Ryu má kouzelníky, další obléhací zbraně vyrábí na pile, Sajron se vzdal a přijdou posily. Nemáte šanci. Už v tom jedete sami. Bojujete dobře, ale pokračování nemá smysl.“
,,Já věděl, že tě mám zabít. Aspoň bys nezdrhnul Kněžce s plukem žoldáků. To jsou asi její kouzelníci, co? Co ti ten kokot Ryu nabídl, že mu pomáháš?“
,,Když to musíš vědět, tak správu nad přístavem, kde přebývá princezna Eliška. Ten pluk je armáda na mou ochranu. Zatím jsem jej neposlal do boje, ale to se může každým okamžikem změnit.“
,,Ryu tě podrazí, budeš se hodně divit, chlapče. Poslouchá teď taky, že bych mu to mohl sdělit řečí jeho prasopsího kmene?“
,,Ten o naší rozmluvě zatím neví. Chce vědět, kdo zavraždil jeho bratra. Už víme, že to byla tvá práce. Vede s baronem jednání. Pokud se dohodnou, Bratrstvo výměnou za tuto ruinu získá mnoho peněz a posádka může beztrestně odejít ozbrojená, kromě toho, co zabil prince Jaka. Oba umíme zařídit, aby tě neodhalili.“
,,Žádná jejich zajebaná dohoda mě nezajímá. A až tělo tvýho prince hodíme jámy, kam chodíte srát a vychčijem se na něj, tak je řada na baronovi. Oběma vyřiď můj pozdrav. Ať si užijou zbytky svejch životů.“
,,Nečekal jsem, že s nadšením přijmeš tuto nabídku, ale popřemýšlej o tom. Na tvém rozhodnutí závisí stovky životů.“
,,Já nevstupoval do Bratrstva krve, abych zachraňoval lidi. Naser si a už mě nesháněj, najdu si tě sám.“
Konec spojení. Poručil jsem sehnat Flavia a vzbudit Taramiku. Ten první po mejch slovech vrazil dovnitř se slovy, že nepřítel má taky interkom.
,,A já už se bál, že plánuješ další cvičení,“ řekl jsem a pobavil Lebku. ,,Začíná mi bejt jasný, jak k němu přišli.“
,,Jak? Tu otázku si také kladu.“
,,Hele, je to jednoduchý. Hovnimír ho ztratil během tažení. Skogeryd jim pomáhá a dal to dohromady. Umí s nim zacházet.“
,,Jste povedená rodina. Starší bratr je neschopný velitel a dostal nás do neřešitelné situace. Mladší neváhá pomáhat dvěma sousedům v boji o moc v této oblasti.“
,,Rodina,“ odplivl jsem si, ,,a povedená. Co máš na mě?“
,,Nic,“ řekl Flavio, ,,budu tě vychvalovat až do nebe, pokud na tu dohodu s nepřítelem přistoupíš a vyvedeš nás odtud živé.“
,,To zvládnu i bez dohody. Budeme bojovat, ale můžeš bejt klidnej, ty se toho už účastnit nebudeš, poněvadž vás s Lorenzem pošlu do bezpečí pomocí teleportu. Než vypadnete, tak dokončete seznam a začněte psát zprávu o ztrátě interkomu, která nám málem prohrála bitvu. Tady Lebka vás zastoupí, už do ničeho nezasahujte a přineste mu komunikátor.“
Můj zástupce zbledl a koktal, jestli je nebudu postrádat. Odpovědí mu bylo, že tu přece nechtěl bejt od začátku a v boji se taky nepředvedl. Rafaelova smrt stačila. Hrad v obležení potřebuje válečníky a ne špičkový referenty přes hospodářství a výcvik.
Na poradu přišli Taramika a velitel katapultníků. Měli radost, že konečně víme, proč unikaj informace přes hradby. Vymysleli, že rozkazy budou předávat pomocí poslů, a proto musí rota nemrtvých vevnitř uklidit chodby. Princ Heinrich se opět mohl nasrat. Nadávky přicházely od velitelů mimo kontrarozvědku. Když už měli používat interkom, tak do něj museli rodnou řečí používanou na velitelský úrovni radioprovozu. V praxi si místo slova slyším každej zapamatoval, že má říct I am listening, ale ne všichni si to osvojili dobře.
Nadešel čas jít probudit Harryho. A další průser. Při průchodu jižním křídlem přiletěl šutr z trebuchetu, prorazil zdi a spadnul do příkopu. Kameny se sesypaly na Jardu a z hromady čouhala škubající se noha. Vojáci přišli o velitele. Půlka šla k bráně a střelce vzal pod ochranu zastupující šéf obléhacích zbraní.

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

13

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XXX. Operace Rekontra

+ zobrazit spoiler

Díky vzpomínce, že Harry byli s bránařem z mně nepochopitelnýho důvodu kamarádi, jsem dostal nápad dát je dohromady. Vymyšlený historky, který moje uši slyšely v několika verzích poslouchal nekromant a přišel k lepší náladě. Pomáhalo pivo, který pil jako vodu. Práce mu šla od ruky, za odpoledne udělal dva teleportační svitky. Princ Heinrich a jeho nemrtvá parta shodili mrtvoly zbavený prstenů na nádvoří, kde došlo k oživení. Vyžadovalo to zručnost, aby je dostali za příkop, ale dobrá věc se podařila a tělo posloužilo k naší věci hned dvakrát. Nejdřív se pěšáci rozprchli, aby jim mrtvola nespadla na hlavu. Pak se museli chopit zbraní, aby vyřídili zombíky. Boj přinesl další mrtvoly a před příkopem se strhla bitka, která odlákala pozornost nepřítele od severních nádvoří.
Zvážili jsme možnost nočního výpadu tak, že by se lehčí černí rytíři spustili po lanech z věží a zkusili nasbírat šípy pro střelce. Dobrovolně se hlásila celá 56. a velitel brány s ní. Nechtělo se mi to riskovat, ale lepší nápad nikdo neměl. Dvacet lan a řetězů se spustilo z hradní věže, když nemrtví útočili. Katapultníci si počínali obezřetně a lezoucí členy výsadku jistili dalším lanem, který si rytíři omotali kolem pasu.
Měli rozkaz hledat šípy, ale pár z nich se rozhodlo, že si bouchnou. Pozorovali jsme to a čekali na zprávy zdola. Bránař hlásil, že jich je jak sraček. Na dotaz, jestli myslí nepřítele nebo munici pro střelce se vyjádřil neurčitě. Pěšáci útok očekávali a na zombíky házeli louče. Kvůli našim museli oživovat mrtvoly tak, aby neútočily na členy Bratrstva. Světlo nám pomohlo a obsluha balisty dostala rozkaz střílet do sektorů prvního a druhýho kvadrantu.
Přiběhl ke mně Lebka.
,,Nevěřím interkomu, máš jít hned za Jizváčem a vzít s sebou vojáky.“
,,Na co?“
,,Poví ti to sám, tady mají i stěny uši. A nemáš si brát ty s fialovou páskou.“
Popřál mi hodně štěstí a vytrhl z víru dění Taramiku, kterou zajímal sběr šípů pro naše střelce.
,,Koho můžeš do rána postrádat z vojska? Operace kontrarozvědky.“
,,Že si ale umíš vybrat,“ rozčílila se, ,,všechny noční útoky trávíš někde uvnitř, aniž by to přineslo užitek. Koho jste tentokrát odhalili?“
,,To se brzo dozvim.“
,,Máte přece svou četu.“
,,Potřebuju jí jinde. Tak koho?“
,,Vezmi si třeba prince Heinricha a vojáky. Ale ať jich není víc než dvacet a žádné střelce, ti budou potřeba. Už taháme první toulec plný šípů.“
,,Dík, máš to u mě.“
,,Také doufám!“
Heinrich čuměl jak vyvrhlý tele, když se dozvěděl, že bude mít tu čest účastnit se akce ve věci zachování vnitřní bezpečnosti. Zburcoval Pomocnou stráž a po cestě nabíral vojáky. Běžel přede mnou. Všichni se povelu chtěli vysmát, ale když uviděli mě, pochopili. Vztekle jsem je odstrkával z cesty, abych byl u Jizváče první. Parťák měl shromáždit jednotku a čekat přede dveřma velitelství.
Ani mi nepřipadalo vhodný nemrtvého referenta zdravit. Sám zdvořilosti nevyžadoval. Ukázal na stůl, kde ležel pergamen s přepisem komunikace. V době zahájení útoku někdo normální řečí hlásil, že nemrtví se pohybujou v prvním kvadrantu a upřesnil, že jde o severní a severovýchodní nádvoří. Dodal, že příští večer bude potřeba zastřílet trebuchety tím směrem. Někdo mu odpověděl, že by se musely přesunout, ale prej to udělá. Dál tam byl rozkaz Taramiky Good luck and come ASAP back, na což kořala z brány odpověděl Copy that Necro. A k tomu pokyn obsluze balisty, aby střílela do prostoru před nemrtvými.
,,Nerad bych ti dělal těžkou hlavu,“ pravil Jizváč, ,,ale za sebe to chápu asi takhle: Vy s Taramikou nepřicházíte v úvahu. Velitel brány je sice trotl, ale nebude Skogerydovi hlásit vlastní pozici pro případ, že by se trebuchetem netrefili. Velitel šestapadesáté úzkostlivě dodržuje předepsanou mluvu. Jaryn odpoledne znovu obživl a jeho komunikační prostředek je zničen.“
,,Interkom po Petře máš na stole, Harry ve společnosti bránařů je ožralej. Je moc blbej na to, aby podporoval prince. Bartoloměj i Skald nemaj zájem na ničení vlastní armády a Lebku poslals ke mně.“
,,Což znamená?“
,,Zkurvený svině!“ zařval jsem a vyrazil ze dveří.
Na chodbě stál Heinrich v doprovodu dvaceti mužů a žen.
,,Pane Chulioso, skupina dobrovolníků se hlásí do služby!“
,,Dobře, hlavně žádný voloviny. Tohle je operace kontrarozvědky, o jejích detailech se nebudete nikomu zmiňovat. Kdyby vaši velitelé naléhali, odkážete je na mě. Kdo zradí, toho zabiju, přičemž očekávám, že byste zabili vy mně, kdybych udělal totéž. Úkolem je odzbrojit a zajmout osobu nebo skupinu osob podezřelou z vyzvědačství. Nechci žádný jatka a kravál. Necháte mluvit mě a nikdo nezaútočí dřív jak já. Dotazy? Ne, ty se na nic neptej, Heinrichu. Takže všechno jasný? Do práce! Smrt všem!“
Při takový akci dělám bordel, ale dvě osoby zkušený s vedením sítě jsem nechtěl vyplašit. Přepadová skupina tasila za rohem a našlapovala na špičky. Okolo prošel hlídkující voják a na poslední chvíli si uvědomil, že má držet klapačku. Podle světla pod dveřma byli ve velitelský místnosti. Ticho vevnitř mě neuklidňovalo. Kdyby to tak šlo udělat kouzlem…
Otevřel jsem a kráčel rychle k nim. K mýmu štěstí seděli za stolem naproti mně. Flavio i Lorenzo. Za zádama proběhla družina a zajišťovala místnost.
,,Myslim, pánové, že nejlepší bude zaměřit příští večer trebuchety do prvního a druhýho kvadrantu. Skogeryd je přesouvá a jestli to všechno klapne, tak by mohl sejmout co nejvíc mrtvol. Pracky na stůl a nezkoušejte se pohnout. Heinrichu, prohledej jim kapsy. Vy dva, seberte interkom. Jestli udělaj něco nečekanýho, můžete jim ublížit, ale zkuste je nezabít. Ať je odklidí ten, kdo je přijal. Zvedněte je, ale dávejte pozor na ruce.“
Vstali, nedělali problémy. Lorenzo řekl, abych zvážil nabídku Skogeryda, jestli hodlám někdy opustit hrad. Dostali otázku, pro koho dělaj. Jestli pro Kněžku, paladiny nebo království na jihu. Ani jedno, měli úkol od barona Krveje. Z jejich kapes mizely nože, mince a klíče. Na stole přistál měch s krví, kterou používali na doplnění šťávy v interkomu. Řetízky ve mně důvěru nebudily, takže skončily na stole. Potom boty. S ženskou, co je zouvala, to zamávalo. Stát zádama, žil bych v přesvědčení, že k večeři jedli plesnivej sejra.
Venku se srotilo několik vojáků. Flavio na ně zavolal, aby jim pomohli, poněvadž Chuliosovi přeskočilo a chce nechat zavřít vlastní zástupce. Oni ho poslechli a požádali mě, abych zachoval klid. Znali referenty a měli je za spolehlivé členy.
,,Běžte se vysrat, já tady velim. Jestli nemáte na práci nic lepšího, tak se ráno hlaste u Lebky. Něco vám vymyslí.“
,,Pane Chulioso,“ zvolal nejmladší z vojáků, ,,pusťte ty lidi. Musí jít o nedorozumění.“
,,Pro tebe možná, já mám jasno. Víš, co znamená ta podšívka mýho rukávu? Ty ani ostatní tu nemáte co dělat.“
,,Vaši muži ale nejsou členy kontrarozvědky, na žádné ruce nevidím víc než jeden prsten. Při takových akcích ukazujete své distinkce. Při vší úctě, vidím je jen u třech osob. Dvě z nich zadržujete a třetí jste vy.“
,,Přidělila mi je velitelka pevnosti. Pleteš si dojmy a pojmy!“
,,To se lehko řekne. Mohl byste mi laskavě ukázat rozkaz? Číst umím.“
,,Rozkaz byl ústní.“
,,Pak se s velitelkou spojte, máte určitě artefakt, do kterého lze mluvit.“
,,Mám a nepoužiju ho. Zdržuješ nás od práce, velitelka řídí útok.“
,,Jestli je nepropustíte, osvobodíme je sami. Ať se vám to líbí nebo ne.“
,,Takový kecy nebudu poslouchat. Buď to udělej, nebo vypadni!“
,,Jste blázen!“ odpověděl a tasil.
Překvapení. Tři vojáky z přepadový skupiny ten aktivní pitomec přesvědčil, že stojí na špatný straně. Přešli ke dveřim a mířili na nás.
Voják poradil někomu z kolegů, aby šel pro posily.
,,Ale kur*a už!“ rozčílil se prince Heinrich. ,,Chytáme zrádce a vy děláte zrádce z nás! Něco vám povim. Budete sami zrádci, když zaútočíte. Možná dodržujete postupy, ale na to bude později pohlíženo jako na zradu.“
,,Říká kdo? Velitel metařů a komorníků, kteří jsou po smrti. Než něco vypustíš z pusy, tak si to pořádně promysli, ty zrado.“
,,Možná nejsem členem tak dlouho co vy, ale od poloviny tažení sloužím v boji. I jako velitel roty uklízeček. Navrhuju, jít teď pro Taramiku. Pudu já a jeden od vás. Ať sama potvrdí Chuliosovy slova. To je lepší než se tu nesmyslně zabíjet, ne?“
Dobře ty, Heinrichu! Voják tuhle nabídku přijal. Nechtěl jsem používat interkom, aby Skogeryd nepřišel na odhalení zrádců.
Čekání bylo zkouškou nervů. Dva je ztratili a chtěli se začít bít, ale ostatní je od sebe odtrhli. Jako mladší jsem dělával to samý. Umění zůstat v klidu přichází s věkem. Vrtalo mi hlavou, jestli ta skupina vojáků šla okolo náhodou, anebo patří taky k dvojici vyvrhelů. A jestli jo, tak chlap doprovázející prince Heinricha nebude mít práci ho sejmout. Čas mi do karet nehrál.
Před chodbou se začalo shromažďovat víc zvědavců. Nechyběli ani černí rytíři. Podle vlastního úsudku se přidávali k nám nebo k nim. Podle toho, jak to kdo vnímal. Nás bylo dvacet a jich patnáct, žádný příznivý vyhlídky. Už jsem si vybíral soupeře, ale ozvaly se kroky a Heinrich vstoupil.
Ukázal nejvýřečnějšímu vojákovi list.
,,V pořádku,“ prohlásil, když dočetl, ,,velitelka posádky nařídila provést tuto operaci přeje si, abychom spolupracovali, pokud si to budou okolnosti žádat.“
Mohlo mi jebnout.
,,Čtyřicet nás tu tráví mládí kvůli tvejm kecum, abys mi řekl, že to je v pořádku? Ať už vás tady nevidim. A dávej si na mě kurevskej pozor! Vy ostatní čumíte na co? Nechte nás dělat naší práci a dělejte tu svojí. Ještě jedna taková blbost a zejtra z vás budou dobrovolníci pro noční útok vedenej ožralym velitelem brány.“
Za mrmlání opouštěli místnost. Přepadovej oddíl zůstal a já mohl pokračovat.
,,Když už můžeme pracovat, přejdu k věci, nebo se tu zjeví další vojáci s podobně hovadskym dotazem a manželka mě zabije. Odevzdejte prsteny, už je nebudete potřebovat.“
Lorenzo mi ho podal s poznámkou, že to dělám jenom proto, abych kryl Hovnimírovo hospodaření s žoldem a další neschopnosti.
,,Můj bratr vám chránil prdel, když jste tu vymejšleli pitomý cvičení. Jemu můžete leda čadit péro. Ten nápad s vojákama byl dobrej, taky vám ho přičtu k zradě. Až pošlu Harryho pryč, vydáte se do Metalipiekła. On je sice blbej, ale umí teleportovat i bez svitků. Převezmou si vás rytíři z Čortova Hradu a Markus. Je sicco a nemá problém získat podrobnosti o práci zrádcovský bandy. Jo, málem bych zapomněl. Rád někoho před ostatníma ponižuju. Nemáte právo nosit znaky Bratrstva krve.“
Přišel jsem k nim a nožem odstraňoval z oblečení distinkce, fialový pásky, knoflíky i přezky opasků. Všude mohli mít prsteny nebo náhradní interkom. Po mý chvíli slávy, která za to (jako vždycky) stála, byli odvedeni do vězení. Stráž odešla k Lebkovi jako posila. Já si nechal klíče od kobky i strážnice a nechal hlídat Heinrichovu nemrtvou rotu.
,,Trvá ti to celou věčnost a ještě za mnou pošleš nejhloupějšího vojáka posádky,“ spustila Taramika, ,,útok byl kromě sběru šípů neúspěšný. To ožralé prase má problém poslouchat i ty nejjednodušší rozkazy. Tři rytíři padli, nemrtvé tlačí do příkopu a balista nemá čím střílet.“
,,Nejhloupější voják posádky nám asi zachránil život. Předej velení Lebkovi, jdeme si lehnout, ať do svítání nabereme síly. Mám ty špiony a velitel katapultníků se nemusí bát vyzrazení informací. Podrobnosti v posteli.“
,,Přemýšlíš hlavou nebo rozkrokem?“
Na tuhle otázku nebylo jednoduchý odpovědět. Samozřejmě hlavou. Ale hlava mi velela, aby si rozkrok taky užil. Po dokončení úkolu na to měl nárok.


XXXI. Černý rytíř

+ zobrazit spoiler

Mítink. Velitelé se dozvěděli o chycení zrádců, jejichž jména nepotřebovali vědět. Připadalo mi, jako kdyby bitva odstartovala teď a ne několik dní dozadu. Konečně jsem věděl, že baron nám nepomůže, starej ne hned, jestli bude vůbec chtít a nemám za prdelí dvě svině s ohromnou zásobou nápadů nepoužitelnejch v době války. Nekromanti měli šetřit síly a připravovat nemrtvé tak, aby Skogeryd udělal to, co mu poradili Flavio s Lorenzem, tzn. vypálil do míst, kde si bude myslet, že jsou. Chtěli jsme tam nalákat co nejvíc pěšáků a pokračovat ve hře podle našich pravidel.
Na velitelství se shromáždila vybraná skupina vojáků. Taramika měla informace o těch, co se natolik vyznamenali, že si zasloužili povýšení. Měl jsem tam svýho koně, ale vezmu to za jinej konec. Připadl mi úkol číst poznámky a krátce promluvit o činech odvahy a hrdinství.
Starej známej Jens Tříprsťák odhalil při nočním útoku skrýš nepřátel, kterou s pomocí Ohniváka Erika zaházel zapálenou slámou. Donutili deset vojáků vylézt a na místě je zabili. Pasován. Střelec z kuše Zucker neopustil od obležení stanoviště. Zlikvidoval dva posly a odvrátil útok kavalerie díky svojí přesný mušce, přičemž následující den kvůli třesoucím se rukám nabíjel kuše, i když mu velitel nařídil spánek. Stal se kandidátem na černého rytíře. Princ Dragonády Heinrich se držel instrukcí při akci za účelem zachování vnitřní bezpečnosti posádky. Jeho jednotka zadržela zrádce a on sám zabránil bitce mezi členy armády. Kandidát. Slaktare od 55. roty ošetřil třicet vojáků, přičemž všichni přežili a vrátili se do boje. Byl povýšen na staršího černého rytíře. Pomocný strážce Menuo v nočních útocích zabil šest pěšáků a nakazil se nekrózou, když prohledával padlého fexta. Přijat do Bratrstva krve.
Markus se mi hlásil od jihozápadu Sajronu. Vyměnil s Hovnimírem koně na hybridní pohon v zombie verzi za kilo cukru. Protože se do města nemohl dostat přes hlídky, vzal zásoby s sebou a plánoval stroj znova prodat, až na něj přijde bída. Kvůli odposlouchávání jsme mluvili velitelskou řečí. Z náznaků pochopil, jak dopadli Flavio s Lorenzem.
Plán byl domluvit den a čas, kdy vyzvedne Harryho. Chtěl, abych mu poslal Lebku, protože člen kontrarozvědky by mohl přesvědčit starýho o spiknutí. Armáda dělala, co mohla, ale prioritou bylo odstrašit barona v pevnosti. Po něm měl můj starší bratr svolení provést odlehčovací útok do blízkosti Givaru.
Přiběhl za mnou Lebka a v očích měl hrůzu. Přihodila se nehoda. Harry při výrobě svitků učil velitele brány číst. Neměl vysvětlení, jak se to mohl naučit tak rychle, poněvadž i nápisy ve městech si pamatoval jako obrázky. Nikdo ho nikdy psát neviděl. Omylem přečetl svitek a zmizel. Harry se s ním spojil pomocí interkomu, a když zjistil, jak daleko jeho kamarád je, teleportoval se za ním.
,,Kokoti! Neskutečný kokoti.“
,,Posádka brány si poradí, pomohou jim naši z třiapadesáté. Ale co budeme dělat bez nekromanta? Zrovna jdu od Jizváče, zapsal komunikaci a není to hezké čtení.“
,,Harryho odchod byl v plánu, ale ne teď, kur*a! Jeden nekromant je velká ztráta, potřebujeme někoho na střídání a taky na oživování mrtvol u jižního nádvoří, aby tudy neprojelo beranidlo. Nemáme šípy, aby zastavili obsluhu. Balistě došla munice včera.“
,,Na šípech se pracuje, ale do luků. Jeden můj chlap byl truhlář. Rozštípali knihovnu a zkusí z toho něco udělat. Hroty máme, brka otrhají ze slepic na zimu.“
,,Do píči, Lebko, knihovnou se mělo topit, až bude mrznout.“
,,Jedna žena objevila vinotéku, na pár dní by to mělo stačit. Víno v ní beztak už není.  Můžeme přikládat archivem kontrarozvědky?“
,,Výbornej nápad, ale seznamy a zprávy okolních referátů potřebujeme. Já bych blil. Zatopte knížkama, stejně ty police použijete k výrobě něčeho, co při troše štěstí bude šíp.“
,,Rychle shoří.“
,,Co ti na to mám říct? Nevykouzlim dřevo. Dostaň zpátky Harryho, on je machr přes čarování s píčovinama. Jo a mimochodem, najdi si zástupce. Někdo musí v Metalipiekłu podat hlášení o situaci. Markus vybere vhodnej čas a místo.“
,,Nestane se mi při tom něco?“
,,Když to zkurvíš a přistaneš u Skogeryda, tak ho ode mě pozdravuj.“
Kontrarozvědka zabavila chybějící Harryho výrobky a uložila je ke mně do stolu. Klíč měl Jizváč, aby nikdo neměl chuť mu ho ukrást. I dotek stačí k nákaze. Referenty zajímalo, kde najdou Flavia s Lorenzem. Nic jim nechtěli, ale připadalo jim divný, že oba nevidí. Oznámil jsem jim jejich smrt, což v podstatě nebyla lež. Zamířili posílit jednotky v pevnosti. Každý zvlášť, abych předešel pomluvám převzít velení.
Taramiku zpráva o zmizení opilce a nekromanta nejdřív rozčílila, ale uklidnila se po vysvětlení, že máme každej o starost míň. Harry jako nekromant selhal a baron ho sem posílal v naději, že ho zabijeme dřív jak nepřítel. Chtěl jsem se dočkat momentu, až se setkaj. Ztráta bránaře nemrzela ani jednoho z nás, bo pominula akutní hrozba vyčerpání zásob chlastu. Od začátku si dělal věci podle sebe a jeho přežití šlo považovat za náhodu. Starost nám dělalo rozdělení jednotek na velitele. Z původních tu kromě nás zbyli Lebka a Heinrich. Jedinou náhradou byl rytíř od katapultníků.
Přeorganizovala se struktura obrany pevnosti. Složená byla z následujících jednotek, velitelů a volacích znaků:
1. krvavý prapor. Vojáci, Pomocná stráž a zbytek 53. roty. Šéfa dělal zastupující velitel katapultníků. Volací znak: Theurgy.
2. krvavý prapor. Ostatní černí rytíři. Šéf Lebka. Volací znak: Euthanasia.
1. nemrtvý prapor. Šéf Bartoloměj. Volací znak: Revenant.
2. nemrtvý prapor. Šéf Skald. Volací znak: Funeral.
Velitelství. Taramika. Volací znak: Voodoo.
Kontrarozvědka. Já a můj novej volací znak: Mummy.
Kdybyste to chtěli podle rozmístění, tak Theurgy obsadila 1-3. patro. Spodní podlaží, horní a věže střežila Euthanasia. Bartoloměj pracoval v prvním patře na severní straně. Skald taky, ale na jižní. Taramika se mnou úřadovala ze třetího patra.
Princ Ryu si všiml, že po jeho armádě nestřílíme. Začal přesouvat beranidlo a nosit do příkopu, co bylo po ruce. Vysypali jsme tam jed a naházeli zdechliny v naději, že si někdo při práci lokne. Nejsilnější házeli kamení, když viděli shluk nepřátel. Taky se ucpaly díry ve sracích místnostech. Jeden chlap si pamatoval, že ten způsob použili sarkoni na jihu. Rád bych osobně poznal takový prase, co by lezlo ve zbroji otvorem plnym hoven.
Na našem patře organizoval cpaní hadrů a křápů do děr princ Heinrich.
Sháněl mě Skogeryd, poradili mu frekvenci. Vykládal, jak končí sranda a začne masakr. Neshodl se v ohledu, čí masakr. Ostatní po rozhovoru litovali, že se mu nemůžou vysmát. Potřebnou věcí bylo ho udržet v jistotě, že dva jeho špiclové nejsou pod zámkem. Prej dal nerad pokyn k palbě.
Střelba mířila k tajný brance, z čehož šel usoudit záměr dostat pod palbu nemrtvé, až nastane noc. Další kameny dopadly na jihozápadní, ale i východní stranu. Z věže přesun trebuchetu nezpozorovali, museli to udělat v noci. Kryli jsme se u nejsilnějších zdí a v místnostech. U střílen zůstávali dobrovolníci, aby nedošlo ke ztrátám. Pod palbou mi někdo řekl, že od chvíle, kdy „záhadně“ zmizela uklízecí rota nemrtvých, je na chodbách nejen větší prostor, ale i pořádek. Proraženou zdí na východě odvalili kámen ven a nepřítele pokropila voda z příkopu. Šlo o naší jedinou odpověď.
,,Nebudu unavovat obsluhu zbraní,“ prohlásil Skogeryd, ,,až vnikneme dovnitř, změníte názor a budete prosit o život.“
,,Vojáci Bratrstva žádají po našem Démonovi pouze smrt. Nemáš šanci tomu rozumět, ale pamatuj si to,“ řekla Taramika a ponořila interkom do slaný vody, což ho zničilo.
Do práce se dali střelci prince Ryu. Z hradeb mířili do děr po vypálenejch kamenech. Měli hovno mušku, ale jeden trefil. Na zemi ležel Heinrich. Šíp proletěl zbrojí, bicákem, druhou stranou zbroje, chráničem prsou a jeho cesta skončila na žebru. Pokračovatel dragonádního spolku si vyrazil dech při pádu, mlel o umírání a necejtil ruku. Na velitelství nosili další takový případy. Chyběla jenom prostřelená prdel, abych se dal do smíchu.
Lebka chtěl, ať někde seženu nemrtvé. Šípy v jejich tělech plánoval sesbírat a vypálit na protivníka. Udělal jsem mu tu radost. Střelivo dostali ti nejlepší a mířily na ty, co se snažili dotáhnout k bráně přes rozbombardovanou cestu beranidlo. Úspěch. Zastavili se, a poněvadž vodu z příkopu vypouštěli, nehasila se jim hořící konstrukce snadno.
Odpor nám dal čas. Skald počkal na větší počet těl a následně rozpoutal bitku. Pod heslem, že zombík plodí zombíka mu počet nemrtvých rostl. Než je zničili, padla tma. Byl jsem zamilovanej do Taramiky a zimního období s dlouhejma nocema.
Velitelka vzala do ruky náhradní interkom.
,,Revenant, this is Voodoo. Action! Good luck and have a fun.“
,,Copy that, Voodoo. Thank you,“ odpověděl Bartoloměj.
Z polozmrzlýho bahna v příkopu a jeho okolí vstala z mrtvých horda kostlivců a napadla pěšáky. Přemohla jejich odpor, popadla zbraně a nekromant tvořil čety. Vojáci v okolí se zformovali a já z hradní věže sledoval pochodně letící vzduchem, což byla snaha odhadnout sílu nemrtvých a dát zprávu obsluze obléhacích zbraní. Je pochopitelný, že posel to nemohl v životě stihnout. Měli informace od nás a já využil Jizváčovy rady, jak dosáhnout úspěchu.
Dáme prostor tomu, co zaznělo v radioprovozu.
,,Revenant, this is Mummy. Go to 112.“
,,Roger,“ řekl Bartoloměj.
,,Kanál čtyři,“ pravil vedle mě stojící šéf katapultníků.
Přelaďujeme. Skogeryd dostává prostor.
,,Tak kam jdou?“
,,Severo-severo-východ, první kvadrant. Máš to?“
,,Mám, teď mě sledujte.“
Přelaďujeme na původní frekvenci.
,,Revenant, this is Mummy. Stop. Repeat, stop.“
,,Done,“ ozvalo se po chvíli, ,,waiting for orders.“
Do formace pěšáků, která o palbě katapultů neměla tušení a čekala na kostlivce, přiletěly ohnivý šutry používaný proti řadám pěchoty. Rozprchli se na všechny strany.
Bartoloměj přelaďuje na kanál čtyři.
,,Tady Revenant! Jsem pod palbou. Kam mám jít?“
,,Theurgy tě slyší. Zamiř na 200, hlídáme ti záda.“
Všichni si tam dáváme čtyřku.
,,Utíkaj na východ. Pal!“ řekl rychle velitel katapultníků.
,,Díky!“ odpověděl Skogeryd.
Přelaďujeme jedničku.
,,Revenant, this is Mummy. Attack the wounded troopers. Go, go, go!“
Kostlivci zaútočili a doráželi dezorganizovanou pěší formaci. Šéf katapultníků mi ukázal východním směrem. Noc byla jasná a mrzlo, takže výhled jsme měli pěknej. Světlo v dálce problikávalo.
,,Signály. To se používalo, než Harry vynalezl interkom,“ vykládal.
Řekl jsem, že to bylo ještě v pravěku.
Světlo ještě probliklo a směs šutrů od ohně přeletěla hradby. Podle řevu pod náma jsme slyšeli řev pěšáků. Stali se obětí vlastní palby.
Kanál čtyři, šéf katapultníků promlouvá.
,,Jsou rychlí. Někde vzali fexty, asi z těl rytířů. Pal na sever mezi tajný vchod a hradby.“
,,Jako by se stalo. Baron bude potěšen. Také ti v tom chrastí?“
,,Pochopitelně.“
Bartoloměj oživoval a jeho kostlivci se rozrostli o spoustu těl. Čas přeladit na první kanál.
,,Revenant, this is Mummy. Stop.“
Na západě to bliká, trebuchet pálí a trefuje třetí jednotku, která chtěla zaútočit na kostlivce zezadu. Řev. Další nemrtví na straně obránců. Taramika hodlá vydat rozkaz. Kdo hádal, že na čtyřce, má pravdu.
,,Revenant, this is Voodoo. Attack positions 100 and 200. Kill them all!“
,,Engaging. Long live death!“
Kostlivci se rozdělili. Bartoloměj za ty noci věděl, jak postupovat. Nebyl důvod mu radit, když se jeho vojsko rozrůstalo a mělo prostor. Čekalo se na odezvu z prvního kanálu, která přišla.
,,Chlapci, proč se mi tu zástupce velitele vzteká, abych nestřílel po jeho mužích?“
,,Protože jsi tupec, Skogeryde. Tvá kuřátka máme pod zámkem a už zazpívala,“ pobaveně odpověděl Lebka, ,,ještě si rozbombardujte ležení.“
,,Radujte se z posledního úspěchu. Na viděnou a slyšenou ve vaší polorozpadlé barabizně!“
,,Hodláš se nechat opět zajmout? Ryu nebude potěšen.“
,,Představ se mi.“
,,Fantomas, ty *píííp*!“
Pozorovat bitvu nemělo smysl. Podstatný věci jsme se mohli dozvědět z interkomu. Můj mladší bratr se nasral a přestal reagovat na výsměch, ke kterýmu se připojil zbytek velitelů a oba nekromanti. Jako nejlepší nápad se jevil odchod na velitelství. K našemu překvapení tam ale nebyl klid. Doteď nevim, kdo dostal tenhle pitomej nápad. O všechny čtyři stěny se opírali naši členové. Někomu chybělo oko, dalšímu prsty, pár jich mělo zlámaný nohy, praštilo je něco do hlavy, mezi nohy, atd.
,,Co to má znamenat? Kdo vám poradil skučet bolestí na velitelství?“ ptala se Taramika.
Odpovědí jí bylo hekání a žádost polomrtvýho Heinricha, abysme ukončili jeho utrpení. Co s nima? Do boje zasáhnout nemohli, vyhodit je nešlo, léčil bych je tři dny a do tý doby nebylo možný velet. Pár raněných bych pochopil, ale udělat obvaziště z velitelství? Který hovado!?
Žena mě pozorovala a svírala rukojeť meče. Napadlo mě, že je musíme zabít. Skaldovi by to udělalo radost, bo neoživil tolik mrtvol co jeho kolega. Proto jsem kývl hlavou a řekl, ať začne a já se připojim, až si na kuráž loknu kořalky. Ze zabití vlastního člena bolí hlava víc než z ghůla. První na řadě byl Heinrich. Dávalo mi to smysl, poněvadž schytal ránu odpoledne a ten zbytek přišel až po něm.
Tasila, špičku čepele opatlala sraženou krví na zemi a přistoupila blíž. Lehce napřáhla. Odvrátil jsem pohled. U nepřítele mi to nedělá problém, ale u vlastních a v takový situaci? kur*a! Takhle vypadá hněv Démona. Naplněná věštba, všichni proti všem, zmrdi s lofasmečem, zrada pro povrchní hodnoty jako peníze a život. Hnus! Nechtěl jsem to vidět.
,,Jsem připraven, velitelko,“ pravil Heinrich.
Taramika spustila: ,,Jsi spoután krví s naším bratrstvem. Nejsi mrtvý, ale část tvého života pohltil Krvavý Démon, kterému všichni sloužíme. Stává se z tebe černý rytíř. Nikdo, kromě členů…“

XXXII. Záhada vyřešena

+ zobrazit spoiler

Denní plán spočíval v tom, aby se nikdo nenechal zabít a přežil do tmy. Lebkovi rytíři docílili zázraku a navzdory bombardování zdechlinama zvířat i hovnama, pomalu hnijící vodě a zimě vyráběli šípy. Naši střelci zasáhli vojáky odklízející těla spolubojovníků. Kostry se samy neskládaly, protože jejich součástky končily v ohni. To byl pro obléhající jeden z mála zdrojů tepla, bo přes den konečně mrzlo. Skald si dělal srandu, jestli je dobrej nápad oživovat těla, poněvadž boj obléhající armádu udrží v pohybu a zahřeje se.
Chuť bojovat byla velká, ale nezlepšila mi náladu modrá obloha a slunce. Ke skupině trebuchetů přibyl katapult a jeho projektily dopadaly blízko hlavní bráně. Tajnou chodbu se nám povedlo zazdít v délce dvaceti metrů a rozmlátit schodiště. Tudy cesta dovnitř nevedla. Na Bartolomějovu radu jsme v místě strážnice shromažďovali mrtvoly, aby v případě jejího pádu narazil nepřítel na ghůly a kostlivce. Nekromant si dělal naději, že úzkej prostor se bude líp bránit a princ Ryu v něm utrpí definitivní porážku. Do tý ale bylo daleko. Posádku hradu tvořily tři stovky černých rytířů (včetně kandidátů) a posledních sto padesát vojáků.
Dopoledne jsme se přesvědčili, co umí Skogerydův pluk žoldáků. Kouzelníci sesílali blesky a ohnivý koule, od kterejch byly hnusný popáleniny. Střelci jich pár vyřídili, ale ty svině si zavolaly vojáky jako živý štíty. Žádná úcta k životu! Prázdný slova všech, co proti nám bojovali. A jak dopadli…
Ozval se Markus. Neměl dobrý zprávy. Došlo k naplnění dohody mezi baronem a princem Ryu. Hovnimírův přednostní úkol byl oddělat králova syna. Po jeho splnění směl vyrazit na pomoc obležený posádce. Zvažovala se varianta vzít to přes Sajron, kde by nekromanti nabrali těla. Starší bratr s mým přítelem tohle probrali a rozhodli se ignorovat nápad, jenž vzešel od starýho. Přijatelnější byla varianta přebrodit u Čortova Hradu řeku, vpadnout do týlu s jednou rotou a odříznout zásobování. Na to bylo potřeba vyrobit koně. Harry se tomu věnoval, ale obležení ho poznamenalo. Velitel brány z Metalipiekła dostal za osobitej způsob pojetí obrany hradu měsíční dovolenou ve vězení bez přísunu chlastu.
Podle mého přítele mohl starýho přesvědčit jedině Lebka, případně důkaz o zradě. To znamenalo dotáhnout skrz obklíčení živýho Flavia s Lorenzem. Problémem byl nedostatek svitků. Teleportovat se z Givaru mohly tři osoby. Dva měli nekromanti a třetí nebyl přidělen konkrétní osobě. Mně osobně se nechtělo opouštět Taramiku, která to viděla stejně. V úvahu tak přicházeli Lebka nebo Jizváč. Ten první v bitvě už neměl co dělat a druhý proto, že nemrtví nelžou. Pro účel setkání vybral kudůk tři místa. Plán dostat ven nekromanty v případě nouze schválilo Jižní velitelství a k Hovnimírově nasranosti dalo dohromady třicet rytířů.
Grifina k zásobování nešlo použít. Starýho syn si ho ustájil v pevnosti a nikam nevysílal.
,,Je mi líto, Chulioso. Jste na to sami. Říkal jsem, že válka nemůže dopadnout dobře.“
Markus tu větu vyslovil normálně. Předchozí záležitosti se probíraly řečí určenou k velení.
Po rozhovoru jsem vpadl na velitelství s chutí se ožrat. Ale šla na mě únava a vyhrál cukr. Jediná věc, která posádku držela na nohou.
Taramika na mě upřela svoje oči. Byly velký a smutný.
,,Je to v prdeli, hradní pán nás prodal. Možná se tu udržíme do konce zimy. Možná vyhrajem, ale budeme vládnout pluku mrtvol uprostřed rozvalin.“
,,Pěkně děkuji za povzbuzení. Proč se tu tedy snažím, aby co nejvíce nejlepších mužů a žen, které máme, nepadlo zbytečně?“
,,Netvrdim, že se máme vzdát nebo skočit po hlavě z věže.“
,,Tak už takhle nikdy nemluv!“
,,Rád bych řekl něco lepšího, pozoroval mrtvoly princovejch vojáků, útoky našich, rozdrcený hlavy koní…“
Kdybych prej podobně mluvil před posádkou, rozdrtili by hlavu násadama od koštěte mně. Po těch slovech mě popadla a strkala před sebou na chodbě ke střílně. Nechápal jsem to a ona odpověděla, abych držel hubu a pozorovala škvírou dění venku. Povalovaly se tam mrtvoly a na tělech hodovalo hejno vran. Hezký. Líbilo se mi to dřív, než se mě zeptala. Řekla, abych se soustředil na mrtvolu a já poslechl.
Probíhalo mi před očima poslední desetiletí. Mrtvoly hrabající se z hrobů v Ežgež, seznámení s Markusem, získání Žezla smrti, oživení starýho a křik tisíce členů na nádvoří Metalipiekła, masakr Givarovy pěchoty Hovnimírovou družinou, likvidace útočníků na Niggahawka, vítězství u Čortova Hradu, jmenování starším černým rytířem, nemrtví v útoku předchozí noc.
Výjevy pominuly a já se probral. Moje žena měla hlavu u mýho rozkroku a oblizovala si rty, na kterejch měla mrdku. Pozorovali nás dva chlapi a jednoho zajímalo, jestli jim to někdo může udělat taky. Otřela dlaň o můj chuj a poplácala jej po tváři. Řekla, ať dá druhému pusu.
Na velitelství se zeptala, jestli jsem už schopnej velet. Já přikývl a odešel zkontrolovat vojáky spodního podlaží. Počet těl se kupil, protože ranění umírali a hlídky narážely i na zbloudilce z řad původních obyvatel, který likvidovaly. Mrtvoly ležely bez oblečení v řadách zemi pod dohledem příslušníků Bratrstva. Podávali si fajfku zakrvácenejma prackama. Bavili se uřezáváním chujů, který měli vystavený u loučí. Do rukou těl dávali zbraně, aby po proražení brány získali moment překvapení. Z katakomb a spižíren přinášeli součástky koní na hybridní pohon ve verzi kostlivec, který podle Bartoloměje šlo poskládat dohromady v bojující stvůru. Mistr o jejím přísunu nepochyboval. Co by mu asi řekl Harry?
V prvních třech patrech bylo všechno v pořádku. Obránci na mě přátelsky mrkali. Střelci si upravovali kuše a třídili šípy podle toho, jak kvalitně byly vyrobený. Jizváč zaznamenal Skogerydovu výzvu k vydání pevnosti na frekvenci katapultníků, kterou už nikdo nepoužíval. Hlášení o podežrelejch elementech nepřišlo. Je fajn dát věci do pořádku, když jste ztratili těžký zbraně, nekromanta, nemrtvé a kus posádky. Vojáky buzeroval Heinrich, kterýho museli oslovovat Hrobový princi a s nově získanou sílou po pasování na rytíře mi řekl, že každýho zrádce uškrtí. Taramika uznala za vhodný o zradě informovat nižší velitele s instrukcí, aby neskládali zbraně.
Na věži Lebka dělal sněhový koule a hodlal je házet.
,,Slyšel jsem, že nám chceš dodat chuť k boji kouřením, Chulioso.“
,,Cože? Kdo ti to řekl?“ nechápal jsem.
,,Ví o vás celá pevnost.“
,,Vy jste hrozný drbny. Co máte novýho?“
,,Sněží. Dalekohledy můžeme zahodit. Kéž by jim zmrzly praky.“
,,To budu dřív otcem.“
,,Fakt? Přijmi mé blahopřání!“
,,Nic jistýho. Viděls někdy v bitvě ženskej rozkrok od krve jinak než po zranění?“
,,Při znásilnění,“ zamyslel se Lebka, ,,ale… no nic. Vykládá se, že nás přijede zachránit Hovnimír. Jde o fámu, viď?“
,,Píčovina. Musel bys přesvědčit jeho, starýho, mýho učitele, Jižní velitelství... Mám pokračovat? Ne, nemám.“
,,Mluvil se mnou Markus, vybral místo. Dnes v noci, pouze já. Máme zahájit útok. Heslo: Skogeryd. Chceme je poplést. Lámu si hlavu, kdo po mne převezme velení.“
,,Víme co dělat, hoď tyhle starosti za hlavu. Taramika o tom ví?“
,,Není členkou komisariátu vnitřní bezpečnosti. Informuješ ji, že ano?“
Nešlo nesouhlasit.
Před soumrakem zahájili střelci palbu po obvodu pevnosti a nekromanti nestíhali oživovat. Nádvoří osvětlily blesky a dorazila jízda, která nemrtvé pohodlně likvidovala. Zombíci bez hlavy a pracek vstávali ze země, ale pěšáci je doráželi pomocí kopí. Pokusili jsme se je zahnat další střelbou do jednoho místa, ale ani tenhle pokus nevyšel vinou totální přesily.
Příkop byl vypuštěnej. Pod padacím mostem se zaplnil sutinama a bordelem. Skalda napadlo zaměřit tam energii. Nahoru se vydrápalo pár kostlivců, což akorát přilákalo nepřítele a bylo to zase v píči. Taramika poručila vystřílet poslední zásobu nově vyrobenejch šípů bez ohledu na to, kolik z nich tvořily zmetky. Výsledek asi tušíte. Desítka mrtvol, okamžik boje, konec.
Interkom, kanál čtyři.
,,This is Euthanasia. Skogeryd. I say again, Skogeryd.“
,,Theurgy to Euthanasia. Good luck!“
,,Revenant here. See you.“
,,I am glad to met you Euthanasia. Funeral out.“
,,Euthanasia, Mummy here. Remember, you‘re our last chance. Thank your for help.“
,,This is Voodoo. Good job. Over.“
,,Thank you comerades. Take care. Theurgy out.“
Velení černých rytířů převzal chlap z Hovnimírovi družiny. Bratr nám jej dal, poněvadž se s ním vychrápala Helga. Po dobu obležení pošilhával po mojí ženě a přeříznul výčepní z hospody U Artema. Princ Heinrich se divil, proč se mu jeho noví kolegové smáli navzdory závratně rychlý kariéře.
Ranní porada se nesla v duchu povinnosti položit tu život. Vyrábět šípy nebylo z čeho a těšit nás mohla jenom dostatečná zásoba jídla, cukru a topiva. Nekromanti dostali svitky s pokynem jak je použít, na velitele zbyl jed. Dostal se mi do rukou takovej malej váček plnej páchnoucího sajrajtu. Stačilo si ho nasypat do krvácející rány nebo spolykat. Členové kontrarozvědky vyzkoušeli oba způsoby na zajatcích a nebylo sporu o účinnosti.
Kameny ničily stěny hradu a mě sháněl Markus. Lebka dorazil do Metalipiekła a předal Jizváčovu zprávu o zradě barona Krveje. Učitel uznal chybu, když odmítl vstupní rituál u Flavia s Lorenzem. Starej uvedl do pohotovosti nekromanty a poslal je do Ežgež, aby byli připravený na budoucí válku. Hovnimíra chytl amok. Chtěl otočit obléhací zbraně a zamířit k nám. Jako obvykle si to rozmyslel. V garážích hradu sebral padesát koní hybridní pohon. Posadil na ně dobrovolníky, Artema a Naostřenou Sekeru, aby napadli týl nepřítele na západě, zapálili Les očí, zmasakrovali dřevorubce z pily, chytili Skogeryda, zničili katapulty a plundrovali okolí. Vadou na kráse byl nedostatek krve. Můj přítel dobrovolníky převzal. Plánoval je rozestavit tak, aby mohli zachránit nekromanty, kdyby se teleportovali.
Míru zrady Skogeryda řešilo Jižní velitelství a nedospělo k výsledku. Ohledně Flavia s Lorenzem nám dalo s Taramikou volnou ruku.
Následující rozhovor jsme vedli řečí určenou pro velitele.
Já: ,,Nechceš přesvědčit Hovnimíra, aby se sem probil kvůli zásobám cukru?“
Markus: ,,Nedělej si z toho legraci, Chulioso. Mám strašnou náladu. Tři dny ignoruji vzkazy od Melanie a dětí, že jim chybím.“
Já: ,,Jsme v píči, neuděláš nic.“
Markus: ,,A z toho je mi do breku. Neztrácím přítele, ale člena rodiny.“
Já: ,,Co banda v Sajronu?“
Markus: ,,Do psí kundy! Mluv Vážně!“
Já: ,,Nefňukej. Mám v sobě kilo cukru, nevnímám bolest, únavu a smrt. Ale jestli najdeš mojí mrtvolu, tak zajistíš, aby mě neoživovali. Nehodlám tu navěky strašit.“
Markus: ,,Máš můj slib.“
Já: ,,Toho se právě bojim.“
Rozmluvu přerušil řev na chodbě. Trebuchet zasáhl bránu.
Interkom.
,,Theurgy to all units, alert. Gate under attack! Over.“
,,This is Voodoo. Hold your positions. Revenant, Funeral, action. Euthanasia, report status.“
,,Euthanasia, standing by. Over.“
,,Voodoo again. Mummy, where are you?“
,,Mummy. Position first floor.“
Dole to začalo. Z věží na pěšáky shazovali kameny a lili vařící vodu. Proražení brány a vniknutí dovnitř? Otázka času. Jizváčovi se ozval Skogeryd. Prej nám další šanci na zastavení boje nedá. Nikdy jsme o to nestáli, takže nedostal odpověď.
Obrana hradu byla dobře zorganizovaná. Při postupu k němu musel princ Ryu svést těžký boje a přišel o tisíce mužů. Když překonal hradby, děsili jeho armádu nemrtví a pravidelně získávali zpátky nádvoří od severního až po okraj jižního. Nemít v pevnosti krysy a kudlu v zádech od králova syna, k tomuhle by nikdy nedošlo. Nadešel čas pomsty.
Černí rytíři obklopovali schodiště k bráně a chránili Skalda připravenýho oživit mrtvoly. Vzdávali mi čest a prohlašovali, že než padnou, tak s sebou vezmou co nejvíc nepřátel. Při pohledu do jejich špinavejch tváří byly vidět blesky v očích. V krvavě rudejch očích.
Hodil jsem jednomu z nich interkom.
,,Budu chvíli mimo dosah. Držte je co nejdýl venku,“ řekl jsem.
V katakombách stáli nemrtví a hlídali dveře z mříží. V druhý místnosti byla druhá skupina. Louč nebyla zažehnutá, ale nic co by nezpravila proskynéze. Při světle nebyl problém najít zámek a odemknout dveře kobky. Stanuli přede mnou mí referenti.
,,Chulioso, nemáte nejmenší šanci zvítězit,“ spustil Flavio.
,,Povězte o tom praskání v interkomu a prodloužíte si život.“
,,Na to se přišlo náhodou. Stačilo při spojení zapnout druhý komunikátor na stejné frekvenci. Když jsou blízko, dělají ozvěnu. Při větší vzdálenosti kazí kvalitu. Jeden poslouchá a druhý slyší útržky. Cvičení při Operaci Valentino to prokázalo,“ vysvětloval Lorenzo.
,,Baron to věděl? Flavio?“
,,Ano.“
,,Rafael v tom jel s váma? Ne? Sejmuli jste ho? No tak možná ne, nemám čas si ověřovat, jestli kecáš. Jak jste kontaktovali Skogeryda? Lorenzo, odpověz.“
,,Našel Hovnimírův interkom. Odposlouchával nás a vyslal své lidi k baronovi. Nabídl mu dohodu výhodnou pro obě strany, i když ty to tak asi nevidíš.“
,,Nevidim.“
,,Není pozdě,“ spustil Flavio, ,,dej nám interkom. S pomocí Skogeryda zajistíme, abyste živí opustili hrad. Už nikdo nemusí zemřít.“
,,Omyl, mrtvol je tu furt málo,“ řekl jsem a otočil se na uklízecí rotu. ,,Mrtváci, všichni sem!“
,,Na co? V čem je lepší být nemyslící kostlivec?“
,,O tom se brzo přesvědčíš.“
Zaplnili kobku a čekali na povel. Zněl: ,,Sežerte ty zrádce.“

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

14

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

XXXIII. Smrt všem!

+ zobrazit spoiler

Nemrtví mě následovali do přízemí. Černí rytíři uvítali posilu a ptali se, jestli nemám víc takovejch kostlivců ve skříni. Smůla pro všechny, že zázraky dělám jen jednou do roka.
Na řadu přišla porada. Taramika nařídila všem, co nosili interkom, aby si vzali rezervní zásoby krve ze skladiště a v případě obklíčení zničili komunikační prostředek. Nekromanti si domluvili signál předávky nemrtvých, kdyby jim hrozila smrt. Aby nás uklidnili, přepracovali rozkazy. Neměli útočit na členy Bratrstva.
,,Uvědomte si, že až prorazí bránu, tak nebudeme mít čas se poradit. Vydejte ze sebe to nejlepší a neumírejte zbytečně. Chcete k tomu někdo něco říci?“
,,Jo, já,“ ozval jsem se, ,,Hovnimír vypravil několik sebevrahů, aby zkusili uvolnit obklíčení. Je jich tak málo, že nemůžeme doufat v záchranu. Ale může se stát zázrak. Kdyby jo, uslyšíte pokyn Black flag. A připomínám rozkaz, že kdo se bude chtít vzdát, toho zabte.“
Zastupující velitel katapultníků nás zahrnul chválou za spolupráci při obraně. Vyslovil divný přání setkat se někdy a tenhle boj si zopakovat, tentokrát bez chyb. Bartoloměj se omezil na hlášku, že buď vyhrajeme, anebo budem žít věčně. Skaldovi se třásly ruce pro nedostatek mrtvol a konec účinku chlastu s cukrem, což kombinoval třetí den za sebou. Měl přání dostat se v poslední chvíli z pevnosti a vpadnout jim do zad s nově postavenou legií. Moje žena nám poděkovala a po provolání slávy Bratrstvu krve poslala velitele na místa k jednotkám.
Zůstala v místnosti se mnou.
,,To s bratrem sis vymyslel, že ano?“
,,Ne, on má údernou skupinu. Ale co jich padesát zmůže proti těm venku? Když budou mít štěstí, tak jim vydrancujou týl a zkurví zásobování. Bránu jim neotevřeš.“
,,Nenapadá mě jiné slovo než zoufalství. To jsme porazili tolik nepřátel a ovládli jejich území, abychom o něj tak rychle přišli?“
,,Tuhle pevnost pořád držíme. Pokud se dobře pamatuju, tak Krvavá Dýka v Sajronu dělá pro nás. Harry vyrábí stroje, král má Žezlo smrti, hlídky na jihu a východě střeží hranice, máme řadu nekromantů tady i mimo naše království. My jsme odhalili zrádce a svádíme jednu z rozhodujících bitev. Když vyhrajeme, nemrtvá legie zaplaví západ. Když prohrajeme, princ Ryu získá ruinu podobnou Harryho sídlu a nebude mít dost síly k tomu, aby vzal útokem Metalipiekło. Jakkoli to zní blbě, řikám pravdu. Na klidu mi nepřidává jiná věc. Jestli mě sejmou, tak nevim, o kolikátýho chlapa přijdeš. Nechci, abys byla po mojí smrti nekrofilní. Musíte mě spálit. Když bude šance, rozprášíte popel v moři u mojí rodný vesnice. Markus i Hovnimír ti to řeknou.“
,,Věříš si, Chulioso. Ten tvůj nemrtvý referent je hezčí. Úplně k nakousnutí.“
,,Úchylačko,“ řekl jsem a chytil její krk, ,,nekrofilii trestá kontrarozvědka znásilněním. Jde o novou směrnici vydanou hlavní bází minulou zimu.“
Měla v očích mrduchtivej pohled. Řekla, že se bez výhrad přiznává a žádá spravedlivej, ale přísnej trest. Nastala chvíle jeho naplnění. Byla svalená na stůl a otočená. Pomocí provazu jsem jí svázal za zádama ruce, na jeho konci udělal smyčku a omotal jí ho kolem krku. Dostala nafackováno čurákem, přičemž se škrtila.
Konec předehry. Při staženejch kalthotech a visící částí zbroje od pasu k nohám mi dalo práci posunout stůl. Při tý námaze se můj malej parťák mezi nohama ozval, že musíme začít znova.  Vrazil jsem jí ho po koule do pusy, všechno bylo zase v pořádku. Ležela na stole a provaz na krku jí nutil, aby měla hlavu zakloněnou. Díky tomu viděla na zrcadlo i na mě, jak nakládám. Vzal jsem její ruce a tlačil od sebe, aby smyčka nedržela pevně a koukal jí přes odraz do očí.
,,Tak co, velitelko. Nepohrdáš sama sebou? Vidíš jaká seš nadržená kur*a?“
,,Drž hubu! Vsadim se, že ti stojí jenom proto, že se nemůžu bránit.“
,,Děvko!“ řekl jsem a pustil její ruce, takže škrcení pokračovalo. ,,Asi ti vojedu prdel. Aspoň v ní budeš mít pořádnej živej formát a ne vysušeninu z mumie.“
Chtěla odpovědět, ale smyčka jí v tom zabránila. Bylo nutný chytit ruce. Nadechla se.
,,Radim ti, abys řekla pravdu! Přiznáváš, že si projíždíš po večerech kundu a myslíš při tom na zombíky?“
,,Ano, pane.“
,,Nahlas!“
,,Ano, pane! Zradila jsem naši myšlenku.“
,,Můžeš říct něco na svojí omluvu?“
,,Jsem věčně nadržená.“
,,To vidim. Určitě jsi tam přede mnou měla celou márnici. Tim ale tvoje zrada nekončí, mám pravdu?“
,,A- ano,“ hekla, ,,máte pravdu. Za odměnu jsou ho vykouřila Kostrounovi.“
,,Svině! Ušukám tě k smrti.“
Přirážení pokračovalo za plácání řemenem a strkání prstů do zadku, dokud nebyl konec.
Po činu si protahovala ruce. Mně to nikdo nedělal, ale šlo odtušit, že nešlo o příjemnou pozici. Na zápěstích měla chrániče, takže se do nich špagát nezaříznul. Kolem krku si dala šátek, stopy po smyčce byly vidět.
,,Dobrý?“ zeptal jsem se.
,,Až na nehty, příště si je ostříhej.“
,,A já si řikal, kde se vzala tak krev. Hej, jaký příště? Takže tohle můžu dělat!?“
Přikývla a já se poprvé tenhle den usmál.
Venku stál Henrich s mečem v ruce a z každý strany několik vojáků připravených útočit.
,,Blbnete? Útočit budou od brány, až sem je nepustíme,“ řekl jsem.
,,Byl slyšet boj, křik a rozbíjelo něco o zem. Co to bylo?“
,,Chulioso mě znásilnil, běžte zpátky.“
Zíral na ní s otevřenou hubou. Napadlo mě, jestli nechce dostat facku, ale jeden z vojáků ho vzal za rameno. Odcházeli na svý místa. Žena se jim smála a vedla mě mezi umírající.
Několik členů Bratrstva to dotáhlo na černé rytíře nebo kandidáty, vypisovat je nebudu. Při povyšování mě vyrušil vibrující interkom. Od brány hlásili plnej zásah. Vrata přestaly držtet prostor nádvoří od vnitřku oddělovala druhá padací mříž zatížená šutrama.
Černí rytíři v zástupu spěchali k přízemí a brali s sebou všechno použitelný k boji a blokování cesty. V cimbuří a oknech se zahákly kotvy i konce žebříků. Vojáci to odsekávali nebo strkali ven. Na jejich kroky čekali střelci z hradeb a kouzelníci. Po několika dnech leželi na zemi další mrtví vojáci. Po šplhajících se házelo kamení, lila vařící voda a sypalo vápno.
Jeden z žebříků se objevil i vedle okna u velitelství. Byl železnej, takže nešel přeseknout. Po obou stranách čekali naši. V okně stanul první nepřítel. Chlap napravo se rozpřáhl a zarazil mu do prsou špičku krumpáče. Sviňák se na ne pustit. Z věže mi hlásili, že má v žebřinách zamotaný končetiny. Zkusili ho vyháknout, ale bojovníka s krumpáčem uškvařil blesk. Chlapi koukali jeden po druhym, jestli nemaj lepší nápad. Zkoušeli pod háky prostrčit meče a nadzvednout žebřík. Jenže dole na něm stáli nepřátelé. Akorát si zkurvili zbraně.
Bylo nutný rozbít zeď okolo okna. Na pomoc přiběhli černí rytíři od katapultníků a palicema demolovali zídku. Skald mrtvolu na žebříku chtěl probrat, ale frajer neumřel. Vojanda ho chtěla dorazit, ale dostala zásah ohnivou koulí, což zranilo dalších pět okolo. Z věže hlásili několik kouzelníků a střelců, co čekali na další možnou oběť. Taramika poručila přivést nemrtvé, ať nepadnou živí. Schytali několik zásahů a padali k zemi, ale pokračovali v práci bez ohledu na ztráty. Když se dostal na řadu třetí, mohl pracovat. Vytáhl k nám trup. Podříznul jsem hrdlo a překlopil ven.
Skald chválil ten krvopád na protivníky dole. Přitáhli stůl, podepřeli halapartnou a ničili okno. Deskou proležely šípy a začala hořet. Z druhýho patra přišla zpráva, že zničili vzpěru a zkouší roztopit kovářovu výheň, aby háky rozžhavil a ulámal. To za bojů o bránu.
Jaká situace panovala dole? Nepřítel rychle zmerčil, že než zastřílí trebuchety, zasáhne vlastní řady. Za těžkejch ztrát vojáci nadzvedli mříž a podepřeli. Mohli projít a stali se obětí obránců. Oživlý mrtvoly zničily podpěry. Na severu objevili zazděnej vchod. Shromažďovali krámy k zasypání příkopu. Taramika našim na věži zakázala po nich cokoli házet. Bez toho se katapultníci bez balisty tvářili, že by nejradši rozebrali věže. Uměli spíš ničit než tvořit.
Z umírajících někdo vytahal šípy, namočil v kurare rozdal střelcům. Přeběhli do severního křídla a sejmuli několik chlapů shromažďujících trosky. Skalda, jehož bolely nohy, odvezli v káře. Oživil mrtvoly, aby princovy vojáky zabavil jinou činností a stejnou cestou se přesunul zpátky.
Proti bráně do pevnosti postupovala řada nosičů štítů. Drželi je tak, aby si kryli prostor před sebou a nad sebou. Přešli příkop, teď už kompletně zaházenej bordelem a ušlapanej. Zastavili před mříží, zvedli štíty vejš a udělali místo těm za nima, aby zkusili nadzvednout překážku. Ozbrojení nemrtví usekávali ruce i prsty. U mříže s objevily kaluže krve. Z nich si drali cestu na svět kostlivci, aby zaútočili na svoje bejvalý spolubojovníky. Kouzelníci a skupina střelců na hradbách ztratili trpělivost. Do klubka zmítajících se postav letěly ohnivý koule, blesky a šípy. Bartoloměj je oživoval a posílal k žebříku do třetího patra. Neprošli, ale navázali na sebe spoustu nepřátel.
Ošetřoval jsem popáleniny a pozoroval kováře při práci. Nesli mu žhavou železnou ruku v kotli na polívku. Venku mrzlo, ale on byl svlečenej do půl těla. Dal se do práce. Lopatou mu jeho pomocník nabral rudu a mistr svýho řemesla, kterýho před lety unesla kontrarozvědka z nějakýho města na sever od nás, mlátil do háku. Nepřátelé po žebříku šplhali dál, ale měli to těžší. Vojáky napadlo ho polejt vodou, a protože mrzlo, cesta nahoru se stávala kluzkou. Pochopitelně to nikoho neodradilo. Když na tohle kejvnete, nemáte pud sebezáchovy. Jestli se při cestě vzhůru zraníte, ještě jste shozený spolubojovníkem, abyste nepřekáželi.
Na našem patře došli nemrtví k zabíjení šplhajících nepřátel. Práce se ujal Heinrich. Podle zvuku venku neminul, ale jeho rameno zasáhl šíp. Než to stačil zpozoroval, přiletěla do něj ohnivá koule. Plátový brnění to rozžhavilo a aby toho neměl málo, šáhl rukou na hák od výhně. Za kurvování se vyklonil z okna a chtěl použít žebřík jako klouzačku. Naši mu ochotně zvedli nohy a vystrčili ven. Jak padal a bral s sebou protivníky, háky se posouvaly. Jeden to ohnulo. Kovář do něj praštil a dosáhl cíle.
,,To je jak pozorovat mravence při dešti,“ smál se Skald do interkomu, ,,jak jste na ně hodili mrtvolu, tak se žebř otřásla a půlka jich visí za ruce.“
Drželo to za jeden hák, ale příčky nevedly do okna. Kdybyste po tom šplhali, museli byste skočit. Dole ho nadzvedli, podepřeli a zkusili nasadit znova netušíc, že nemůžou uspět. Dvojice černých rytířů si připravila halapartny. Za chvíli na ně dosedla horní část. Okno se překrylo stolem a chlapi vrhli celou svojí sílu do tlačení. Deskou stolu proletělo několik šípů, ale střelci nezabránili tomu, aby naši žebřík odstrčili tak silně, že se převrátil a spadl.
Otřásla se stěna poblíž.
,,Theurgy to all units,“ řval velitel katapultníků do interkomu, ,,we‘re under fire. Take cover and try to survive!“
,,No, we will try to die, you genius. Euthanasia over,“ odpověděl chlap od Hovnimíra.
,,Mummy to all units. Shut up.“
Střely dopadaly na věže, horní části i okolí brány. Tlačili jsme se uvnitř pevnosti a občas ze stropu padal prach. Já spěchal na velitelství. Do cesty mi lezli naši, bylo nutný je odstrkovat. Vojáci přede mnou za ječáku jedný ženský pochopili, že maj utíkat obráceně. Otočili se a kus stěny se zřítil, protože do ní narazil balvan. Váhali, jestli jít dál.
,,Kokoti, pokračujeme!“ řval jsem. ,,Nebo myslíte, že stihnout nabít za tak krátkou chvíli?“
Po mejch slovech to zadunělo nad náma.
,,Ptám se vás naposled, jestli chcete bejt pohřbený zaživa? Kdo chce jít se mnou, ať začne odvalovat ten zpíčenej šutr!“
Svrhli balvan do příkopu. Na nádvoří se kryli před šutrama, aby to nezchytali po odrazu. Okounět tam delší dobu nebylo bezpečný.
Konečně velitelství. Na zemi leželi vojáci s přeraženejma rukama. Od shora dolu zaprášený. Vykukovaly na mě páry očí. Na zrcadlo se nanesl prach, ale ne dost na to, abych nezjistil, že vypadám stejně. Přiběhlo několik černých rytířů. Zapálili si fajfku a navzájem odhadovali, jak dlouho to bombardování může trvat. Občas vykoukl někdo na chodbu, jestli se něco neděje. Jeden byl přehnaně aktivní, když se podíval z okna. Přišel zpátky a měl prdel z toho, že ho málem trefil šíp, což rozpoutalo debatu. Rytíři poučovali vojáky, že dezerce nebo vyvěšení bílý vlajky trestá velitel kontrarozvědky smrtí. Voják se jej zeptal, kterýho velitele má na mysli, bo Lebka přece zmizel. Byl poučen, jakou funkci zastává manžel velitelky, ale dotazy nekončily. Jak prej to má udělat, aby ho nedostali živýho. Ví od ostatních, že nepřítel se bude mstít za vypálený vesnice a popravy zajatců. Měl volit sebevraždu a za škrtadlo mu nabídli radu, jak jí docílit bez bolesti.
Do místnosti vpadla Taramika.
,,Kde vězí Chulioso? Viděli jste ho? To je zvláštní, že se opět ztratil!“
Odborník na sebevraždy pravil, že nemá šajn.
Škoda, zrovna to začalo bejt zajímavý. Nezbylo mi než se přihlásit, ale ještě předtím jsem zle sjel pohledem radícího černého rytíře a podal mu škrtadlo.
Brána pevnosti dostala plnej zásah a nepřítel útočil. Nemrtví se mu postavili a přes polo rozbitou mříž kladli odpor. V interkomu došla šťáva. Dala mi náhradní a nefunkční rozbila o zem. Můj úkol byl zjistit něco o situaci dole.
Nešlo přes ten poletující bordel dejchat, ale zničená brána přece jenom vháněla dovnitř vůni krve. Na prvním podlaží se do mýho příchodu stihli očistit. Kontrolovali si zbraně a nabízeli ostatním nepotřebný věci. Pak mě ale jeden z nich uviděl a poručil, aby se postavili ke stěně. Ukazovali zaťatý pěsti a povídali jenom dvě věty. První zněla Čau Chulioso, druhá Smrt všem!. V porovnání s podlažím na velitelství šlo o příjemnou změnu, která mi pozvedla náladu. V přízemí jsem se prodral ke schodišti. Hlouček našich tu pozoroval Bartoloměje při práci. Mířil rukou i holí k místu strážnice. Tam se nemrtví bili s nepřítelem. Za nima se ježily zbraně a přes hlavu lítalo kamení, nádobí, prostě všechno, co bylo po ruce a mohlo zranit.
Po ramenu mě poplácal chlap z Hovnimírovy družiny.
,,Jedna jejich rota vběhla do katakomb. Zavřeli jsme za nima mříze.“
,,Čim zavřeli? Klíč jsem měl jen já.“
,,Šperhákem.“
,,To je dobrý.“
,,Viď? A až vylezou, tak ze zálohy přiběhnou ze strážnice támhlety ghoulové.“
,,Jak dlouho se dokážete držet?“
,,Dokaď Bartasovi nedojde síla. Máme cukr a energii doplníme. Kdyby chtěl něco lepšího,“ ukázal skleněnou flašku slivovice, ,,tak i na tohle pamatuju. Měls ho vidět během tažení. Ten chlap se vylil jak váza. Když jsme srovnali se zemí jednu vesnici, tak vytvářel zlitej mrtvoly, který se kymácely jako von. Nepodceňuj ho, neváží to co ty nebo já, ale když se drží flašky-“
,,Nech si ten válečnej deník. Co budete dělat, až mu dojde síla?“
,,Mě zkoušíš co? Klasickej trychtýř. Ustoupíme po schodech, aby stáli dva proti jednomu. Až se Bartas dospí, vyrobí čerstvý nemrtvoly. Dodej kořalku s cukrem a vydržíme do jara.“
Tohle už bylo horší. Rytíře nemusel vést alkoholik. Ani v boji. Ale kde teď hledat lepšího. Napadlo mě, co na to nekromant. Proto jsem k němu přešel a zezadu a poklepal na rameno.
,,Tak co Bartas, chceš kořalku?“
,,Nemel a sleduj,“ prohlásil, aniž by mi věnoval pozornost. Zamířil holí na dva polomrtvý vojáky. Slezla z nich kůže a svaly se proměnily na červenohnědou kaši. Spolubojovníky to tak vylekalo, až ustoupili a nemrtví získali iniciativu. ,,Víš, co je výhoda? Vlezou sem noví a nebudou o tom vědět. Mám sílu udělat to do večera desetkrát.“
,,Skald tyhle věci taky neumí?“
,,Skalda někde buzeruje Chulioso. Myslel jsem, že tě to zaujme víc.“
Byl jak v transu, nemělo smysl jej rušit.
,,Hele, bossi,“ zavolal na mě nejlepší možnej velitel, ,,tvůj bratr vykládal, že se sem vrátí. Nevíš kdy? Mám bitvu na pláních.“
,,Až pověsí za koule syna starýho, tenhle průser je jeho dílo.“
,,Děláš si kozy? Já myslel, že to je trik jak se neprobít ven a udržet nás tady. To mi chceš říct, že se necháme obklíčit, jebat do sebe těma zkurvenejma šutrama a pozorovat zoufalství kořaly z Metalipiekła, ktejrej teď někde honí brko tomu vymrdancovi, co tvoří nepovedený zombíky!? kur*a! Taková blbost napadla barona, anebo mu to poradila ta píča z posádky?“
,,Ta píča je moje manželka a barona jsme prokoukli, když vzal roha. Měl pomocníky, který bylo potřeba vyřídit.“
,,Aha. A tu fialovou pásku máš na parádu, co?“
Za jeho zádama se objevil náš člen. Zavrtěl jsem hlavou a vyzval tu vychlastanou palici, ať mě následuje a podívá se na něco, co posádku zachrání. Šel za mnou. Vykládal, že jestli mu neukážu něco zajímavýho, tak na to on i jeho chlapi serou.
Došli jsme do kumbálu a v očích měl blesky. Dveře zůstaly otevřený.
,,Prostě místnost plná píčovin, támhle v koutě vidim hovno. Jestlis mi nechtěl říct před ostatníma, že sme v prdeli, máš možnost. A to bude poslední věc, kterou uděláš, bo potom ti v tom ničemu vymáchám držku a udusim.“
Do dveří vstoupil náš člen a já zakejval hlavou.
Než se vzpamatoval, měl na puse ruku a pod krkem dýku. Poněvadž to nestačilo, dostal kopanec mezi nohy. Vytřeštil oči a ostří dělalo svojí práci.
,,Omyl, ty už nic máchat nebudeš,“ zazněla odpověď.
Chvíli se mlel v kaluži vlastní krve, ale přestal. Kontráš mu zlomil vaz.
,,Jsi v pořádku,“ zeptal se můj společník.
,,Dík. Takovej pitomej trik a on na něj skočí! Chápeš?“
Prohlásil, že měl upito. Zajímalo ho, co s tim hovnem na zemi budeme dělat. Napadlo mě položit vedle těla dopis na rozloučenou. Nikdo nevěděl, jestli umí psát, ale chytřejší nápad jsme neměli. Člen kontrarozvědky něco naškrábal na kus listu, zavřel a šel převzít velení.
Čas vyhledat Taramiku. Byla na velitelství.
,,Lebkův nástupce dole se zhroutil tíhou okolností. Velení převzal můj člověk. Interkom funguje. Já jenom, abys nebyla překvapená. Bez obav, drží se dobře.“
,,Jak to?“
,,Plánoval vzpouru, když zjistil, že už nikdy neuvidí Hovnimíra. Dohnalo ho to k sebevraždě.“ Naznačil jsem rukou podříznutí. ,,Málem proti mně vztáhli ruku všichni.“
,,Blázne! Zasloužil bys… Ani nebudu říkat co.“
,,Vrtá mi hlavou, kdo ho navrhnul na velitele.“
,,Rytíři si jej vybrali sami.“
,,Blbci! Ale nic, Bartoloměj má bránu pod kontrolou.“
Interkom.
,,This is Theurgy, we are under attack! I say again, under attack. Out.“
,,Ty mi taky polib prdel!“ zauvažoval jsem nahlas.
Ze stropu padal prach. Voda smíchaná ve váze dělala vlny. Spadl kamennej kvádr mezi krb a stůl. Popadla mě a spěchala na chodbu. Pobíhali tu vojáci a nevěděli kam utýct. Kus jich šel směrem ke schodišti do nižšího patra, ale zeď se probořila dovnitř. Otočili k nám. Slušná past, z věže hlásili, že musí ustoupit. Přes díry ve zdech bylo vidět, jak padá cimbuří.
,,Severní křídlo!“ křikla Taramika a my běželi za ní.
Doběhli jsme do mojí ložnice. A vojáci s náma.
,,Voodoo to all units. Report status, over.“
,,This is Theurgy. Fourth floor, towers are under attack. Be careful.“
,,Euthanasia, we‘re ok. Over.“
,,Revenant. Still alive. My legion is fighting.“
,,Funeral, everything alright.“
Přišlo mi hloupý se ptát, jestli se mám taky ohlásit. Udělal to za mě šéf katapultníků. Žádost o rozhovor na kanálu čtyři. A nebyl to nikdo z bratrů.
,,Velitelství,“ řekl jsem.
,,Velitelství? Jo? kur*a, je v tom ozvěna? Aha, dík. S kym mluvim?“ ozvalo se.
,,Chulioso. Kdo tam je a co chceš?“
,,Sekera. Co to tam máte za mejdan? To bylo chytrý zapálit hrad, vidim v tý bílý mrdce hovno. Začínáme se tu rozhlížet. Chceš, aby ti něco řekla Artem? Jo, já vim, že mám přepnout, nemusíte mi furt radit!“
,,Nemluv do toho křápu, odposlouchávaj nás. Pozor na kouzelníky. Konec.“
Vojáky zajímalo, kdo to mluvil. Moje žena jim odpověděla, že sebevrah.
Zatmělo se mi před očima.
Probuzení bylo vleže. Vedle hlavy mi vrněl interkom a páry bot se pohybovaly okolo. Vrátilo mi to sluch, ale všechno dál než na dosah ruky bylo rozmazaný. Řvoucí vojáky odnášeli pryč.
,,Do píči, taková paseka,“ vykládal někdo, ,,nedovedu pochopit, proč šli sem. Co s timhle?“
,,Ať si ho odnese Skald! Nechci tu bejt, až spadne strop, nosná stěna je v prdeli. Tahej. Ty v koutě berem poslední, maj díry v břiše a ruce do vinglu.“
Zastavili u mojí hlavy.
,,Ten žije, jenom se praštil. Znáš ho?“
,,Jistě, je to zaprášenej voják a brzo umře. Počkej, očisti mu tváře. kur*a, to je Chulioso! Vy dva, sem! Jeho přednostně.“
Odnesli mě na chodbu a položili mezi ostatní. Chtěl jsem něco říct, ale nešlo to.
,,Hele, zkouší mluvit. Dej mu napít. Vodu!“
Trochu mi polili rty. Naproti si kleknul černý rytíř.
,,Tak co, kámo? Jsme dobrý? Máš pěknou bouli na hlavě.“
,,Velitelka,“ vydal jsem ze sebe.
,,Nevstávej, šéf se na vás podívá. Dole se to řeže a potřebujem každýho, kdo vstane. Dáš si cukr a pojedeš jak nemrtvej kůň.“
,,Velitelka,“ zněla moje odpověď.
,,Pochválí tě, neboj,“ usmál se přátelsky.
,,To je jeho stará, ty *píííp*!“ řekl mu někdo. ,,Musí tam někde bejt.“
Konečně pochopil. Za řvaní vpadl do místnosti a poručil donést ke mně.
Ještě dejchala. Měla velký smutný oči, krásně bledou pleť a kolem krku řetízek z kostí. Jedno z uší krvácelo a pramen krve se táhl ke krku. Mezi náma se objevil lektvar a s výzvou, ať se napiju.
,,Ona první,“ řekl jsem.
,,To už je zbytečný,“ odpověděl mi.
Poněvadž mu moje reakce nepřišla dost rychlá, zaklonil mi hlavy a lil do pusy. Lektvar kříže. Vstát nešlo, ale pohnout rukama jo.
Pohled na Taramiku. Rozepli jí zbroj, sundali potrhanou kroužkovku a kabát z kůže na tlumení ran. Jedna noha placatá, oteklá pravá ruka, na první pohled zlomený zápěstí. Fialovej bok po celý dýlce trupu ukazoval na zlomený žebra. Krev pod nosem a okolo pusy, svědčila o tom, že jí má i v plicích.
,,Drž mě za ruku,“ řekla.
,,Proč spadla stěna?“
,,Rána z katapultu.“ Zkusila vyplivnout krev, ale poslintala si bradu. ,,Cítím radost. Odcházím a tys přežil.“
,,Pro co? Pro koho?“
,,Nikdo,“ odkašlala si, ,,před tebou to nedokázal. Bratrstvo není Cech zámečníků, věděla jsem, do čeho jdu. Další můj chlap nepadne. Žiješ a musíš žít.“
,,Oba musíme. Takhle jsme to neplánovali!“
Pokusila se o úsměv. ,,Pozdě. Drž pevně, opouští mě síla.“ Pevnější stisk, její ruka se třásla. ,,Neoživujte mě, zabraň tomu. Mám strach z věčného života.“
,,Máš moje slovo.“
,,Řád černých rytířů,“ olízla si rty, ,,spravedlnost, rovnost, svoboda… Spoutáni krví.“ Úsměv.
Probodla mě pohledem, to byl konec. Vykládala nesmysly. Naklonil jsem jí k sobě a hladil zakrvácený ucho. Nezbylo než zavzpomínat. První setkání v Sajronu, pozvání na popravu, záchrana života před sarkonem, rozbití postele, kresba na zádech, východ slunce nad hromadou mrtvol, společný koupele, krvavý slzy, oddávající rituál, útok její jízdy na několikanásobnou přesilu, strach, společný velení.
Umřela jediná žena, na níž mi záleželo. Bejt jejím chlapem se rovnalo smrti. Mí předchůdci by mohli vyprávět. Pusa na čelo. Na rty od krve. Krásně chutnala, což mě probralo.
Přišel velitel katapultníků a zvedl mě.
Navázal spojení: ,,Theurgy to all units. You can’t celebrate because he‘s still living.“
Odpovídali a hlásili stav. Dole se to řezalo.
,,Ona je mrtvá,“ řekl jsem.
,,No, tak to ve válce chodí. Udržíš meč?“
,,Samozřejmě, ale proč zrovna ona?“
,,To je mi líto, jenže máme na práci důležitější věci,“ vykládal. ,,nehodlám se nechat zajmout. Jestli v přízemí…“ Přestal jsem vnímat a sledoval mrtvou manželku.
Dal mi facku.
,,Dělej Chulioso! Tahle posádka nepotřebuje vdovce, ale velitele!“

O, bo to sztandar całej ludzkości, to hasło święte, pieśń zmartwychwstania!

15

Re: Chulioso část šestá: Hněv Démona Krve

DO-KO-NA-LÉ. Chci celou knihu nebo knihy